Odkazy na další stránky:

novinky

Obsah

Informace k příspěvkům (zůstavají stejné jako v roce 2017)

Mistrovství oblasti na krátké trati

nás zavedlo opět do brdských kopců. Závod to byl rychlý, ale i tak se daly na trati udělat chyby v dohledávkách i na postupech, které se pak v mezičasech výrazně projevily. Někteří závodníci si stále neuvědomují, že ISOM 2017 neznamená datum tvorby mapy, ale nový mapový klíč. A pak se divili, že chyběly některé oplocenky, některé přibyly a paseka se změnila na hustník. Prostě a jednoduše, mapa byla z roku 2016 a nový klíč znamená, že se na mapě změnily plošinky z hnědého křížku na trojúhelníček a studna z modrého kolečka na čtvereček. Také se nám zvětšila kolečka kontrol na mapě 1: 10 000 a na 1: 15 000 se zase zmenšila. Vyfikundace se nevyhýbá ani orienťáku... Výborně zaběhla Silva (D35L 1. místo) , Helča (D55 1. místo) a Pavlík (2. místo H35L). Stránky závodu

Kavky

odskok na západočeské oblastní mistrovství

které bylo blízko města Svatava. Cestou do „NDR“ jsme se zastavili na závodech v zajímavém terénu (povrchový lom s několika jezírky a lesy kolem). Pravděpodobně vinou zemětřesení, které bylo velmi blízko, se nad závodním prostorem držel malý mrak, z kterého ale lilo jako z konve. Překvapilo nás, že i na takových pohodových malých závodech se vyskytne takový závodník - veterán, který docela nevybíravým způsobem nadával pořadatelům za to, že nikde nenapsali, že nebude k dispozici na startu mapník a že je kvůli nim disk, protože se mu rozmočila mapa. Stránky závodu

Kavky

Marjánskolázeňský trojúhelník

pohodové etapové závody v krásném terénu i shromaždišti. Sparťani slavili Ivošovu 50, který tradičně běžel kategorii H21 a náležitě si to po oslavách užil. Přivezlo se spousta metálů, ale nejzajímavější byl ten Zdeňkův, protože obdržel cenu za prvního přihlášeného závodníka. Tady jsou stránky závodu a tady fotky od Zdeňka tady fotky od Zdeňka.

Kavky

Pořádání dvou závodů máme zdárně za sebou. Díky všem, kteří přiložili ruku k dílu! Do mezery mezi závody byla vložena nejen atraktivní prohlídka hasičské zbrojnice, ale také procházka do prostoru dopoledního závodu s tak trochu jinou mapou. Také vás zajímá, co tam asi tak původně bylo? A co se s raketami stalo po zrušení kasáren a rozdělení Československa? Prý byly odvezeny někam na Slovensko…. Na internetu však vypátráte, že 6 m Něvu kdosi prodává za 29. tis. Kč. A podobné to bylo i s nádržemi, které byly umístěny na betonových pilonech… Jsme rádi, že vás i tato netradiční kulturně historická vložka zaujala.

Kavky

Jarní sprint

Závod uspořádal Petr Baldrian se synem, u prezentace byl Franta Wald. Mapa „Ibsenovo drama“ byla v pětce, prostor Čimiclý háj s bývalou norou. Na kontrolách byly kleště. Zvolil jsem variantu bez cest (trať A), ale ty menší stejně pod sněhem nebyly vidět. Byl docela slušný mráz, ráno bylo minus 7 stupňů. Kleštím a papírové průkazce už jsem dost odvykl. Jedna kontrola (skupina kamenů) byla kreslená nahoře a byla v údolí. Nasazování buzoly přes teplou rukavici, zavazování tkaniček a další zaváhání mě stálo několik minut a všichni tři sparťani, startující v áčku, mě porazili. A tím skonšila Pražská zimní liga 2017-18. stránky závodu.

Jaromír

Skrýše aneb kompas kontra GPS

Předposlední závod letošní PZL organizoval Aleš Hejna s pomocníky. Vybraný prostor byl opět o něco dál od Plzně - tentokrát východně od Rokycan. Centrum v obci Dobřív bylo velmi komfortní v sále sokolovny, spojeném s hospodou. Terén asi nejvíce kopcovitý ze všech dosavadních SKRÝŠÍ, a ještě rozdělen silnicí do Holoubkova na 2 nestejné části. Počasí bylo pošmourné (z výhledů nic nebylo), mrazivé a v terénu bylo kolem 5 cm sněhu. Závodníků bylo méně než v jiných letech, také kvůli časové kolizi se závodem Brutus. Mapa s kontrolami byla zveřejněna den předem, ale bodové hodnoty kontrol pouhých 5 minut před hromadným startem, který byl v 11:00. Mapy byly přibližně v měřítku 1 : 25 000 a měly směrníky umístěny šikmo. Zvyknout si na to mi chvíli trvalo. Platných skrýší – kontrol - bylo 32. Na kontrolách nebyly kleště, ale bylo nutno zakreslit obrázek na zalaminovaném logu, které bylo připíchnuté ke stromu, do příslušného políčka papírové průkazky. Díky umístění startu se závodníci rozeběhli na všechny světové strany. Já jsem si tentokrát v domácí přípravě více promyslel možné postupy a předběžně zvolil oblast kontrol na nejvzdálenějším - východním - konci mapy, kde nebyly tak velké a strmé kopce jako na západě a cestou tam sebrat 4, resp. 3 bodové kontroly 8 a 9 na kopci jižně od silnice a 10 (2 b.) těsně u silnice. Zveřejněné bodové hodnoty ukázaly, že strategie by mohla mít úspěch. Ještě jsem si přibral šestibodovou k.7 „při cestě“ na sousedním kopci. Časový plán se mi ale trochu zadrhl při nepochopitelném 10 minutovém kufru už cestou na daší kontrolu S od silnice - a taky jsem jednou vylezl na jinou skálu… Když se blížil konec 3. hodiny závodu, začal jsem se vracet z té nejvzdálenější kontroly. Přes kopec jsem musel stejně, tak jsem se stavil ještě pro osmibodovku 33. Nejprv přes rozsáhlé plochy borůvčí, které ve stoupání hodně brzdily a potom průsekem, kde tekla pod sněhem voda. Na kontrole jsem se sešel s Ivošem. Ten pak zvolil nejkratší postup terénem, já už jsem nechtěl riskovat další borůvčí nebo oplocenku v postupu, a tak jsem zvolil obíhačku po cestách. Nejrychlejší cesta do cíle byla po silnici , ale bylo k ní nejprve doběhnout přes Strašín. Před blížícím se “žaketem“ jsem se sice zachránil rychlou konzumací mi’nonek z batůžku, ale ztratil jsem další 2 minuty vracením se pro rukavici s buzolou. Po hlavní silnici už běžel Zdeněk, kterého ale chytaly křeče a nestačil mi, ale mladší dvojice se psem se zase vzdalovala mně. Na zbývající 4 km jsem měl 23 minut času, a tak jsem viděl, že to nedám, protože silnice vedla z kopce do kopce. Chytré hodinky ukazovaly rychlost z kopce mezi 5:15 – 5:30 min./km, ale ve stoupání to bylo i víc než 7:30. V cíli mi Olles odečetl za pozdní příchod těch 8 bodů, které jsem získal na poslední kontrole. Ve výsledcích je ale vidět, že na předních místech se neumístil nikdo, kdo se spokojil s bližšími kontrolami jižně a severně od silnice. Zdeňkovi odečetli 15 minut, ale stačilo mu to na 10. místo v kategorii GPS (jinak by byl 4.). Ivoš byl 13. a já 14. v kategorii kompas. Láďa i Miloš se spokojili s bližšími kontrolami. Oba doběhli bohatě před limitem, ale lepší strategii měl Miloš – následován Naďou doběhl o 27 minut dřív než Láďa, ale jejich 10 kontrol mělo vyšší hodnotu než Láďových 14. Kavky se tentokrát proběhly jen po nejbližším jižním kopci, navštívily 4 kontroly a odjely. Vše podstatné o závodě najdete na http://skryse.blogspot.cz/. Kudy kdo běžel si můžete prohlédnout v play mapě. stránky závodu. Kudy kdo běžel si můžete prohlédnout v play mapě.

Jaromír

PZL - Opět na Kozla

Za pěkného slunečného počasí (odpolední teplota přelezla 15 stupňů) pořádal kozel, totiž Dan Šafka, další trénink. Shromaždiště bylo ve dvoře a restaurační "stodole" U Dobrotů v Pyšelích (jako v trénku na Kozla v listopadu 2016). Byly postaveno dokonce 5 tratí, nejdelší áčko skoro 16 km se 700 m převýšením běžel ze sparťanů jenom Ivoš. Ostatní sparťané (nebylo jich tolik) většinou běřeli 9 km béčko. Na start (po vlnách) jsme hromadně popošli na kraj lesa. Mapa byla kombinací loňské mapy Gabrhele s vyhodnoceným leteckým snímkem + OSM (Kozel) z letošního roku. Byly papírové průkazky a na kontrolách kleště a dvojice malých lampionků. Lesní půda byla mokrá a kluzká, protože spodní promrzlá vrstva ještě neroztála a hřeby nepomáhaly. Také potoky byly ještě zamrzlé. Postupy jsem měl ze začátku celkem dobré, ale bylo pár dohledávek. Přispěly k tomu i některé kontroly s lampionky na zemi. Techničtější kontroly byly v části Gabrhele, kde malé lomy, jámy, kupky a údolíčka byla i s lupou stěží čitelná - okolí k. 10 a k. 11. Tam mi Pavel trochu utekl, doběhl jsem ho až před k. 16. Také trať B mělo svou kontrolu X, kterou bylo možno orazit kdykoliv během závodu. Byla na ploché kupě v údolí a optimální postup byl asi 16 - X - 17, tedy zprava, prý většinou po cestě. Zapomněl jsem na ni a pěkně jsem si šel krásnou obíhačku zleva 16 - 17 - 18, pak dolů na X a nahoru na 19.k., a to jsem ještě trochu zakufroval před k. 17, protože mě zmátla v mapě nedotažená cesta. Největší martýrium byl výlez prudkým svahem k 19. Pak se ještě pochodovalo brázdou přes hluboce zorané pole k poslední kontrole a seběhlo na silnici vedoucí k cíli, který byl v průjezdu hospody. Při neúčasti Ládi mi Pavel J. nadělil 20 minut. stránky závodu

Jaromír

Praga Magica

zde není co dodat. Luxusní proběhnutí po Praze, kde bylo přes 100 nejrůznějších občerstvovaček a dalších lákadel, jen jste si museli vzít sebou tu správnou kartu...a kde že to letos vlastně bylo? Celá 12 km trať „A“ se mohla běžet, jít, uploužit třeba takhle:

Dana

Velká cena Líšné

se běžela tentokráte takřka na sněhové nadílce. Účast sparťanů byla tradiční a v lese se děly divy. Zdeněk ztratil busolu a tak se orientoval sem tam podle slunce, sem tam podle lišejníku (prostě, co zrovna bylo vidět) a má náš velký obdiv, že se na tak staré mapě (1980) skoro neztrácel. Pádů bylo nepočítaně. Láďa si taky natloukl. Naštěstí padá pořád stejně, tzn. na ruku, kde má více železa než kostí a tak si nic nezlomil. Raději se ale jel přesvědčit do nemocnice. Tím se připravil o sparťanské zasedání v Malých Přílepech, kde se sparťani postarali o zbytky z Vánoc a na Láďu s Ďoďou přitom alespoň mysleli. Děkujeme Tomášovi za pěkné proběhnutí a že tam vydržel tak dlouho mrznout.

Dana

S mapou za kněžnou Libuší

se jmenoval další trénink v rámci PZL, Náš pes na nás smutně koukal, ale stejně jsme ho nechali doma, vzhledem k tomu, že shromaždiště i start s cílem byli uprostřed Libušína v bývalé hasičárně. Sparťani se hlásili především do kategorie B. Jen Ďoďa zvolil C. Závod byl hezky postavený. Hromadný start všech kategorií není tak častý, ale nevadil. Běželo se do kopečka do polí a lesů. Sotva se dorazilo do přírody, začali se áčkaři stáčet na jinou světovou stranu než béčkaři. To se ale vůbec nelíbilo jedinému pejskovi, který byl tentokrát na trati. Podle někoho krásný oříšek, podle odborníků border kolie se vydal(a) za větším stádem, tzn. za béčkaři, ale panička chtěla běžet áčko. Nakonec se pejska podařilo přemluvit a poslušně běžel áčko. Zajímavá byla volba mezi 6 a 7 kontrolou. Oběh po rovině po silnici nebo přes údolí přímo(mapa je na o- news.cz) Volba přímo byla tentokráte rychlejší už proto, že mapa byla 15. Počasí bylo taky fajn, celá akce se vydařila na výbornou. Ještě jsme v cíli dostali velice chutnou placku! stránky závodu

Dana

PZL - Televizní zima

Trénink na Kavčích horách připravil Jarda Klíma. Kryté shromaždiště – prezentace, šatna i občerstvení v Bistru na Kavčích horách bylo na kryté zateplené terase v objektu Slavoje Podolí, v parku za gigantickým areálem České televize. Malá část závodníků absolvovala trať na kole, možná i obojím způsobem. Startovalo se až odpoledne, asi od 13 hodin. Teplota byla slabě nad nulou a v půběhu spadlo pár sněhových vloček. Start i cíl byly „na krabičku“. Mapa byla v pětce, kontrol jen 9, volné pořadí. Většina tratí vedla po asfaltu či dlažbě, část ulicemi a část v parku. Byly i dost dlouhé schody, naštěstí pro ty, co trať absolvovali ve vzestupném pořadí 1 až 9, vedly směrem dolů. Dalo se diskutovat, zda neprohodit pořadí kontrol 8 a 9 neprohodit, ušetřilla by se nějaká ta vrstevnice. Chyběla nějaká ta „kontrola X“, aby to nebylo tak jednoznačné. Někteří sparťané zabloudili v ulicích, a tak jsem porazil i Ivoše. Hodinky mi ukázaly 4,6 km se 130 m převýšením. Oběd v Bistru přišel vhod a byl výborný. Jiní holdovali spíše pivu. stránky závodu

Jaromír

P.S. Příští PZL se nezúčastním, ani nočáku, tak by snad nikoho nezničilo napsat o tom pár řádek. J.

PZL trénink v Dolních Chabrech

Za poněkud nevlídného počasí s trochou deště pořádal Hynek Urban. Start, cíl i přírodní shromaždiště bylo na asfaltce a přilehlých mezích na horním konci Drahanského údolí. Pro ty, co přijeli autobusem, to bylo poněkud drsnější, ale naštěstí nemrzlo. Na kontrolách byly voskovky, které na vlhké průkazky špatně chytaly. Byly připraveny 3 tratě. Áčko, které bylo velmi dlouhé, šel ze sparťanů jen Ivoš. Ostatních několik sparťanů se přihlásilo do nejpočetnějšího béčka, které startovalo ve 3 vlnách. Lesa na mapě moc nebylo, největší byl jen v katastru Bohnic, ostatní spíše proužky, většinou ve dvou dalších údolích nebo v příkré stráni nad Vltavou, kde bylo i hodně skal, pro jistotu zašrafovaných jako nepřístupný prostor. Kontroly byly rozsázeny na velkém prostoru a při několika postupech šlo o to, kudy se protáhnout kolem rozsáhlých soukromých pozemků, někdy i dlouhou obíhačkou. Já jsem si nevšiml jednoho průchodu mezi zahrádkami a pár set metrů jsem si přidal. Podívali jsme se do Čimic a na severu do obce Brnky. Trať B měřila po spojnici 10,2 km, naběhal i nachodil jsem 15,7 s 480 m převýšením. Ještě ke konci nám dala zabrat rozblácená cesta, kterou jsme absolvovali nahoru i dolů. Poslední stovky metrů byly po asfaltce. stránky závodu

Jaromír

PZL pokračuje v Kralupech

Moc hezky připravený závod, který nás dovedl až na Hostibejk a kterém jsem si zrovna minulý týden četla legendu: je to zakletá zkaměnělá hostinská, která raději než aby obsluhovala hosty si šla klidně kosit trávu....no Nejdříve jsme nahrabali kontroly v klidné, placaté části města a pak jsme se vydali do kralupských skal. Mapa byla sprintová a tak to velice rychle odsejpalo ve srovnání s minulým týdnem na Papoušku. Na stránkách závodu je spousta fotek. http://skobkralupy.unas.cz/pzl-dva-brehy/ Stránky závodu

Dana

První PZL v roce 2018

byla v režii Tondy Procházky v Masečíně na staré mapě Papoušek. Vzali jsme sebou zapřaženého voříška Holana a Tonda se na startu divil a říkal, že si to s ním moc nedovede představit. V lese to bylo fajn, vůbec to neodpovídalo skutečnosti a dalo se věřit jen vrstevnicím a samozřejmě závodníkům, kteří se vždycky někde vyrojili a radostně ujistili ostatní: „ Je tam!“ Největší záludnost byla na konci, z kontroly 11 na 12 (nejpočetnější trať C). Někdo běžel správně po hřbetu vlevo (např. Jaromír a někteří další sparťani), někdo to vzal v domnění po hřbetu vlevo, ale ve skutečnosti to bylo rovně a zastavil se až u jakési staré chaty. V mapě byly jen vrstevnice a tak nezbylo nic jiného než sednout na zadek a svézt se až ke Kocábě po už pěkně vysoustružené klouzačce. A další volba u říčky, když nevíte kde jste..... kdo šel vlevo, měl štěstí, sice se trochu umyl při brození říčky, ale proč ne. Psovi se to moc zalíbilo. Někdo to mastil vpravo, špatná volba...(např. Ivoš v A) Také se našli závodníci, kteří se vzpamatovali až u mostu ve Štěchovicích...všichni si to prostě užili. Teď už jen zbývá výpočet sparťanské soutěže podle Jaromírova vzorce či Jaromírovy věty.

Dana

2. závod PZL

Druhý závod připravil Mrazák jako další část Tour de Prague. Mapa velkého formátu se jmenovala Megašárka. Shromaždiště bylo na parkovišti u kempu na SV straně koupaliště Džbán. Počasí bylo slunečné, ale ráno bylo mrazivé a hodně foukalo. Největší nárazy větru byly právě na parkovišti, v lese skoro nefoukalo. Starty byly hromadné, ve vlnách po jednotlivých tratí, kterých bylo dokonce 5, nejdelší áčko 15 km. Většina sparťanů startovala v céčku (asi 9 km, převýšení skoro 450 m). Kontroly byly v Šáreckém údolí a v blízkosti přilehlých obcí jako Nebušice nebo Vokovice. Trať A zavedla závodníky až ke zřícenině Baba nad údolím Vltavy, do Lysolají a údolí Housle. Mně vyhovovalo, že se zpočátku běželo z kopce, pak po rovině a do kopce se šlo až po řádném rozběhnutí. Tak se mi dařilo držet se nějakých mladších dam, které mi utekly až ve stoupání k cíli. Výsledky sparťanů na trati C (neoficiální přebor) jsem přepočítal na rychlost /minut/km/a započetl korekci na věk. Ukázalo se, že věk má velkou váhu, a tak Ríša spadl z 1. až na 5. místo před Naďu (a kdybych započítal i "dámský" koeficient, tak si místa prohodí). Pořadí na prvních třech místech by bylo 1. Jaromír, 2. Pavel Jahn, 3. Zdeněk. Přepočítal jsem tak i trať A, kde byli jen 3 sparťani . Pavlík, který přiběhl s krvavými odřeninami na rukou, tak spadl nejen v terénu, ale i na 2. místo za Pavla Veljačika, 3. Ivo. Stránky závodu

Jaromír

1. závod PZL

První měřený trénink PZL, tentokrát nazvaný Cesta do pekel, připravily Kavky a technicky zajistil Zdeněk. Vytápěné centrum bylo ve "Fořtovně" - klubovně místních hasičů v Malých Přílepech. Hasiči připravili také dobře zásobený bufet. Startovalo se "na krabičku" s papírovou průkazkou, na kontrolách bylo "mlíko" a kleště. Mapy Veselá hájovna a Čertovy rokle různého měřítka podle délky tratí, aby se vešla na A4. A bylo hodně kontrol! Nejdelší trať A (11,9 km/450 m převýšení jich měla 29), trať B (8,2 km/370/20 k. - na ní startovala většina sparťanů), trať C (5,7 km/195/14), nejkratší D byl sprint na 2,8 km. Počasí bylo pěkné - teplota nad nulou, občas i slunce. Delší tratě měly občerstvovačku asi ve třech čtvrtinách trati (po návratu z Pekla) s horkým čajem i s lihovinami, čokoládou aj., tam jsem se zdržel - nechtělo se mi lít "zelenou" do horkého čaje. Po závodě následovalo posezení sparťanů (přijela i neběhající Irena) v malé klubovně, spojené s konzumací. Výsledky sparťanů jsem přepočetl s ohledem na převýšení a věk (rok narození). Stejně jako loni tak zvítězil Pavel Veljačik, 2. Jaromír, 3. Zdeněk, v ženách zvítězila s velkým náskokem Helena před Naďou a Evou. Stránky závodu

Jaromír

Starší novinky