Odkazy na další stránky:

novinky

Obsah

Informace k příspěvkům (zůstavají stejné jako v roce 2017)

MČR HROB Herlíkovice

sice bylo zamračeno, ale docela teplo, nepršelo i vidět něco bylo. Účast 5 sparťanů! Jakpak nyní chodí stateční hoši Boudička a Pavlik z kategorie HH? Kavky šli jen kategorii P, ale Dana i nyní v úterý chodí ze schodů obráceně...…. Sjezdovky nahoru a dolů, několik zapomenutých míst a chaloupek, které by do Krkonoš nikdo v dnešní době neřekl. Januš s kamarádkou to Kavkám natřely půl hodiny. A to jsme se ještě na 3 kontrole viděli. Pěkné to bylo, ale jeden den úplně stačil. Stránky závodu

Dana

Poslední pražský oblasťák – krátká trať

terén netřeba popisovat, všichni to tam známe. Sparťanů tam bylo 27, ale moc jsme se nevídali. Celkem se dařilo. Helča vyhrála v D55. Výborně to běhá Januš - 2. místo v D35 a to ještě v sobotu běžěla cca 20 km trať s cca 1000m převýšením na HROBu. Z dívek se dařilo ještě Jarce 3. v D65. Moc pěkně se umístili naši nejmenší v TF 1. Matěj P., 3. Lukáš P., 5. Olinka Ondra B. Za sebou nechal v H10L velkou kupu závodníků (3 místo) Po dlouhé době se objevil Michal H. A kluci v H35 (Hojný, Khel, Šístek) zaujali vyrovnanými výkony. Milé překvapení bylo 5. místo Jirky v H55 a pěkně zaběhli i Zdeněk (4. v H65) a Miloš N. (6. v H65

Dana

Vodňanský kapr

Bylo trochu chladněji a tak jsme ocenili, že nám Jarmila s Ivošem a a Vaškem drželi místo v útulné hospůdce v Bílsku. Ti už si dopřávali (jako správní sportovci) nápoje plné iontů. V lese bylo pěkně, v sobotu tam sice bylo docela dost kopečků, ale co by člověk čekal, když se hlásí do kategorie, kam nepatří. V neděli bylo kupodivu ještě tepleji a tratě už nevedly do takových výšin. V lese se nám moc líbilo. Mapa byla perfektní. Mirka vidí les stejně. A stejně jako minulý týden jsme po závodě museli navštívit cukrárnu. Jirka se nechal nachytat stavitelem tratí a na předsběrce razil jinou kontrolu (byly tam 3 kontroly kousíčíneček od sebe). Nenachytal se sám. Jojo, kontrolovat kódy se musí! A to se mu tak dobře běželo. David zase kontrolu vynechal. I to se stává…Komu se to nestalo není správný orienťák. Nejlépe se umístila Jarmila, která vyhrála kapra. Blahopřejeme! výsledky zde

Dana

Mistrovství ČR štafet a klubů (pořadatelé EKP a PVD)

začneme tradičně, tzn. že pěkné shromaždiště bylo u obce Krajníčko a bylo moc hezky. A dál? Když si povídáte o štafetách, tak narazíte na závodníky, kteří je doslova nesnáší až po ty, kteří je milují a jezdí jen na ně. Nejvíce je zřejmě těch uprostřed, kteří se povznesou nad nevýhodami a těší se na ně jako na obyčejný závod. A co jsme viděli? Několik závodníků (hlavně dětí) doběhlo a i několik minut museli čekat na předávce. Dětská duše je dost křehká. Nedalo by se s tím něco dělat? Sparta přihlásila 7 štafet a 4 družstva. Onemocněli nám Jaromír a Markéta a tak nám na poslední chvíli pomohl Fujda, (který rok a půl neviděl lampion a přesto zaběhl skvěle!) a Naďa. Ve štafetách se do 10. místa umístili: D105 – Januš (7), Anča(8), Silva (6) celkově 8. místo D165- Helča (13), Jarka (14), Dana (4) celkově 7. místo H195 – Miloš (10), Olda (9), Jirka (3) celkově 8. místo V družstvech se do 10. místa umístilo pouze DH325 -Zdeněk (8), Jarka (6), Miloš (8), Hela (5), Jirka (3) celkově 4. místo Pěkné individuální výkony se povedly: Anče (6. v DH175), Bášovi (3. v DH225), Silvě (6. v DH 225), Januš (9. v DH225) a Fujdovi (3. v DH275) stránce závodu

Dana

Dva pražské oblastňáky

V sobotu, ještě za pěkného počasí, pořádal oddíl z Dobříše oblastní závod na krátké trati. Pěkné shromaždiště bylo na okraji Nového Knína v místě zvaném Oplocenka, kde byla dost prostorná louka s několika atrakcemi pro děti, lavičkami, parkovacími plochami i hospůdkou. Pořadatelé kromě toho prodávali vlastní občerstvení, hlavně koláče a různé buchty. Běželo se na nové mapě Bor. Většinou dobře průběžný les byl v mírně zvlněném terénu s kupkami a kameny, v závěru se přebíhaly louky a remízky - což neocenili starší veteráni. Postupy byly většinou na azimut. Ze sparťanů byli nejlepší Zdeněk (2. v H65) a Jarmila (3. v D65), na velké bedně ještě Ondrej Basus na linii, Silva (6. v D21L), Honza T. (5. v H21K), Milos N. (4. v H65) a Milos Semorad (5. v H75), který měl v závodění roční pauzu. Nedělní závod, který připadl na první podzimní den, se běžel za chladnějšího počasí a většinou za mírného deště. Pořadatelem byla Pragovka, která použila mapu Voskovka, původně zmapovanou v roce 2012 pro štafety, v dalších letech několikrát revidovanou. Běžela se klasická trať. Terén byl kopcovitější se střední sítí cest s kupkami a kameny. Shromaždiště i parkoviště bylo na louce u Krňan. V H55 jsem měl 230 m převýšení a 17 kontrol, ale nějaké volby postupu přece jen byly, v H55 nejdelší na 2. kontrolu (viz OBpostupy). Ze spartanu byli nejlepší Silva (1. v D35L), Ondrej Basus (1. v H10 L), Vrabcak (2. v H21K), Zdenek ( 2.v H65), Jarmila (2. v D65), Pavlik (3. v H35L) a Jaromir (3. v H55). Na velkou bednu se dostali Basa (4. v H21L) a Milos N. (4. v H65).

Jaromír

Mistrovství České republiky na klasické trati 2018

Závody pořádaly kluby SK Prostějov a KOB Konice. Paralelně s českým probíhalo i Mistrovství Slovenska na jiných tratích. Na Slovensku přešli na anglické označení kategorií, takže Slováci měli M a W, Češi H a D. Nedílnou součástí byla i Veteraniáda. Centrum závodu bylo v pěkném areálu Kladky - u dolní stanice lyžařského vleku. Prostorem závodu byly kopce Zábřežské vrchoviny - a ty byly někde velmi prudké a místy kamenité, s hlubokými údolími a střední sítí cest. Po pátečním dešti se počasí umoudřilo a vysvitlo slunce. Na kvalifikaci byly ideální podmínky. Byly 2 starty, veteráni měli ten bližší. Kvalifikační tratě byly spíše kratší a jen málo postupů bylo "na volbu", zbytek byla jako jednoduchá krátká trať (hodnotím veteránské tratě). Proti zvyklostem se sbíhalo od sběrky z kopce. Protože závodníků bylo skoro 1400, tak aby byly dodrženy předepsané startovní intervaly, také některé veteránské kategorie byly rozděleny na A a B. Většina sparťanů odjela po kvalifikaci na ubytování ve Velkých Opatovicích (nedaleko Jevíčka). Zveřejnění startovek na finále jsme se dočkali až po 22. hodině (tušili jsme, proč to trvalo tak dlouho). V neděli bylo také slunečno a tepleji než v sobotu. Veteráni však startovali ještě za příjemné teploty, na start to však měli 2,5 km. Tratě starších veteránů byly poměrně krátké, ale s převýšením přesahující doporučené maximum 4% - H70A (totožná s D60A!) měla asi 6%. Horší bylo, že se šlo kolikrát kolmo dolů i nahoru dost prudkým svahem, který hlavně běžci s "budíky" těžko zvládali. Někteří závodníci po doběhu porovnávali Mistrovství se závody ŽA, které pořádal BOR před týdnem a ty se líbily více. Láďa v H55 zase padl a zlomil si malíček na ruce. Já jsem začátek zvládl dobře, největší kopec jsem oběhl, ale zmagořil jsem při stoupání na kopec asi ve 3/4 trati, tak jsem skončil až na 5. místě (a to ještě Vlach byl disk). V H70A zvítězil samozřejmě Jaromír Pospíšil, o 6' před Gurkou a 9' před Chmelíkem. Mně se trať celkem líbila - bylo dost voleb a dost použitelných cest. Svůj postup mám zakreslen v aplikaci OBpostupy. Na stránce závodu jsou kromě výsledků a postupů také fotky a video, mj. ze slavnostního zahájení s hymnami a krojovanými ženami při ceremoniálu. Česká televize byla na místě, ale do nedělního sportovního zpravodajství se to nevešlo. Časem by měl vysílat sestřih ze závodů kanál ČT Sport. Ze 12 sparťanů startovalo v áčku 5 a umístili se takto: 11. Helena (D60A), 5. Jarmila (D70), 29. Podivín (H45A), 14. Pavel V. (H55A), 5. Jaromír (H70A).

Jaromír

West Cup

Na konci prázdnin se už několik let konají souběžně dva třídenní (3-etapové) závody. Letos to byla více obsazená Cena východních Čech a West Cup na západě. West Cupu jsem se zúčastnil s dalšími 4 sparťany. Závody pořádal Sokol Nejdek s pěkným centrem u Zimního stadionu, kde bylo všechno pohromadě: prezentace, cíl, bufet i ubytování v improvizovaném kempu nebo na podlaze v klubovně. V páteční 1. etapě se běžel sprint po sídlišti mezi paneláky a garážemi a v areálu školy. Byl i nějaký kopec (převýšení H55 bylo 30 m). V této kategorii jsme běželi 3 sparťané - já, Láďa a Jirka K. Dostal jsem od nich ca 2'. Láďa byl na bedně za dělené 2.-3. místo. Sobotní 2. etapa byla v lesním prostoru se dvěma kopci a širokým údolím mezi nimi. Delší tratě měly dlouhý postup na druhý kopec a bylo třeba vyřešit jak moc obíhat nebo jít rovně. Od Ládi jsem dostal další "příděl", Jirku jsem porazil o 1'. Nedělní 3. etapa se běžela s volným pořadím kontrol , oproti loňsku, kdy to bylo buď CW nebo CCW, letos s nejednoznačnou volbou, s hromadným startem po kategoriích. Jirka zaběhl optimálně a dal mi 10', Láďa se však vracel pro zapomenutou nejvzdálenější kontrolu na kopci a v celkovém pořadí se propadl za mě, i když já jsem si také jeden kopec dal 2x. Kromě 3 etap denních byla možnost si zaběhnout nočák. Této možnosti využili Láďa a Naďa. Kdybychom si vzali s sebou brusle, mohli jsme si v sobotu večer zabruslit nebo zahrát hokej jako to udělali třeba mladíci z Kamenice. Během 3 dnů sice trochu zapršelo, ale ne při závodech. Závodníci odjížděli spokojeni. stránce závodu.

Jaromír

Slovak Karst Cup čili Pohár Slovenského krasu.

Závodů s mezinárodní účastí (asi 12 států) se zúčastnili sparťané Miloš N. a já, Podivín. Jedním z důvodů účasti byla možnost zazávodit si v terénech podobným tomu, kde se poběží finálový závod WMOC 2020, tedy MS veteránů. Centrum 4-etapových závodů bylo v penzionu "Jozefína" v obci Krásnohorská Dlhá Lúka nedaleko Rožnavy. Ubytování na postelích bylo ve dvou jednopatrových budovách, ve stanech na zahradě přespávali další účastníci. V penzionu byl výčep a možnost stravování, využili jsme možnost objednat si večeři. V penzionu jsme byli ubytováni Miloš s Jiřinkou a já (na pokoji se Sosnou a Mirkem Chmelařem), Tomáš byl ubytován i s rodinou jinde. Ve volném čase jsme si prohlédli Ochtinskou aragonitovou jeskyni (v pátek) a zámek Betliar (v sobotu před sprintem). Na lesní etapy (1., 2. a 4.) se jezdilo 14 km, z toho asi 5 km po lesní cestě. Na louce v sedle bylo parkoviště, na shromaždiště se pokračovalo pěšky asi 1 km mírně do kopce na louku, kde byla cílová aréna (sprchy, jídelní kiosek, stan se sportovním vybavením, propagační stánek WMOC 2020). Nouzové WC a la Jičín 80. léta bylo v lese, Toi-Toiky na dolní louce u parkoviště. 3. etapa se běžela v sobotu podvečer v lesíku, loukách a parku u zámku Betliar a shromaždiště tam bylo na fotbalovém hřišti. "Lesní" etapy byly situovány převážně na západ od cílové louky, kde byly závrty většinou střední velikosti, nepříliš hluboké, které byly většinou v lese, občas cesta nebo pěšinka. Kolem byly dobře běhatelné louky s rozptýlenými stromy a keříky a jen místy s podrostem. Tři překrývající se mapy byly velmi dobré úrovně. Převýšení na tratích bylo mírné a terén převážně dobře průběžný, a tak se mi dařilo. Miloš je pomalejší a udělal víc chyb. Tomáš (M45A), startující v tomto terénu poprvé, si vedl celkem dobře, ale nastoupil až do 2. etapy, a tak je v celkových výsledcích dole. V pátek a v sobotu bylo teplo až horko, menší bouřka přišla v noci z pátku na sobotu. Další dorazila až v neděli ráno - před poslední etapou - a následující déšť postihl hlavně dříve startující závodníky - včetně mě. Na vyhlášení celkových výsledků, které proběhlo postupně, už nepršelo. Hned po vyhlášení (podařilo se mi vyhrát "sedmdesátky") jsme se odebrali k Milošovu autu a nabrali směr Praha. Jiřina řídila celou cestu. Výsledky jsou na stránce závodu.

Jaromír

Grand Prix Polonia

kdo se chtěl v letošních vedrech osvěžit, tak vyrazil do hor. Skvělou volbou byly závody na jihu Polska (1. etapa Krkonoše, 2. etapa Jizerky - Jakuzsyce a 3. etapa – Piechowice) Měli jsme trochu problém s ubytováním, protože zabukovaný hotel v Szklarske Porebe měl parkoviště pouze pro 5 aut a zaparkovaných jich tam bylo při našem příjezdu už 8...tak jsme našli nádherný zapadlý hotel v tomtéž městě, v lese s krásně zpívající říčkou, neboť pod hotelem byl jez. Ale proč to píši... v hotelu byl totiž ubytován výběr polské lehkoatletické juniorské reprezentace. Nešlo přehlédnout, že metody tréninku byly opravdu tvrdé a silně individuální. Děti mluvily pouze s trenérem a mezi sebou lovily bobříka mlčení a v podstatě celý den tvrdě trénovaly podle jakéhosi pečlivě připraveného plánu. A hodně a dobře jedly. Ale zpět k závodům. První etapa byla nejtěžší, v lese se nedalo moc čeho chytit, leda dalších závodníků a tak jednu kontrolu hledalo i 15 lidí. Taky nám trochu zapršelo. Vše se projevilo ve výsledcích. Druhá etapa byla orientačně lehčí díky běžeckým tratím, ale i zde bylo ve stráních a nejasných porostech těžké najít zašité kontroly. 3. etapa byla již za velmi teplého počasí a byla nejlehčí. S 20 minutovou ztrátou z 1. etapy se dalo nakonec zvítězit, což považuji za zázrak. Stránky závodu.

Dana

Lokotour Bedřichov

20 sparťanů se vydalo do Jizerek a jelikož Láďa vzal stan, měli jsme fajn zázemí. A ve stanu a blízkém okolí nádherné představení „Tůmensšou- Červi se rozlezou...“. Mám dojem, že si to Jaromír s Pajanem někde nacvičovali, úspěch byl obrovský :-) Závody byly velice pečlivě připraveny a pořadatelé mysleli snad na vše. Na startu na nás čekaly tři lavice se zapuštěnými kelímky s vodou - pitná ambulance, nebo tak nějak. Mnozí to uvítali, některým závodníkům se nelíbilo, že je zde příliš mnoho zbytečných plastů. Také se poohlídneme po papírových kelímcích až budeme pořádat… Též jsme na startu obhlíželi tablet se startovním časem, neboť od našeho pořádání se pořád dohadujeme, jaké nové hodiny si pořídíme. Zvážili jsme všechna pro a proti a rozhodli se pro hodiny od Pavla Kettnera (r.v. 2018), které jsme následně objednali. V lese bylo mokro a hezky, v neděli to bylo vysloveně o bažinkaření. Cíl byl na shromaždišti stejně jako koupací rybník s velmi čistou vodou. Občerstvení bylo také na skvělé úrovni. Nejúspěšnější závodnice byla Helča, která vyhrála v sobotu i v neděli. Ceny pro veterány byly skoro jak z mistrovství světa. Kéž by se tyto závody staly letní tradicí.

Dana

Grand Prix Silesia 2018

Závody pořádal klub AOP - Orientační Běh Opava. Centrum bylo na protáhlé louce v údolí potoka blízko obce Mokré Lazce, asi 10 km od Opavy. Ze zastávky ČD tam bylo 2,5 km. Na louce byl improvizovaný stanový kemp pro závodníky a zázemí závodů, včetně stánků s jídlem a pitím, také pojízdný kávový stánek. Po deštích na S a SV Moravě jsem očekával podmáčenou louku, ale ani nebylo znát, že nedávno pršelo. Ze Sparty jsme byli přihlášeni jen dva - já a Podivín. Ale ani jsme se neviděli: Tomáš startoval jen v 1. etapě (celkem byly 3) a ve vloženém sprintu druhý den. Já jsem si místo sprintu zajel vlakem do Hradce nad Moravicí. Starty na všechny etapy byly dosažitelné pěšky (nebo na kole), nejdále (3400 m) byl start 1. etapy. Terén byl mírně zvlněný, ale bylo hodně hustníků. Hlavně v 1. a 2. etapě byla spousta neohraničených hustníků, malých světlin i částí bílého lesa. Etapy byly postaveny v různých částech mapy Přerovec, kterou připravili Zdeněk Lenhart a Evžen Cigoš. Byly docela hezké tratě, ale mohly být delší - 3. etapa s handykepovým startem, označená jako klasika, pro H70 jen 2,9 km! Kategorie H70 byla slaběji obsazená (jen 9 závodníků), ale čelo bylo dost vyrovnané. V 1. etapě (KT) bylo hned 5 závodníků v jedné minutě, bylo dělené dokonce 2. a 3. místo. Vyhlašovali se jen vítězové etap a první tři v celkovém pořadí. V závodech se mi dařilo.

Jaromír

Mistrovství světa veteránů (WMOC) v Dánsku

Já a Eva jsme využili nabídky Haná ORIENTEERING, která zorganizovala autobusový zájezd na tyto závody. Jako Pražáci jsme společně s Kladeňáky, Slaňáky a Roztokami přistoupili v Praze na Opatově. Autobus přijel po D1 ještě dřív než byl plán a bezproblémová jízda pokračovala se zastávkou v Lovosicích až do Rostocku. Podařilo se nám nastoupit na dřívější trajekt v 15 hodin, a tak jsme se do Dánského království dostali o 2 hodiny dřív. V okolí centra závodů ve městě Farum někteří stihli se ještě projít s tréninkovou mapou. Menší část výpravy si připlatila a šla spát do hotelu (se snídaní), ostatní spali zadarmo v hale ve spacácích. Ještě v autobusu jsme dostali bulletiny WMOC. V nich byly kromě informací od pořadatelů, přeložených do češtiny, naše cestovní informace, ubytovací pořádek aj. Hned po snídani jsme odjeli na kvalifikaci sprintu do města Horsholm. Aréna byla v parku, kde jsme postavili červený stan. Kvalifikace trvala od 10 do 15:20 a pak ještě do 16 h doprovodné závody. Když jsme přijeli do místa ubytování, což byly 4 nízké chatky v lese, každá asi pro 20 osob, byl čas na večeři. Kuchyň byla dobře vybavena a bylo možné posedět u televize, kde jsme sledovali hlavně MS v kopané a Tour de France. Ve vedlejší společenské místnosti byl pingpongový stůl, kulečník a stolní fotbal. Ložnice byly malé, ale na přespání stačily. Povlečení jsme přivezli s sebou. Na místě se k nám připojili ještě další účastníci, kteří přijeli autem. Chatky měly podkovovitý půdorys, venku uprostřed byly informační schůzky a čepovalo se české pivo. Nyní něco k terénům, mapám a vlastním závodům: Ještě v nedávné minulosti se běžely 2 finálové závody, a to ve sprintu a na klasice (v longu). Přibyla další lesní disciplína - middle, takže ještě 3. finále - v middlu. Aby se všechny závody vešly do 1 týdne, pozměnil se systém kvalifikace lesních disciplín: Nejprve se běží kvalifikace na middle a další den finále v middlu, (počet rozběhů dané kategorie je stanoven tak, aby v každém startovalo max. 80 závodníků, což platí i pro sprint). Podle umístění v kvalifikaci závodník běží finále A, či B, případně C, D, E. Finále middlu slouží částečně jako kvalifikace na long (podle umístění ve finále v middlu mohou nastat přesuny mezi A - B, B - C, atd. Např. posledních 25% závodníků z áčka se přesune do béčka a je nahrazeno 25 % nejlepších z béčka. Každý z terénů vybraných pro trénink a závody měla (trochu) jiný charakter. Kvalifikace sprintu se proběhla v areálu výzkumného parku, kde bylo v lese větší množství kancelářských a jiných budov s parkovišti. Les byl místy dost zarostlý, ale bylo dost cest a pěšin, kterým bylo radno dát přednost. Finále sprintu bylo přímo v centru Kodaně, s nábřežím, širokými ulicemi a areálem historického přístavu. Poslední kontroly byly v areálu královského paláce, s průchody, zahradami a muzei. Běžel jsem finále B - jako první nepostupující do A. Tréninková mapa na middle (Tisvilde Hegn) byla situována na břehu moře, kde byl pás špatně průchodných hustníků, množství pěšin a průseků, z nichž mnohé nebyly v mapě. Jako novinka pro nás: mapované větší padlé stromy - tmavě zelená čárka ve směru kmene. Kvalifikace na middle se běžela v sousedním prostoru. V terénu s malým převýšením (vrstevnice po 2,5 m a pro starší veterány 1 : 7500), střední síť velkých cest, hodně pěšin a v hustnících hustá síť průseků. Hodně zmapovaných padlých stromů - dalo se docela dobře podle nich orientovat. Trať M70 měřila kolem 5 km s 18 kontrolami. Do finále A jsem postoupil z 9. místa v rozběhu. Finále middlu se běželo v části prostoru , kde bylo hodně terénních tvarů, zvláště poblíž pobřeží. Zde jsem udělal několik menších chyb a skončil v půlce startovního pole áčka - 41. Trénink na finále longu (Gribskov) byl v terénu hodně zarostlém, především hustníky s tyčovinou z mladých buků, podrostem a větvemi. Některé průseky v terénu zvýrazněny fáborkem. Doufali jsme, že finálový les bude méně zabušený. V terénu prohlubně, údolíčka, kupky, bažinky. Finále, prý ve 2. největším lese v Dánsku, bylo poblíž Hillerodu. Finalisté v áčku měli vlastní start a běželi částečně i v jiném terénu, který opět sousedil s mořem. Bylo dost výrazných cest, ale také hodně kudrlinek z terénních tvarů. Bylo i několik bažin - i neprůchodných, les byl celkově vlhčí, s hlubšími melioračkami se zakreslenými přechody přes ně. V terénu hustníky, kapradiny, vysoká tráva, suché větve i padlé stromy. Na trati se střídaly delší postupy s několika kratšími a v závěru byly i asfaltky. M70A měli 6,6 km s 19(!) kontrolami a 105 m převýšení. V tomto závodě jsem udělal několik větších chyb, a tak jsem skončil až 58 a oba čeští soupeři (Jaromír Pospíšil i Chmelík) skončili přede mnou. Podle mezičasů odhaduji, že v této konkurenci by bylo moje maximum kolem 30. místa. Eva běžela ve všech případech finále B. Nejlépe zaběhla middle, kde obsadila 24. místo. Celkem se Mistrovství zúčastnilo téměř 4200 závodníků ze 46 zemí, z toho 145 z Česka. Nejvíc bylo seveřanů, kteří to měli kousek - těch bylo skoro 2400. Přihlásil se i jeden do M100, ale nedostavil se. Jaromír

Jaromír

Předseda se nám vrátil úspěšně z MSV. Mohl by ve své (nejpočetnější) kategorii i vyhrát. Kdyby…. nedělal chyby …

Kavky

Horké zprávy od Jaromíra z MS veteránů v Dánsku:

Není tam jediný sparťan, je tam i Eva i když v jiném baráku. Zajímavé na krátké trati bylo to, že nejsou zmapovány vývraty, ale padlé stromy, zelená čárka ve směru kmene. Zajímavé...Drobná údolí a kupky v mapě vůbec nejsou. Držíme palce na klasiku!

Kavky

Veteran cup

Zatímco náš předseda vyjel jako jediný sparťan na MSV do Dánska, vydalo se několik našich členů na tradiční etapový závod do pěkných lesů v okolí Orlických hor. V pátek byl svižný sprintík, v sobotu to byla parádní klasika a neděle byla opravdu s pověstnou třešničkou na dortu. Člověk už zažil ledasco...ale, aby se ztracená bláznivá starší paní hledala vrtulníkem a spoustou policistů a dalších dobrovolníků..no, začaly jsme se my holky trochu počítat, která v tom lese zůstala...kufrujeme všechny a bláznivé jsme pro většinu populace taky. A to prý si holky po 40 nemají hrát na schovávanou! Že prý by je nikdo nehledal..kecy v kleci hospodských páprdů. I v novinách to bylo. Abych to zkrátila, na bednu jsme se dostali my dva s Pavlem a vyhráli jsme potštejnské skvělé pivo a Pavel dostal i půllitr! No jasně, chlapi to musejí mít nalité do půllitru, to my, holky, kámošky i soupeřky, si láhev necháváme kolovat. Sklenici nepotřebujeme.

Na dvě etapy zavítal i Dany, který vysloveně zářil nejen sparťanským dresem a zapózoval nám s vodníkem Brumbárem u vyhlášené studánky v centru závodů (foto Dana Hrstková)

Kavky

MČR na krátké trati v Chlébské (Morava)

Do Áček se probojovali Silva, Anča, Hela, Báša, Pavel a Jaromír. Na bednu dosáhla jediná Silva – třetí v D35. Anče chybělo málo (4.) Náš předseda mohl vystoupit na stupínek nejvyšší, ale 10 kontrola mu byla osudná. Kamínek v zarostlé světlince uprostřed hustníku způsobil, že si Jaromír alespoň vykufroval zkratku našeho klubu (za 7 minut)…. Kolik sparťanských map skončilo v pytlíku SPC místo v SCP? A co by na tuto zkratku nového pražského klubu řekl prof. Džony Vait?

A ve stejném termínu…… Vyjely dva sparťanské týmy do krásných křivoklátských lesů na MČR v rogainingu. Zázemí bylo v Roztokách u Křivoklátu. Tentokrát byla připravena mimořádně dobrá mapa a kontroly byly tak takticky postaveny, že nebylo nic zadarmo. Žádné malé poodběhnutí pro kontrolu na postupu se nekonalo. I když se naše dva týmy přihlásily jen na 6h. náležitě si to užily. Kavky našlapaly 34 km a Pavlik s Boudičkou přes 40 km. Pořadatelé z LBE mysleli opravdu na všechno a proto si také pozvali na všechny IT práce tu nejrenomovanější osobu- našeho spolehlivého Zdeňka. Stránky závodu

Kavky

Víkend v Hluboké u Žihle

Většina sparťanů zamířila na žebříček B – západ. Jediný Tomáš usoudil, že z Brna to má přece jen blíže na žebříček B – východ . Velice pěkné zázemí se spoustou jídla a pití. Každý si přišel na své. A sparťanům se dařilo. Přivezli spoustu cenných trofejí. V sobotu se běžela klasika. Tratě byly orientačně celkem jednoduché, ale fyzicky dost náročné. V neděli se běžela už poněkud záludnější krátká. Zajímavé bylo spojení dětských tratí s veteránskými. Takže kluci i holky v H a D12 vyhráli na veterány +70. No a co. Oldřiška by také vyhrála nad samotným dr. Štrosmajerem. A co by na to řekla Miládka Lexová? Stránky závodu

Kavky

Poslední pražský a středočeský žebříček.

pořádala FSP v Ondřejově. Pokyny připomínaly oblíbené matematické slovní úlohy… „...řidiči vysadí závodníky v místě A a pokračují v jízdě 7km objížďkou přes obec B (kde pojedou 700m rychlostí 50km/hod.a pozor je tam jedna stopka) až do areálu JZD. Odtud se vydají pěšky na trasu dlouhou 2km. Kdo si to spočítá, přijde včas.“ Centrum závodů bylo pěkné a počasí taky. Rozběhové kontroly byly docela odvážně posázené do těžko zmapovatelných náletových hustníčků, ale kdo si věřil, ten se nenechal zmást. Ze sparťanů se dařilo především Jarce a Zdeňkovi v D65 a H65 (1. místa), Helče a Pavlikovi 2.místa v D55 a H35 a Láďa získal nádhernou bramboru v H55.

Kavky

ocenila PTU významné osobnosti v pražském sportu...

Více zde

Kavky

Prosluněný víkend v Plzni a okolí

Dopoledne se všechny naše sparťanské štafety (byly 3) umístily na bedně. Ale abychom nepředbíhali...čekalo nás pěkné centrum a hlavně velice zajímavé, orientačně náročné tratě v pěkném lese. Mapa byla hodně generalizovaná a rozhodně ne pro začátečníky. Štafety u veteránů nejsou tak populární, možná by na to mohl skočit nějaký student sociologie a zjistit, čím to je. Odpoledne nás čekal sprint v Plzni. Pěkná byla už předstartovní mapka, kde bylo více informací, než bývá obvyklé. Sprint měl hodně záludností, takže se hodně chybovalo. Ze sparťanů se na bednu dostala jen Helča (2. místo D55) V neděli pokračovaly závody štafet na stejném místě jako v sobotu. Na bednu se dostala sparťanská štafeta H105.

Kavky

Víkend v Táboře

V sobotu na nás čekalo perfektně připravené město, kde probíhalo mistrovství ČR ve sprintu. Ti líní se ještě z postele mohli ráno kochat sprintem těch nejlepších TV přenosem. Hlavní bylo neztratit koncentraci nad mapou. To se celkem sparťanům podařilo a tak jsme přivezli 2 stříbrné medaile (Silva v D35, Dana v D55), a 2 bronzové (Jarmila v D70, Jaromír v H70). Bramboru si odvezl Báša v H40 a to o pouhé 3 vteřiny za bronzem. Určitě se zamýšlí nad koupí čipu Siac… V neděli (žebříček A a jihočeský obl.) jsme zaparkovali na velice odvážném místě – v ďolíku na louce. Naštěstí pořadatelům počasí přálo, ale kdyby přišel deštík, tak by se parkovalo mnohem déle. Novinkou byla třetí krabička na startu (Siac off), nevím proč. Siac čip se snad aktivuje na bezkontaktní ražení na startu a deaktivuje vyčtením po závodě... Sparťanům se v zarostlém lese moc nedařilo. Výborně zaběhl a na bednu se dostal jen Ondra Bašus - 3. místo na fáborkách. Stránky závodu

Kavky

Mistrovství oblasti na klasické trati

nás zavedlo opět do brdských kopců. Závod to byl rychlý, ale i tak se daly na trati udělat chyby v dohledávkách i na postupech, které se pak v mezičasech výrazně projevily. Někteří závodníci si stále neuvědomují, že ISOM 2017 neznamená datum tvorby mapy, ale nový mapový klíč. A pak se divili, že chyběly některé oplocenky, některé přibyly a paseka se změnila na hustník. Prostě a jednoduše, mapa byla z roku 2016 a nový klíč znamená, že se na mapě změnily plošinky z hnědého křížku na trojúhelníček a studna z modrého kolečka na čtvereček. Také se nám zvětšila kolečka kontrol na mapě 1: 10 000 a na 1: 15 000 se zase zmenšila. Vyfikundace se nevyhýbá ani orienťáku... Výborně zaběhla Silva (D35L 1. místo) , Helča (D55 1. místo) a Pavlík (2. místo H35L). Stránky závodu

Kavky

odskok na západočeské oblastní mistrovství

které bylo blízko města Svatava. Cestou do „NDR“ jsme se zastavili na závodech v zajímavém terénu (povrchový lom s několika jezírky a lesy kolem). Pravděpodobně vinou zemětřesení, které bylo velmi blízko, se nad závodním prostorem držel malý mrak, z kterého ale lilo jako z konve. Překvapilo nás, že i na takových pohodových malých závodech se vyskytne takový závodník - veterán, který docela nevybíravým způsobem nadával pořadatelům za to, že nikde nenapsali, že nebude k dispozici na startu mapník a že je kvůli nim disk, protože se mu rozmočila mapa. Stránky závodu

Kavky

Marjánskolázeňský trojúhelník

pohodové etapové závody v krásném terénu i shromaždišti. Sparťani slavili Ivošovu 50, který tradičně běžel kategorii H21 a náležitě si to po oslavách užil. Přivezlo se spousta metálů, ale nejzajímavější byl ten Zdeňkův, protože obdržel cenu za prvního přihlášeného závodníka. Tady jsou stránky závodu a tady fotky od Zdeňka tady fotky od Zdeňka.

Kavky

Pořádání dvou závodů máme zdárně za sebou. Díky všem, kteří přiložili ruku k dílu! Do mezery mezi závody byla vložena nejen atraktivní prohlídka hasičské zbrojnice, ale také procházka do prostoru dopoledního závodu s tak trochu jinou mapou. Také vás zajímá, co tam asi tak původně bylo? A co se s raketami stalo po zrušení kasáren a rozdělení Československa? Prý byly odvezeny někam na Slovensko…. Na internetu však vypátráte, že 6 m Něvu kdosi prodává za 29. tis. Kč. A podobné to bylo i s nádržemi, které byly umístěny na betonových pilonech… Jsme rádi, že vás i tato netradiční kulturně historická vložka zaujala.

Kavky

Jarní sprint

Závod uspořádal Petr Baldrian se synem, u prezentace byl Franta Wald. Mapa „Ibsenovo drama“ byla v pětce, prostor Čimiclý háj s bývalou norou. Na kontrolách byly kleště. Zvolil jsem variantu bez cest (trať A), ale ty menší stejně pod sněhem nebyly vidět. Byl docela slušný mráz, ráno bylo minus 7 stupňů. Kleštím a papírové průkazce už jsem dost odvykl. Jedna kontrola (skupina kamenů) byla kreslená nahoře a byla v údolí. Nasazování buzoly přes teplou rukavici, zavazování tkaniček a další zaváhání mě stálo několik minut a všichni tři sparťani, startující v áčku, mě porazili. A tím skonšila Pražská zimní liga 2017-18. stránky závodu.

Jaromír

Skrýše aneb kompas kontra GPS

Předposlední závod letošní PZL organizoval Aleš Hejna s pomocníky. Vybraný prostor byl opět o něco dál od Plzně - tentokrát východně od Rokycan. Centrum v obci Dobřív bylo velmi komfortní v sále sokolovny, spojeném s hospodou. Terén asi nejvíce kopcovitý ze všech dosavadních SKRÝŠÍ, a ještě rozdělen silnicí do Holoubkova na 2 nestejné části. Počasí bylo pošmourné (z výhledů nic nebylo), mrazivé a v terénu bylo kolem 5 cm sněhu. Závodníků bylo méně než v jiných letech, také kvůli časové kolizi se závodem Brutus. Mapa s kontrolami byla zveřejněna den předem, ale bodové hodnoty kontrol pouhých 5 minut před hromadným startem, který byl v 11:00. Mapy byly přibližně v měřítku 1 : 25 000 a měly směrníky umístěny šikmo. Zvyknout si na to mi chvíli trvalo. Platných skrýší – kontrol - bylo 32. Na kontrolách nebyly kleště, ale bylo nutno zakreslit obrázek na zalaminovaném logu, které bylo připíchnuté ke stromu, do příslušného políčka papírové průkazky. Díky umístění startu se závodníci rozeběhli na všechny světové strany. Já jsem si tentokrát v domácí přípravě více promyslel možné postupy a předběžně zvolil oblast kontrol na nejvzdálenějším - východním - konci mapy, kde nebyly tak velké a strmé kopce jako na západě a cestou tam sebrat 4, resp. 3 bodové kontroly 8 a 9 na kopci jižně od silnice a 10 (2 b.) těsně u silnice. Zveřejněné bodové hodnoty ukázaly, že strategie by mohla mít úspěch. Ještě jsem si přibral šestibodovou k.7 „při cestě“ na sousedním kopci. Časový plán se mi ale trochu zadrhl při nepochopitelném 10 minutovém kufru už cestou na daší kontrolu S od silnice - a taky jsem jednou vylezl na jinou skálu… Když se blížil konec 3. hodiny závodu, začal jsem se vracet z té nejvzdálenější kontroly. Přes kopec jsem musel stejně, tak jsem se stavil ještě pro osmibodovku 33. Nejprv přes rozsáhlé plochy borůvčí, které ve stoupání hodně brzdily a potom průsekem, kde tekla pod sněhem voda. Na kontrole jsem se sešel s Ivošem. Ten pak zvolil nejkratší postup terénem, já už jsem nechtěl riskovat další borůvčí nebo oplocenku v postupu, a tak jsem zvolil obíhačku po cestách. Nejrychlejší cesta do cíle byla po silnici , ale bylo k ní nejprve doběhnout přes Strašín. Před blížícím se “žaketem“ jsem se sice zachránil rychlou konzumací mi’nonek z batůžku, ale ztratil jsem další 2 minuty vracením se pro rukavici s buzolou. Po hlavní silnici už běžel Zdeněk, kterého ale chytaly křeče a nestačil mi, ale mladší dvojice se psem se zase vzdalovala mně. Na zbývající 4 km jsem měl 23 minut času, a tak jsem viděl, že to nedám, protože silnice vedla z kopce do kopce. Chytré hodinky ukazovaly rychlost z kopce mezi 5:15 – 5:30 min./km, ale ve stoupání to bylo i víc než 7:30. V cíli mi Olles odečetl za pozdní příchod těch 8 bodů, které jsem získal na poslední kontrole. Ve výsledcích je ale vidět, že na předních místech se neumístil nikdo, kdo se spokojil s bližšími kontrolami jižně a severně od silnice. Zdeňkovi odečetli 15 minut, ale stačilo mu to na 10. místo v kategorii GPS (jinak by byl 4.). Ivoš byl 13. a já 14. v kategorii kompas. Láďa i Miloš se spokojili s bližšími kontrolami. Oba doběhli bohatě před limitem, ale lepší strategii měl Miloš – následován Naďou doběhl o 27 minut dřív než Láďa, ale jejich 10 kontrol mělo vyšší hodnotu než Láďových 14. Kavky se tentokrát proběhly jen po nejbližším jižním kopci, navštívily 4 kontroly a odjely. Vše podstatné o závodě najdete na http://skryse.blogspot.cz/. Kudy kdo běžel si můžete prohlédnout v play mapě. stránky závodu. Kudy kdo běžel si můžete prohlédnout v play mapě.

Jaromír

PZL - Opět na Kozla

Za pěkného slunečného počasí (odpolední teplota přelezla 15 stupňů) pořádal kozel, totiž Dan Šafka, další trénink. Shromaždiště bylo ve dvoře a restaurační "stodole" U Dobrotů v Pyšelích (jako v trénku na Kozla v listopadu 2016). Byly postaveno dokonce 5 tratí, nejdelší áčko skoro 16 km se 700 m převýšením běžel ze sparťanů jenom Ivoš. Ostatní sparťané (nebylo jich tolik) většinou běřeli 9 km béčko. Na start (po vlnách) jsme hromadně popošli na kraj lesa. Mapa byla kombinací loňské mapy Gabrhele s vyhodnoceným leteckým snímkem + OSM (Kozel) z letošního roku. Byly papírové průkazky a na kontrolách kleště a dvojice malých lampionků. Lesní půda byla mokrá a kluzká, protože spodní promrzlá vrstva ještě neroztála a hřeby nepomáhaly. Také potoky byly ještě zamrzlé. Postupy jsem měl ze začátku celkem dobré, ale bylo pár dohledávek. Přispěly k tomu i některé kontroly s lampionky na zemi. Techničtější kontroly byly v části Gabrhele, kde malé lomy, jámy, kupky a údolíčka byla i s lupou stěží čitelná - okolí k. 10 a k. 11. Tam mi Pavel trochu utekl, doběhl jsem ho až před k. 16. Také trať B mělo svou kontrolu X, kterou bylo možno orazit kdykoliv během závodu. Byla na ploché kupě v údolí a optimální postup byl asi 16 - X - 17, tedy zprava, prý většinou po cestě. Zapomněl jsem na ni a pěkně jsem si šel krásnou obíhačku zleva 16 - 17 - 18, pak dolů na X a nahoru na 19.k., a to jsem ještě trochu zakufroval před k. 17, protože mě zmátla v mapě nedotažená cesta. Největší martýrium byl výlez prudkým svahem k 19. Pak se ještě pochodovalo brázdou přes hluboce zorané pole k poslední kontrole a seběhlo na silnici vedoucí k cíli, který byl v průjezdu hospody. Při neúčasti Ládi mi Pavel J. nadělil 20 minut. stránky závodu

Jaromír

Praga Magica

zde není co dodat. Luxusní proběhnutí po Praze, kde bylo přes 100 nejrůznějších občerstvovaček a dalších lákadel, jen jste si museli vzít sebou tu správnou kartu...a kde že to letos vlastně bylo? Celá 12 km trať „A“ se mohla běžet, jít, uploužit třeba takhle:

Dana

Velká cena Líšné

se běžela tentokráte takřka na sněhové nadílce. Účast sparťanů byla tradiční a v lese se děly divy. Zdeněk ztratil busolu a tak se orientoval sem tam podle slunce, sem tam podle lišejníku (prostě, co zrovna bylo vidět) a má náš velký obdiv, že se na tak staré mapě (1980) skoro neztrácel. Pádů bylo nepočítaně. Láďa si taky natloukl. Naštěstí padá pořád stejně, tzn. na ruku, kde má více železa než kostí a tak si nic nezlomil. Raději se ale jel přesvědčit do nemocnice. Tím se připravil o sparťanské zasedání v Malých Přílepech, kde se sparťani postarali o zbytky z Vánoc a na Láďu s Ďoďou přitom alespoň mysleli. Děkujeme Tomášovi za pěkné proběhnutí a že tam vydržel tak dlouho mrznout.

Dana

S mapou za kněžnou Libuší

se jmenoval další trénink v rámci PZL, Náš pes na nás smutně koukal, ale stejně jsme ho nechali doma, vzhledem k tomu, že shromaždiště i start s cílem byli uprostřed Libušína v bývalé hasičárně. Sparťani se hlásili především do kategorie B. Jen Ďoďa zvolil C. Závod byl hezky postavený. Hromadný start všech kategorií není tak častý, ale nevadil. Běželo se do kopečka do polí a lesů. Sotva se dorazilo do přírody, začali se áčkaři stáčet na jinou světovou stranu než béčkaři. To se ale vůbec nelíbilo jedinému pejskovi, který byl tentokrát na trati. Podle někoho krásný oříšek, podle odborníků border kolie se vydal(a) za větším stádem, tzn. za béčkaři, ale panička chtěla běžet áčko. Nakonec se pejska podařilo přemluvit a poslušně běžel áčko. Zajímavá byla volba mezi 6 a 7 kontrolou. Oběh po rovině po silnici nebo přes údolí přímo(mapa je na o- news.cz) Volba přímo byla tentokráte rychlejší už proto, že mapa byla 15. Počasí bylo taky fajn, celá akce se vydařila na výbornou. Ještě jsme v cíli dostali velice chutnou placku! stránky závodu

Dana

PZL - Televizní zima

Trénink na Kavčích horách připravil Jarda Klíma. Kryté shromaždiště – prezentace, šatna i občerstvení v Bistru na Kavčích horách bylo na kryté zateplené terase v objektu Slavoje Podolí, v parku za gigantickým areálem České televize. Malá část závodníků absolvovala trať na kole, možná i obojím způsobem. Startovalo se až odpoledne, asi od 13 hodin. Teplota byla slabě nad nulou a v půběhu spadlo pár sněhových vloček. Start i cíl byly „na krabičku“. Mapa byla v pětce, kontrol jen 9, volné pořadí. Většina tratí vedla po asfaltu či dlažbě, část ulicemi a část v parku. Byly i dost dlouhé schody, naštěstí pro ty, co trať absolvovali ve vzestupném pořadí 1 až 9, vedly směrem dolů. Dalo se diskutovat, zda neprohodit pořadí kontrol 8 a 9 neprohodit, ušetřilla by se nějaká ta vrstevnice. Chyběla nějaká ta „kontrola X“, aby to nebylo tak jednoznačné. Někteří sparťané zabloudili v ulicích, a tak jsem porazil i Ivoše. Hodinky mi ukázaly 4,6 km se 130 m převýšením. Oběd v Bistru přišel vhod a byl výborný. Jiní holdovali spíše pivu. stránky závodu

Jaromír

P.S. Příští PZL se nezúčastním, ani nočáku, tak by snad nikoho nezničilo napsat o tom pár řádek. J.

PZL trénink v Dolních Chabrech

Za poněkud nevlídného počasí s trochou deště pořádal Hynek Urban. Start, cíl i přírodní shromaždiště bylo na asfaltce a přilehlých mezích na horním konci Drahanského údolí. Pro ty, co přijeli autobusem, to bylo poněkud drsnější, ale naštěstí nemrzlo. Na kontrolách byly voskovky, které na vlhké průkazky špatně chytaly. Byly připraveny 3 tratě. Áčko, které bylo velmi dlouhé, šel ze sparťanů jen Ivoš. Ostatních několik sparťanů se přihlásilo do nejpočetnějšího béčka, které startovalo ve 3 vlnách. Lesa na mapě moc nebylo, největší byl jen v katastru Bohnic, ostatní spíše proužky, většinou ve dvou dalších údolích nebo v příkré stráni nad Vltavou, kde bylo i hodně skal, pro jistotu zašrafovaných jako nepřístupný prostor. Kontroly byly rozsázeny na velkém prostoru a při několika postupech šlo o to, kudy se protáhnout kolem rozsáhlých soukromých pozemků, někdy i dlouhou obíhačkou. Já jsem si nevšiml jednoho průchodu mezi zahrádkami a pár set metrů jsem si přidal. Podívali jsme se do Čimic a na severu do obce Brnky. Trať B měřila po spojnici 10,2 km, naběhal i nachodil jsem 15,7 s 480 m převýšením. Ještě ke konci nám dala zabrat rozblácená cesta, kterou jsme absolvovali nahoru i dolů. Poslední stovky metrů byly po asfaltce. stránky závodu

Jaromír

PZL pokračuje v Kralupech

Moc hezky připravený závod, který nás dovedl až na Hostibejk a kterém jsem si zrovna minulý týden četla legendu: je to zakletá zkaměnělá hostinská, která raději než aby obsluhovala hosty si šla klidně kosit trávu....no Nejdříve jsme nahrabali kontroly v klidné, placaté části města a pak jsme se vydali do kralupských skal. Mapa byla sprintová a tak to velice rychle odsejpalo ve srovnání s minulým týdnem na Papoušku. Na stránkách závodu je spousta fotek. http://skobkralupy.unas.cz/pzl-dva-brehy/ Stránky závodu

Dana

První PZL v roce 2018

byla v režii Tondy Procházky v Masečíně na staré mapě Papoušek. Vzali jsme sebou zapřaženého voříška Holana a Tonda se na startu divil a říkal, že si to s ním moc nedovede představit. V lese to bylo fajn, vůbec to neodpovídalo skutečnosti a dalo se věřit jen vrstevnicím a samozřejmě závodníkům, kteří se vždycky někde vyrojili a radostně ujistili ostatní: „ Je tam!“ Největší záludnost byla na konci, z kontroly 11 na 12 (nejpočetnější trať C). Někdo běžel správně po hřbetu vlevo (např. Jaromír a někteří další sparťani), někdo to vzal v domnění po hřbetu vlevo, ale ve skutečnosti to bylo rovně a zastavil se až u jakési staré chaty. V mapě byly jen vrstevnice a tak nezbylo nic jiného než sednout na zadek a svézt se až ke Kocábě po už pěkně vysoustružené klouzačce. A další volba u říčky, když nevíte kde jste..... kdo šel vlevo, měl štěstí, sice se trochu umyl při brození říčky, ale proč ne. Psovi se to moc zalíbilo. Někdo to mastil vpravo, špatná volba...(např. Ivoš v A) Také se našli závodníci, kteří se vzpamatovali až u mostu ve Štěchovicích...všichni si to prostě užili. Teď už jen zbývá výpočet sparťanské soutěže podle Jaromírova vzorce či Jaromírovy věty.

Dana

2. závod PZL

Druhý závod připravil Mrazák jako další část Tour de Prague. Mapa velkého formátu se jmenovala Megašárka. Shromaždiště bylo na parkovišti u kempu na SV straně koupaliště Džbán. Počasí bylo slunečné, ale ráno bylo mrazivé a hodně foukalo. Největší nárazy větru byly právě na parkovišti, v lese skoro nefoukalo. Starty byly hromadné, ve vlnách po jednotlivých tratí, kterých bylo dokonce 5, nejdelší áčko 15 km. Většina sparťanů startovala v céčku (asi 9 km, převýšení skoro 450 m). Kontroly byly v Šáreckém údolí a v blízkosti přilehlých obcí jako Nebušice nebo Vokovice. Trať A zavedla závodníky až ke zřícenině Baba nad údolím Vltavy, do Lysolají a údolí Housle. Mně vyhovovalo, že se zpočátku běželo z kopce, pak po rovině a do kopce se šlo až po řádném rozběhnutí. Tak se mi dařilo držet se nějakých mladších dam, které mi utekly až ve stoupání k cíli. Výsledky sparťanů na trati C (neoficiální přebor) jsem přepočítal na rychlost /minut/km/a započetl korekci na věk. Ukázalo se, že věk má velkou váhu, a tak Ríša spadl z 1. až na 5. místo před Naďu (a kdybych započítal i "dámský" koeficient, tak si místa prohodí). Pořadí na prvních třech místech by bylo 1. Jaromír, 2. Pavel Jahn, 3. Zdeněk. Přepočítal jsem tak i trať A, kde byli jen 3 sparťani . Pavlík, který přiběhl s krvavými odřeninami na rukou, tak spadl nejen v terénu, ale i na 2. místo za Pavla Veljačika, 3. Ivo. Stránky závodu

Jaromír

1. závod PZL

První měřený trénink PZL, tentokrát nazvaný Cesta do pekel, připravily Kavky a technicky zajistil Zdeněk. Vytápěné centrum bylo ve "Fořtovně" - klubovně místních hasičů v Malých Přílepech. Hasiči připravili také dobře zásobený bufet. Startovalo se "na krabičku" s papírovou průkazkou, na kontrolách bylo "mlíko" a kleště. Mapy Veselá hájovna a Čertovy rokle různého měřítka podle délky tratí, aby se vešla na A4. A bylo hodně kontrol! Nejdelší trať A (11,9 km/450 m převýšení jich měla 29), trať B (8,2 km/370/20 k. - na ní startovala většina sparťanů), trať C (5,7 km/195/14), nejkratší D byl sprint na 2,8 km. Počasí bylo pěkné - teplota nad nulou, občas i slunce. Delší tratě měly občerstvovačku asi ve třech čtvrtinách trati (po návratu z Pekla) s horkým čajem i s lihovinami, čokoládou aj., tam jsem se zdržel - nechtělo se mi lít "zelenou" do horkého čaje. Po závodě následovalo posezení sparťanů (přijela i neběhající Irena) v malé klubovně, spojené s konzumací. Výsledky sparťanů jsem přepočetl s ohledem na převýšení a věk (rok narození). Stejně jako loni tak zvítězil Pavel Veljačik, 2. Jaromír, 3. Zdeněk, v ženách zvítězila s velkým náskokem Helena před Naďou a Evou. Stránky závodu

Jaromír

Starší novinky