Odkazy na další stránky:

starší novinky

Obsah

Zpět k novým zprávám

Poslední pražský žebřík

Poslední podzimní závod - a opět na klasické trati - uspořádal slánský oddíl v obci Mšec. Shromaždiště bylo ve velkém sále hospody a na sousedním trávníku - bylo pěkné slunečné počasí. Běželo se na mapě Ostrov, pro delší tratě v patnáctce. Část kontrol byla v poměrně prudkých svazích, rozbrázděných údolíčky a kupkami, část byla v rovinaté části, kde je poměrně hustá síť pěšin a průseků. Nějaké volby postupů byly, ale zajímavější to mohlo být ve východní části mapy, kde jsou 2 hluboká údolí - a tam jsme se nedostali. Já jsem nechal asi nejvíc hned na první kontrole - podle mapy i popisu mělké údolíčko, které nebylo tak mělké a shora jsem lampion neviděl. Postup 3-4 jsem šel spodem, což byla chyba. Nejvíc se dařilo Michalovi (2. v H45L), Milošovi N. (2. v H65) a Davidovi (2. v H10-L), 2. byl i Martin Š. v H45K. Na stránce závodu pořadatel žádá závodníky o zakreslení postupů - zatím jich tam moc není.

Jaromír

Kolem Bramberka

Tatran Jablonec pořádal poslední říjnovou neděli už v "zimním" čase jako žebříček Ještědské oblasti klasiku, na kterou se přihlásilo také 7 sparťanů. Shromaždiště bylo na střelnici kousek od rozhledny na kopci Bramberk. Pořadatelé měli slušně zásobený bufet včetně 3 druhů polévek. Teplota odpovídala konci října i vyšší nadmořské výšce, přitom bylo většinou zataženo, sluníčko se na chvíli ukázalo až po 13. hodině. Mapa Bramberk 2014 byla v desítce, pro delší tratě ve formátu A3. Terén kopcovitý, s velkým množstvím kamenů, větších balvanů a kupek byl většinou průběžný, ale s těžkou podložkou - větve, borůvčí, bažinky. Větší hustníky byly v SZ části. Já s Jirkou jsme startovali v H55, trať (5,7 km/270 m/14) byla totožná s D35, kterou běžela Dana. Na této trati byl jediný dlouhý postup 1 - 2, jinak středně dlouhé i kratší. Měl jsem jen 2 dohledávky, celkem asi 2, 5', jinak to byla otázka volby postupů a rychlosti. I při malé konkurenci jsem skončil až na 7. místě. S velkým náskokem vyhrál Škorpil před Hudským. Dana obsadila 4. místo. Na trati H21L (11,8 km/510 m/21) zaběhl vítěz Šedivý pod 80'. Báša na 15. místě zaběhl pod 100', Silva v D21L na velké bedně (6.)
Stránky závodu

Jaromír

Víkend s Kamenicí

Oddíl SK Kamenice uspořádal o víkendu 2 péžetka. Termín sice proti "Kaprovi", ale účast vysoká. V sobotu hodně přes 700 účastníků (včetně bankovního přeboru), v neděli asi o stovku míň. V sobotu bylo centrum v obci Sulice-Hlubočinka, na místním hřišti. Louka kolem byla po deštích silně podmáčená. Počasí po rozpuštění ranních mlh polojasné, na běh s příjemnou teplotou kolem 15 stupňů. Běžela se klasika na mapě Tvoje bába, pro mladší kategorie včetně H45L v patnáctce. Stavitel postavil v terénu s několika hřbety a údolími zajímavé tratě s minimálně dvěma dlouhými postupy, ten delší asi 2 km. Tam i zpět šlo o to, kudy oběhnout či proběhnout chatové osady, které byly na táhlém hřbetě. Mně se ten kratší dlouhý příliš nepovedl, lepší byl ten delší. Nejlíp se dařilo Jarmile a Milošovi N., kteří vyhráli své kategorie, Miloš S. byl 3. v H75 (a Irena s Martinem Š. druzí na krátkých tratích). Nedělní krátká měla centrum o pár kiláků dál, na lépe vybaveném hřišti v Kamenici, kde byla i šatna. Na hřišti (po oba dny) byl dobře zásobený bufet, dokonce měli i řízky. Mapa Kozlíček byla samozřejmě desítka (a v plechovkách byl i velký Kozel). Počasí bylo podobné jako v sobotu, na start 2 km po rovině, dobré na rozběhání. Mně to ovšem moc nepomohlo, hned na 1. kontrole 100 m od startu jsem nechal přes minutu a podobné to bylo i na dalších 2 kontrolách, Terén byl jen mírně zvlněný, zato trochu zarostlejší, některé kontroly v hustnících, pod nohama klacky nebo nízký podrost. Bylo tam dost cest, ale postupy byly většinou "cross". Nejlepší ze sparťanů byli opět Miloš a Jarmila jako vítězové pětašedesátek, Miloš S. byl 2. v H75. Na stránkách Kamenice je vedle výsledků i množství fotek.
Stránky závodu

Jaromír

Druhý říjnový víkend - Mistrovství štafet a klubů.

Závody uspořádal oddíl KOS Plzeň. Shromaždiště bylo na louce při JZ okraji Starého Plzence, na úpatí kopce, na jehož vrcholu se vypíná zřícenina hradu Radyně. Sobotní štafety se běžely za pošmourného, ale dost teplého počasí. Při nedělním závodě družstev bylo po rozpuštění mlh krásně a teplota šplhala až ke 23 stupňům. Ve velkém stanu se závodníci mohli najíst a napít a také pojízdná kavárna byla na místě. Terén byl většinou průběžný, někde tráva a podrost, hustota cest spíše střední. Vrcholové partie a několik vybíhajících hřbetů bylo skalnatých, s kamennými poli a také několik bývalých lomů. V terénu byly i rozptýlené ojedinělé balvany. Cílová louka byla lemována pásem neprůchodných hustníků. Tratě střídaly delší i kratší úseky, v sobotní 1. úseky byly dlouhé s volbou postupů. Sparťané postavili celkem 8 štafet, všechny veteránské (1 MIX). Starší veteráni museli překopat sestavu kvůli onemocnění Pavla V. a na poslední chvíli ještě pro indispozici Heleny Š. Nám vypomohl F. Wald z FSP. Štafeta Helena J.-Jarmila- Dana konečně “dorostla” do kategorie D180 a vyhrála ji – i když těsně. Dále jsme postavili D135, H135, 2x H165 a nejmladší veteránky startovaly v D105 (pěkné 5. místo), zatímco H105 byla disk, patrně pro technickou chybu. Někteří si nevynulovali a Miloš R. zřejmě ani nevyčetl. V neděli startovalo 1 družstvo dospělých, 1 družstvo nejmladších veteránů a 3 družstva starších veteránů (2x HD225 a 1x HD300). HD175 dosáhlo na velkou bednu – 5. místo ve slušné konkurenci, stejně jako HD300 (tam byla ovšem konkurence menší, ale dost bývalých reprošů). Největší tlačenice byla v HD225, kde startovalo 46 štafet. Ze sparťanských veteránů měli největší ambice nejmladší veteráni DH175 a nejstarší veteráni HD300 s Milošem Semorádem, což nakonec svými 5. místy – na velké bedně - potvrdili. Jako vždy ve štafetovém závodě bylo poměrně dost disků, ale o tom to je taky. Vyhlášení vítězů proběhlo velmi důstojným způsobem a předávaly se dorty, šampaňské i rychlé špunty. V sobotu jsme ochutnali apoň koláč za 1. místo D180.
Stránky závodu

Jaromír

Víkend v Šemanovicích

Centrum závodu bylo v hospodě Nostalgická myš - majitele Ondřeje Suchého, interiér vyzdobený rekvizitami vyvolává u pamětníků nostalgické vzpomínky na divadlo Semafor. Oba závody pořádala Kotlářka. Protože počet závodníků byl ze strany Lesů limitován, sobotní klasika byla péžetko a nedělní krátká byla ještědský žebřík. Sobotní klasika měla sice přiměřenou délku a menší počet kontrol, ale volby postupů byly většinou stereotypní: hlavním údolím po cestě, vedlejším údolím (často po cestě) , odbočit a vylézt ke kontrole, orazit a zpět na cestu. Řekl bych, že postupy terénem se nevyplácely. Nedělní krátká trať byla postavena v západní části mapy Šemanovice, na mapě Umrlčí rokle. Tratě byly postaveny rozhodně nápaditěji, s velkým počtem kontrol, ale s poměrně velkým převýšením. První problém jsem měl s dohledávkou 10. kontroly, křížení skalních průchodů. Pak mě "postihlo" vynechání kontroly, což se mi stává (maximálně!) jednou za 10 let. Došlo mi to hodně pozdě, a tak jsem absolvoval kolečko 1 + 7 kontrol ještě jednou a skončil jsem poslední - ale v limitu. Ten byl nastaven vzhledem k terénu dost tvrdě (90´), a tak i někteří sparťani byli disk za jeho překročení. V závodech se dařilo oběma Milošům (Miloš N. vyhrál v sobotu H65, Miloš S. oba dny 2. místo v H75, resp. H70) a na klasice byl Rakvička 3. v H45L.
Stránky závodu

Jaromír

Mistrovství a Veteraniáda na klasické trati

Dvoudenní závody pořádal zkušený oddíl OK Jiskra Nový Bor pod vedením Mirka Beránka, který v těchto dnech oslavil 75. narozeniny. Prostor závodu byl jižně od silnice spojující Hamr na Jezeře a Osečnou. Shromaždiště bylo na louce téměř uprostřed lesa, mimo civilizaci. Elektřinu, vodu na mytí i teplé sprchy poskytla naše armáda. Počasí bylo pro běh ideální, i když zpočátku bylo mokro, teploty mezi 16 a 19 stupni. Sobotní kvalifikace proběhla na mapě Černá novina, kde byly také pískovcové skály, část z nich však v zakázaném prostoru. Na začátku i ke konci tratě byla možnost volby postupů, jinak mi trať připadala dost jednoznačná a jednoduchá, s jednou těžší kontrolou v půlce. Finále (na mapě Holičky, delší tratě měly Kavčí skálu) bylo postaveno daleko líp. Všeobecně bylo málo kontrol jak se sluší na klasiku. H65A měla 2 dlouhé postupy. Na 2. kontrolu to bylo 1,5 km, na 8. kontrolu o něco míň, ale k prvnímu lámání chleba došlo už 150 m od startu, kde hned 2 z favoritů strávili několik minut hledáním jámy v mírném svahu. Ještě před 2. kontrolou jsem doběhl Frantu Peterku, který šel omylem nejprve na 4.k. a pak mě udržoval ve svižnějším tempu - pokud to kopce dovolovaly. V prudkém stoupání od 7.k. jsem zaostal a zvolil jsem nevýhodný postup přes 2 kopečky. Přesto mi to stačilo na 2. místo, když jasně zvítězil Chmelík a 3. byl Jakubec (4. Peterka). Ze sparťanů si nejlíp vedl Štěpán, který zvítězil v kat. H35A. Do áček se v této kategorii ještě dostali Fujda (4.), Báša (7.), Ríša (18.), Danny(?). Dále startovali v áčku: Silva (5. v D35A), Dana (7. v D50A), Miloš (19. v H65A), Miloš S. (6. v H75A). Výsledky, mapy, rozbory postupů naleznete na http://ok-bor.cz/mcr2014/. Nezapomeňte taky na TV záznam: 2. 10. od 16:45 h (reprízy 3. 10. 1:55 a 4. 10. 6:40)

Jaromír

Šumavský kufr

Devatero sparťanů odjelo do vesničky Opolenec nedaleko Kašperských Hor, kde bylo centrum prvního závodu, krátké trati. Běželo se na mapě Borovina 2, kterou tvoří vpodstatě jeden velký kopec. Severozápadní svah, více než 30 vrstevnic, byl "bílý" les s rozptýlenými malými hustníčky, zato východní část mapy byly velkoplošné hustníky či hustý podrost. Právě do této části stavitel nasázel 8 kontrol z 26 (běžel jsem v rámci tréninku H21). Terén byl horský s borůvčím, místy kamenitý a cesty se daly využít jen málo, nebo se nad nimi nakláněly napůl vyvrácené stromky. Z toho plyne, že to nebyl terén pro mě, Zdeněk měl většinou rychlejší mezičasy. V místě prezentace byla chalupa s občerstvením za lidové ceny, třeba švestkový koláč nebo buřtguláš. Počasí bylo oblačné, s občasnými slabými přeháňkami a po vyhlášení vítězů se objevila dvojitá duha. Na bednu dosáhli Miloš R. (2. v H65) a David (3. v HL).
Výsledky

Druhý den bylo jiné shromaždiště - v obci Zálesí, nedaleko vrchu Kůstrý (asi 850 m n.m.) Běžela se klasika na mapě Zahájený. Sparťanů bylo tentokrát deset - přijeli Šístkovi. Shromaždiště bylo u budovy školy, kde bylo občerstvení a taky WC a sprchy. Běžel jsem trať H45 - 7,7 km s 240 m převýšením na mapě patnáctce, takže to odsejpalo pomalu. Terén byl kopcovitý a místy hodně kamenitý, ale většinou průběžný. Velké hustníky se daly oběhnout. Startoval jsem jako poslední z kategorie, před sebou Zdeňka Blablu. Toho jsem doběhl před 3. kontrolou, ale protože jsem něco nechal na několika dohledávkách, tak jsme se viděli ještě na 9. kontrole - asi v půlce trati. Pak přišly delší obíhačky na 10. a na 12. kontrolu - hodně po cestách a vydržet běžet - to mě vyneslo na 1. místo, když dosud vedoucí Jirka Funda v samém závěru chyboval a skončil 3. Ze sparťanů se dále umístil Miloš R. na 3. místě v H65. Zdeněk zůstal u H21 - 10,5 km s 370 m převýšením, a tak si v lese pobyl delší dobu. Vyhlašované závodníky pořadatelé odměnili přehršlí cen, které se jen ztěží daly pobrat.
Část sparťanů zůstala věrná Pražské oblasti a odjela do Krňan, kde v sobotu pořádala Pragovka pražský žebříček na klasické trati a v neděli na sprint na Chodově - běželo se ale v Central parku na Jižáku. V sobotu se dobře umístili Miloš N. (1. v H65), Jarka (3. v D55) a Štěpán (3. v H21L), v neděli Michal (1. v H45) a Miloš N. (1. v H65). Na velké bedně skončili Báša a Silva (6. místa v H21L, resp. D21L).
Výsledky z Voskovky a z Central parku.

Jaromír

Na poslední prázdninový víkend se sparťani rozjeli na 3 světové strany – na západ (West Cup), na jih a na východ Cena východních Čech).

Cena východních Čech

Závody pořádal klub OK99 Hradec Králové s centrem v Radvanicích. Místo pro centrum poskytla zatravněná plocha vedle objektů bývalého dolu Kateřina.Tam byl také improvizovaný kemp, bufet, kávový karavan a dva velké stany se stoly a lavicemi. Přihlášeno bylo skoro 1200 závodníků, někteří ze zahraničí, hlavně z Polska. Sparťané jsme tam byli jen tři – 2 Veljačikovci a já. Běhalo se v terénech CHKO Broumovsko, na mapách Závora střed, Kolčarka a Závora sever – byly tam závody loňského JWOC a JWOC Tour. V 1. etapě byly balvanité pasáže ve svahu, kde se moc běhat nedalo, cesty byly většinou napříč, ale část kontrol byla v placatější a jakžtakž průběžné vrcholové partii. Kde se dalo ulítnout, tam jsem ulít, najít ten správný balvan z těch dvaceti co jsou v terénu a z nich 5 na mapě (někdy jen jeden) mi dělalo potíže a dohledával jsem, dokonce i na 7.k., kde by se ulítnout nemělo, jsem si spletl cesty...A tak jsem s devítiminutovou „kládou“ skončil v 1. etapě asi uprostřed (7.), když vyhrál zlínský Petr Jelínek. Start 2. etapy byl nedaleko odolovské věznice a vozily nás tam busy. Klasická trať byla rychlá, na 2 úsecích s volbou postupu zleva či zprava, kde jsem asi zvolil méně výhodné varianty – nicméně podle mezičasů to zas nebyla taková katastrofa, jsou tam prostě rychlejší pětašedesátníci než já (a to nestartoval Jaromír Pospíšil). Nedělní 3.etapa byla opět na Závoře, ale s malým převýšením – hendykepový start byl hodně vysoko, a tak značná část trati byly traverzy v poměrně běhatelném svahu, kde byly spíše jednotlivé balvany nebo srázy, ale občas i balvanitý terén, kde bylo na mapě jen pár teček. Začátek byl ovšem přes zarostlé paseky a hustníky. Na velkou bednu jsem měl jako sedmý hendykep 3,5 minuty (Hrobař), ale po jeho chybě jsem ho doběhl už na 2. kontrole. Opět to byla osudná 7. kontrola, kdy ji našel dřív a utekl mi. Přesto jsem postoupil na 5. místo, protože vedoucí Jelínek se zranil,Vojta Tvrdek zkazil hned první kontroly a já jsem šel dost přesně, i když pomaleji. Pavel doplatil také na slabší výkony na Závoře a v celkových výsledcích skončil až ve druhé polovině. Tratě H65 byly totožné s H60 a H55C, tak jsme se mohli vzájemně porovnávat. Byly to moc pěkné závody, nakonec celkem vyšlo i počasí – v pátek pršelo až večer, v neděli asi až na vyhlášení – ale měli velké stany, a tak to jistě zvládli.V sobotu v podvečer byl ještě vložený závod „orientšou“ – dost těžký závod s umělým labyrintem a k tomu delší pasáže kolem motokrosové trati, ale všude kolem tráva i podrost do pasu
Stránky závodu

Jaromír

Na jihu se běžely 2 závody a sparťané si vedli výborně: v sobotu zvítězili Báša a Silva ve svých „21“, vyhrál i Miloš R. v HBK. Výsledky
V nedělním Budějovickém poháru zvítězil opět Báša, Silva byla 3. a Miloš R. 2. (v H65). Na těchto jihočeských závodech se setkávají sparťané s tamními ex-sparťany a jejich potomky (Teringlovi, Hejzlarovi, Hoškovi), kteří také pravidelně obsazují místa na bedně. Výsledky

West Cup

Protože se nám loni na West Cupu ohromně líbilo, tak jsme se tam ve stejné sestavě vydali i letos. Naďa se Zdeňkem, kamarádi Hrstičky z Jihlavy a my dva s Jirkou jsme se těšili i na Krásnou Vyhlídku - romantický hotýlek s báječnou kuchyní . Nic nás nezklamalo. Byl to zkrátka perfektně strávený víkend, na který budeme dlouho vzpomínat. Ani tak nevadilo, že v 1. etapě chybělo pár lampionů ke konci závodu, naštěstí nebyly ukradené, ale jen chybička v komunikaci. 2. etapa byla velice výživná, to jsme se všichni shodli a já už vím, že když je na mapě bílá se zelenými puntíky, tak do toho nesmím! Byly to dvoumetrové smrčky jejichž kmínky byly od sebe tak 15 cm. Třetí etapa byl free order a je zajímavé, že jsme s holkama volily stejné postupy a samozřejmě blbě. Jiskra Nejdek je velkorysý oddíl a tak vyhlašoval ve všech kategoriích první 3 závodníky a to ve všech závodech, které pro nás pořádali. A že jich nebylo málo. Vložen byl paměťák i nočák. Zbylo jim ale hodně diplomů i medailí, protože zájem o vyhlášení nebyl velký.
Na startu jsme my závodníci měli strach o jedinou pořadatelku u nulování. Ta toho měla při tak velké účasti na krabičku opravdu plný brejle.
Malá hromádka nás vydržela i na konečné vyhlášení. A vyplatilo se to. Jirkovi upletu na Vánoce krásnou šálu (Dana skončila v D45 na 2. místě - pozn.JB). Také byla vyhlášena cena za nejlepší oddíl a to o putovní pohár. Získal ho KOB Dobřichovice, který to, stejně jako všichni ostatní, vůbec netušil. Takže ho ještě nemá...
Stránky závodu

Dana

Rumcajsovy míle

Pořadatelský oddíl SJC slaví letos své kulaté jubileum - 50 let úspěchů v OB, což připomněla i malá výstavka. Jičínské závody v atraktivních skalnatých terénech kolem hradu Valečov přilákaly téměř tisíc účastníků. Závody byly sice jen dvoudenní, ale běžely se 4 etapy. Výsledky každé etapy se přepočítávaly na body podle ztráty na vítěze (vítěz etapy obdržel 1000 bodů) a nejhorší bodový výsledek se v celkovém hodnocení nepočítal. Centrum bylo v přírodním amfiteátru pod hradem. Improvizovaný kemp pro účastníky byl na blízké louce. V centru bylo několik stánků s občerstvením, kromě tradičních klobás a párků to byla tortilla s náplní masa dle výběru a se zeleninou. Bylo také pořadatelské občerstvení s koláči. Mytí a sprchy byly u kempu. Chemické WC bylo tentokrát "Johnny" - se zástrčkou a s lepší hygienou - možnost umýt si ruce. Také třídění odpadu bylo na pokročilé úrovni - účastníci už si zvykají na žluté pytle na plasty. Jedině počasí pořadatelé ovlivnit nemohli. V sobotu bylo dost mizerné - od rána pršelo, později to byly už jen přeháňky. Koho zastihl při závodě černý mrak, ten pak do mapy moc neviděl a musel se spolehnout na intuici nebo pomoc jiných závodníků. Mě to postihlo při odpoledním "sprintu". Nedělní závody - krátká trať a sprint - se již běžely bez deště, i když mraky občas hrozily. Ve skalnatých terénech nebývá problém postavit kvalitní tratě. Ve 2. etapě bylo hodně jeskyněk a když se k tomu přidal déšť, etapu škrtli i někteří favorité. Mně se nejlíp povedla 3. etapa, zatímco ve "sprintech" se mi příliš nevedlo. Ve 4. etapě jsem vydržel do půlky tratě, pak jsem měl problém slézt (ne prolézt) některé skalní průchody - byly až nebezpečné, v prudkém svahu - a raději jsem údolí oběhl. Kromě terénních záludností číhalo na závodníky nebezpečí v podobě pobodání vosami nebo sršni. Obě varianty se "uplatnily", asi ve 2 případech musela zasahovat záchranka. Po závodech proběhlo kromě vyhlášení vítězů také losování výherce startovného na atraktivních vícedenních závodech FIN5 - ovšem losování se týkalo jen těch, co si koupili triko Rumcajsovy míle. Až na pár výjimek odjížděli závodníci spokojeni - byly to pohodové závody v atraktivním terénu . Ze sparťanů se nejvíce dařilo Hance V., která přesvědčivě zvítězila v D18 (zvítězila ve 3 etapách).
Na stránkách závodu jsou kromě výsledků také fotky.

Jaromír

Grand Prix Silesia 2014

Závody pořádal klub AOP - Přátelé orientačního běhu z Opavy. Centrum bylo na louce v sousedství chatové osady Habina, blízko obce Velká Kraš. Byl tam improvizovaný stanový kemp pro závodníky a několik stánků s jídlem a občerstvením. Ve stanech jsme spali pouze 3, ostatní dojížděli. Kromě Kavek i Pavlík (vrátil se z toulek po Norském království zazávodit si na rodné hroudě) s Bobinou. Závodilo se od čtvrtka do neděle, tedy 5 etap ve 4 dnech. Všechny se běžely na různých částech mapy Venušiny misky, většinou v desítce - kromě 4. etapy - sprintu. Terén je to mírně zvlněný až kopcovitý.První etapa, krátká trať, začala ve čtvrtek od 15 h za deště, i když už slábnoucího. V terénu je především velké množství kopců, kup a kupek, mezi kterými vede nepravidelná síť cest a pěšin a taky vodotečí. Je tam velké množství jam a malých lomů, dost balvanů a pár skalních srázů a taky bažinky a rybník. Severní část, přiléhající k centru, je průběžnější, jižní část více hustníková. Také páteční 2. etapa, klasická trať, se běžela za mokra, ale přitom bylo teplo. Abych si to více užil, přihlásil jsem se na všech 5 etap do H50A - taky abych se poměřil s Jirkou a Láďou. Trať byla dobře postavená, s volbou postupů, hustníky a největší kopce se vyplatilo oběhnout. Sobotní dopolední 3. etapa se běžela už bez deště, ale bylo horko a vlhký vzduch. Už na 2. kontrole jsem nechal skoro 3 minuty při dohledávce na jiném hřbítku - nevýrazné údolíčko bylo na mapě zakryto kolečkem. Nepřerušování koleček kolem kontroly nebo i spojnic zakrývajících důležité objekty - třeba i cestu - patří k častým nešvarům. V poslední třetině trati jsem si neporozuměl s generalizací mapy a také vlivem únavy jsem na několika kontrolách nechal celkem asi 15 minut a skončil jsem v etapě předposlední. Jirka zaběhl solidně a po 3 etapách se dostal o 8 minut přede mne. V odpoledním sprintu na mapě "pětce" jsem zaváhal jen drobně a vzal jsem si 4 minuty zpátky. V nedělní 5. etapě - zkrácené klasice - jsem se i přes několik chyb dostal zpátky na 5. místo. Na bramborovou mi chybělo 7", ale to mi tak nevadilo: na bronz už to byla docela propast. Nutno podotknout, že na konci bylo pár lepších borců, kteří ale neběželi všechny etapy. Závody to byly moc fajn, i když byl dost malý výběr jídla, ale mně 3 dny za sebou čínské nudle nevadí. Podle anonymního průzkumu ohledně TOI-TOIek zvláště dámám dost vadí stále používaný typ bez "signalizace" obsazeno/volno (a jiný tam nebyl).
Výsledky, fotky, videa a mnoho dalšího najdete na stránce závodu.

Jaromír

Swiss Orienteering Week 2014

Pod zkratkou SOW proběhlo 6 etap závodů ve Švýcarsku s centrem v Zermattu. Stejná akce proběhla před osmi lety také v Zermattu. Sparťané se zúčastnili také letos – i když třeba startovali pod různými zkratkami, jako třeba WIT. Závody se běžely většinou ve stejných terénech jako v roce 2006, ale letos bylo mnohem horší počasí než tehdy. Před závody bylo pěkné a teplé počasí, čehož jsme využili k aklimatizačním túrám. Zdeněk a Hanka s Ivošem si vzali mačky a pokořili zasněžený Breithorn (4159 m n.m.). Prolog – úvodní závody pro špičkové závodníky – jsme nesledovali. Místo toho jsme si vyšli na další aklimatizační výlet.
Úvodním závodem počítaným do SOW byl nedělní sprint v Zermattu. Už od rána pršelo a většina závodníků běžela v dešti. Starty (byly dva) byly za nádražím, kontroly nebyly jen v ulicích a parcích, ale také v travnatých stráních (tam to mnohým hodně klouzalo – hřeby nebyly povoleny a mnozí neměli další špunty) i v lesíku. Druhá polovina kontrol byla v samém centru, po přeběhu tratě ozubnicové železnice – „zubačky“ na Gornergrat. V centru bylo více turistů a jiných nezúčastněných, ale kvůli počasí nebyla hustota „japonských hustníků“ tak velká. Z dalších pěti etap byla jen jediná, 4. etapa, „middle“, ostatní byly „long“.
Na druhou etapu se jezdilo gondolami kabinové lanovky na Schwarzsee (2583 m. n.m.). Trochu pršelo, ale v této výšce byla navíc mlha, která se však časem rozptýlila. Na rozdíl od r. 2006, kdy se některé kategorie prakticky nedostaly do orientačně nejzajímavějšího terénu v místě zvaném Stafel Alp (2400 m n.m.), hlavně do "kupkoviště" ve stráních pod Matterhornem, tam pořadatelé zavedli všechny kategorie tím, že tam zřídili start i cíl. Zatímco nejstarší kategorie měly tratě spíš "middle", jen o něco mladší (H55) měly fyzicky náročnou klasiku přes suť a viklavé kameny do nižších poloh, kde byl řídký lesík a potom zpět do travnatého kupkovitého terénu s balvany, skalkami a několika vodotečemi, mezi klečí a jiným nízkým podrostem. Po doběhu museli závodníci zvládnout ještě další převýšení - do kopce nad Schwarzsee, kde bylo vyčítání. Lepší obrázek terénu než můj popis poskytují videa – jsou ze všech etap, na stránce závodu pod záložkou Headlines - news.
V úterý se kvůli deštivému počasí neběžela 3., ale 5. etapa, která byla situovaná převážně do zvlněného travnatého terénu s balvany, kupkami a údolíčky pod Gornergratem. Lanovka i zubačka dovážely závodníky do stanice Riffelberg (2582 m), kde byl umístěn cíl u velké budovy restaurace. Tam kvůli neustálému dešti hledala většina závodníků úkryt - uvnitř nebo venku pod převislou střechou, zbytek pak pod horní stanicí lanovky. Terén mezi Gornergratem a Riffelbergem byl úplně otevřený, s nízkou travou, v dolní části jen s roztroušenými balvany, kupkami a údolíčky, v horní více skal i suti. Tato etapa „long“ byla nejvíce běžecká a dosáhl jsem v ní svého nejlepšího umístění – ale až ve 4. desítce (ze 130 závodníků). Na videu si povšimněte Miloše (zezadu), krátce po startu běžícího do kopce!
Po třech etapách byl volný den. Byla to středa , kdy už od rána bylo pěkné počasí. Toho závodníci využili různě - většinou k více či méně obtížným túrám a někteří další vyjeli kabinovou lanovkou na Malý Matterhorn (3883 m n.m.) a odtud se s mačkami vydali na Breithorn. Na zasněžených nepříliš prudkých svazích v okolí se dalo i lyžovat. Někteří se podívali do "ledového paláce". Taky se dalo využít lanovek nebo zubačky (Gornergratbahn) a dostat se aspoň nad 3000 m - buď na Gornergrat nebo Unterrothorn, případně na Malý Matterhorn. Dalo se navštívit i lanové centrum nebo se projít po můstcích a lávkách ve strži Gornerschlucht kousek od Zermattu.
Na 4. etapu závodníci zamířili k chatě pod Gruensee (2296 m). Pořadatelé také tentokrát nespolehli jen na Gornergratbahn – ze zvláštní stanice na Riffelboden to bylo pěšky skoro 2 km, ale byla také možnost vyjet kolejovou lanovkou (Sunnegga Express) tunelem na Sunnegga, lanovkou na Blauherd a další malou gondolou dolů na Gant – odtud pěšky asi 1 km do kopce. Od rána bylo zataženo, ale spadlo jen pár kapek. Terén byl jednak stráň nad Gruensee – nahoře holá kamenitá se skalkami, pod ní polootevřený prostor s borůvčím s údolíčky a balvany nebo řídký lesík. Ještě níže bylo údolí s potokem, jezírky a bažinkami – s několika opáskovanými zakázanými prostory. Závěrečné stoupání k cíli bylo hodně v trávě, borůvčí a jiném nízkém podrostu.
Jako pátá se běžela odložená třetí etapa v okolí Trockener Steg (2939 m) a pořadatelům vyšla na jedničku: Slunečné, později polojasné počasí a jen slabý vítr. Běželo se v prostorech, které dříve pokrýval ledovec. Poměrně členitý terén se skalnatými kupkami, údolíčky, jezírky s vodotečemi a malými sněhovými poli. Rovinatější místa pokrýval drobný šedý štěrk až písek, který byl místy podmáčený a nohy se bořily. Závodníci za startu 1 vybíhali nejprve mezi ohlazené skalní plotny se skalnatými srázy, kde byla orientace mnohem obtížnější. Kontroly byly kupky, údolíčka, skalní srázy a bažinky.
Na poslední etapu jeli závodníci kolejovou lanovkou, která vede podzemním tunelem až na Sunnegga (2288 m). Počasí bylo mizerné – vytrvalý déšť, nahoře mlha z válejících se mraků a přitom dost chladno. Shromaždiště a cíl byly na malé louce u jezera Leisee. Mladší kategorie se musely dostat na start další lanovkou na Blauherd (2571 m) – aspoň to pak měly z kopce. Můj start 2 byl hned naproti východu z tunelu pro pěší od Sunnegaexpress. Tento několik desítek metrů dlouhý tunel posloužil většině závodníků jako šatna a úkryt před deštěm. Ze startu 2 se běžel kus po cestě, z které závodníci postupně odbočovali nahoru do stráně, kde byly v polootevřeném terénu údolíčka, prohlubně kupky a kameny. Přebíhaly se travnaté pásy sjezdovek. V prudkém svahu byl les, kde to hodně klouzalo. Po tomto okruhu se podél startu vběhlo do méně strmého svahu, kde byla opět údolíčka se skalkami. Ještě přes jedno údolí a pak mírné stoupání k posledním kontrolám. Sběrka na břehu Leisee a doběh do cíle. Po vyčtení každý obdržel kromě láhve s vodou a musli tyčinky ještě malý nožík Victorinox.
Po převlečení všichni spěchali „domů“ – osprchovat, najíst a sbalit se. Plánovaný výlet jsme kvůli počasí škrtli. Ani jsme nečekali na vyhlášení celkových výsledků, a tak jsme ani nezatleskali Magdě Horové, která celkově zvítězila v kategorii D60 a odjeli jsme do Taesche, kde jsme měli zaparkovaná auta. A hurá zpátky domů.
Výsledky, fotky, videa a mnoho dalšího najdete na stránce závodu.

Jaromír

HSH Vysočina

Závody "Botas", vlastně HSH Vysočina, se letos vydařily. Zázemí bylo v nádherné krajině, jídla i pití bylo habaděj. Protože bylo vedro, tak byl trochu problém s obyčejnou vodou v kempu i na trati, ale to byla maličkost. Potěšilo nás několik věcí. Za 1. Ríša Samohýl, samozřejmě pod stanem ve skvělé fyzické i psychické kondici. Za 2. zpoplatněná školka. Na to, jak se tam pořadatelé snažili (opravdu profesionálně) , bylo 30 Kč na 3 hodiny málo. Jsou takoví rodiče, kteří jdou raději do hospody než za svou ratolestí....
Za 3. pěkně postavené tratě. Do posledního okamžiku to bylo hodně napínavé.
A co sparťani? Kdyby se hlásili do svých věkových kategorií, bylo by medailí určitě více. Např. Báša běžel H21, v H40 by mohl vyhrát tričko.
Stránky závodu

Dana

Veteran Cup

hrstka sparťanů odjela reprezentovat naše barvy do Potštejna na Veteran cup. Počasí nám přálo, shromaždiště mi okamžitě připomnělo soustředění v roce 1976, kdy nám Sváťa Kotyzová (Hlinková) připravovala ve strašných kopcích šílené tréninky, takže jsme ani nestačili moc zlobit, jak nás uondala. Takže jsme věděli do čeho jdeme. Naštěstí už jsme veteráni a tak tratě byly proti těm Svátiným skoro rovinka. Asi jen 200 m převýšení, což je brnkačka (nepočítám páteční sprintík), Takže jsme konečně Svátě udělali po letech radost a vezeme i nějaké stříbrné a bronzové medaile. Na stránkách závodů jsou moc pěkné fotky. A už vím, proč Ivo vyhrál PZL- na jedné fotce je jasně vidět, že létá!

Dana

Mistrovství a Veteraniáda ČR na krátké trati

Závody pořádal oddíl Magnus orienteering v atraktivní oblasti u Teplic nad Metují (sobotní kvalifikace) a Adršpachu (finále). Závod měl již delší dobu "živé" webové stránky, s fotkami terénů a ukázkami map, přihlásilo se asi 1400 závodníků. Zřejmě většina veteránů, která si účast platila, zatímco závodníci, kteří se kvalifikovali na základě rankingu nebo postoupili z oblastních mistrovství, měli účast hrazenou ČSOS. Stavitelé tratí před závody upozorňovali na obtížné terény místy s těžkou, místy kamenitou podložkou. Tratě měly být obtížné po oba dny, ale pokaždé jiným způsobem. Teď po závodech mohu konstatovat, že měli pravdu: v sobotu to byly kamenité stráně a hlavně rozsáhlejší hustníkové pasáže s bažinkami a zarostlé - přerostlé paseky s nevýraznými hranicemi drobných světlinek, v neděli bylo hodně skal, popisovaných jako skalní města. Terén byl velmi kopcovitý, tratě měly převýšení ca 6%. Obě mapy měly dost bizarní názvy: "Sklad sýrů" (kvalifikace) a "Ježek na žábě" (finále). V sobotu bylo prostornější shromaždiště v kempu u hotelu Metuje, v neděli byla trochu menší, leč dostačující posekaná louka mezi železnicí a silnicí. Oba dny byly oblačné, občas se symbolickou dešťovou přeháňkou. V neděli bylo trochu tepleji, ale na běh ideální. Ve stráních plných balvanů se moc běhat nedalo, ale byly tam i pasáže, kde se dalo běžet dost rychle, ale před dohledávkou bylo záhodno zpomalit a použít lupu - zvláště ve finále to byl na mapě místy pěkný "mušinec". Finálová trať H65A byla výborně postavená - pestrá, s častými změnami směrů i volbou postupů, třeba obíháním hlubokých údolí. Objekty kontrol byly většinou ty méně nápadné, často v příkrých svazích, ale některé skoro na rovině. Byl využit prakticky celý prostor dosti malé mapy. Hlavní kategorie měly v obalu 2 mapy, aby se v několika kříženích vůbec vyznali. Nikdo nešel bez chyb, já nechal nejvíc na 1. a 7. kontrole, Helmut Conrad (74!) to nechal na nepříliš těžkých 11, 12 a 13 a skončil tentokrát v poli poražených. Jaromír Pospíšil se podle mezičasů brzy ujal vedení, ale v závěru vynechal 2 kontroly. Získal jsem tedy aspoň bramborovou, což byl nejlepší sparťanský výsledek. Do áček se kvalifikovali ještě: Hanka (11. v D18A), Fujda a Danny (H35A) - skončili ve 2. polovině, Pavel V. (H50A) - ve 2. pol. Dana si spravila chuť vítězstvím v D50B, Jarmila 2. místem v D65B. A Láďa vyhrál aspoň v H50C.
Stránky závodu

Jaromír

západočeské oblasťáky

pořádal oddíl Kometa Kralovice. Zúčastnilo se 4-5 sparťanů. Sobotní krátká měla centrum v Kralovicích, nedělní klasika o pár kiláků dál v obci Hradecko. Krátká trať se převážně líbila (zúčastnili se 4 sparťané), ale já jsem se přihlásil jen na nedělní klasiku. Její trať H55 byla ovšem jen 4,2 km dlouhá (sousední H45 měla 7,1 km!), ale vzhledem k bolestivé achillovce mi to nakonec vyhovovalo. Les byl většinou průběžný, daly se využít cesty, a tak vítězný čas pod 40 minut odpovídal krátké trati. Pro kratší tratě byla mapa Pustý rybníček (desítka). Na bedně byli v sobotu Kavčata (Dana 3. v D21, Jirka 2. v H45), v neděli jen Jirka (2. v H45, i když s velkým odstupem za Kožichem).
Stránky závodu

Jaromír

poslední jarní béčka (Saxbo 2014)

Dvojzávod - sobotní klasiku a nedělní middle pořádal oddíl z Chrastavy ve spolupráci s kolegy z Německa. Tentokrát však byly oba závody uspořádány v Česku. Také proto, že to byly zároveň oblasťáky JO, byla obrovská účast kolem 1600 závodníků. Shromaždiště bylo na louce nad Mníškem u Liberce, asi 1,5 km od přehrady Fojtka. Klasika na mapě "Červená ruka" probíhala v kopcovitém terénu s mnoha balvany různých velikostí, s těžkou podložkou horského lesa: mezi balvany byly větve nebo bažinky, sice se střední hustotou komunikací, ale ty se při postupech se moc nevyužily. Teoreticky měla být rozhodující volba postupů (bylo také málo kontrol), ale ve skutečnosti rozhodovaly ztráty při obtížných dohledávkách - alespoň u veteránských kategorií. V mnohých kategoriích stavitel přepískl délku a náročnost - časy vítězů byly vysoké. V H21B - 12,2 km/560 m - vítězný čas skoro 100 minut a 2 disklí sparťané. Někteří veteráni se umístili v 1. desítce, já dokonce na 6. místě. Michal zvítězil v H35C.
Nedělní krátká trať na mapě Zaječí důl, prakticky ve stejném prostoru, byla postavena rozhodně lépe, i když ve stejném prostoru. Hlavně se dalo líp udržet kontakt s mapou a trať byla také pestřejší pokud jde o objekty kontrol. Závody proběhly za velmi teplého počasí a zvláště v neděli byl pozdější start nevýhodou. Naše výsledky byly trochu lepší, já opět na velké bedně (6.), ale zaskvěl se hlavně David, který zvítězil v liniovém závodě H10L!
Stránky závodu

Jaromír

Poslední květnový víkend

Tradiční jarní trojúhelník tentokrát kolidoval se závody pražské oblasti, ale poměrně atraktivní byla taky sobotní klasika jihočeské oblasti u Písku a nedělní klasiky ještědské nebo východočeské oblasti. Sparťané se tak rozjeli na různé strany. Desítka sparťanů se rozjela do Písku. Shromaždiště bylo u architektonicky zajímavé lesovny. Zajímavá byla taky krátká naučná stezka o horninách, které se těžily či těží v jihočeském kraji. Byly zde hlavně různé druhy žuly. Tratě byly postaveny na kopcovité, dobře čitelné mapě Jarník, většinou průběžným terénem, místy s kamennými poli. Některým závodníkům závod zpestřila hromadnými přeběhy divoká prasata. Závodníků nebyla ani stovka, tratě spíše kratší, a tak to bylo příjemné proběhnutí. Sparťané zabodovali hlavně v kategorii H45, kde obsadili 1. a 3. místo (Jaromír a Láďa) a samozřejmě Jarmila, která v D55 neměla soupeřku. Na fáborkách byl nejlepší David Kuc (1.) a Zdeněk 3. v H21 K.
Stránky závodu

Větší skupina sparťanů zůstala věrná pražské oblasti a závodila v lesích na Rakovnicku. Zde spojili své síly pořadatelé z Kladna a Slaného. V sobotu se běžela krátká trať (a odpolední lesní sprint), v neděli klasika, které se zúčastnili i sparťané po návratu z Písku. V sobotu jsem byl v Písku, proto popíšu jen nedělní klasiku v Janově. Bylo pěkné shromaždiště u fotbalového hřiště, kde byl také kiosek s občerstvením. Vydařilo se i slunečné počasí. Běželo se na mapě Špičák, kterou si pamatuji ze svých začátků v OB, kdy jsem ještě v jednadvacítkách dosahoval "astronomických" časů kolem 150 minut. Teď v H45L to tolik nebylo, ale byl jsem přes stovku. Trať byla poměrně dlouhá a kontrol taky dost (7,3 km/250 m/17k.). Terén byl těžký - zarostlý, s větvemi, kopřivami nebo apoň s vysokou trávou, mnoha erozními rýhami, i bílý les často se sezónním podrostem. Hluboké rýhy měly příkré svahy, které se někde ani nedaly vylézt - kvůli kluzkému červenohnědému jílu. Velmi jemná kresba mnoha rýh a údolíček se dala ztěží přečíst s lupou, při běhu ani náhodou, mapa by si zasloužila "desítku" pro všechny, ne jen pro starší veterány a žactvo. A tak jsem několik svých celkem slušných postupů zakončil "česáním", protože některé menší rýhy nebyly vůbec v mapě. A taky na postupu se některé menší nečekaně zjevily, bez lupy neviditelné. Oddychových úseků po dobrých cestách moc nebylo. Několik posledních kontrol kolem bahnitého údolí si mohl už stavitel odpustit, ale předpokládám, že brzy na jaře, kdy se stavěly tratě, byl les daleko sušší a bez bujného podrostu. Ale byla to přece jenom po dlouhé době pořádná klasika, s volbou postupů, kde ale žádná z kontrol nebyla zadarmo a všichni dělali chyby. Určitě v mnohém předčila třeba loňské Mistrovství republiky na Rejvízu. Náročnost dokládají časy vítězů delších tratí. V mojí H45L byl vítězný čas skoro 79 minut, V H21L (12,2 km) 89 minut (nejlepší pražák 91'). Na stránce závodu je hodně fotek, třeba tu.
Sobotní krátkou zaběhl nejlíp Pavlík (2. v H21K), nedělní klasiku Helena (3. v D55).

Jaromír

Čtvrtý květnový víkend

Závody byly sice v Čechách, ale dost daleko od Prahy - mezi Litomyšlí a Svitavami. Byly to tentokrát závody Českého poháru štafet s podvečerním sprintem v České Třebové. V pátek tam dost pršelo a louka u obce Mikuleč byla trochu podmáčená. Předpověď slibující další déšť a bouřku naštěstí nevyšla. Terén pro sobotní štafety byl skoro plochý, místy podmáčený i s bažinkami, s většími hustníky a zarostlými pasekami, v části s množstvím nevýrazných průseků, které byly většinou podmáčené nebo zaklackované, opravdu těžká podložka. Sparťané postavili na sobotu 2 štafety - H21 (Vrabčák-Tom-Pavlík) a H135. Ukázalo se že ve složení Danny-Jaromír-Pavel V. jsme nebyli bez šancí na bednu. Danny po disku štafety ze Šternberka mi předával na 1. místě, já se propadl na 2. místo za BOR, ale Pavla předběhly ještě 2 štafety, takže jsme byli bramboroví. Danny si hned po závodě bramborák dal. Po vyhlášení vítězů jsme vyrazili do České Třebové, abychom se připravili na závod ve sprintu. Když se Veljačikovci ani za 3/4 hodiny nedočkali objednané pizzy, odešli jsme. Já jsem se kromě pití najedl z vlastních zásob. Shromaždiště bylo v areálu sportovní haly, kde byl taky nějaký bufet. Závod se běžel za velmi teplého počasí. Start byl kousek za nádražím v jakémsi industriálu, ale hned jsme vběhli do parku Javorka, kde byla jezírka, sochy, nějaký pavilon a rozptýlené stromy. Pak jsme podběhli trať do města, kde byly kontroly převážně mezi panelákovou zástavbou, občas nějaká garáž nebo školka. Vpodstatě nebylo co řešit - i vzhledem k minimálnímu převýšení. Kontrol bylo hodně - v H55 jsem jich měl 22 - při délce tratě 2,3 km. Za zmínku stojí 7. místo Hanky V. (D18A). Stránky závodu. Nedělních štafet jsem se nezúčastnil, torzo naší veteránské štafety si jako neúplná zaběhlo mix. Z uveřejněných map je vidět zcela jiný charakter terénu - kopcovitý, ale s méně hustníky.

Jaromír

Třetí květnový víkend

Přišla řada na áčka. První dvojzávod uspořádal oddíl orientačního běhu z Turnova nedaleko Ralska, za obcí Rokytá. Shromaždiště bylo na posečené louce, louka pro parkování byla trochu rozryta prasaty. Prostor závodu, bývalý vojenský, byl pro OB zmapován poprvé, vznikly mapy Jabloneček a Jabloneček-Orlí. Terén pro klasiku byl kopcovitější, rozčleněný několika hlubšími údolími. Po startu měla trať charakter middlu, s krátkými úseky mezi kontrolami, později byly i delší úseky, umožňující více voleb postupů. Počasí však příliš nevyšlo. Já jsem sice odstartoval brzy - ještě za sucha, poslední kilák mi pršelo a do cíle jsem dobíhal proti silnému větru. Později startující promokli víc a taky se ochladilo. V centru však bylo (kromě oddílových) několik stanů a v tom největším měli dost velký výběr asi ze 6 jídel, polévky, obložené housky a obligátní klobásy nebo párky. Terén nedělní krátké trati byl zpočátku skoro plochý. Hned po startu jsme zaběhli mezi malé hustníky v borůvčí, kde byla spousta nevýrazných průseků ("opticky neprůhledný les"). Kontroly byly malé hustníky, vývraty a jámy - občas v hustníku. Druhá část byla vedena v běhatelnějším mírně zvlněném terénu, ale v jižní části byla hluboká údolí s erozními rýhami, kde to v jílovitém svahu podkluzávalo i s hřeby. Většinou se chybovalo v té první části, já udělal chyby ve 2. části - doběhl jsem soupeře, který kontrolu hledal dřív a později jsem si to zopakoval sám. Stačilo to přesto na 2. místo, protože někteří soupeři chybovali víc.
Nejlepší výsledky klasika /krátká: D21C: Bobina 2./3., D65: Jarmila /3., H21B: Fujda 3./1., H65B: Jaromír 4./2., H75B: Miloš S. /3.
Stránky závodu

Jaromír

Druhý květnový víkend

Přišla řada na béčka. První dvojzávod pod Landštejnem uspořádal Jindřichův Hradec. Pěkné centrum bylo v Cyklocampu, kde bylo ubytování v tělocvičně i v chatkách, velká jídelna, rozšířená ještě o prostorný stan. Byl i pořadatelský kiosek s dobrotami. V centru byl také doběh obou závodů. V sobotu za pěkného počasí se běžela klasika. Delší tratě měly mapu A3, pro starší veterány byla A4, i když desítka, s názvem "Za řopíky" (nějaké zbytky bunkrů v terénu byly). Na start to bylo přes 2 km. Terén byl většinou průběžný, se střední hustotou komunikací, ale na některých místech kamenitý. Kontroly jsem měl většinou kameny a srázky a převýšení tratě menší než 100 m. Postupy však byly dost jednoduché, rychlí běžci měli výhodu. Byl jsem 3. v H65B. Dana (D45B) a Jarmila (D65B) braly bramborovou.
Nedělní krátká trať se běžela za mokra a chladnějšího počasí, protože v noci sprchlo. Trochu pršelo i dopoledne, ale hlavní lijáky propukly po poledni - odnesli to později startující. Byla těžší podložka než v sobotu, hlavně borůvčí, ale i větve. Mapa Nový Stálkov byla opět desítka, ale moje trať zabrala sotva pětinu. Postupy byly až na pár výjimek skoro pod čarou. Zkazil jsem hned jedničku, kdy jsem se dral hustníkem místo obíhačky, a tak jsem bral jen bramborovou. S výjimkou Heleny se sparťané proti sobotě pohoršili, byly i disky. Někteří si stěžovali na mapu, která určitě nebyla 100 %ní, zvláště klasifikace porostů. Na stránce závodu je dost fotek.
Stránky závodu

Jaromír

První květnový víkend

V pražské oblasti nebyly žádné závody, a tak se sparťané rozjeli jinam. Na výběr byly jednak závody u Litvínova (krátká trať a odpolední lesní sprint), jednak víkendové závody v Třídomí u Horního Slavkova.
Na litvínovské závody v Meziboří si zajeli Kavkovi. Dana zvítězila v kat. D35. O závodě něco napsal Sosna
Stránky závodu

Zdeněk s Naďou jeli na 2 závody v Třídomí. Zázemí bylo u Rambousků s dobře zásobeným bufetem, výčepem a grilem. V sobotu se za velmi chladného počasí běžela krátká trať v mírně zvlněném, většinou průběžném terénu, místy s bažinkami. Naďa obsadila 2. místo v D55. Na nedělní etapu dorazil Láďa s dalšími 2 sparťany Ivošem a mou maličkostí. Ivoš běžel H21, která byla dlouhá přes 11km, Láďa 8 kilometrovou H45 a já se Zdeňkem 5,5 kilometrovou H55, kde bylo dost známých soupeřů. Naďa běžela svou D55. Terén byl opět dost průběžný, s možností využití cest, z nichž některé byly nově vyjety (a často rozježděny) při těžbě. Už bylo tepleji, se spodní Moirou to bylo na běh akorát. V H55 se mi podařilo vybojovat 2. místo, když většina soupeřů ztroskotala na 6. kontrole, Zdeněk bral bramborovou, stejně jako Jirka v H45.

Jaromír

1. květen nejen s orientačním během

Sparťané se tentokrát rozjeli na 3 strany: Většina se zúčastnila sprintu v Praze-Hájích, který pořádala Kamenice. Nejlepšího výsledku dosáhl Pavel V., který zvítězil v kategorii H45. Proběhl také závod Trail-O. Výsledky a fotky najdete na stránce Kamenice.
Stránky závodu

Další sparťané se rozjeli na 3-etapový Litoměřický tulipán. Centrum bylo na zámku Libochovice. Každá ze 3 map měla jiné měřítko (1:4000, 1:3000, 1:5000). 1. etapa byla v nepříjemném zarostlém terénu, 2. byla zámecká a 3. městská. Generální pořadatel Tomáš Babický kromě různých terénů stavěl na každou etapu trochu jiný typ OB. Ve 2. etapě měli závodníci popisy, ale bez kódů a museli orazit správnou kontrolu z hnízda kontrol. Zde stavitel závodníky asi trochu přecenil - většina byla disk, v některých kategoriích dokonce drtivá většina a všemi etapami prošlo v některých kategoriích jen několik závodníků (např, v D50). Se záludnostmi si "bez ztráty květinky" poradil ze sparťanů jen Zdeněk, který v 1. etapě porazil i Přindu a v kategorii H50 skončil na 3. místě.
Stránky závodu

Poslední 4 sparťané vyjeli do obce Svinaře na rogaining. Závod na 3 nebo na 6 hodin byl vypsán pro biky i jako "rogáč". Mapa "Super super Brdy", s cestami podle klíče pro MTBO byla v pětadvacítce, ale stejně velikostí plachta větší než A2. Dvě sparťanské dvojice -Kavky a Medvěd s Kocourem se přihlásili na 3-hodinový rogáč.. Závodníci startující na 3-hodinovku se mohli rozdělit a obíhat kontroly samostatně. Kontroly byly bodované od 1 do 8 bodů, ale nebylo to tak, že nejcennější byly ty nejvzdálenější, ale bylo to promíchané. Startovalo se ve vlnách, my až jako poslední, v 11 hodin. Obě naše dvojice měly ztráty několika bodů za překročení časového limitu. Poobědvali jsme pak v hospodě U lípy výborný jelení guláš. Mezitím se zatáhlo, uhodilo pár blesků a "6-hodinoví" trochu zmokli. A jak to dopadlo? Kavky nás porazili o 6 bodů, obsadili 4. místo v kategorii MDr(ogáč), my byli šestí v MMr.
Stránky závodu

Jaromír

Poslední dubnový víkend

Většina sparťanů se zúčastnila sobotního pražského žebříčku, který pořádala Pragovka na Čertových hlavách. Malé, ale pěkné shromaždiště bylo v kempu v Želízech. Závodníků bylo víc než tisíc, protože kvůli atraktivnímu terénu na závod přijelo i dost závodníků z jiných oblastí. Závod byl vypsán jako oblastní mistrovství na krátké trati. Plochý prostor mapy v centrální části je olemován ze všech stran - kromě jihovýchodu - téměř nepřetržitým řetězem pískovcových skal s hlubokými údolími. V H45-50 jsme to měli jako neoficiální oddílový přebor, protože tuto trať mělo 7 borců. Tento minipřebor vyhrál Pavel V. o minutu před Rakvičkou a Láďou (který startoval v H50 a obsadil tam 2. místo). Nejlepší byl však Miloš S., který zvítězil v H75. Na velkou bednu se svým 5. místem v D45 dostala Dana.
Stránky závodu

Někteří sparťané se pak v neděli rozjeli buď na sever na klasiku do Jablonce, nebo na jih k Sezimovu Ústí na krátkou u Kozího hrádku. Já byl na jihu, kde se běželo v plochém terénu na mapě Kozí hrádek 2 (celkem zbytečně 1 : 7500, ale původně vytištěna v rámci akce OB JEV ŠOK, tedy pro školy). V průběžném lese byla spousta cest a průseků, nejdelší trať měla i "motýlka". Jako zrádný se ukázal rybník vedle dálnice, který byl na přítokové straně částečně zarostlý travou a to svádělo k fikačce. Láďa si tam málem zaplaval a přitom rozmočil a potrhal mapu, ale do cíle se dostal ještě ve slušném čase. Setkali jsme se s dalšími bývalými sparťany - Hejzlarovi, Teringlovi, Luboš Hošek, někteří na bedně. Asi nejlíp se závod povedl mně - 2. místo v H45 za orienťáckým doktorem a Daně - 3. v D35. V H21 startující Michal byl 7., lepší než Ivoš. Na stránce závodu v ORISu je hodně fotek, sparťané tam jsou skoro všichni.
Stránky závodu

Jaromír

Velikonoce ve skalách

Kotlářka pořádala již tradiční 3-etapové závody ve skalních terénech. Závody byly poblíž Sosnové u České Lípy. Letos to bylo až v 2. půlce dubna, očekávalo se teplejší počasí. To se potvrdilo, jen 1. etapa se běžela v pátek odpoledne až podvečer po odpoledním dešti při asi 6 stupních. Shromaždiště bylo na louce u silnice, kde se mohl postavit oddílový stan. Celkem bylo přihlášených 13 sparťanů, ale někteří jen na sobotní závod. Na neděli dorazily Čechošpanělky. 1. etapa – zkrácená klasika - se běžela na mapě Pavlínino údolí. Na start to bylo přes 3 km, ale jezdilo se tam autobusem, který pak odvážel i závodníky z cíle. Tratě byly dost jednoduché, rychlost běhu většinou rozhodovala. Část sparťanů našla ubytko v oblíbeném penzionu v u Nového Boru a večeřela v jiném penzionu. V sobotní 2. etapě jsme startovali brzy, ale rychle se oteplovalo. Na mapě Kozelská rokle byly postaveny tratě klasiky 2. etapy. Kromě 1. a poslední kontroly jsem měl samé skalní srázy. Tratě byly hodně vyladěné na volbu postupů, ale v některých případech se běželo tam i zpět po stejné cestě. To se netýkalo těch, kteří delší postup realizovali horem po okraji mapy nebo dokonce mimo ni. Mimoň jsem opět nebyl, ale měl jsem někde potíže s dohledávkou. Kolem 3. kontroly jsem to měl oběhané důkladně, což se mi hodilo ve 3. etapě, kde jsem měl kontrolu jen pár desítek metrů vedle. Na 3. etapu – opět klasiku na mapě Skleněný vrch – bylo už slunečné počasí. Starty byly handycapové do časové ztráty 30‘, což se mě v H50A netýkalo, startovalo se pak v minutových intervalech. Trať byla postavena nejlíp, hodně různých voleb a pestřejší kontroly. Mně se však nedařilo, dost kontrol jsem pokazil nepřesným mapováním – několik hřbetů jsem přelézal zbytečně, málo jsem používal lupu. Málem jsem se nachytal, když 40 m od sebe byly kontroly 36 a 63. Ostatním sparťanům se v mezinárodní konkurenci taky nějak zvlášť nedařilo – s výjimkou Danyho, který si vyběhl výborné 3. místo v H21B a Martina Š. - 2. v H45B. Pomyslnou velkou bednu (5. místo) v H21B obsadil Michal, ale jen v té 2. etapě, kde startoval. Byly to pěkné proběhnutí a malý nácvik na příkřejší Čertovy hlavy tuto sobotu, kde se však běží jen middle.
Stránky závodu

Jaromír

Druhý dubnový víkend

V sobotu pořádali „všiváci“ Mistrovství Prahy a středočeské oblasti ve sprintu na pražském Chodově. Shromaždiště bylo v areálu Základní školy Campanus. Počasí nám přálo, závodníci se usadili většinou na trávnících. Start i cíl byly také v areálu. Mapa Čoudov byla 1 : 4000 s 2m intervalem vrstevnic, prostor závodu byl velmi plochý. Kontroly byly umístěny většinou v zeleni mezi paneláky nebo v několika pásech trojkových hustníků. Nejdelší trať měla kontroly v areálu nadnárodních společností, jako je např. Oracle. Delší tratě měly jeden komplikovanější postup se zakázaným průchodem, který byl hlídán pořadatelem. Ke kontrole se dalo regulérně prokličkovat, což se mně nepodařilo a obíhal jsem celý blok. Bohužel, dozor nehlídal nezakreslený zásobovací tunel, který několik (?) jedinců využilo a to byl nejrychlejší postup. Opět se však prokázalo, že tuto disciplínu příliš neovládám - občas neuhlídám své postupy a taky si naběhnu „na špek“. Tak jsem si dal aspoň další koláč od pořadatelů. S nástrahami závodu se nejlépe vypořádal Dany – 1.v H35. Druhá místa obsadily Hanka  (D18) a Helena (D55). Pavlovi V. uteklo 3. místo v H45 o pár vteřinek.
Stránky závodu

Po závodě nastaly slavnostní okamžiky pro Ivoše a exsparťana Veličenstvo, kteří obsadili první 2 místa v zimní lize. Všech 6 (3 muži a 3 ženy) byli dekorováni „plackami“ a pletenými zimními čepicemi v barvách jejich oddílů.

Nedělní krátkou trať uspořádala Tretra v Jevanech. Pěkné shromaždiště bylo v restauraci Na statku (že tam opravdu dobře vaří jsem si po závodě ověřil). Účast byla na pražský žebřík naprosto rekordní – 845 (!) přihlášených, ve výsledcích je jich 815. Po ranním dešti se počasí umoudřilo a pro běh to bylo ideální. Běželo se na velmi dobré mapě Aldašín – východ. Tratě byly dobře postavené, kontroly často v hustnících, ale na jasných bodech. Na bednu dosáhl tentokrát jen Miloš S. (H75), na velké bedně (shodně 5. místa) obsadily Januš (D35) a Jarka (D55). V nadupané H21 (s několika reproši) byl ze sparťanů nejlepší Tom (19.)
Stránky závodu

Jaromír

OB u Plzně

Oddíl KOS Slavia VŠ Plzeň uspořádal hned 3 závody ve 2 dnech. Štafety a závod na klasické trati byly zařazeny do pražského žebříčku. Štafet u Boleveckého rybníka jsme se nezúčastnili, ale Kavky se přihlásili na sprint, který se běžel v sobotu pozdě odpoledne v Plzni, v okolí Košutky. Na nedělní klasiku u Tymákova se již vypravilo sparťanů více. Závod byl vyhlášen jako Pohár osvobození a taky jako memoriál Ivana Zápotockého a Jana Wavoka Vodrážky. Bylo skoro zataženo, občas i zamračeno, ale žádmý déšť nepřišel. Mapa Ctirad z Ollesovy dílny byla desítka, většinou mírně zvlněná, ale uprostřed a hlavně na západě poměrně prudce se svažující do údolí. Severní a jižní část mapy byla od sebe oddělena širokým pásem polí se zákazem vstupu a jednou loukou, což trochu omezilo stavitele tratí. Ten se s tím vyrovnal dobře – mezi poli byly průběžné koridory a běh po okraji pole byl povolen. Na dlouhém postupu bylo poměrně dost voleb a v samém závěru závodu bylo několik kontrol v prostorech poznamenanných dřívější těžbou – malé lomy, údolíčka, prohlubně i kupky. Západočeská oblast vyhlašuje první 3 ve všech kategoriích, včetně “káček”, a tak se na bednu dostalo dost sparťanů, někteří aspoň v zastoupení. Irena (D45K) obsadila 2. místo, Vrabčák (H21K) byl 3., stejně jako Rakvička (H45L) a Miloš S. (H75). V H21L byl ze sparťanů nejlepší Báša (15.), užili si to vytrvalci Ivoš a nejmladší Vrabčák Tomáš (dobří holu... pardon – Vrabci – se vracejí).
Stránky závodu

Jaromír

Poslední březnový víkend

Hlavní akcí byl pražský žebříček v Nebušicích, ale někteří sparťané měli napilno daleko víc. Tak v sobotu (s odpoledním startem!) se zúčastnili závodu západočeského žebříčku v Krtech a někteří spěchali do Prahy ještě na nočák, pořádaný FSP v Nebušicích. Veljačikovi tam urvali 2. místa (Hanka v D18, Pavel v H45). Závod v Krtech proběhl na orientačně zajímavé mapě Viklan, která byla mírně zvlněná a plná malých i větších lomů, srázků a skalnatých kupek. Mapa byla zajímavá ještě z jiného důvodu: pro veteránské závody a pro H21 měly mapy evidentně různá měřítka, ale na obou bylo natištěno 1 : 10000. Jednadvacítkovou odhaduji na 1 : 11500. Sparťané se nevrátili s prázdnou a nějaké diplomy a čokolády získali.
Stránky závodu

Nedělní žebřík v Nebušicích měl daleko vyšší účast. Počasí nádherné, velký sál hospody s pizzerií a výběrem zmrzlin. Mapa Divoká Šárka kopcovatější, ale tratě postaveny rozumně a aspoň kratší tratě se vyhnuly plošným hustníkům. Také zde se sparťané dostali na přední místa: Dana konečně porazila v D45 Voltrovou z Roztok a vyhrála, Miloš S. byl 2. v H75 a 3. místo obsadil Rakvička – letos prvně v H45.
Stránky závodu

Jaromír

V sobotu na nás čekal velmi dobře připravený 1. jarní žebříček. Běželo se v pěkném písčitém terénu v blízkosti Labe u Litoměřic, s rudimenty východní Evropy. I když jsme se kochali pohledy na České středohoří, závodní terén byl jen příjemně zvlněný. Sparťanům se celkem dařilo. Radim Kuc v H10 byl poprvé na trati bez fáborků a zvládl to na výbornou, jeho mladší bráška David taky sám bravurně kličkoval mezi fáborky a lampiony. I někteří vetoši se dostali na bednu. 1. místo obsadila Helena (D55), 2. místa obsadili Dana (D45) a Miloš (H65), 3. místa Zuzka Havlínová (D21K) a Miloš S. (H75). Prostě moc pěkná sobota. Stránky závodu

Zato neděle. Počasí se změnilo o 20 stupňů a začala ta pravá, ale bohužel letos poslední PZL. Sešlo se nás na Skrýších u Plzně asi kvůli počasí o něco méně než loni. Ale Sparťanům, ortodoxním vyznavačům PZL, chyběl snad jen nemocný Jaromír. Aleš Hejna tentokrát postavil skrýše tak šikovně, že mnoho závodníků volilo brody přes Berounku. Ovšem byl jen jediný člověk v tento den, který si v Berounce opravdu zaplaval. A samozřejmě že šlo o Sparťana, který nasbíral opravdu hodně bodů.
Tím Sparťanem byl Ivo, který po tomto strhujícím závěru splnil dalšího "bobříka" a zvítězil celkově v PZL 2014!!! Blahopřejeme!
Stránky závodu

Dana (a Jaromír)

Brutus Extreme Orienteering

Závod byl dvouetapovým scorelaufem dvojic na 6 a na 5 hodin. Centrum bylo v Železném Brodě. Za dosti nevlídného deštivého počasí se zúčastnilo se asi 35 dvojic. Ze sparťanů to byla Eva ve dvojici s Jéňou Švábem (VSP), obsadili slušné 16. místo v početné kategorii HD. Zastoupení jsme měli i mezi pořadateli (Jahnovi).
Stránky závodu

Jaromír

Jarní skály

Již tradiční závod pořádal klub SOK Turnov. Na závod se výrazně ochladilo a spustil se déšť, který během závodu ustal. Jediná vytopená místnost v hotelu Helikar byla hospůdka s nějakými 6 stoly, zatímco ve velkém sále s prezentací mezi dveřmi bylo jen o málo tepleji než venku. Účast byla rekordní - asi 900 natěšených lidiček. Sparťanů bylo asi 25, po delší pauze se objevil i PeRej. Revidovaná mapa Kost-jih byla až do kategorie H45 v patnáctce. Proto jsem zpočátku nedobíhal a chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do mapy. Nejvíc mě zamrzel kufr kolem k.12, když jsem měl takový pěkný postup s pozvolným stoupáním. Ve velké konkurenci klubů především z východních a severních Čech obstál ze sparťanů jen Dany, který obsadil 3. místo v H35.
Stránky závodu

Jaromír

Zájezd do Izraele s Haná Orienteering

Akci zajistil a vedl Robert Zdráhal, zvaný Brko. Odjezd byl ve středu. Do Vídně, odkud jsme nočním letem odletěli do Tel Avivu, jsme se sjeli 3 auty, celkem 18 účastníků. Z oddílu se zúčastnila ještě Eva. Celkem jsme spali ve 4 hotelích. Kromě závodů jsme toho stihli dost: Dva večery jsme si prohlíželi Tel Aviv, další místa byla Caesarea (vykopávky), Nazaret, Tiberias, termální lázně (a krokodýli a kajmani) Hamad Gader, místa bojů na Golanských výšinách, místo Ježíšova křtu Yardenit, některá místa zázraků, kostel sv. Petra na břehu Galilejského jezera, zbytky nejstaršího města Jericha, skalní klášter, pevnost Massada, Mrtvé moře, Betlém a Jeruzalém.

Teď k závodům:
V pátek a kupodivu i v sobotu (šábes) se konaly dva závody izraelského šampionátu – klasická trať a middle, výsledky se sčítaly. Startovali jsme všichni po 10 hodině, abychom to pohodlně stihli asi za 40 minut jízdy z Tel Avivu. Bylo už dost horko, myslím, že kolem 25 stupňů . Shromaždiště bylo na kraji lesa s pro nás nezvyklými stromy. Byly to nějaké jehličnany, ale našly by se i palmy , opuncie a hlavně různé keře, které převládaly v polootevřeném terénu. Lesem vedlo několik výrazných cest, taky asfaltka, ale byly tam i pěšinky. Terén byl kopcovitý, v některých částech polootevřený až otevřený, se spoustou skalek a zídek. Na trati byly občerstvovačky s vodou, ale pilo se přímo z několika menších kanystrů – kelímky byly až v cíli. Závod (4,3 km/150 m/14 k.) jsem rozběhl dobře, ale ve třech čtvrtinách trati jsem se při dohledávce na plochém hřbetě plném skalek nechal stáhnout jinam a nechal jsem tam 7‘. Svým druhým místem v cíli jsem byl příjemně překvapen: skončil jsem mezi dvěma Finy. Ten první – Timo Rapakko - měl na mě ale 6,5 minuty.
Logo Asociace orientačních sportů Izraele obsahuje kromě buzoly také pichlavou opuncii. Ve druhém závodě- middlu -jsme se setkali s jejich větším množstvím. Většinou to byly pásy hustníků. K jedné kontrole jsem se proplížil mezírkou mezi opunciemi. Mezírka se ukázala jako nedostatečná, nachytal jsem asi 10 tenkých ostnů do stehna a do předloktí. V zápalu boje jsem si toho ani nevšiml, jen jsem se divil, že mi nějak brzy začalo bolet stehno. Tento závod se odehrával v hodně otevřeném, mírně zvlněném terénu místního divokého parku , s dobrou průběžností, s větším množstvím srázků, kamenů, jam, zbytků zídek a jiných stop po dávných osídleních, které se tu střídala v průběhu věků (viz 4 fotky terénu na rajčeti). Kromě zmapovaných cest a pěšin tam byly najety další nezmapované stezky od horských kol. To mě asi v půlce trati trochu zmátlo, když jsem obíhal dlouhý kopec právě po takové stezce. Asi ve dvou třetinách tratí se podbíhala dálnice dvěma poměrně dlouhými tunýlky, ale dalo se běžet vzpřímeně. Stráň za dálnicí byla protkána spoustou údolíček, srázků a srázů, zídek v otevřeném terénu s hustníky. Ke konci jsem toho měl už dost – bylo pod mrakem, ale dusno. Přes dvě minutová zaváhání jsem v tomto závodě zvítězil a na Tima jsem stáhl 3 minuty, takže mě čekala bedna a čtvercová „stříbrná“ medaile. Kategorie H65 měla mezinárodní účast – 2 Finové, 2 Němci, 1 Angličan, 3 Češi, zbytek Izraelci. Eva si to chtěla užít, a tak běžela D35, klasika měla skoro 6 km, krátká asi 4,5 km. Česká výprava byla velmi úspěšná – z našich 14 startujících bylo 6 medailistů, nejstarší osmdesátník Milan Hanák. Vyhlášení proběhlo velmi důstojně – v malém amfiteátru vedle památníku obětem holocaustu, libyjských pogromů a padlých ve všech izraelských válkách. Přítomen byl i český ambasador v Izraeli, který nám také blahopřál. Na závěr zazněla izraelská hymna.
Stránky závodu, Výběr fotek

Jaromír

Krásný PZL O - víkend

I když naši klasikové Eva a Jaromír odletěli s Brkem hledat lampiony někam do Ježíškova, my ostatní jsme dováděli na Praze Magika (sobota) a Vrabci (neděle).
Počasí nemohlo být lepší a podle toho to také vypadalo. V luxusním shromaždišti v Masné ulici se sešlo kolem 300 bláznů, kteří byli rozhodnuti kličkovat mezi turisty v našem rodném a nejkrásném městě na světě. S Ríšou jsme se míjeli na Pražském hradě, kde zrovna probíhala výměna stráží. Jéňa nás protáhnul opravdu pěknými místy, což v nás vyvolalo mnoho vzpomínek, jak historických, tak vlastních...
Fascinovala nás kontrola č.14, protože to je přesně to místo, kde vznikaly Rychlé šípy, tam Červenáček vyřkl větu "Musím jim pomoci!"
A v neděli jsme se sešli v Roztokách na Vrabci, moc pěkný skorelauf, kde se dalo hodně získat i dost ztratit. Hodně to připomínalo už úplně normální závod, takže skvělá příprava na sezónu.

Dana

Účast Sparťanů na Velké ceně Líšné byla slušná. Probudil se Medvěd a i část Rakviček, což je opravdu předzvěst jara. V lese to ale na jaro vůbec nevypadalo. Předpověď počasí hlásala 10 stupňů, na shromaždišti byl sotva 1 stupeň a foukalo. Takže natěšení Sparťani docela mrzli. Na trati bylo fajn, protože křivoklátské lesy jsou kouzelné, stejně jako Brdy a vůbec okolí Berouna. Trať začala všem kategoriím stejně - bílou voskovkou, což všechny pobavilo. Jinak vše probíhalo tradičně - tzn. nějaké chybičky udělal asi každý. Všichni měli v mapě všechny 3 tratě a mohli se rozhodnout až na 4. kontrole, kterou z nich poběží. Sparťani využili všechny kategorie. Ti, kteří se zrovna probudili ze zimního spánku zvolili trať C, ti "průměrní" si dali B a vytrvalci si dali A. Pořadatel Tomáš byl tak zvědavý, kdo přiběhne úplně poslední, že vytrval čekat. A poučil se tak, že už shání reflexní pásky, a Naďa s Evkou dostanou k narozeninám určitě čelovky.
Stránky závodu zde

Dana (a Jaromír)

Osm Sparťanů se vydalo na adventuru "Ztrať se" v Českém krasu. Áčka- Eva, Zdeněk a Ivoš. Béčka - Naďa, Dana, Jaromír a Jirka, Céčka - Miloš N. Dohromady jsme naběhali kolem 220 km. Zacestovali jsme si časem i prostorem. Začali jsme v roce 1935 (tak stará byla mapa). Ta seděla přesně a velice mile nás překvapilo, že zalesněných kopců je v roce 2014 mnohem více než před (skoro) 80 lety. Ale i tak se daly dělat chybičky. Nebudu jmenovat, ale někdo se spletl a doběhl do téměř nové cementárny (vznikla po válce). Jiný zase vylezl na kopec trochu vedle. Jinde na trati se zase trucovalo, že se dál nepůjde, pokud se nedoplní ionty. Takže v nejmenované kovbojské osadě pár Sparťanů zasedl v saloonu do barových koňských sedel,...Obrázek jak z Arizony v 19. století. Další Sparťani takové štěstí neměli a obrali neznámé cyklisty o zásoby vody. Již tradičně si zase jeden Sparťan na trati dal šlofika. A to zdaleka nebylo prozrazeno vše. Ale za ty nádherné výhledy to opravdu stálo! Takže za rok zase jedeme.
A jeden sparťan to dokulhal (moc asfaltu). A krásné počasí, výhledy do kraje.
Stránky závodu zde

Dana

Zimní Vidrholec - 13. závod PZL

Honza Kabát uspořádal scorelauf na stejnojmenné mapě, upravené pro MTBO – zvýrazněné cesty, hustníky jen nahrubo. Prostor mapy byl les vymezený Klánovicemi – Úvaly a tratí Praha – Český Brod a částečně zahrnoval i obydlenou oblast. Shromaždiště bylo vedle školy v Klánovicích. Kategorie byly dvě: běh a MTBO. Bylo nad nulou, nefoukalo, po sněhu ani památky, a tak byly ideální podmínky pro běh. Startovalo se od 9:30 asi do 11 hodin intervalově. Kdo měl čip, odstartoval se sám. Účast byla slušná, návštěva z Pardubic, 10 sparťanů - všichni veteráni. V rovinatém terénu bylo rozvěšeno 26 kontrol – velký pomeranč s napsaným písmenem – ta se opisovala do papírové legitky. Kontroly byly s ohledem na účast bikerů vždy u cest a sjízdných pěšin, bodové hodnoty od 1 do 5 bodů (5-bodovka opět jen jedna). Odstartoval jsem na krabičku, ale zapomněl jsem se podívat na hodinky, až asi na 3. kontrole. Bral jsem to po severním a pak po východním okraji mapy v neoptimálním sledu a teprve po „vyzobání“ nejhodnotnějších kontrol jsem začal kličkovat mezi zbývajícími. Jednou jsem zakufroval (spletl jsem si cesty), jednou jsem odběhl asi o 70 stupňů jinam a párkrát jsem tápal při dohledávce, když byl pomeranč kryt třeba korunou stromu. Dostal jsem se do časového presu (i když jsem dobu startu jen odhadl), a tak jsem vynechal 2-bodovou k.22, vzal k.23 a pak ještě dvě 1-bodovky a spěchal do cíle. Po vyčtení čipu se ukázalo, že jsem limit překročil o více než 3 minuty, což znamenalo odečet 8 bodů. Ale bylo to příjemné proběhnutí ve vyšším tempu. Taky jsem to hned cítil ve stehně a bolí to i dnes. Část sparťanů si pak prodloužila trasu vlakem až do Českého Brodu – na návštěvu bývalé členky Vlasty.
Stránky závodu zde

Jaromír

2. 2. 2014 12. závod PZL
Vláďa Mezník (LBE) uspořádal scorelauf (Dědův HROB) na mapě Děd – stav 1998, s dokreslenými většími pasekami (ale nebyly tam všechny) a 2 kontrolami mimo zákres mapy. Shromaždiště tradiční – lesík nad Zahořany kousek od Berouna. Bylo zataženo, pošmourno, teplota mírně pod nulou, v terénu nesouvislá sněhová vrstvička. Účast byla slušná, kolem 130. Sparťanů bylo asi 7, kontrol 20 – bodovaných od 1 do 4 bodů, jen rozhledna na vrcholku Děda byla 5-bodová. Hromadný start byl přes louku do mírného kopce a pak už začalo větší stoupání. Po vylezení na hlavní hřbet a oražení kontroly na rozhledně jsem se nejprve vydal osamoceně do severní části mapy a sebral 2 kontroly v rovinatější části a potom jsem sbíral ve směru hodinových ručiček. Seběhl jsem i k nejníže položené k. 44 na dokresleném srázku v SV části mapy. Od k. 43 už jsem musel směřovat k cíli, tedy napřed na hlavní hřbetní cestu. Zdržela mě nezakreslená oplocenka kolmo na postup. Již v časovém presu jsem ještě zkusil vzít k.35 v prudkém srázu. I s hřebíky to z kopce klouzalo a bylo to pomalé. Do cíle jsem jsem běžel přes louky na J okraji mapy a kus mimo mapu – ten byl dost zarostlý a jednou jsem musel z trnitých keřů vycouvat. To mě připravilo o nějakou minutku. Limit 100 minut jsem překročil o 4,5 minuty, takže z krásných 28 bodů se mi ulouplo 15. Měl jsem zkusit spíš k.11, která byla kousek nad cílem, ale pozdě bych honit. Většina sparťanů dopadla líp, jen Ivoš doběhl ještě později a propadl se do minusu. Pro účastníky uvádím zde své sledy kontrol: 15-50-22-13-23-44-14-24-33-43-35.
Stránky závodu zde

Jaromír

11. 1. 2014 7. ročník „Opět na Kozla“- 10. závod PZL
Závod pořádal Dan Šafka, shromaždiště tradičně v budově tělocvičny ve Velkých Popovicích. Účast byla naprosto rekordní – skoro 360 lidí a pěkné počasí s teplotami nad nulou. Bylo postaveno 5 tratí - A, B, C, D, L. (Trať L byla sjízdná i s kočárky, zahlédl jsem i vozíčkáře). Start byl opět ve vlnách po 5 minutách. Nejdelší trať A měla tradiční kontrolu X, novinkou byla kontrola Y pro trať B. Sparťanů bylo asi 10. Přihlásil jsem se do áčka – limit byl 4 hodiny, takže dost času na uběhnutí 15 km. Trať A byla náročná fyzicky, ale prověřila i orientaci. Celkem se běželo na 4 mapách: Tejček – skoro nová mapa, charakterem krátká trať, laserscan prověřil orientaci podle vrstevnic a odhad vzdálenosti, Kozel II – to byla klasika na mapě čtrnáctce z r. 1980 s několika dokreslenými změnami a Bartošky – „sprint“ (pro A jen poslední 2 kontroly ). Na prvních kontrolách byly 2 i 3 kleště, takže já už jsem ve frontě čekat nemusel. Po rychlém začátku, kdy jsem se držel Zdeňka, se nezdařil přechod z 6. kontroly na laserscan – mapy byly vůči sobě posunuté kvůli různému měřítku – a taky aby se to všechno vešlo na A4. Když mně to úplně došlo, tak jsem kvůli nově zastavěnému pozemku ulítl podruhé – na jiný kopec. Když už jsem chtěl odběhnout, tak tam přiklusala Eva s Honzou Píchalem a blbli jsme tam dalších 5 minut. Pak jsem se teprve vydal na správný kopec, pro jistotu až z ohybu boční silnice. Horší bylo, že jsem pozapomněl na kontrolu X, která byla na kopci kousek od silnice. Šel jsem na ni až z osmičky (na ní jsem měl čas 84 minut a 9,2 km v nohách), což bylo hodně do kopce a ještě s velkou oklikou kvůli dlouhým trojkovým hustníkům a oplocenkám. Pak už to bylo poměrně jednoduché, protože louky, hlavní cesty a vrstevnice celkem seděly. Taky největší stoupání jsem měl za sebou. Na 9. kontrole jsem se opět sešel s Píchalem a na 12. jsem mu utekl. Na 15. k., opět na Tejčku, jsem doběhl Jéňu Švába a na 21. kontrole jsem mu utekl. (Když píšu „utekl“, tak to nebylo nějak rychle, ale měl jsem asi lepší „tah na kontrolu“.) Dostal jsem ale hlad a za pochodu jsem pojedl kávěnku. Musel jsem dávat bacha, abych nezakopl, protože pak by hrozila křeč. Ale dobře jsem se vypořádal s „kapří“ k.23. A pak už čekalo jen poslední větší stoupání, 3 lesní kontroly a cesta do cíle ulicemi a poslední 2 kontroly. Došel jsem v limitu, v nohách asi 22 km. Ale čip jsem s sebou tahal zbytečně – vyčítací krabička už odjela. Kategorii vyhrál Mrazák (103‘) před Losmanem a Hanslianem, prvních 8 čas pod 2 hodiny. Obsadil jsem pěkné 57. místo, za mnou skončilo 14 borců a borkyň, z toho 12 disk za chybějící kontrolu nebo to předčasně „zabalili“. Tentokrát i Eva. Miloš tentokrát doběhl v pořádku, zato Jiřina se při pádu trochu potloukla. Naštěstí tu byl opět Bohouš (Hamáček).
Stránky závodu zde

Jaromír

5. 1. 2014 Tříkrálová klasika - 9. závod PZL
Na horách je to se sněhem špatné, a tak Tonda Procházka z Dobřichovic pohotově uspořádal další závod PZL se shromaždištěm na parkovištiu nádraží v Dobřichovicích. Účast byla na zimní ligu obrovská, 200 účastníků. Jako startovné se odevzdávaly vánoční mlsy, převážně cukroví. Mapa byla patnáctka z roku 1990, a tak některé porosty a cesty byly úplně jiné. Mně dělaly ještě potíže slabě vytištěné vrstevnice, velmi špatně čitelné hlavně ve změti erozních rýh, kterých je v Brdech (Hřebenech) hodně. Zúčastnilo se asi 10 sparťanů, nejmladší Jonáš (v doprovodu svého otce) úspěšně absolvoval nejkratší trať C (4,5 km). Nejdelší áčko (14,1 km) byla velmi “výživná”, ani vítěz Losman se nedostal pod 100 minut. Ze sparťanů ji nejlíp zaběhl Honza Fujáček. Nejvíc sparťanů běželo béčko (11, 3 km). To bylo postaveno s rozumným převýšením, nemuselo se přes suťová pole a přesto se jako kontrol využilo skalek a srázů. Zde by neškodilo zpřesnit popisy, protože žlutý fáborek, označující kontrolu, nebyl příliš vidět a odpadlíci z pelotonu měli jistě s dohledávkou potíže.
Trať B, kterou jsem taky běžel spolu s Kavčaty, Milošem a Danym, měla prvních 5 kontrol společných s áčkem. I když jsem nešel úplně optimálně (na 3.k. jsem obíhal zbytečně dlouhýnm obloukem), neměl jsem problem až do 7. kontroly. Předbíhali jsme se hlavně s T. Vaníčkem a P. Kettnerem. Při dlouhém postupu na 8.k. jsem pohrdl nejjednodušším postupem zprava spodem po cestě a místo toho jsem volil přímější postup do kopce, ale příslušný sráz jsem hledal dřív a v jiných srázech. To mě dost lidí předběhlo. Kontrola pod srázkem byla skoro u nohou několika turistů, kteří zrovna seděli kousek nad ní, ale zachovali “neutralitu” a nenapovídali, a tak jsem ještě půlminutku nechal tam. Na 9. kontrolu jsem šel zleva terénem a až konec po cestě. 9.-11. kontrola byly už na seběhu zpět do Dobřichovic, ale ještě se dalo ulítnout kvůli podrostu a nové pasece. Podběhl jsem sice k.10, ale na k.11 jsem šel přesně a znovu předběhl Vaníčka a pár dalších. Ze sparťanů byl v béčku nejlepší 3. Dany.
Po velmi pěkném proběhnutí jsem si ještě odnesl krabici vánočního cukroví.
Stránky závodu: zde

Jaromír

Vánoční kufrování
spolu s Naďou, Evou, Zdeňkem a Ivošem jsme vyrazili do Litoměřic na foto-OB. Startovalo se po půlminutových intervalech a pak bylo třeba naplánovat trasu, neboť se jednalo o free order a krásné Litoměřice jsou se svými zídkami docela záludné. Dostat se na určené místo přesně podle popisu a pak jen koukat a přiřadit k místu správnou fotku. Vůbec to nebylo jednoduché. Na fotkách totiž bylo občas něco absolutně nepodstatného a malého. Ohromnou výhodu měly děti. Přiběhli jsme na určené místo, vyslechli jsme, jak nějaká maminka chválí šikovného 5 letého chlapečka, jak to hezky našel, že ona by to vůbec neviděla. Pak někam odběhli a my tam trčeli a neúspěšně hledali ještě 2 minuty, než jsme to vzdali. Běželi jsme dál, že to doplníme do legitky vylučovací metodou ke konci závodu. Něco jsme našli hned, někde se tvořily hrozny hledajících zoufalců.
Největší oříšek byla asi kontrola 16, kterou jsme stejně jako mnoho ostatních museli vypustit. Ke konci závodu jsme dedukovali, které fotky ke dvěma. chybějícím kontrolám přiřadit. I když fotek bylo o 2 více než stanovišť, tak se nám podařilo je správně před cílovou rovinkou doplnit. Výhodou tohoto zvláštního závodu je, že pořadatel nemusí sbírat kontroly a že ten, kdo tam nebyl, tak si může mapu i fotky vytisknout na stránkách závodu a zkusit si to, až se mu to bude hodit. Ze Sparťanů dopadl nejlépe Zdeněk, protože má kačeří zrak.

Dana

25. prosinec Pragovácká Posázavská 2013 - 30km
To je povánoční výběh, který se běží 25.12. a zakladatelé jsou kluci z Pragovky. Chválím je, toto cupitání se stalo již tradiční a trochu sklouzlo k rivalskému zápasu Pragovky vs. Sparta. Kluci z PGP měli ve svém mančaftu i mistry světa, ale také ostřílené bojovníky jako Skauta a Luboše (ten však měl letos bolístky) stejně jako Kalimérko. Za Spartičku nastoupil Báša (poprvé!), dále Fujda se Štěpánem a Dany s Mirkem.
Ale teď k ,,závodu,, a trochu si to vezmu osobně, takže. Ne, nechtěl jsem to běžet celé, ale před Petrovem si to zkrátit, tak jsem se i s Petrem domluvil. Jenže, přišla louka a odbočka k Petrovu a nikdo ani nepřibrzdil, ani Petr!, stál jsem tam a nic, rozhodl jsem se pokračovat s partou. Držím asi 100 minut skupinku, kde jsou tuším všichni kromě ,,rychlé trojky,,. Nevím proč, ale dovolil jsem skupince asi sto metru náskok a pak se rozhodnu jít k řece, jenže brzo, pěšinka nikde. Jdu přes klády, bordel, řeku, bahno a všechno je špatně nebo není. Všichni utekli, nabral jsem ztrátu, trmácím se sám do kopce od Sázavy (vlčí rokle to nebyla) a po hodině zjistím, že vůbec netuším kde jsem. Běhám tam, zpátky, na sever a zase na jih, zabloudil jsem. Brečet nebo se modlit? Modlit, vidím pána na kole v dálce, uf záchrana, všiml si cestou kde parkuje asi 6 aut, jo to je ono, radoval jsem se, asi jako Jeníček když viděl perníkovou chaloupku. Ano, byl jsem už pořádně prošitej, ale těch cca 30-40 min jsem musel doklepat. V cíli mě vítězně vítá Báša, ostatní jsou už na cestě domů a někteří možná u kachny. Za stěrači od auta zůstává PF od kluků z Pragovky, kde je vítězná fotka mistrů a slova ,,vyhrává jen ten nejlepší,,. Logicky to tak je (i Liška by mi dal za pravdu), ale víte já neprohrál.
Díky všem za tradičně super zážitek a za rok se těším!
Zde možná naleznete odkaz na trať závodu.

Dany

21. prosinec Tour de Jižní Město – 6. závod PZL
Závod pořádal Mrazák. Začátek byl nezvykle brzo –první starty už kolem 9h. Mrazák postavil 4 tratě pro běžce a dalo se jet i na kole. Mapa větší než A3 (pro tratě A a B) vznikla pospojováním asi 8 map (je tam zabudovaná taky sparťanská Přehrada) a domapováním „mrtvých“ prostorů. Shromaždiště bylo na parkovišti nad přehradou. Sparťanů se zúčastnilo asi 15, obsadili jsme všechny tratě. Běžel jsem béčko – 13,9 km se 14 kontrolami. První 2 minuty jsem ztratil už na startu – po oražení startovací krabičky jsem dlouho pěchoval mapu do mapníku s lepkavou klopou. Mapa byla „šestnáctka“ a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl. První kontrolu jsem napřed hledal moc brzy a pak jsem se k ní skrz křoví nemohl dostat (+5‘). Pak se přeběhlo kolem konečné stanice busů na J.M. a kolem červené školy do Milíčáku. Místo pěšiny, která vedla až ke kontrole, jsem se brodil bažinami a rozrážel zmrzlou trávu (+3‘). Pak se podběhla dálnice, oběhla se velká ohrada s koňmi a běželo se Šeberovem, kde byla 3.k. u jednoho z rybníků. Další kontrola byla v Kunraticích a 5. a 6. v Krčáku. Na pětku jsem obíhal zprava po loukách a sídlištěm, v lese jsem si ani neuvědomil, že běžím v protisměru část trasy Velké kunratické (a to mám už 36 startů. Áčkaři se podívali na Hrádek, ale trasou V.K. asi ne). Cesta pak vedla dolů a kolem metra Roztyly, pod dálnicí pravým podchodem a uličkami, kde byly k.7 a 8. Tam jsem doběhl Evu. Zaběhl jsem do jedné slepé uličky ve Starém Spořilově, takže jsme chbvíli běželi spolu. Za další frekventovanou silnicí byly blízko za sebou 9. a 10. k. a pak na dlouhé bahnité cestě v „Trojmezí“ mě předjelo několk bikerů. Poslední 3 kontroly byly blízko Botiče už zase v Hostivaři. Cestou na poslední , 14.k. se probíhalo malé sídliště. Z poslední – prohlubně – zbývalo vyhnout se hustníkům, vystoupat zpět k parkovišti a orazit cílovou krabičku. Závod se mi líbil, ale se svými  chybami spokojen nejsem a taky si nějak zvykám běhat pomalu. Díky hořčíkovým tabletám a občerstvení na trati z vlastních zásob se křeče nekonaly. A taky díky příjemnému počasí s teplotou mírně nad nulou, i když ve stínu bylo bláto většinou zmrzlé. Teď po vystavení tratí na webu vidím, že Mrazák si s tím dost vyhrál a všechny tratě jsou zajímavé, každá trať má jinou 1. kontrolu. Závodu se zúčastnili i někteří reproši. Stránky závodu
Letos už se zádného závodu nezúčastním (dnes byl závod Večerník Praha – o tom by mohl napsat zas někdo jiný).
Tak zatím všem příjemné Vánoce a vše nejlepší do nového roku 2014. A nashle při PZL v Popovicích 11. ledna.

Jaromír

14. a 15. prosinec - 4. a 5. závod PZL
Sobotní a nedělní závod byly jako nebe a dudy. V sobotu rovinatý terén v Nymburce – zkrácená klasika na sprintových mapách, v neděli velmi kopcovitý terén u Senohrab na stínované desítce, kde prim hrály vrstevnice. Lišilo se i počasí: sobota zatažená, mlhavá, sychravá, neděle zpočátku polojasná, ale během závodu se zatáhlo.
Závod v Nymburce pořádali Kačerováci. Ostrý start byl za mostkem přes slepé rameno Labe JV od centra města. Na poloostrově – lesoparku - mezi těmto ramenem a hlavním řečištěm Labe byly první a poslední úseky tratě (tratí). Tratě byly 3, áčko měřilo 8,3 km – ovšem vzdušnou čarou. A muselo se obíhat dost. Bylo sice výjimečně povoleno překonávání vodních toků, ale „kupodivu“ si nikdo nezaplaval. Po lávce se přeběhlo mezi městskou zástavbu, kde bylo 13 kontrol. Závěr na poloostrově, předtím ale dlouhé úseky 24-25-26 v zástavbě domků, kde jsem si včasným neodbočením přidal 200 m. Bylo to příjemné proběhnutí s 30 kontrolami, ale šetřil jsem se na neděli. Před odjezdem do Prahy jsme se posilnili v hospodě U Šárky.
Stránky závodu

Závod v Senohrabech pořádali Borovičkovi. Opět byly 3 tratě. Áčko bylo nominálně necelých 11 km, s udaným převýšením 670 m (!). Běžel jsem béčko, kde bylo „jen“ 435 m při 8,6 km s 25 kontrolami. Určitě jsem naběhal – nachodil o dost víc. Většina kontrol bylo „free order“, několik úseků mělo povinné pořadí podle spojnic – ale směr běhu libovolný. Povinné byly podběhy železniční tratě . Hlavní mapa v desítce byla stínovaná – dobře tak vynikly tmavé prudké svahy a hlavně hlubší rýhy. Průběžnost nebyla zmapovaná vůbec. Oblasti free order kontrol byly „vybaveny“ porostovou mapou v pětce, pořízenou z laserového mapování. Její nevýhodou bylo, že kromě pasek, luk a polí byly žluté také listnaté lesy – koruny v zimě průhledné. Vystačil jsem si však s vrstevnicemi, cestami a případně oplocenkami a ploty na stínované mapě. Při cestě do cíle bylo podle regulí projít oblastí free order a aspoň 1 kontrolu orazit. Pro tento účel jsem si schoval č. 18. Kontroly jsem razil v pořadí: 14-16-15-19-20 (pod větvemi špatně viditelná, přeběhl jsem)-23-22-21-13-7-6-4 (zbytečně, šel jsem kolem ní i cestou zpátky)-3-2-1-5-8-9-10-12-17-27-26-18-30.
Stránky závodu

Jaromír

7. 12. 3. závod PZL
Závod, nazvaný Čertův hřeben, připravili naši členové – Dana a Jirka Kavkovi. Shromaždiště opět v hospodě U Vořecha, také mapa jako loni – Čertovy rokle, patnáctka z r. 1987. Bylo ale trochu tepleji, při závodě polojasno a teplota těsně nad nulou, v terénu tak 2 cm sněhu. Závod byl vypsán jako scorelauf se 16 kontrolami (bodové hodnoty 1 až 3 body) a časovým limitem 100 minut. Délka optimální tratě byla kratší než avizovaných 13,3 km, a tak se do limitu vešlo hodně účastníků – i já. Postup v protisměru hodinových ručiček se mi jevil výhodnější – ještě s čerstvými silami na kopec a na závěr jen mírné stoupání po cestě.Tedy jsem vyrazil s davem po cestě na jih k mraveništi (č. 12) a na kopec s rozhlednou (na vyhlídkové plošině byla kontrola č. 6). Dole se vytvořila fronta, protože správce se obával přetížení konstrukce a nastolil systém jeden ven – jeden dovnitř. Z kontrol, které byly na výrazných bodech, se dal vytvořit celkem logický sled. Tři nejvzdálenější - tříbodové - kontroly, které byly rozmístěny v rovinatějším prostoru pod příkrou zalesněnou strání, jsem chtěl původně vynechat, ale spustil jsem se k nim s tím, že při eventuální časové tísni vynechám č. 14. Ale nakonec to časově klaplo. Zpočátku jsem běžel v kontaktu s Ivošem, na nejvzdálenější kontrole (č. 1) jsem se sešel se Zdeňkem, který zvolil opačný sled kontrol a limit nestihl, protože musel ještě na kopec k rozhledně. Pro mě byl trochu těžší až závěr posledních 250 metrů do kopečka ke sběrce, částečně přes oranici. Pak už zbývalo jen několik set metrů do cíle v hospodě, kde čekaly pořadatelské koláče. Limit jsem pokořil o 7 minut, ale vítězný čas byl o 33 minut lepší. Závodu se zúčastnilo 8 sparťanů (plus 2 pořadatelé). Někteří pak zakončili akci při posezení u Kavků. Na poslední fotce na stránce závodu třeba vidíte dort.

Jaromír

1. 12. Třeboc - 2. závod PZL
uspořádal Ondřej Pospíšil. Použil starou mapu Jiříkovo údolí z roku 2003 (běželo se tam MČR na klasice) a přikopíroval v příslušném měřítku (kvůli čitelnosti většinou 1 : 7500, jen nejdelší trať na desítce) výřez nějaké základní mapy, abychom lépe našli cíl, který byl přímo v přízemí hospody. V patře byl vytápěný sál – shromaždiště a vývařovna. Byly připraveny 4 tratě délky klasiky (od 4,5 km trať D do 13, 3 km trať A. Nezvyklý byl počet kontrol: Pro áčka rovných 100 (převýšení přes 500 m), kratší tratě úměrně méně. Jako většina sparťanů jsem běžel C (7,9 km, 315 m př., 62 k.). Na kontrolách byly voskovky – visící, ležíci i ulámané a špatně píšící. Měli jsme připravené průkazky s příslušným počtem číslovaných políček, na rubu popisy, dosti slabě vytištěné. Většina kontrol byla v orientačně zajímavých terénech ve svazích průběžného listnatého lesa. Kontroly ovšem tak blízko u sebe, že se většinou chodilo rovně nebo s malou vlnkou. Někdy jsem ale přehlédl fáborek, častěji jsem „bojoval“ s voskovkou. Některá stoupání i klesání byla dost příkrá a občas se ujíždělo. Závěrečný kilometr byl na rychlé rovině a sešupu k blátivé cestě ke sběrce na kraji lesa. Áčkaři měli těch rovinatých kilometrů několik – Eva si to užila. Počasí nám přálo: asi 6 stupňů, polojasno a skoro bezvětří. Kdo si předem objednal jídlo, dostal vepřo-knedlo-zelo, ostatní si mohli dát guláš a všichni polívku nebo něco ostřejšího. Zůčastnilo se 9 sparťanů. Časem se jistě objeví výsledky.
Stránky závodu

Jaromír

23. 11. 1. závod Pražské zimní ligy
Závod „Přes 3 rokle“ vymyslela Jája Němečková. Shromaždiště bylo přírodní - v Písnici vedle retenční nádrže. Start byl nezvykle brzo (kategorie A už v 9:30). Počasí bylo ještě podzimní – asi 6-8 stupňů nad nulou, zataženo. Mapa byla „nudle„ protažená Z – V, v nezvyklém měřítku 1 : 12500, cesty aspoň částečně v klíči MTBO. Popisy na mapě a samozřejmě papírové průkazky. Na kontrolách plastové fáborky a voskovky. Kontroly byly na výrazných tvarech a většinou se dala využít bohatá síť cest a pěšin. Já jsem vyběhl na trať B a hned po startu jsem se přidal ke Kavčatům, kdy jsme ale zbytečně obíhali delší cestou soukromý pozemek. U hráze nádrže asi všichni seběhli dolů do údolí, ale já jsem to vzal kozí stezkou přes kopec, seběhl kamenitou cestou na asfaltku a pak kolem k.9 nahoru na pěšinu, vedoucí po okraji louky k 1. kontrole. Potěšilo mě, že se z lesa vynořovali závodníci, kteří to vzali lesem příkrou strání. U jedničku i dvojku „razilo“ dost závodníků krátce po sobě. Pak se mělo sběhnout údolí s asfaltkou a o kus dál vystoupat na hřbet, kde byla trojka. Řada závodníků to vzala hned naproti – a naběhla na jiný hřbet kolem k.8. Na k.4 to bylo 600 m po rovině. Startovní pole už bylo dost roztrhané. Občas mě někdo předběhl, ani nevím jakou trať běžel. Na k. 5 se seběhlo do údolí přes zarostlou paseku a nějaké hustníky, kolem stadionu znovu do lesa. Na k.6. – skalní průchod v hluboké rýze - to byl jediný postup lesem bez použití cest. Na k.7 to bylo zase po louce a přes údolí, ale stoupání jen pár vrstevnic. Na k.8 to byla cestovka s využitím nezmapované cesty po hřbetě až na kontrolu v rýze. Devítka byla na vodoteči v údolí, ale nebýt Baldyho (šel s malým synkem an zádech), tak jsem ji přeběhl. Cestou z k. 10 dolů k cestě jsem uklouzl po nějakém plechu a při pádu si odřel loket. 12. a 13.k. byly cestovky, vlastně pěšinovky. Poslední, 14. k. na vidlici tečkovaných pěšin, které tam kdysi byly…Závěr byl traverz nad údolím a seběhnutí k cíli. Po převlečení jsem zašel do hospody Kamenný dvůr na oběd. Bylo tam vyhlášení Enacon ligy a tohoto závodu PZL a pak tam mládežnické centrum sráželo kuželky… Odešli jsme pak s Ivošem (ten běžel áčko) na bus do centra. Při pohledu na výsledky, které se objevily v neděli vidím, že vítěz mi sice dal 15 minut, ale 15. místo – s 12‘ náskokem před Kavčaty - je docela slušné.
Stránky závodu

Jaromír

8. 11. HULK
Letošní noční štafetový závod Hulk se konal stejně jako loni na sídlišti Lhotka, tedy stejné zázemí, mapa se trochu lišila, bylo to více v lese, občas let po louce, přeběh sídliště, hledat jámu v buši, někdy se držet pěšinky a především správně razit terčíky.
Mančaft se tvořil klasicky sparťansky, nejdřív nikdo, pak zase hodně, těsně před závodem marodi, pak u dalšího bolístky z HROBU a tudíž deprese z rychlého běhu, takže redukce mančaftu. Ta pomohla dalšímu, že mohl jít kupovat postýlku, a nakonec z toho byla sestava Štěpán, Myro a Dany. No jo, ale jak poběžíme? Druhý úsek je dětský, takže jasně, že Dany…logika štafet je přece jenom jedna, viď Liško? Jenže…. Hodinu před startem volá Mirek, že asi nestíhá, zkus Štěpána, říkám, uf asi to prošlo… Na prezentaci jsme (SCP) poslední, vyplním soupisku, odevzdám, no jo, ale pak se přiřítí Štěpán, že ten první bere, ale že Mirek musí jít ten druhý, protože pak má ještě další noční závod. A co já? To mám jako finišovat? No asi jo, říká Štěpán. Aha, přepisuji soupisku, mají mě už na prezentaci rádi. Štěpán furt něco hudruje, že stejně budeme čtvrtý, že na vyhlášení nechodíme, ať jsem v klidu.
Na 4. místě jsme nakonec doběhli, v pořádku, ale po kontrole terčíků byla jedna štafeta PGP disk a naše trio se tím posunulo na místo třetí. Vyhlášení jsem si s Pápnem řádně užil a tímto výsledkem naše trio prolomilo syndrom Mráz – věčně čtvrtý, sorry Honzo. Ne třetí a no a co!:-).
Stránky závodu, kde jsou k náhledu výsledky, mapy a fotky

Dany

2. – 3. 11. HROB
Ač mi to vůbec, vzhledem k výsledku nepřísluší, ráda bych všechny čtenáře obeznámila s letošním HROBem.
Organizace byla perfektní, do puntíku vymyšlená, což mě vůbec nepřekvapilo, když řiditelem byl Sisina, můj kamarád ještě před tím, než sem vtrhly ruské tanky.
My, Kavky, jsme se jako obvykle přihlásili do katerie P- příchozí, což jsou děti sotva odrostlé dudlíkům, ženy v 3 trimestru gravidity a lemry líné. Počasí bylo super a trať taky. Trochu jsme se poškorpili v postupu na jednu kontrolu, volba byla buďto na kopec nebo po vrstevce. Volbu postupu jsem sice prohrála, ale zase jsme viděli nádherná skaliska. Pak už to bylo z kopečka, ale ta euforie nás stála jeden čip. Vzhledem k tomu, že jsme jeli v sobotu domů, tak jsme druhý den sice vstali (v 5,30) , koukli na nebe, a zase zalezli do pelechu. Všem úspěšným závodníkům gratulujeme.
Stránky závodu

Dana

27. – 28. 10. pořádání a závěr sezóny
Byl to prodloužený volební víkend, týden před Dušičkami, ale pěkné a na konec října velmi teplé počasí. Po zamítnutí závodu v Kozmicích od LZ Konopiště v srpnu t.r. jsem zamýšlel udělat závod v Čisovicích, ale nakonec jsem se po konzultaci rozhodl pro atraktivnější terén mezi Zvánovicemi a Černými Voděrady. Zajeli jsme s Milošem nejprve do Zvánovic - a vyšlo to. Ale bylo třeba udělat revizi mapy z r. 2009 aspoň v západní části prostoru, hlavně v oblasti uvažovaných kontrol . To jsem provedl ve spolupráci s Milošem, který se pak ujal stavby tratí. V sobotu 12. 10. jsme spolu s Oldou a Bášou oštítkovali a zachytili poslední změny. 14. 10. byly doladěny tratě v Oorgu (a 17. 10. odletěl Miloš do Nepálu). Přípravy map pro tisk provedl Jarda. Přihlášky přijímal a startovku připravil Zdeněk – měl přitom IT pohotovost kvůli zajištění zpracování volebních výsledků. Obálky pro oddíly připravila Ivule. Kasu hlídal Boudička, čipy Naďa a u prezentace byli ještě Pavel J. a Eva. Báša byl vedoucí zavaděčů. Linii vyfáborkovala Dana. Materiál připravili Ríša s Jardou, který se ujal funkce hlavního rozhodčího. Ríša velel na startu, Zunovi s Martinem byli v cíli. Vyvěšování startovek, rozdělení popisů a vyvěšování výsledků zajistil Olda. Hlídání dětí zajistil Pavel V. s Kamilou. Důležité bylo parkování – Láďa, Ivo, Jirka, Miloš S. a Rakvička. Po závodě byly vyhlášeny výsledky dětí a žactva, na čemž se podíleli Báša a Helena. Závod byl ze strany závodníků hodnocen velmi dobře. Vyšlo i počasí – oblačno, ale bez deště, poměrně teplo.

Ve sváteční pondělí 28. října uspořádali Berouňáci městský sprint. Zázemí bylo na stadionu kousek od nádraží, start byl také blízko. Kontroly byly postaveny převážně v městském centru. Tratě na mapě Beroun měly malé převýšení, ekvidistance 2m. Hlavně u městských hradeb bylo třeba dát pozor, na které straně zdi je kontrola. Jeskyně byly výklenky v hradbách. Tento sprint patřil k těm, které se mi nepovedly. Nemohl jsem sice běžet naplno, ale o špatném umístění rozhodly dvě velké chyby a nějaké zmatkování. Z ostatních sparťanů se nejvíc dařilo Pavlovi v H45 – byla to zase brambora. Linii zaběhl nejlíp Radim Kuc (5.), v hlavní kategorii H21L byl nejlepší Myro (16.). Závodu se zúčastnili i někteří reprezentanti. V hlavních kategoriích zvítězili Bet a Duchová.

Jaromír

19. – 20. 10.
Sparťani začínají myslet na zimu. A tak jsme začali se sběrem brambor. Nejlepší na uskladnění jsou prý ve Svaté u pana Zouhara, ale ani ty z Dolního Bezděkova nejsou tak špatné. Bramboru si domů odvezli Helča v D55, Zdeněk v H55, Miloš S.v H75 a Dana v D45. Zlato si odvezla jediná Anča v D21K.

V neděli pořádala Kamenice a s bramborou domů odjel jen Miloš R. v H65. Zlato nebylo sice žádné, ale stříbro v hlavě si odvezli Pavel v H45 a Miloš v H75. Bronzovou barvu jako od móře si domů přivezli Naďa v D55 a Rakvička v H35. Dobře se poprali s mapou a fáborkama Radim a David v H10L . Klucí, jen tak dál. Děláte nám všem radost!

Dana

12. – 13. 10. Bohatý O-víkend
Sparťani se tentokrát rozjeli všudemožně. Na tradičním Kaprovi se dařilo rodině Veljačíků, kde Hanka zvítězila parníkem v D16.
Pavel byl 2. v H45, ale to jen proto, že nechtěli mít doma 2 kapry. Dobře zaběhla i Markéta ve velké konkurenci v D45.
V Liberci zaběhla úžasně Naďa v D55, kde porazila Alenu Neradovou a byla 2 a jen kousíček jí dělil od vítězství.
Podle domácí rosničky se řídili Kavky a vyjeli raději do Saského Švýcarska. Žádné medaile sice nepřivezli, ale zážitků a zkušeností si přivezli mnoho.
V sobotu jsme na 3 km sbírali v Labských pískovcích přes 40 kontrol (Vielposten OL - to nás zaujalo, hlavní kategorie 100 kontrol) což je pro mě, která miluje tratě v rovině optimálně 10km a 5 kontrol vysloveně masochismus, ale Jirka mi slíbil, že na mě po startu počká (startovalo se po minutě na krabičku) a skály mě naučí (nikdy není pozdě).Protože to tam bylo strašně krásné, tak mě nic nenaučil a já se jen kochala nádhernými výhledy.
V neděli byl skorelauf s jedním povinným postupem, což bylo docela zrádné, i když se mohl jít z obou stran.
Účast byla podstatně menší než v sobotu, ale závod byl krásný. Byly 3 kategorie - dlouhá, střední a krátká. Šli jsme tu střední a byl tam s námi slavný Helmuth Conrad i Maruška Dlouhá. Byl to nádherný zážitek a dokonce jsme nebyli poslední.

Dana

5. – 6. 10. dva podzimní pražské žebříčky
V sobotu pořádala Pragovka sprint na Pošepňáku . Většina trati vedla sídlištěm Spořilov, několik kontrol bylo v přilehlém lesíku. Z patnácti zúčastněných sparťanů se nejvíc dařilo Jarmile (2. v D55), Rakvičkovi (2. v H35), Milošovi N. (3. v H65) a Milošovi S. (2. v H75). Sám jsem se nezúčastnil.
Stránky závodu

V neděli uspořádala Stavárna závod na klasické trati se shromaždištěm na fotbalovém hřišti v Jílovišti. Byla vysoká účast – přihlášeno bylo téměř 700 závodníků. Běželo se na mapě Cukrák. Běžel jsem H45L. Stavitel se naštěstí vyhnul nejhlubším rýhám a srázům, i tak bylo dost slušné převýšení. Na trati se 16 kontrolami nebyly příliš dlouhé úseky, ale přesto nabízely volby postupů. Udělal jsem několik chyb, hned lehkou 1. kontrolu jsem minul. Nejdelší dohledávku jsem měl na 3. kontrole – roh rozhraní ve velkém hustníku. Dařilo se opět Rakvičkovi (2. v H35L), Milošovi N. (2. v H65), Milošovi S. (3. v H75). Naďa (4.v D55) byla tentokrát lepší než Jarmila. 4. místo obsadila také Irena v D45K. Závod proběhl za krásného podzimního počasí.
Stránky závodu

Jaromír

28. - 29. 9. 2013 Jak jsme běželi štafety – M ČR štafet a klubů
Mistrovství pořádal oddíl Tatran Jablonec. Centrum bylo v lese nad přehradou, na lyžařském stadionu. Jak sobotní závod 3-členných štafet, tak nedělní závod družstev se běžel v kopcovitém, převážně dobře průběžném terénu, místy s těžkou podložkou – podrost, bažinky. V sobotu absentovala naše D21 – holky běžely aspoň MIX . Postavili jsme 6 veteránských štafet, z toho 1 kombinovanou s Hostivicemi. Ve velké konkurenci se prosadili naši nejmladší veteráni H105 (Báša-Dany-Liška) – obsadili 5. místo. Naše dvě dámské veteránské štafety D165 využily diskvalifikace 2 favorizovaných štafet EKP a TUR a obsadily slušné 4. a 5. místo. Já jsem běžel s nataženým svalem z Rejvízu, a tak jsem to nějak odcupital. Naše „kardioštafeta“ H180 s rozbíhačem Zdeňkem, Oldou a finišmanem Pavlem J. zaběhla v rámci možností a nebyla poslední, na rozdíl od H165 (Láďa - Jirka – Jaromír). Pořadatelé vytýčili 4 koridory vedle sebe, což zvláště v neděli mátlo některé závodníky, že občas podlézali pás před předávkou, ale byli svými kolegy nebo pořadateli včas vráceni a doběhli celé kolečko až k předávce. Naše nedělní veteránská družstva byla oslabena absencí Kavek. Posilu – Ríšu – se nám pro jeho mládí nepodařilo umístit do naší sestavy a museli ho přepustit do kombinovaného družstva s Kettnerovými a Eva musela běžet prostřední, pánský úsek. Nejmladší veteráni zase měli v družstvu „sváteční“ běžkyně Januš a Verču, obsadili 10. místo v DH175, sváteční běžkyně měli ostatně i mladí DH21. Největší papírové ambice jsme měli v DH300, ale bohužel se nedařilo, hlavně našim ženám. Při diskvalifikaci 5 kvalitních štafet jsme se dostali jen na 8. místo. Družstvo DH275 potopil srdnatě bojující Olda, který vynechal jednu kontrolu v „pytlíku“. Dospělí DH21 skončili až ve 4. desítce, ale Myro bojoval s bolestivou achillovkou. Velkým kladem bylo možná ideální počasí – chladnější, ale slunečné.
Stránky závodu

Jaromír

21. - 22. 9. 2013 Mistrovství ČR na klasické trati
Závody uspořádal Magnus orienteering s centrem v Rejvízu v Jeseníkách. Ráno a dopoledne ještě pršelo, válela se mlha a bylo dost chladno. Veteráni měli starty až odpoledne, kdy už byly lepší podmínky. Tratě semifinále byly dost krátké - vítězný čas v H65 (Pospíšil) přes velké převýšení 33 minut. Bez dlouhého úseku téměř ani nenabízely žádnou volbu. Jen s drobnými chybkami jsem se dostal do finále A z 2. místa – a to přesto, že jsem si hned na začátku závodu natáhl stehenní sval. Na nedělní finále měl pořadatel pro delší tratě připraven aspoň zčásti jiný prostor než v sobotu, ale veteráni závodili ve stejném prostoru, což byl svah s hlubokým údolím protkaný několika vodotečemi, většinou s náročnou podložkou. Dost důležitý byl dlouhý postup 2-3, kde optimální varianta byla po cestě, na kterou se muselo vystoupat. Na cestu jsem se dostal až po několka kličkách a váhání nahoru - dolů, a tak i Zdeněk Koč, který nepatří k nejrychlejším, mi nadělil 2 minuty. Pospíšil mě doběhl o 3 minuty v půlce trati na 5.kontrole. Velmi „výživné“ bylo závěrečné stoupání z 8. na 9. kontrolu, na sběrku a do cíle – celkem 175 m. Při stoupání jsem dostal další 3 minuty a skončil jsem 5. Z 8 startujících sparťanů se nejlíp dařilo Honzovi Fujáčkovi, který vybojoval 2. místo v H35A.
Výsledky a fotky (mj. Danyho a Boudičky) najdete na stránce závodu.

Jaromír

14. - 15. 9. 2013 Podzimní áčka u Šemanovic
Posledních dvou áček (a současně béček) , které se konaly v CHKO Kokořínsko, se zúčastnilo asi 24 sparťanů – do startovky se nakonec dostali všichni přihlášení. Shromaždiště bylo na stejné louce, kde se v r. 2001 2 kolové MČR na KT. Závody pořádala Kotlářka. Terén je poměrně známý – pískovcové skály i několik pater nad sebou, hluboká údolí, středně hustá síť cest – těžký na orientaci i fyzicky. V sobotu se běžela klasická trať na mapě Šemanovice. Mapa „desítka“ byla docela plachta, ale kratší kategorie byly natočeny jen na SV části mapy. Kategorie H65B byla dost krátká a uváděné převýšení mírné ( 105 m). Přesto se mi hodil středeční „nácvik“ lezení do kopců v Šárce, přeloženého poháru žactva. Závod v Šemanovicích však zřejmě rozhodly 2 delší postupy, kde jsem obíhal po cestách a k svému překvapení jsem vyhrál, minutu před Zdeňkem Kočem. Večer strávili nejstarší sparťané v Mělníce, večeřeli ve vinárně Modrá hvězda. Sobotní počasí bylo lepší a teplejší než očekávané, v neděli tomu bylo naopak – od rána zataženo a po poledni přišel slejvák. Mapa pro krátkou trať se jmenovala Umrlčí rokle. Byly 2 starty, starší veteráni a děti měli blízký start a první kontroly v členitém terénu kousek od silnice. Měl jsem štěstí na vylosování - brzký start těsně za Jaromírem Pospíšilem a závod ještě za sucha. Řadu favoritů postihl liják, a tak jsem opět vyhrál. Podle mezičasů byl mým největším soupeřem Jakubec, který však v půlce trati nechal na banální jámě 4 minuty a bylo rozhodnuto. Z výsledků: na klasice byla Silva 3. v D21B, Myro 6. v H21A. Na KT se dařilo Liškovi (3. v H21A), na pomyslné velké bedně skončili Pavel V. (6. v H50B), Miloš S. (6. v H75B) a Romana Růžková (6. na trati P).
Stránky závodu

Jaromír

30. 8. - 1. 9. 2013 Sklárna 2013
Na konci prázdnin se pořádaly na různých místech 3 vícedenní závody. Jedním z nich byly 4 závody ve 3 dnech – Sklárna - pořádané Pragováky. Hodnoceny byly součty všech 4 etap, z nichž E2 a E4 byly současně prvními podzimními oblasťáky. Terény kvalitní – MS‘91. Mírně zvlněné, s četnými balvany, většinou nahromaděné na kup(k)ách i volně. Průběžnost byla velmi různá – od čistého lesa (velmi málo) přes 1. i 2. hustníky s ležícími prořezávkami. Zvláště ve 4. etapě i bažin(k)y. První 2 etapy byly KT – mapy desítky, podvečerní sobotní sprint byl na „pětce“. Závěrečná nedělní klasika, velmi výživná“ (H21L skoro 15 km), byla pro delší tratě na „patnáctce“. Mně dělaly potíže hlavně dohledávky – odhadnout, které z četných balvanů jsou v mapě, ve sprintu několik větších chyb. Ještě jakž takž jsem se vyrovnal s klasikou – až na postup 3-5 a vracení se na 4, takže jsem celkově až na 11. místě (v kvalitně obsazené – byli i závodníci z Moravy – H55). Nejlepšího výsledku dosáhla Helena – 3. místo v D55. V lesním sprintu byl úspěšný Pavel V. – také 3. v H45L.
Stránky závodu

Jaromír

24. - 25. 8. 2013 Pěkné prázdniny 2013
proběhly o víkendu 24. - 25. srpna. Na závodech jsem nebyl, proto jen stručně. Centrum bylo v rekreačním areálu Palda u Rovenska pod Troskami. Správa Českého Ráje omezila počet účastníků na max. 1200, proto se na někoho nedostalo. Závodníci absolvovali 3 závody ve 2 dnech – v sobotu krátkou trať a sprint a v neděli klasiku, vše v atraktivních skalních terénech. Nejlepší ze sparťanů byla Jarmila, která zvítězila ve své kategorii. Silva obsadila 2. místo v D21B.
Stránky závodu

Jaromír

16. - 18. 8. 2013 Rumcajsovy míle 2013
O víkendu 16.-18. srpna uspořádal Jičín 4 etapy. Tradiční centrum bylo na Bradech, se zázemím restaurace a s dalším „jičínským“ občerstvením – koláče, těstovinový salát aj. Počasí bylo pěkné, ale až moc teplé. Páteční podvečer se běžela krátká trať. Centrum etapy bylo v rekreačním zařízení Pařez. Kontroly byly většinou skalky, kupky a údolíčka. V kategorii H65 startoval i Jaroslav Havlík a hned se ujal vedení. Mně nevyšel skalnatý závěr etapy a skončil jsem až 5. se ztrátou 7 minut. V sobotu dopoledne se běžel lesní sprint na pětce - „Přivýšina“ , hodně balvanů a skalek. Opět jsem se nevyvaroval větší chyby – vracel jsem se do kopce na vynechanou kontrolu. Havlík udělal téměř stejnou chybu o kontrolu dřív – skončil až 5., já 4. Etapu vyhrál Miloš. Odpoledne, ve 3. etapě, se běžel další sprint v Jičíně, pro změnu městský, na pětkové mapě Sídliště. Delší tratě měly jiný start a první kontroly na svazích zalesněného kopce. Kratší tratě měly start v městské zástavbě na sídlišti. Převýšení bylo mírné, tratˇbez záludností, a tak se mi podařilo vyhrát s velkým náskokem a opět umazat část ztráty na Havlíka, který i po 3 etapách zůstal v čele (ale už jen s 2 minutovým náskokem). Nedělní zkrácená klasika na mapě Brada mi sedla nejvíc. I když bylo hodně kontrol, nějaké volby postupů se našly. Právě 2 delší postupy se mi povedly, zvítězil jsem náskokem přes 5 minut. Havlík byl 2. a Miloš 3. Na bednu se dostaly i Dana (3. v D45) a Jarmila (2. v D65). Odnesli jsme si koláče a já ještě triko XL.
Stránky závodu

Jaromír

3. - 11. 8. 2013 WMOC 2013
Závody World Masters Orienteering Championship čili MS veteránů uspořádala Itálie. Centrum bylo Sestriere v severní Itálii, které leží v nadmořské výšce asi 2000 m. Ze sparťanů jsme se zúčastnili jen já a Liška (ten nahlásil oddíl OK Sparta Prague). Do Sestriere jsem se dopravil autem Jaromíra Pospíšila, další členové posádky byli Alena Rosecká a Pepa Milota. K centru v olympijské hale (v roce 2006, kdy byly ZOH v Turíně, se v Sestriere jely některé sjezdové lyžařské disciplíny) jsme se dostali po 14 hodinové jízdě z Prahy (ze Žďáru ještě o 2 h víc). U prezentace jsme museli odevzdat lékařský certifikát – jako že jsme schopni se zúčastnit - a ještě podepsat prohlášení, že se za případné maléry nehodláme „hojit“ na pořadatelích. Jakožto účastníci Masters Game v Turině jsme vyfasovali batůžek se zdravotnickým i jedlým obsahem a slevenkami, ale hlavně předem zaplacený (60 Eur) zelený náramek. Na ten jsme se dostali na ubytování na „hard floor“ do sousední haly, na squashové kurty. V naší místnosti bylo mezinárodní zastoupení – několik Španělů, Angličan a 2 Rusky. V hale jsme mohli také využívat saunu, vodní masáže a vířivky. Program WMOC je rozložen do 8 dní. Trénink je tzv. model, kdy jsou v příslušný den umístěny v terénu tréninkové kontroly. Závody začaly v neděli kvalifikací ve sprintu v 6 km vzdáleném Pragelatu. Kontroly byly rozmístěny ve městě, v parku i v lese. Mně se moc nevedlo – po několika chybách jsem skončil až 34., což stačilo jen na finále B (byla ovšem i finále C a D). Do finále B se kvalifikovala také Jarmila, startující za Loko Pardubice. Finále sprintu se běželo další den přímo v Sestriére. Tratě byly komplikovanější, s větším převýšením a rozhodčími na trati, kteří fotili provinilce, kteří překonávali zakázané prostory nebo „nepřekonatelné“ bariéry. Tak byl diskvalifikován Liška, i když sám si není ničeho vědom.V béčku byla lepší Jarmila (14.), já byl 19. Odpoledne hodně závodníků využila (zdarma) kabinovou lanovku a vyjela na M. Freiteve (2701 m) a po krátké procházce po 2 vršcích zase sjela zpátky do Sestriere. Další den postavili pořadatelé model na kvalifikaci longu asi 2 km od Sestriere. Naše posádka si prošla kontroly modelu na finále longu, které byly nad městem Claviere. Pak jsme si zajeli do Francie natankovat a nakoupit něco k jídlu. Obě kvalifikace na long měly arénu na stejném místě – na stadionu vedle haly nedaleko střediska Sansicario Alto. Terén byl po oba dny velmi podobný – téměř monotónní svah mírně rozbrázděný terénními tvary (hřbítky, údolíčka, prohlubně, s většinou menšími otevřenými prostory, místy vodoteče a bažiny. Dívali jsme se na něj před několika dny z velké výšky – z hory M. Freiteve. Ve středu dopoledne poprchávalo a bylo dost dusno, ve čtvrtek dost pršelo asi do 11 h. Červený start (to měli ti mladší veteráni, tedy M35-M70, D35-D55) byl o 210 m výše, i při pomalé chůzi jsme se pěkně zapotili už před startem. M65 měly délky 4,8 – 5 km s převýšením 240 m, které se naštěstí ukázalo jako nadhodnocené – v obou závodech jsem se dostal pod hodinu, druhý den dokonce pod 50‘, což zaručovalo bezpečný postup do finále A. Na toto finále byla povinná doprava lanovkou od města Cesana – nejprve 2-sedačkovou a pak delší trasa 4-sedačkovou, přičemž bylo nutno dopravit nahoru asi 2800 lidí. Počasí naštěstí vyšlo, a tak hrozivě dlouhatánskou frontu u dolní stanice (asi s osmi záhyby) se zřejmě včas podařilo dopravit k finálové aréně. Odtud to bylo na start sice skoro 2 km, ale jen se 120 m převýšením, po dobré cestě. Starty byly 2 – pro áčka a pro ostatní (B, C, D). Terén to byl opravdu hodný mistrovství světa, i když už jsem běžel v obtížnějších (ve Francii nebo ve Slovinsku). Přes velkou nadmořskou výšku (až 2300 m) se běželo v lese – poměrně řídkém. Průběžnost byla dobrá až výborná, ale v některých pasážích rychlost brzdil kamenitý podklad, borůvčí nebo bažinky. V závodě se mi moc nedařilo, hned 1. kontrolu jsem dohledával 1,5 minuty. Dlouhý postup spodem kolem jezírka jsem zvládl, ale pak jsem několikrát nedoběhl ke kontrole a „točil jsem volantem“. Hlavně jsem nezvládl druhý delší traverz, který jsem sice běžel rychle, ale 4 minuty kufroval. Nebo balvan schovaný těsně za stromem – další 2 minuty. Téměř k závěru 5, 6 km dlouhé tratě s 260 m převýšením bylo třeba vystoupat 13 vrstevnic do dosti prudkého svahu k občerstvovačce. Pak ještě 3 traverzovky a seběh pod cestu k předsběrce, sběrce a asi 120 m do cíle. Na cílové fotce vypadám jako zcela vyčerpán. Celkově jsem tedy až 62. (asi z 280). Nejlepší z našich v kategorii M65A byl Chmelík (29.), další Jaromír Pospíšil (34.), Zdeněk Koč (38.). Jarmila v béčku obsadila pěkné 9. místo. Na bednu se dostal jen Liška (3. v M45A). Blahopřejeme!
A na závěr trochu statistiky: Nejpočetněji byli zastoupeni: Finsko 571, Norsko 382, Rusko 337, Švédsko 327, Švýcarsko 147, Estonsko 103, Německo 89, Česko 72. Nejpočetnější mužskou kategorií byla M65 (280), ženskou D60 (192). Nejstarší kategorie byly M95 (1 Švéd), M90 (3), D90 (2). Celkem bylo přihlášeno 2603 veteránů a 288 účastníků doprovodných závodů pro mladší kategorie „North West Cup“.

Jaromír

12. - 14. 7. 2013 HSH Vysočina Cup 2013
Opravdu velmi pěkné 3-etapové závody pořádal Chrast u rybníka Medlov nedaleko Nového Města na Moravě ve dnech 12. – 14. 7. Zúčastnilo se 21 sparťanů, ale v kempu spala asi půlka z nich. První etapa se běžela v pátek odpoledne až podvečer za chladného, oblačného a větrného počasí. Tratě byly koncipovány jako middle a byly natočeny na menší části mapy Sporýš, západně a jižně od rybníka Medlov. Kontroly byly převážně na melioračkách, většinou v hustnících, zasekaném lese nebo ve vysoké trávě. V plochém terénu bylo i dost bažin. V sobotu dopoledne byla 2. etapa – klasika – na mapě Vratič – východně od rybníka. Tratě byly už v běhatelnějším terénu, kde už se daly využít nějaké cesty. Delší tratě vedlypřes Pasecké skály na nejvyšším kopci. Kontroly byly stejně převážně melioračky. V pozdním odpoledni proběhly pivní štafety, po nich vyhlášení vítězů 2. etapy a nakonec losování o ceny – hodinky – poskytnuté sponzorem HSH, které rozdával sám Jaromír Háněl. Mezitím hbití počtáři s výpočetní technikou spočítali odstupy a vyvěsili startovky pro nedělní handycapy. Závodníků se zúčastnilo asi 1100 a neviděl jsem žádný zádrhel s výpočetní technikou. Výsledky byly na tabuli dokonce dvojmo a v centrálním „baráku“ běžely ještě na monitoru. Občerstvení bylo také na slušné úrovni. Ráno byla rozdávána sponzorská snídaně v podobě krabice s „mysli“. Na drobné občerstvení bylo možno zajít do dalšího kiosku u rybníka nebo do blízkého hotelu na večeři. Nedělní 3. etapa se tedy běžela handycapově, opět na mapě Sporýš (hodně se překrývala s mapou Vratič), ale tentokrát na východní straně rybníka Medlov. Mně se tentokrát dařilo více – vybíhal jsem 3., ale jen 10 s před Oldou Vlachem, ale viděl jsem ho prvně až u 6. k. v třetině tratě. Ve druhé třetině jsem mu v průběžnějším lese trochu utíkal, ale kilometr před cílem jsem minul prohlubeň a pak zaváhal před sběrkou a ve finiši už jsem neměl šanci. Ale zůstal jsem 3., protože jsme předběhli Rudu Hrobaře. Jak dopadli ostatní, fotky aj. najdete na stránce závodu.
Stránky závodu

Jaromír

1. - 6. 7. 2013 JWOC Tour – 6 etap při Mistrovství světa juniorů (JWOC).
Závodů se zúčastnila jen hrstka sparťanů – veteránů, konkrétně já s Láďou, Veljačikovi a Jarmila. Ostatní mohou jen litovat: 6 závodů znamenalo 6 různých typů terénů včetně sprintu v Hradci Králové. Když to srovnám s Orienteering Festivalem při MS v Olomouci v r. 2008, tak laťka, nastavená pořádajícími hradeckými kluby OK 99 a TJ Slavia je o dost výš. Především to bylo dobré sladění Tour s rozhodujícími závody (finále) JWOC. 1.etapa v Odolově (Jestřební hory): klasika, cíl Tour sice asi 400 m od cílové arény, ale shromaždiště tam a mohli jsme fandit klasice JWOC. Na 2. etapu jsme si zajeli na Stříbrný rybník (mapa Lesní hřbitov), zatímco junioři měli kvalifikaci na middle v Radvanicích na Závoře-sever). Placatý terén u Stříbrného rybníka sice s pravidelnou sítí průseků, ale s těžkou podložkou (klacky, tráva, bažinky). Obíhat se moc nedalo. 3. etapa byla v Radvanicích – veřejnost na Závoře-sever (cesta na start vedla asi 2 km přímo po železniční trati – byla výluka – na pražícím slunci), JWOC měli finále middlu na mnohem obtížnější Závoře – jih. Kopcovitý terén s velkým množstvím balvanů a skalních srázů. Mohli jste to vidět v televizi Při seběhu na sběrku se mi tam téměř podařil parakotoul. 4. etapa byla nedaleko Dvora Králové nad Labem, v Horním Dehtově. Mapa Čertovy skrýše skrývala sice většinou „bílý“ les, ale občas s borůvčím a s množstvím balvanů a kamenných polí. Na 5. etapu jsme se přestěhovali do centra Hradce Králové – Žižkových sadů, kde proběhl nejprve závod ve sprintu JWOC a teprve po slavnostním ceremoniálu (první medaile pro ČR – stříbrný Michal Hubáček) začal od 16 hodin závod Tour. Bylo stále dost teplo, ale zataženo s občasnou slabou přeháňkou. Tratě nebyly jednoduché. Rozhodující byly asi hlavně terasy, kde bylo množství schodišť, ale dělaly se i chyby v lehkých postupech. Na 6. etapu jsme zajeli do Hoděšovic, 10 km od HK, kde byla na louce aréna pro mistrovský závod štafet. Juniorky odstartovaly v 10 h, junioři ve 12 hodin (kluci i holky zazářili a získali zlaté medaile!), závod Tour začal od 14:30, už za pěkného horka. Starty byly hendykepové po započítání 4 nejlepších výsledků z 5 etap. Definitivní startovky se objevily na tabulích až odpoledne. Mapa Koliba byla jako ostatní mapy pro JWOC dělána podle IOF normy, tedy se zelenou dost šetřilo. Bílý les byl často dost zaklackovaný nebo s vysokou trávou. Mně se závod nepovedl. Na vedoucího Jaromíra Pospíšila jsem sice ztrácel už na startu přes 12 minut, ale na třetího a čtvrtého (Švadlenu a Hrobaře, rychlejší běžce) jsem jsem měl skoro 5, resp. 6 minut náskok, který jsem definitivně ztratil po kufru v poslední čtvrtině trati. Nakonec jsem skončil až na 5. místě (z 8). Ze sparťanů podal asi nejlepší výkon Pavel, který skončil na 10. místě v H50A.
Stránky závodu

Jaromír

22. - 23. 6. 2013 MČR na krátké trati – vrchol jarní sezóny
Závody u Starého Města (pod Kralickým Sněžníkem) uspořádala Severka Šumperk. Jak se ukázalo, mistrovství bylo mezinárodní, podle vyvěšených vlajek se zúčastnili závodníci z 6 států, mj. z Izraele. Závodní aréna byla téměř 700 m n. m., na mírně svažité, místy podmáčené louce nad chatou Junior. Sobotní semifinále proběhlo z větší části na protějším kopci (přes silnici), který se jmenoval jako mapa „Kuní vrch“. Ke startovnímu lampionu se běželo 200 m traverzem do mírného kopce. Terén, který se vyznačuje hlavně množstvím kamenných kupek různé velikosti, je v horní části většinou průběžný, v dolních částech je více hustníků, podrostu a hlavně bažinek. Nejvíc bažin bylo ale v doběhovém koridoru a ještě před sběrkou. V kategorii H65, kde už někteří jen chodí, mi stačí k postupu neudělat moc chyb. Povedlo se. Izraelce, který startoval přede mnou, jsem doběhl těsně za 1. kontrolou. Po několika drobných chybách postupuji do finále A z 3. místa. Večer jsme s Láďou a Evou strávili v penzionu Stará škola, kde jsme měli polopenzi. Vyškrábat se zpátky k chatě Junior kvůli zítřejší startovce se nikomu nechtělo a na stránce závodu ještě v 10 večer nebyla. Ráno sice byla, ale nepodařilo se mi ji na mobilu zviditelnit. To hrálo dost neblahou roli. Snídaně byla švédský stůl. I když jsem jedl dost „opatrně“, tak start za pouhou hodinu dvacet po jídle byl přece jenom brzo. Zvlášť když slunce už pražilo, bylo teplo a cesta na start s velkým převýšením. A odstartovalo se do kopce, který jsem vykráčel. Popisy byly jednotvárné (jak popisuje již Mrazák) – až na 3 kontroly a sběrku samá kupka, a to ještě kontrola kamenné pole byla vlastně rozcapená kupka. Začátek byl dvakrát přes vrchol. Dost jsem se ploužil, ale chybu jsem neudělal. Až při seběhu na výrazný strom náhlý výpadek zdravého úsudku a více než 3 minutová ztráta. Na 10. kontrole mě doběhli Mirek Pospíšil s Babákem. Mirek si myslel, že to má v kapse, ale zapomněl na Zdeňka Koče, který běžel velmi dobře. Uhájil před Zdeňkem jen těsné vítězství (o sekundu!), 3. byl Olda Vlach. Já jsem propadl na 9. místo. Závod se povedl Bášovi, který nemohl startovat v jednadvacítkách. V H35A však obsadil 2. místo. Ostatní sparťané startovali v béčku, bylo i 1 zranění (Hanka V. si už v sobotu zapíchla do ruky větev). Závody měly dobře rozvržen harmonogram startů. Mistrovské kategorie startovaly až po poledni, měly diváckou kontrolu nad shromaždištěm (a dobrou diváckou kulisu), do cíle bahnitý doběh. Tam byly občas vidět věci – třeba i parakotoul - ale to spíše v nemistrovských kategoriích. Něco je vidět na fotkách na stránce závodu. Počasí vydrželo, i když mraky se honily. Abych nezapomněl na catering – dosti pestrá nabídka, od uzených žeber a klobás přes borůvkové knedlíky třeba k pohankovým palačinkám. O závodě píše stručněji a zajímavěji Mrazák
Stránky závodu

Jaromír

15. - 16. 6. 2013 áčka v Sedmihoří
Krásné závody v krásné krajině, nedaleko Horšovského Týna a Chodska, pořádal Loko Plzeň. O závodech se dočtete více a lépe třeba u Mrazáka, já přidávám jen několik svých zážitků. První dvě kontroly jsem měl v plošším terénu a musel jsem se k nim dostat přes pás s melioracemi a těžkou podložkou. Na 3. kontrolu – kámen ve svahu většího kopce za pasekou, jsem to nejprve krosil asi 100 m přes pobořenou oplocenku, kde byly pořezané stromky a pak jsem si trochu popletl průseky a stočil jsem se jinam. A našel jsem se několik set metrů od kontroly. S krátkou dohledávkou ztráta 8 minut. V poslední třetině mi zas dělaly problém hustníky, kde byly větve nejen na zemi, ale i ve výši obličeje. Byly i četné melioračky a podmáčený les. Nakonec jen 12. místo. Od vítěze Mirka Pospíšila jsem dostal 18 minut. Ze sparťanů nejlépe zaběhla Jarmila (3. v D65), bramborové byly Dana (D45) a Hanka (D16A).
Nedělní krátké tratě jsem se obával, že bude ještě více v hustníkách a kontroly na melioračkách, ale to se nepotvrdilo. Kontroly byly hlavně na kamenech a celkem se dalo běžet. Měl jsem jen 1 dohledávku – krátkou melioračku poblíž hlavní, kterou jsem nedoběhl a nabíhal dvakrát. Favorité však ztratili víc, když šůrovali okolí jiné melioračky o 200 m jinde. Proto se pořadí proti sobotě trochu „přesypalo“. Těsně jsem vyhrál před zraněným Švadlenou, Pospíšil až 7.
Stránky závodu

Jaromír

7. - 9. 6. 2013 Závody v Černé hoře – Montenegro Adriatic Open
Zájezdu, který pořádala Haná Orienteering , se zúčastnili 4 sparťané a 1 bývalá sparťanka. Konkrétně Novákovi, Zdeněk s Naďou a já. Ve středu 5. 6. jsme odfrčeli Jančurovým žlutým vlakem (skupina za necelé 4 stovky, k tomu občerstvení a noviny zdarma) do Olomouce, odkud byl vypraven autobus. Přes Brno, Vídeň, Chorvatsko (rychlá prohlídka Dubrovníku), Bosnu a Hercegovinu jsme po poledni dalšího dne dorazili do cíle cesty – Sutomore, město na břehu Jadranu. Ubytovali jsme se ve 3 vilách – vedle 2 různých hospod. Mým společníkem na vedlejším sedadle a spolunocležníkem byl Mirek Chmelař (jeho přihlašovací systém na závody se používal řadu let, než byl letos nahrazen ORISem). Měli jsme polopenzi, ale hlavně první večeře byla tak slabá, že návštěva pizzerie 1,5 hodiny před ní se ukázala jako velmi vhodná. Samozřejmě jsme se taky vykoupali v moři. Večery jsme trávili buď na terase vedle apartmá Miloše a spol., nebo pod stříškou hospůdky vedle „mojí“ vily, většinou u vína. Trénink jsme vynechali – museli bychom na něj jet asi 50 km autobusem, což vzhledem k horskému terénu obnášelo více než 1,5 hodiny jízdy – a tak jsme se vypravili až další den na 1. etapu – middle. Jeli jsme skoro půl hoďky podél pobřeží až do města Budva, odtud začalo stoupání až na náhorní plošinu s městem Cetinje, stoupání pak pokračovalo dál až do 1200 m. Ivanova Korita – tak se jmenovalo rekreační středisko v Národním parku, kde bylo centrum prvních 2 etap. Závody měly 3 etapy, 1. etapa byla závodem WRE. Zúčastnilo se asI 20 států, s výjimkou Bulharska a Česka však byly výpravy málo početné. Zúčastnilo se hodně dětí. Černohorci měli současně armádní a policejní přebory. Ukázky map a malé délky tratí naznačovaly velmi obtížný terén, ale to se tak úplně nepotvrdilo. Terén byl sice hodně kamenitý (kamenná pole z důvodů čitelnosti mapy nebyla v mapě), ale les byl většinou poměrně průběžný, část byla v polootevřeném terénu, závěr tratí převážně po loukách. Pořadatelé trochu podcenili kvalitu veteránů – middle 2 km jsem zaběhl za 21‘. Více se všeobecně líbila 2. etapa – klasika, která byla více v kamenech a mezi kamennými poli i v otevřených terénech. Kontroly byly hlavně kameny a srázky. Ovšem pro M65 jen 3,1 km a vítězný čas 35‘. Na třetí etapu – sprint - jsme si zajeli do Kotoru. Pořadatelé to vzali vážně – i skaranténou – která byla v areálu jedné školy. Rozběhával jsem se po chodbách, protože venku začalo být horko. Po startu jsme vběhli branou do starého města, kde byly téměř všechny kontroly. Po 2 etapách jsem měl luxusní náskok – 13‘ před Milošem – a tak jsem kontroloval kódy a pípání, abych nebyl náhodou disk (jako Jirásek v 1. etapě). Převýšení bylo zanedbatelné, některé kategorie však měly kontroly i na hradbách. Mě se to netýkalo, ale našla se i místa, kde se průchod nedal vyčíst z mapy kvůli slitým čarám. Vyhlášení celkových výsledků za 3 etapy se konalo u památníku na břehu mořského zálivu. Vyhlašovali se první 3 v každé kategorii, nedávaly se diplomy, ale medaile. Obešlo se to bez stupňů vítězů, na které asi pořadatelé zapomněli. V mladších kategoriích měli drtivou převahu Bulhaři, účastníci našeho zájezdu se prosadili hlavně ve veteránských kategoriích. Pro nás nejlíp to zacinkalo v M65 – všichni 3 na bedně z ČR - kde jsem byl 1. a Miloš 2.
Výsledky

Tím bych uzavřel sportovní část. Teď nějaké zajímavosti: V Sutomore (nebudu ho skloňovat) finišovaly přípravy na hlavní sezónu – připravovaly se hlavně možnosti občerstvení s posezením ve stínu, natíralo se, opravovaly se zdi a leccos jiného. V ulicích se volně a většinou líně pohybovali psi a kočky (tedy pokud se zrovna nevyhřívali na slunci). Nevládne tam taková nervozita v dopravě jako u nás – řidiči v klidu počkají, až chodec, cyklista nebo zvíře uhne- žádné troubení ani ťukání na čelo jsem neviděl. Neviděli jsme žádnou dopravní nehodu - kromě nehody našeho autobusu, který zadním táhlem trochu pomačkal přední masku domácího tranzitu. Bylo to na výletě do Albánie, kde jsme navštívili město Skodra. Velmi jsme se pobavili, když přímo v centru města na kruháku jezdí hlavně cyklisté různými směry, eventuálně se přímo na něm zastaví a třeba se baví se známým, který tam za nimi přijde. Na místním „blešáku“ nabízejí všechno možné včetně obnošených bot. Prošli jsme také tržnicí. V tomto městě jsme viděli dost žebráků, často matky s dítětem nebo žebrající děti. Cestou z Albánie jsme se zastavili u údajně nejširší pláže s jemným hnědým pískem. Trochu foukalo, a tak jsme si užili vln. Když jsme jeli na závody, tak jsme nad městem Cetinje, (tedy v Černé Hoře), které leží mezí horami v nadmořské výšce 500 m, minuli asi 15 prodejen aut. Ta jsou většinou vystavená venku, naleštěná a s otevřenou zádí. Vkrádá se myšlenka, odkud asi pocházejí. V Montenegro mají také své „Karlovy Vary“ – město Bečiči a okolí si oblíbili Rusové. Ochutnali jsme místní pivo i minerálku „Knjaz Miloš“ a samozřejmě zmrzlinu – u stánků měli výběr minimálně z 16 druhů. Den odjezdu jsme ještě využili k procházce - vystoupili jsme na nízký hřbet se starým kostelíkem. Zdeněk tam založil „kešku“. Pak jsme se vydali přes ploché údolí pod zalesněný kopec se zříceninou pevnosti Haj-Nehaj. Byli jsme varováni před jedovatými hady. Viděli jsme dva, při sestupu jsem na jednoho málem šlápl. Naštěstí hned zmizel v křoví. Všichni takové štěstí neměli, na jiném místě, na podmořském skalisku, šlápl M.S. na mořského ježka a nezústalo to bez následků. My jsme taky absolvovali poslední koupání, poslední pivo a v 6 večer se rozjel autobus na zpáteční cestu. V Olomouci jsme byli před druhou odpoledne. Protože jsme si „objednali“ vlak až na  pátou, stihli jsme ještě oběd s hlavním chodem pizza Olomuciana.

Jaromír

8. června 2013 Sprinty v Nymburku
Zatímco několik Sparťanů se vydalo závodit do Monte Negro, ostatní jeli sprintovat do Nymburku. Počasí kupodivu přálo. Dopolední sprint byl veden historickou částí města se zajímavými možnostmi postupů. Zrádný byl hustník na konci závodu, kde si mnozí spletli půlvrstevnici s cestou a tak si zážitky i o několik minut prodloužili. Nekteří proto zvolili postup po železniční trati, a tak došlo i k slovní inzultaci hustníkářů s traťaři. Ze Sparťanů si vedla výborně Hanka V. v D16 , kde vyhrála.
Odpoledne se běželo parkem a částečně sídlištěm. Zase byla neočekávaná zajímavost ke konci závodu. Závodníci některých kategorií probíhali totiž živým plotem, který nebyl na mapě a tak zde docházelo k potyčkám tentokráte s místními obyvateli. Výborně zaběhla opět Hanka V. (1. místo v D16) v neuvěřitelném čase pod 10 minut (měly jsme stejnou trať ). Do rodiny Veljačíkovic přibylo ještě další zlato zásluhou Pavla, který vyhrál v H45. Povinné zlato si odvezl ještě Miloš S. v H75.

Dana

1. - 2. 6. 2013 vysočinská béčka
Vybaveni pohorkami (v záloze holínky), vyrazili jsme na Vysočinu do obce Bohdaneč nedaleko Žďáru nad Sázavou. Louka byla naštěstí podmáčená hlavně v jídelní části a kolem informačních panelů, kde to tolik nevadilo. Na shromaždišti vydrželo bezdeštné počasí asi do 13. hodiny – a to byli již někteří závodníci v cíli. Já jsem byl na sobotní klasiku nasazen téměř na konec startovního pole – v čase 193, tedy skoro ve čtvrt na 4. Po usazení ve sparťanském stanu, který obětavě postavila posádka Zdeňkova auta a vykonání některých nezbytných příprav mi zbývalo ještě asi 3 a půl hoďky do startu. Zašel jsem tedy výjimečně na klobásku i na pivo už před závodem. Před startem mi přestalo pršet a vydrželo to až do cíle. Terén byl málo zvlněný s četnými melioračkami, jednou větší bažinou (byl v ní polom), několika pásy hustníků, rozptýlenými světlinkami a s hustou sítí průseků. Pod nohama byly i bílém lese větve a malé prohlubně, takže jsem musel trochu kličkovat. V takovém lese ovšem volba postupů byla omezena prakticky na obíhání oplocenek a v jednom případě i pole. Udělal jsem asi 3 chyby: 2.k. jsem přeběhl, na 3 jsem zbytečně obíhal oplocenku – nevšiml jsem si mezery mezi oplocenkami - a v závěru jsem prorážel hustník, když jsem předčasně odbočil z cesty. To mi sice stačilo na 2. místo, ale od Švadleny jsem dostal 6 minut. Jen na velkou bednu by se dostali: 4. Jarmila (D65B) a 5. Miloš S. (H75). Nocleh byl ve Ždáru – většina sparťanů v internátě, trojka z Láďova auta ve sportovní hale. Byla to nejluxusněji vybavená hala v tuzemsku, kde jsem dosud spal: Byl tam bufet, kde nabízeli polívku a několik jídel a šatny se sprchami, kde ještě nebylo nic urváno a teplá voda tekla ještě pozdě večer. Taky dostatečný počet WC. V noci sice pršelo, byly i blesky, ale na závodech spadlo odpoledne jen pár kapek. Krátká trať mi připadala zajímavější, ale až na výjimky se to chodilo rovně, nejdelší postup byl na sběrku. Švadlena mi dal tentokrát jen minutu. Na bednu se dostala taky Jarmila (3.), Miloš S. byl 5.
Stránky závodu

Jaromír

1. června 2013 Mistrovství Německa na krátké trati
Zatímco většina Sparťanů se vydala " na Žďár" , tak Kavky odletěli zase na západ, tentokráte do Altenbergu na Mistrovství Německa na krátké trati. Cestou jsme projeli několika přívaláky a děsili se, co nás čeká. Na shromaždišti jsme postavili naší ústřici Coleman, bez ní by to opravdu tentokráte nešlo. Organizátoři slibovali mapu vodoodolnou, ale roztrhatelnou, což nás zaujalo.
Hned po startu jsem si říkala, odkud sakra ten materiál znám a vzpomněla jsem si na papírové bundy, které frčely kolem roku 1975 ,ale pro většinu byly absolutně nedostupné (tak alespoň budu mít mapu! super! další splněné dětské přání). Závod byl rychlý, zajímavý, v krásném horském terénu. Moc se nám líbil. Ale jelikož pořád pršelo, a my byli poněkud zvlhli, tak jsme se jeli ohřát do hospůdky, kam se nám v zimě (když sem jezdíme na běžky) nikdy nepodařilo vecpat a pak rychle domů, ani mapy jsme si nakonec nevyzvedli..A protože Kačák hučel jak Mississippi a už byl mimo koryto, druhý den už jsme raději zůstali doma. A teď jsme tu jako na ostrově.

Dana

25.-26. května další západočeský oblasťák
Hrstka Sparťanů se zúčastnila moc pěkných závodů západočeské oblasti kousek od Karlových Varů. V sobotu bylo nádherné orienťácké počasí, perfektní mapa, terén i tratě. Závody na jedničku s hvězdičkou. V neděli se počasí výrazně zhoršilo, byly 3 stupně nad nulou a vytrvale lilo tak, že dětem na linii se rozpustily fáborky a tak se tam docela dost ztrácely. Nevěděla jsem, jak jim poradit, když fáborky jsem taky neviděla a mapa jim k ničemu nebyla, protože neměly mapník. Tak jsem je posílala na start. Pořadatel sliboval na trati překvapení, což bylo několikeré brodění přes docela prudký potok. Na shromaždišti byl stánek s občerstvením, a myslím, že všichni závodníci si odvezli pravé orienťácké zážitky.Všichni Sparťani se vrátili ověšeni medailema, protože pořadatel Slovan Karlovy Vary ocenil nejen slušné výkony, ale i účast v tak extrémním počasí.
Stránky závodu

Dana

18.-19. 5. Třetí květnový víkend
V sobotu jsem se zúčastnil spolu s Kavčaty západočeského přeboru na KT, který pořádal oddíl z Kralovic v Kožlanech. Všichni jsme se přihlásili do mladších kategorií - Dana D21, Jirka H35 a já do H55 (šetřil jsem se na nedělní přebor v Brdech). Les byl většinou dobře průběžný a větší chybu jsem udělal až na sběrku. Ráno ještě pršelo, a tak pořadatelé použili mokrou variantu – přístřeší ve školní tělocvičně. Na dvoře byl celkem slušně zásobený bufet. Vyhlášení výsledků bylo sice bez stupňů vítězů, ale důstojné – s medailemi a cenami. Na rozdíl od Prahy se udělovaly i veteránské medaile (podmínkou bylo registrace v západočeské oblasti, takže jsem dostal jen diplom a cenu, medaili dostal plzeňský Beránek).

http://oz.kometakrl.cz/

V neděli 19. května pořádali v Řevnicích všiváci oblastní mistrovství na klasice – společné pro pražskou a středočeskou oblast. Centrum bylo v Lesním divadle. Bořan postavil fyzicky náročné tratě s velkým převýšením, snad u všech byly podstatně překročeny směrné časy: vítězka D21L 85‘, vítěz H21L 104‘! Kromě délky a převýšení to bylo dáno i terénem: v suťových polích se moc dobře neběhá. Na klasiku bylo na tratích poměrně dost kontrol, ale i kratší postupy sutí a kamenitými svahy byly velmi „výživné“. Dost závodníků bylo disk (asi to zabalili). Na mojí trati H45L vše korunoval 21-minutový postup 13-14. Vyhlášení výsledků v areálu divadla se stupni vítězů a udělování medailí jak za pražskou, tak za středočeskou oblast proběhlo důstojně a většina vyhlášených se na stupně vítězů dostavila. Přispělo k tomu patrně i pěkné počasí. V přebornických a mistrovských kategoriích byla na bedně Hanka (2. v D16). Na trati D21K byla 2. Petra, na velké bedně byli: Dana (5. v D45L), Jarmila (6. v D55), Dany (5. V H35L), Pavel V. (5. v H45L), Miloš N. (6. v H65). S mistrovskou tratí H21L se nejlépe vyrovnal Veličenstvo (27.)

http://oris.orientacnisporty.cz/Zavod?id=2098

Jaromír

11. a 12. května 2013 První česká béčka – Janov u Rakovníka
Závody uspořádaly společně oddíly KOB Kladno a SKOB Slaný. Shromaždiště bylo sice rozdělené (oddílové stany byly 150 m od centra, které bylo za fotbalovým hřištěm u lesa). V pátek celý den pršelo, ale v sobotu byly už jen občasné přeháňky, ne moc teplo – skoro ideální počasí. Sobotní klasika se běžela na mapě Špičák, která byla mírně zvlněná až kopcovitá a hlavně rozrytá mnoha erozními rýhami s jílovitým podkladem, kde to pěkně klouzalo. Ten terén si ještě pamatuji z mých orientačních začátků, kdy jsem ještě v H21 dosahoval „astronomických“ časů. Taky obora přímo uprostřed mapy stlačila v jednom místě tratě tam i zpět do 250 m širokého koridoru. Větší chybu jsem sice neudělal, ale nejméně na dvou postupech jsem si nějakou minutku přidal – takže jen „bramborová“. Letos vyhrává H65 Jirka Švadlena. Úspěšnější byla „stříbrná“ Dana v D50B a „bronzová“ Jarmila. Nejlepší z mladíků v H21B byl 14. Báša. Dany byl 3. v H21C. Po delší době – zatím na náborové trati – se objevil Zdeněk.
Nedělní middle byl na mapě Liščí rokle od Zdeňka Švece. Jak název napovídá, v terénu byla spousta všelijak se větvících rýh a údolíček. Delší tratě to měly na start 2,6 km, starší veteráni a některé dětské kategorie a nábory jen 300 m. Měl jsem jen 12 kontrol na 2,3 km a první chybku – delší oblouk – jsem udělal na 6.k. Do té doby jsem vedl. Tam jsem doběhl Miloše R. Jámu ve svahu (8.k.) jsem našel až při třetím naběhnutí a 9. k. jsem zmastil ještě víc – vůbec jsem nezaregistroval, že přebíhám „dvojkovou“ cestu. Takže vyhrál opět Švadlena. Závod se povedl Jarmile (1. v D65B), z mladíků byl nejlepší Myro (7. v H21B). Dana to diskla, stejně tak Doďa. Ale zatím to jsou předběžné výsledky. Stránky závodů

Jaromír

8. května 2013 Mistrovství republiky a Veteraniáda ve sprintu
Závod uspořádal i pardubičáci (LPU) v Chrudimi a byla při tom i Česká televize – přenášela však přímým přenosem pouze Mistrovství. V něm jsme zastoupení neměli, pouze v H21A, D18C a Veteraniádě - tyto kategorie startovaly až po 14. hodině. Mezitím jsme si mohli projít tréninkovou mapku asi s 6 kontrolami. Závod se běžel na sprintové mapě Chrudim 1 : 4000, E=2,5 m. Závodníci mistrovských kategorií si závod pochvalovali (až na jeden nevýrazně vyznačený zakázaný průchod – použití značky „nepřekonatelná hranice“ – byl podán dokonce protest a vyřešen šalamounsky), veteránské kategorie to měly dost jednoduché a třeba v H65 to bylo od 5. kontroly jen o rychlosti běhu. Chyby se ovšem dělaly – mě „dostala“ hned 4. kontrola, kterou jsem hledal nad cestou místo pod ní a stálo mě to půlminutu (no, nepoužil jsem lupu – ona je pěšina v klíči ISSOM v zeleném a mezi vrstevnicemi dost špatně vidět). Ještě větší chybu vyrobil Mirek Pospíšil, kterého jsem u 5.k. „stáhl“ skoro o 5 minut! Díky tomu jsem měl několik nejlepších mezičasů, ale závěrečné dlouhé schody jsem jen vykráčel a ani do cíle jsem se moc neřítil. Můj výkon však stačil na 3. místo (stejně jako loni). Na 2. místě skončila Jarmila, na velkou bednu by se dostala Dana (5. v D50). Hanka vyhrála s velkou převahou D18C (nedostala příležitost startovat v D16A). Ze 2 mladších veteránů, startujících v H21A, byl lepší Liška. Výsledky, fotky a další zajímavosti jsou na stránce závodů

Jaromír

1. 5. 2013 Litoměřický tulipán 2013
O svátečním dnu 1.5. uspořádal oddíl Rozmarýn Litoměřice již 4. ročník Litoměřického tulipánu, který proběhl v pevnostním městě Terezín a kromě tradiční várky tří sprintů s volným pořadím kontrol nabídl ještě vložený mikrosprint.
První etapa, která se konala v areálu golfového hřiště za hradbami pevnosti, nenabídla příliš mnoho možností volby kontrol ve volném pořadí, takže se prakticky jednalo o běžný závod ve sprintu. Druhá etapa zavedla závodníky do pravoúhlé uliční sítě pevnosti a vložený povinný postup nabízel hned několik variant řešení jak posbírat všechny kontroly v co nejkratším čase.
Následoval již zmíněný mikrosprint v prostoru shromaždiště – zázemí fotbalového hřiště, autokempu a hlavně několika pater sokolovny. Vrcholným zážitkem ale byla třetí etapa, která se běžela přímo na bastionech terezínského opevnění. Nejsložitější nebylo najít nejrychlejší variantu postupu, ale vůbec v té změti opevnění, podzemních prostor, můstků a příkopů nějaký postup vymyslet.
Celkově vše proběhlo na výbornou. Na stránkách závodu už běží odpočet do konání Litoměřického tulipánu 2014, nezbývá tedy než se těšit, co si pro nás pořadatelé přichystají příští rok.
A jak se vedlo sparťanům: já celkově 17. v H21, v mikrosprintu pak těsně za bednou na 4. místě. Miloš N. bohužel diskvalifikován v 3. etapě, v mikrosprintu pak na 32. místě.

Veličenstvo

6. 5. 2013 O závodech
21. duben pořádal OK24 oblastní mistrovství na krátké trati. Centrum bylo v Mukařově v areálu školy. O závodě si můžetze přečíst na stránkách Sosnovin.
Také já jsem měl první „lehkou“ kontrolu u pěšiny, konec meliorace pěkně „zašitý“ pod smrčkem. Většině sparťanů se závod moc nepovedl. Se svou tratí se nejlépe vypořádala Helena, která zvítězila v D55. Na 2. místě se umístil Miloš N. (H65), 3. místo obsadili Miloš S. (H75) a Pavel V., který má letos velmi dobré výsledky - Stránky závodu.
Koncem dubna se někteří sparťané zúčastnili závodů v západních Čechách. Měli dokonce na výběr: 26.-28. 4. byl tradiční Jarní trojúhelník v Mariánských Lázních. 27. 4. pořádaly Teplice závod v zajímavém terénu (zúčastnili se Kavkovi). A Láďa s Milošem R. byli na závodech v jižních Čechách.
Já jsem jel s Kavčaty do Mariánek jen na poslední etapu – klasiku. Shromaždiště bylo na atletickém stadionu poblíž Ferdinandova pramene. Mapa byla desítka – Pottovo údolí. Na start to bylo se 100 m  převýšením, a tak v závodě již bylo snesitelné. Les byl většinou dobře průběžný (ostružiny ještě nerozbujely) nějaká ta bažina a dost cest. Většina sparťanů se nezúčastnila všech 3 etap, a tak v celkových výsledcích jsou na čelných místech jen Jarmila (zvítězila v D65) a Miloš N. (3. v H65). Stránky závodu

Jaromír

4. – 5. května 2013 SAXBO – Česko-saské dny OB
Tradiční 2-denní závody – v sobotu v Česku, v neděli v Sasku. Pořadatelem byla Chrastava (pod její hlavičkou jsou závody v ORISu), ve spolupráci se dvěma německými oddíly z Zittau. V sobotu bylo shromaždiště na louce u obce Rynoltice – Polesí (jako loni). Sparťanů se zúčastnilo jen 6. Mapa Bubo-Bubo byla v desítce, terén kopcovitý, místy se skalkami a kameny, i v bílém lese bylo pod nohama dost klacků. Mně daly zabrat hlavně první 2 kontroly, kde si na mě hlavní soupeři vytvořili rozhodující náskok. Potom už to bylo většinou s kopce nebo po rovině. Podařilo se mi udržet 3. místo (v H65). Velmi dobrého výsledku dosáhl Myro – 5. v H21L. Sparťanští veteráni (a veteránky)přespali v penzionu v Polevsku u N. Boru. Ráno jsme se Láďovým autem přesunuli do Saska, kde byla u obce Jonsdorf připravena saská část závodů. Stejně jako loni na mapě Nonnenfelsen. Většina mapy je kopcovitý terén s ojedinělými skalkami, ale nad cílovou loukou je ve strmém svahu skalní bludiště. To je na mapě i ve výřezu 1 : 5000. Přes některé chyby a váhání se mi podařilo dostat se opět na bednu za 2. místo za Rudou Hrobařem. 2. místo obsadila i Jarmila a 5. Myro (H21AL).
Výsledky obou závodů na stránce Chrastavy

Jaromír

Neděle 14. 4. 2013 Jarní klasika
Místo původně plánované Voskovky uspořádali Pragováci první jarní klasiku u obce Buk u Příbrami. Nekryté shromaždiště bylo na louce, téměř na stejném místě, kde bylo v roce 2010 mistrovství štafet a klubů. Počasí bylo oblačné, ale zas trochu teplejší než v sobotu. Mapa byla desítka Liščí bouda, zahrnující zvlněný až kopcovitý prostor asi 4 x 2 km, se sítí cest a místy s velmi hustou sítí průseků, místy bažinatý. Většina kontrol byla na kamenech. V terénu bylo hodně klacků pod nohama a někde i ostružiny. Taky jsem sebou dvakrát praštil. Zabrat mi daly hned pořezané stromky před 1. kontrolou. Tratě byly dobře postavené – méně kontrol a několik delších i dlouhých úseků s volbou postupů. Kvůli klackům nebo podrostu se většinou vyplatily obíhačky po cestách. Nejlepších výsledků dosáhli: Hanka V. (1. v D16), Silva (2. v D21K), Miloš N. (2. v H65), Miloš S. (3. v H75). Brambory sklidili Pavel V. v H45L a Dana v D45L. Na nejdelší trati byl nejlepší Myro – 6. v H21L.
Stránky závodu

Jaromír

13. 4. 2013 2 sprinty v 1 den
uspořádal Ekonom. Dopolední závod ve Vinoři byl zároveň oblastním mistrovstvím ve sprintu, odpolední závod ve Kbelích byl veřejný. Příjezd závodníků veřejnou dopravou trochu zkomplikoval výpadek metra C, ale nakonec se asi všichni dostali včas. Počasí už bylo konečně jarní, i když převážně zataženo. Dopolední shromaždiště bylo v sokolovně ve Vinoři, do tělocvičny se zouvalo. Mapa Ctěnice – Vinoř v měřítku 1 : 4000. Většina kontrol byla umístěna na terénních tvarech (jámy, kupky) v  dosti zarostlém lesíku (křoví) v mírně svažitém terénu, delší tratě se podívaly i do areálu zámku Ctěnice. Při postupech jsem se snažil využívat pěšinek. V poslední třetině jsem udělal 2 větší chyby, ale stačilo to v H45 na 10. místo. Kategorii suverénně vyhrál Pavel V. (vyhrál i odpoledne). Další vítězové byli Helena (1. v D55) a Miloš N. (H65), 2. místa obsadili Rakvička (H35) a Miíloš S. (H75) a 3. byl David Kuc (H10L). Odpoledního sprintu jsem se nezúčastnil, ale viděl jsem mapu: Většina kontrol v zástavbě, několik v malém lesíku – parku. Odpoledne startovala Hanka V. a vyhrála D16. Další vítězové byli Pavel V. (H45) a Miloš N. (H65). 3. místo v H10L obsadil Radim Kuc. V H21 se v obou závodech vytáhl Danny – nejlepší ze sparťanů. Na stránce závodu jsou kromě výsledků i fotky.
Stránky závodu

Jaromír

7. 4. 2013 Klánovice - 1. jarní žebřík
Oddíl FSP uspořádal v jednom dni 1. jarní žebřík v OB a současně Pohár v Trail-O. Pěkné shromaždiště bylo v areálu ZŠ. Počasí bylo dost chladné (snad 5-8 stupňů), zataženo a občasné slabé sněhové přeháňky. Mapa desítka „Divoký západ“, západně od Klánovic, ale pouze severně od frekventované tratě na Český Brod). V plochém terénu jsme překonali přece jen několik 2,5 metrových vrstevnic, převážně kupky nebo prohlubně. Běžela se krátká trať, v H45 jsme měli 5,2 km s 20 kontrolami. Jedinou větší chybu – nejméně 2‘ – jsem udělal při dohledávce k.2, která byla na konci velmi mělké vodoteče. V jiných místech byly přitom nezmapované vodoteče výraznější. Po doběhu si většina závodníků vystála superdlouhou frontu na vyčítání, tak na 3/4 hodiny. Příjemnější byla podstatně kratší fronta u stánku s občerstvením. Sparťani obsadili v závodě několik míst na pomyslné bedně. Z výsledků (uvádím i velkou bednu): H21L – 4. Myro, H35 – 2. Rakvička, H45 – Pavel V., H65 – 3. Miloš N., H75 – 3. Miloš S., D45 – 4. Dana, D55 – 5. Helena, 6. Jarka.
Výsledky

Jaromír

16. 3. 2013 Jarní skály
V sobotu 16. 3. jsme přešli z PZL na normální orienťák. Oddíl z Turnova TUV uspořádal tento již tradiční závod na mapě Kost – jih, vypsaný jako klasická trať. Shromaždiště bylo u hotelu Helikar přímo pod hradem Kost. V noci byl dost silný mráz, ale za slunečné oblohy se teplota postupně dostala nad nulu. V lese ležela vrstvička sněhu a občas to klouzalo. Přihlásil jsem se do H55 – bylo tam dost známých soupeřů – ale kvůli nachlazení jsem se moc nehonil. V této jižní části mapy naštěstí nejsou tak velké a strmé kopce. Zúčastnilo se 15 sparťanů, převážně veteránů. Někteří nebyli zcela fit: Kromě mě měla ještě rýmičku Dana. Láďa měl zase pohmožděné koleno a tak se šel jen projít. Ve výsledcích jsme stále jako AC Sparta – k čemu je pak ten ORIS?!
Výsledky

Jaromír

10. 3. 2013 Skrýše
V neděli jsme se rozloučili v krásném jarním počasí s PZL. Aleš Hejna rozmístil skrýše do západní části mapy (bylo jich tam více, ale méně bodově ohodnocené) a do východní. Volba byla dvojí, klusat do míst, kde jsme byli loni a kde to bylo poseto skrýšemi nebo se vydat na východní neznámou část. Zvolili jsme, stejně jako Zdeněk, druhou variantu. Terén byl členitý. les střídaly louky a pole, kde jsme tradičně obalili botky několika kily bahna. Zvláštní byl přeběh ze 6 na 18, kde mě zaujala v lese vysoká betonová zeď . Byla jsem poučena, že se tam na konci 1. svět. války odehrála tragédie, která inspirovala Karla Čapka k napsání Krakatitu.
Lákalo mě (a pořád láká), jít se tam juknout, vypadalo to, že tam od té doby lidská ruka nezasáhla. Žádný vstup jsme ale neviděli. Pak jsme podběhli dálnici, která na mapě není a trochu jsme se báli, že se bude skrýš špatně hledat. Naštěstí, někteří Kačeři mají takový hezký zvyk, že si pod skrýší udělají piknik ( ó vůně čaje s rumem a smažených řízků...) a je hned po problému.
Sparťany tam zastupovala ještě Evka, která už byla vysmátá v cíli, než jsme doklopýtali a Naďa, tentokráte spíše v roli trenérky mladých Sparťánků. Naše Garmína nám naměřila 23 km a Zdeněk, který se odvážil k Berounce ke skrýši, kde vrstevnice splývaly v půlcentimetrovou hnědou čáru, to měl podobné.

Dana

9. 3. 2013 Praga Magica
Jéňa Šváb ve spolupráci se Sosnovými, E.T. a spol. uspořádal již 5. ročník závodu. Pěkné shromaždiště se šatnami bylo ve sportovním areálu v Masné ulici na Starém Městě. Počasí bylo trochu horší než loni – zataženo a nějaké mrholení, ale to nevadilo. Kdo běžel trať A, podíval se na Štvanici, na Letnou a do Chotkových sadů a mohl naběhat kolem 12 km, béčka (jen Štvanice) asi 7,5 km. Trať C si musela vystačit se Starým Městem. Po trase bylo rozmístěno celkem 39 kontrol-fáborky a kleště. Tratě A a B měly asi ze dvou třetin společné kontroly i postupy a na 10. kontrole bylo možno „zběhnout“ z A na B, případně naopak. Chybička se ale vloudila – k tradičním dvěma desítkám v průkazce se přidaly dvě osmičky na mapě. To mě ponekud zmátlo, ale jako „pravý“ béčkař jsem měl místa v průkazce dost, a tak jsem to tam nasázel. Ale neuvědomil jsem si, že chci běžet béčko a doběhl jsem až ke 14.k. u Šlechtovy restaurace na Letné. Pak jsem si dal čelem vzad a pokračoval jsem zpátky na 25., 26. a další již společné kontroly s áčkaři. Ke konci, když jsem měl běžet z Malého náměstí přes Staromák, zvolil jsem raději trochu delší trasu uličkami a průchody – bylo to totiž asi 3 minuty předtím, než se apoštolové dali na pochod. Celkem to bylo pěkné proběhnutí, které jsem si tentokrát více vychutnal – vzhledem k nachlazení jsem neběžel naplno. Výsledky se jistě časem objeví na stránce závodu, kterou spravuje Zdeněk.

Jaromír

3. 3. 2013 Matějská PZL
Kdyby se závod konal minulou neděli (24.2.), bylo by to asi na sněžnice, ale po celotýdenní oblevě sníh z velké části odtál. Sraz byl u restaurace SK Aritma ve Vokovicích. Sešlo se nás tam 7 sparťanů, kromě Veličenstva všichni veteráni. Mapa Generálka, připravená Sosnou a vytištěná na „pretexu“ byla „patnáctka“ s větší generalizací, doplněná 2 podrobnějšími výřezy v „pětce“. Kontroly ve výřezech měly volné pořadí. Bylo dobré, že na kontrolách byly lampiony (sice menší, ale přece) s kleštěmi, já fáborky dost často nemohu najít. Stavitel byl asi Pakuo – připravil dokonce 4 tratě s pěkně odstupňovanými délkami a převýšením. Béčko, které běžela většina sparťanů,mělo mít asi 10,5 km a skoro 500 m převýšení. hromadném startu se běželo z kopce do Divoké Šárky, kde bylo v protějším svahu rozptýleno první hnízdo kontrol s volným pořadím. Běžel jsem s Danou, protože Jiřík se kvůli nemoci šel pouze projít s mapou. Pozdě jsme odbočili z cesty, a tak jsme si prodloužili postup o 200 m, kdy i Naďa byla před námi. Dana mi ovšem v kopci s balvany brzo zmizela z dohledu, a tak jsem běžel za chvíli sám. U poslední kontroly v hnízdě jsem doběhl Miloše. Setkali jsme se pak ještě u jedné z kontrol v dalším výřezu – nad údolím Tiché Šárky. Ale nejprve bylo třeba vystoupat do stráně nad Nebušicemi pro 2 kontroly, pak obíhačka horem kolem nějakých stájí a koňských výběhů – tam jsem doběhl Jéňu – ale pak jsem udělal chybu v postupu a vzal jsem to přes hlubokou rýhu se strmými stěnami, kde mi překonání zabralo nějaký čas. Navíc jsem příliš vystoupal a ke kontrole u posedu jsem musel seběhnout 5 vrstevnic. Posed jsem razil se Žáčkem (A). Další výřez s volným pořadím měl až na 2 kontroly v mírném svahu. Jednou jsem si nepohlídal směr odběhu a musel jsem nasadit buzolu, kterou jsem do této doby měl v ledvince. Z kufru mě nakonec vytáhla Jaromíra Řadová. Pak bylo nutno přeběhnout údolní silnici a vylézt 12 vrstevnic do JV svahu na poslední třetinu trati. Po delším traverzu se jako optimální jevil seběh dolů k Jenerálce a vystoupat mírným svahem k další kontrole. Tam jsem znovu zahlédl Jéňu, ale nalezení kontroly mi chvíli trvalo. Pak to bylo chvíli nahoru a chvíli dolů, mírně zarostlým svahem poslední větší stoupání a poslední 2 kontroly s odbíhajícím Jéňou. Ten mi pak od sběrky nadělil ještě 2 minuty. Ze sparťanů byl nejlepší Veličenstvo (4. v béčku), standardně dobře zaběhla Dana. Jediný áčkař Zdeněk sice uzavíral, ale za ním ještě doběhla Naďa (B) (pozor! - Sosna jí k času připočetl 100 minut). Miloš a Jirka nebyli zcela fit.
Výsledky.

Jaromír

24. 2. 2013 Trénink na Jasoňe Drsoně
V neděli ráno jsme se probudili do obrovské sněhové nadílky. Při venčení psa, jsem zjistila, že sněhu je po kolena a že to půjde asi jen se sněžnicemi. Byla jsem zvědavá, zda je možno v této nadílce nějak fungovat několik kilometrů, bez těchto pomůcek. A jestli se vůbec do Bosyně dostaneme, u nás to vypadalo dost nesjízdně. Kupodivu směrem od Berouna a asi i od Prahy sněhu ubývalo a k Bobrovi jsme se dostali docela v pohodě, i když pomaleji. Zázemí bylo perfektní, teplíčko, ale hned jsme šli na start. Tratě byly skvěle postavené, volby postupů byly zásadní. Miloš nás svým geniálním postupem dostal. Dostavili se všichni sparťanští Drsoni a všichni úspěšně dokončili. V lese bylo krásně a u Bobra taky. Hynek připravil koláčky a ještě jsme si dali skvělý gulášek a polívku a Holbu. Překvapilo nás, že sněhu na Kokořínsku bylo o hodně méně a teplota vzduchu byla o 5 stupňů vyšší než na Berounsku. Jaromíre, letos bys ani nemusel prát, z lesa jsme se vrátili jako z umývárny.

Dana

17. 2. 2013 Mrázova zimní liga
V neděli 17.2. uspořádal Mrazák hezké proběhnutí v okolí Mukařova. Příprava byla podle mě docela náročná a pečlivá. Tratě byly 4 a Sparťani si zaběhali skoro ve všech (dětskou trať z nás nikdo nešel). Proběhnutí bylo příjemné, neboť v lese chyběly kopce. My Kavky jsme v kategorii B naběhali podle naší Garmíny necelých 18 km. A to by bylo, aby se někdo ze Sparťanů neblýsknul ! Nemůže pořád perlit jenom Miloš, který si tentokrát jen hnul s kolenem (připomínám, že na Bahnech zapadl nejhlouběji ze všech, a kdyby tam nebyl jeho anděl strážný Bohouš, tak nevím, nevím..) Tentokráte opravdu hodně zasvítil Ríša, který zvítězil v nejpočetnější kategorii. Přijeli jsme domů velice spokojeni a Mrazákovi dlužíme asi nějaký sponzorský dar, protože start (tentokráte díky "píchači" trval docela dlouho) se odehrál přímo pod skvostným produktem naší společnosti. Tak jestli někdo z orienťáku tento výrobek objedná, tak má Mrazák zajištěnou provizi

Dana

12. 1. 2013 Závod PZL „Ztrať se!“
Další závod PZL, 3. ročník závodu „ Ztrať se!“, pořádali Vítovi – Shellma a Pakůň - u nádraží Lužná u Rakovníka. Použitá mapa byla tentokrát 130 let stará šrafová vojenská speciálka, zvětšená kvůli čitelnosti do měřítka 1 : 40000. Sparťanů se zúčastnilo asi 10, převážně veteráni. Většina tentokrát běžela nejkratší céčko, áčko jako vždy Zdeněk (a Mrazák), béčko Dany a Eva. Usoudil jsem, že po loňských zkušenostech mi bude nominálních 8,5 km stačit. Hned na startu se naše posádka auta dohodla, že bonusovku tedy letos ne (byla asi 6 km na jih úplně mimo postupy). První kontrola byla vedle železniční trati, která se v lese pěkně kroutí. Část postupu jsem běžel po slušné cestě podél ní a když cesta žádaným směrem skončila, tak jsem podběhl trať, ale další cestu nenašel, to mě stálo tak 1,5 minuty. Tak se přede mě dostal Miloš i Kavčata. Většina běžela těsně podél kolejí, což se nelíbilo strojvedoucímu, který mohutně zatroubil. Další kontrolu na vrcholu kopce jsme našli hladce, zato další – opět vrchol, kreslený na křižovatce cest – jsme si pohledali nejmíň 10 minut. Kopec byl asi 150 m dál, schován za hustníkem. Kolem běhali béčkaři, kteří tuto kontrolu (33) neměli. „Razil“ jsem voskovkou skoro současně s Milošem. Na další postup jsem se vydal opět samostatně – hodně z kopce dolů k malému rybníčku u cesty, pak první odbočkou po dobré cestě vytrvale stoupající. Kontrola byla na nejvyšším bodě u vysílače. Nahoru i dolů to po spadaném listí trochu klouzalo. K poslední kontrole už to bylo z kopce, podařilo se mi najít tu správnou cestu, která vedla podél oploceného střeženého prostoru. U silnice jsem se sešel s Fantovými Mirkem a Vaškem. Kontrolu boží muka, která visela na sloupu u domku, jsme nejprvepřeběhli, ale brzy jsme se vrátili a ještě radili dalším. Pak už to bylo skoro po rovině – pěšinou podél trati a po silnici do cíle před nádražím.
Výsledky na stránce závodu

Jaromír

A ještě pár slov od Dany:
Na 33 jsme to po mnohaminutovém hromadném hledání zabalili, ale když jsme razili 34, tak jsme se na 33 vrátili a tam ji v klídku našli. Pak jsme to vzali rovnou na 35, kterou jsme taky nemohli najít. Ještě jsme jí ukazovali závodníkům, kteří jí tam hledali, ale to už z auta, když jsme odjížděli.

5. 1. 2013 PZL "Opět na Kozla"
V sobotu pokračovala další PZL a to již tradičním měřeným tréninkem Opět na Kozla. Přihlášených závodníků bylo hodně, protože Kozel už má slušnou tradici. Sparťani se přihlásili do všech kategorií. Takže jsme měli luxusní hromadnou prezentaci. Běželi jsme kategorii B, naběhali jsme krásných, kopečnatých 12 km, hezky jsme si pokecali s Martinem, který mě nazval "lokomotivou" , U 8 kontroly jsme narazili na Jaromíra, který se tam někde ztratil, nicméně pak stejně doběhl před naším autobusem (řidič střídán, cestující - Vojta T., Vašek Chotětický, JIrka, Martin a já). Na 5 kontrole jsme byli i s tandemem Miloš a Bohouš, brali to zleva a to nebylo dobře. Pak se nám ztratili. Taky si tam něco spokojeně brumlal Sosna, ale ztratil se nám, má originální postupy. Moc hezky jsme se proběhli. Jak jsme se později dozvěděli, Miloš si před cílem "ustlal", ale naštěstí zkušený Bohouš běhající s KPZ (v dnešní době mobil) pohotově zavolal záchranku, která přijela za 10 minut. Miloš je nyní zcela zdráv a už se všichni těšíme na další PZL.

Dana

A jak jsem to viděl já:
Mapa "Mokřanský potok" byla patnáctka. Dělalo mi potíže rozlišit, kde je průchod (mezi ploty), protože černá se skoro slila. Hned na 1.k. se na postupu zprava vyskytla vrata a tak jsem musel obíhat další plot. Zleva to bylo rychlejší než podél zamokřeného pole, jak jsem šel já. Také na 2.k. jsem chtěl zprava, ale byla tam další vrata a proběhl jsem se kus zpátky po asfaltu. Na 4.k. to bylo přes údolí a do většího kopce - tam jsem doběhl Miloše. 5.k. jsem razil těsně před Kavčaty. Na 6.k. byl delší postup po asfaltu, doběh lesem, kontrola ve svahu, ale skoro nahoře. Razil jsem ji s Chotětickým. Při postupu na 7.k. jsem se vyhnul bahnitému údolí i rýze, pak stačilo jen udržet výšku. Na další k. byl krátký postup přes kopec. Prohlubeň byla obrovská, ale na mapě neodsazená na jedné straně od vrstevnice, na druhé od rozhraní, takže jsem hledal nějakou menší jamku. Tak mě předběhl menší vláček - Kavčata, Martin, Borovička, Chotětický. Další kontroly byly na kopcích a trochu jsem dohledával. Na k.11 už jsem viděl jen nějaké céčkaře. Pak už to bylo jen mírně zvlněné a šel jsem bez chyb. U 16.k. jsem se zaradoval - Kavčata s Martinem byla na dohled a razil jsem s Borovičkou. Ke sběrce jsem dal přednost delší obíhačce zprava po asfaltu a vylezení 3 vrstevnic k jámě - a vyplatilo se! Závod byl dost náročný pro kopcovitost a místy podmáčený terén, závěr byl v mírném dešti.
Stránky závodu

Jaromír

12. 12. závod PZL „Mrazivý čertík“
vypsaný jako rogaining jednotlivců připravil Pakuo. Shromaždiště bylo na verandě a zahrádce hospody „U Mazánka“ v Nové Březové (asi 3 km od Vraného nad Vltavou). Odpoledne už naštěstí nemrzlo – bylo krásné slunečné počasí a teplota nejméně 5 nad nulou.
Start áčkařů byl až ve 12:45, béčkařů o 15 minut později. Na pětadvacítce, upravené pro rogaining „Střed Čech“ bylo zakresleno 16 kontrol s bodovými hodnotami 30, 60 nebo 90 bodů. Zůčastnilo se 7 sparťanů – veteránů. Já jsem udělal chybu hned na začátku, když jsem šel na 62 místo 67. Taky proto, že to bylo zpočátku z kopce. Pak jsem se vrátil do jižní části mapy, kde bylo v lesní kopcovité části mezi Novou Březovou, Petrovem a Libeří 7 kontrol, z toho 2 po 90 bodech. „Osudnou“ chybu jsem udělal na k. 92 (byl jsem na ní v čase 1:57) a řekl jsem si, že zkusím doběhnout (převážně po silnici) daleko do SV části až na k.91 a cestou do cíle v Nové Březové zkusit sebrat 64, nebo aspoň 63, která byla kousek od silnice. Ale při stoupání obcí Libeř se začala projevovat fyzická únava a chvílemi jsem přecházel do chůze. Viděl jsem, že kromě 91 nic dalšího nestihnu a nerisknul jsem ani pole (to by se dala vzít 63). Štreka Libeň – Zvole a lesíkem do Nové Březové (již po západu slunce) byla na vůli, protože se kromě chodidel ozvalo taky koleno. Přišel jsem asi o 15 minut po 3 h limitu a většina bodů se mi odečetla. Ostatní byli úspěšnější: Kavkovi se vrátili raději dřív a Zdeněk, Naďa, Miloš a Eva běželi áčko a pětihodinový limit stihli. Ten byl v 17:45 a to už zase pěkně mrzlo. Já se mezitím dal v zakouřené hospodě dohromady pomocí hořčíkových tablet, ionťáku, brambůrků, zavináče a piva, abych bez křečí přežil cestu autem. Do Prahy mě vzal Hynek Urban, který jako jediný oběhl v limitu všechny kontroly.
Výsledky se časem objeví na stránce PZL.

Jaromír

19. 11. Posázavské vyhlídky – 1. závod Pražské zimní ligy (PZL)
uspořádal Kalimero. Start byl tentokrát v Krhanicích, kam jsem dorazil vláčkem. Mezi 48 startujícími byla plná čtvrtina (!) sparťanů, až na jednu výjimku veteráni. Trať A, která měřila přes 14 km s mohutným asi 550 m převýšením, si zaběhl jen Zdeněk. Ostatní se rozdělili mezi B (12 km) a C (8 km). Mě ve středu zlobilo koleno, tak jsem se přihlásil jen na céčko s tím, že nebudu závodit. To jsem nedodržel, při postupu na 2. k. jsem se nechal strhnou davem béčkařů a na tu Panskou skálu jsem si taky vylezl (stálo mě to asi 25 minut). Potom už to bylo jednoduché. Na 3.k. jsem doběhl několik nejstarších veteránů a pak i Kramoliše. Před čtyřkou mě doběhl menší vláček béčkařů. Až do k.6. – zříceniny Zbořený Kostelec – jsem jim stačil, protože mladí měli problémy s dohledávkou. Předběhli mě ale Želvovi. Při stoupání na další kopec mi ovšem všichni utekli, ale 7.k. jsme opisovali (opisovalo se písmeno napsané na zavěšeném papírovém válci) těsně za sebou. Utekli mi zas cestou do cíle. Bylo to pěkné proběhnutí při poměrně teplém polojasném počasí. V béčkách zvítězil Vrabčák s obrovským náskokem, v céčkách byl Danny druhý.
Výsledky

Jaromír

17. 11. Závod s migrujícími kontrolami
uspořádala o státním svátku Slavia jako MS ve SMIKu tentokrát v Říčanech. Shromaždiště bylo na tenisových kurtech poblíž koupaliště Jureček a již cestou tam se mi podařilo zakufrovat. Počasí bylo ponuře podzimní – v Praze mlhy a teplota pod nulou (taky jim zamrzla voda, ale na splachování WC byla voda z potoka). Ale zase se to tolik nebořilo v podmáčeném terénu. Přihlášky byly tentokrát omezeny na 300 lidí, ale dost jich nedorazilo. I tak byl dav na startu mohutný. Mapa měla trefný název Migrující raci a zahrnovala les severně i jižně od hlavní silnice včetně V- části Říčan. Silnici bylo dovoleno překonávat jen ve 2 místech – na semaforu a podchodem, což způsobovalo komplikace – některé kontroly se stěhovaly ze severu na jih. Start byl v jižní části. Byli jsme tam jen 2 sparťané – ještě Ríša. Ten byl úspěšnější s 27 body, já jen s 19. Mohl jsem mít o něco víc, ale jednou jsem se překoukl v „jízdním řádu“ a hledal jsem kontrolu, která už dávno byla jinde. Tentokrát jsem si pohlídal, abych doběhl v limitu 60 minut, což stihl i Ríša. Ve slavistickém bufetu byly kromě nápojů čerstvě upečené koláče a bábovky, čehož jsme si dopřáli před i po závodě. Na stránce závodu najdete nejen výsledky, ale i mapu s postupy nejlepších a jejich komentáře.

Jaromír

6. - 7. 11. HROB
Sezónu používání čipů jsme zakončili v sobotu a neděli 6.-7.11. Mistrovstvím ČR v horském orientačním běhu nazývaném HROB.Tentokráte byl pořádán oddílem z Jilemnice v krásných oblastech Jizerek a Krkonoš. Sparťani se většinou přihlásili do mistrovských kategorií , čemuž odpovídala délka tratí i převýšení . Ti, kteří se na to necítí, či musí v pondělí normálně fungovat ?, zvolili kategorii P, čili příchozí. Tato kategorie byla nejpočetnější a nutno podotknouti, že zde startovalo mnoho skutečných borců. A tak jsme se tam přihlásili taky my dva- Dana a Jirka.
V sobotu se začalo tradičně skorelaufem, kde se dalo docela ztratit volbou postupů, a pak to začalo. Vzhledem k měřítku mapy 1:50 000 byly kontroly naštěstí na rozumných místech (sloupy na sjezdovkách, skály, rohy louky, vyhlídky...), takže dohledávky nebyly těžké. Kopců bylo dost, zvláště v neděli byl rovný úsek snad jen přes Rokytnici a nejednalo se už o kopce ale opravdu o krpály, kde se šlo většinou nahoru a dolů, ale zase bylo krásné, slunečné počasí. Výhledy byly opět nádherné a to je to, proč nám HROBy učarovaly. Příjemné bylo i prostředí občerstvovaček, kde byla spousta závodníků sdělující si své dojmy a velký výběr pohoštění.
V sobotu večer byla prý pěkná zábava s tombolou a promítáním, ale my jeli jako vždy domů za naším pejskem. V neděli jsme celou trať absolvovali s dvojicí Porazíme Kubu? A byla to moc příjemná společnost. Samozřejmě nechyběla ani zlá baba na trati máchající motykou (asi stará jako já), která nás, závodníky, nechtěla pustit přes obec v hlubokém údolí a hnala nás kamsi ….nevím, zda si z ní někdo něco dělal, ale ti co běželi před námi i za námi, tak jen chviličku zaváhali...
V mistrovské kategorii HH obsadili naši hoši ve velké konkurenci velice pěkná místa ( i to cinklo). Před jejich výkony se hluboce klaním, neboť já bych se na jejich trati „kochala“ asi celý týden.
HROB se vydařil po všech stránkách a už se těšíme, kde bude za rok.
Výsledky jsou na stránce závodu

Dana

30. 10. 2011 Poslední podzimní žebříček
Poslední říjnovou neděli uspořádala Stavárna poslední pražský žebřík. Pěkné zázemí nalezl závod v rozlehlých prostorách restaurace “U Ády” v Nebušicích, tedy na území Prahy. Start byl až v 11 hodin už “normálního” času, a tak si závodníci mohli přispat. Použitá mapa Divoká Šárka (desítka) byla čerstvě revidovaná podle laser scanu. Stavitel Žáček využil především kopcovitější části mapy, a tak převýšení (H45L) bylo přes 6 %. V Šáreckém údolí a přilehlých stráních je dost cest, pěšin i drobných pěšinek, klikatících se v hustnících z keřů, hodně balvanů a srázků a semtam jáma. Velká většina kontrol byla na kamenech. Počasí bylo skoro ideální, a tak se daly vydržet občasné fronty u vyčítání. Závod, který se konal v mém někdejším tréninkovém prostoru (když ještě nebyla zimní liga), se mi celkem povedl. Pavel Veljačik se už po několikáté ukázal jako nejlepší sparťan v H45L (2. místo). Výborný výkon předvedl opět Dan (1. v H35L), ve stejné kategorii byl Rakvička 3. Výborné výkony podává Jarmila (3. v dosti početně obsazené D55), Petr Lohr byl nejlepší v tréninku T5. Na krátké H45K zvítězil Martin, v D45K byla 3. Irena. Tentokrát se příliš nevedlo Daně (6. v D45L). Já s Milošem jsme brali brambory v H45L, resp. H55. Polívku ani pivo jsem si nedal, zúčastnil jsem se krátké schůze oblasti. Výsledky jsou na stránce závodu
Ještě upozornění: na státní svátek 17.11. se koná v Říčanech závod ve SMIKu, účast je limitována na 300 závodníků a prvních 250 přihlášených v termínu to má levnější.

Jaromír

22. - 23. 10. 2011 orientační víkend na Kokořínsku
Suspořádala Kotlářka se shromaždištěm ve škole v obci Dubá. Na start to po oba dny bylo přes 2 km, ale zázemí v tělocvičně bylo výborné. Ještě před startem si bylo možno dát koláč, perník nebo bábovku a čaj či kávu – do vlastních donesených hrnků to bylo se slevou. Teplota byla sotva 5 stupňů, takže možnost odložení teplého oblečení a případně vlastního občerstvení do stanu před startem se šikla. V sobotu se běžela klasika – bylo méně kontrol a tratě umožňovaly semtam i volbu postupů, ale převýšení bylo velké – i nejkratší tratě měly přes 200 m, kolem 7%. Kontroly byly téměř všechny na kamenech a srázech, občas údolíčko nebo prohlubeň. Les byl dost zaklackovaný, v bílém často ležely vyřezané břízy a na některých cestách větve, fyzicky náročný terén. Mapa byla z r. 2007, s dokreslenými pasekami. V neděli se běžela krátká trať na mapě Havraní skály, kde bylo více skal, skalní průchody a hluboká údolí s prudkými svahy. Mně se dařilo lépe v sobotu, v neděli jsem často chyboval při dohledávkách mezi skalami. Trochu jsem se rozběhl až v poslední třetině po cestě a po louce. Po oba dny mě porazil Láďa, v neděli i Jiřík. Pořadatelské koláče byly vyprodány, ale párky jim zbyly. Ze sparťanských výsledků: v sobotu obsadili shodně 3. místa Hanka (D14), Dana (D45L), Miloš (H55) a Miloš (H75). V neděli opět 3. Hanka, Dana a Jarmila (D55), 2. místo Naďa (D55) a bramborovou získal Rakvička v H35L. Výsledky sobota a neděle

Jaromír

15. - 16. 10. 2011 Orientační víkend u Jesenice
Sparťanští veteráni letos vyjeli místo na Kapra na závody západočeského žebříčku, pořádané oddílem KOS Jesenice. Bylo krásné babí léto, v sobotu při odpoledním startu ideální podmínky pro dobré výkony. Shromaždiště bylo v rekreačním středisku Račihrad. Běželo se na starší desítkové mapě Jesenice 2004, kde pouze nové paseky byly vyznačeny červenofialovým rastrem. Mnohé hustníky už byl ve skutečnosti bílý les. Sparťané obsadili několik míst na bedně. Ve svých kategoriích zvítězili Jaromír (H45) a Miloš (H55), 2. místo obsadil Láďa (H45). Po závodě někteří vyrazili na kešky, někteří odjeli, ostatní odpočívali ve 2 chatkách, postupně vyhřívaných krbovými kamny, do kterých sami ládovali polena. Po objednané večeři v jídelně (tam nebylo teplo) již za tmy do chatky, kde se popíjelo červené i bílé.
Nedělní závod se shromaždištěm v rekreačním středisku Eldorádo startoval od 10 hodin, kdy sice už nebyla jinovatka, ale v lese byla ještě zima a prsty mrzly. Běželo se na 5 let staré mapě Lovíč, pro většinu kategorií na patnáctce (což někteří včas nezaregistrovali ). Rastrem byl dokreslen velký počet nových pasek i oplocenek. Klasická trať byla velmi pěkně postavená (aspoň v H45), ke konci se přecházelo na sběrku přes mohutný hřbet. Na bednu se tentokrát dostali Jarmila (2. v D55), Jirka (3. v H45) a opět Miloš (2. v H55), byly i nějaké brambory. Za zmínku stojí i účast Jirky Kavky seniora, který si to v H65 (zase jednou) pěkně užil. Výsledky zde

Jaromír

8. - 9. 10. 2011 Mistrovství a veteraniáda štafet a klubů 2011
O víkendu 8.-9. října pořádal Klub vytrvalostních sportů ze Šumperka Mistrovství republiky štafet a klubů a současně i veteraniádu. Centrum bylo uprostřed lesa u hájovny Střítež nedaleko Mohelnice, v nadmořské výšce kolem 500 m. Nepříjemné bylo, že na shromaždiště bylo třeba vystoupat v drobném dešti asi 2 km z parkoviště v údolí. Počasí bylo sice „štafetové“, ale shromaždiště vybavené proti dešti velkým stanem Holba a možností občerstvení včetně svařáku a v neděli i burčáku. Shromaždiště a divácké úseky byly velmi přehledné, nedostatkem bylo, že v oddílových stanech nebylo slyšet komentátora. V sobotu se běžely 3- členné štafety. Postavili jsme 2x H21, 1xD21, 1xH105, 1x H135, 1x H180 a Eva běžela štafetu OPEN s kladeňáky. Kromě toho jsme poskytli Hanku Veljačikovou do žákovské štafety Prahy. S mapou Srnčí hřbet si mnozí závodníci úplně nerozuměli, podle mě bylo nedostatkem spíš umístění některých kontrol. Dohledávka byla někdy na náhodu, osamělí běžci měli velkou nevýhodu. Takže další trénink na Kapra. Na bednu se dostala jen štafeta veteránek D165 ve složení Markéta-Jarmila-Naďa. Ale boj o 3. místo byl velmi tuhý. Na poslední úsek vyběhla Naďa s 6-minutovým náskokem, před sběrkou byla předstižena, ale ve finiši ukázala své běžecké kvality a bednu vybojovala. Nocleh na postelích na internátu Obchodní akademie v Mohelnici zajistila Ivule. Starší veteráni strávili příjemný večer v restauraci Na náměstí, kde si domluvili i složení nedělních družstev.
V neděli jsme vstávali časně, abychom stihli včas nahlásit sestavy. Postavili jsme 2 sedmičlenná družstva DH21 a 2 pětičlenná veteránská družstva – DH225 a DH300. Mapa se tentokrát jmenovala Bystrouška. Počasí bylo o něco lepší než v sobotu, po poledni se občas ukázalo i slunce, ale bylo chladno a přeháňky přicházely stále. Lepší družstvo DH21 ve složení Mrazák-Anča-Báša-Januš-Bouda-Ivule-Myro obsadilo 12. příčku. Velmi početná konkurence byla také v DH225. Rozbíhač Dany přiběhl na výborné 4. pozici, ale další úseky se postupně propadaly až na konečné 32. místo. Veteráni DH300 (Zdeněk-Jarmila-PeRej-Markéta-Jaromír) měli snadnější pozici – štafet bylo jen 6. Pořadí se v průběhu dost přesýpalo, po 1. úseku vedl BOR před VRL a TZL, Zdeněk doběhl po solidním výkonu 4. Po 3. úseku jsme byli poslední, propadal se i BOR, nahoru šla LPU. Solidní výkony na 4. a 5. úseku nám zajistily aspoň bramborovou medaili. Zvítězila štafeta VRL před TZL a LPU. Výsledky zde
Na webové stránce žáků Prahy, za které běžela Hanka Veljačíková, jsou fotky a článek o závodech od trenérky D. Plochové.

Jaromír

28. 9. 2011 Litoměřický tulipán
Zatímco většina Sparťanů zvolila na svatého Václava sprint na Jižním Městě, vydala se menší skupinka na etapový závod do Ještědské oblasti. Litoměřický Rozmarýn pořádal tři sprinty s volným pořadím kontrol a s vloženými postupy. Ačkoliv vydané pokyny mohly vzbuzovat jisté rozpaky, samotné závody proběhly perfektně bez jediného problému, navíc v krásném prostředí a doplněné slunečným počasím.
První etapa probíhala v zámeckém parku Ploskovice a přilehlém areálu bývalého JZD, další dvě etapy se už běžely v Litoměřicích – druhá na Střeleckém ostrově a závěrečná v centru města. Závody ukázaly, jak může být skórelauf náročný na umapování. Zvolit v rychlosti správnou taktiku se ukázalo jako hlavní předpoklad úspěchu, stejně jako mít v čipu všechny kontroly. Náročnost závodů umocňovala stupňující se délka tratí a únava. Kdo nebyl, může litovat nebo vyrazit do Litoměřic na příští ročník. Vše podstatné (výsledky, mapy) naleznete zde.
Z trojice (Veličenstvo, Zdeněk, Naďa) Sparťanů se nejvíce vedlo mně (proto taky píšu:-), když jsem v celkovém pořadí obsadil 5. místo v H21.

Veličenstvo

19. 9. 2011 Orientační závod s využitím linek PID
Žaket uspořádal už 3.(?) ročník závodu s použitím pražské integrované dopravy - metra, tramvají, autobusů, vlaků ČD a lodní dopravy. Ovšem s časovým limitem 180 minut. Za překročení se odečítaly získané body, a to geometrickou řadou. Tradičně v pondělí těsně po Mistrovství na klasice – tak jsme se mohli taky povozit. Zúčastnili jsme se z oddílu tři: kromě mě ještě Ríša a Eva (ta ve dvojčlenném družstvu).
Sraz, start a cíl byl u Kongresového centra na dohled od stanice metra C – Vyšehrad. Účast byla nižší než v minulých letech – že by za to mohlo počasí s doznívajícím deštěm? Mapu linek PID dostali účastníci 2 minuty před svým startem. Byl intervalový, tentokrát po 5 minutách.
Po odstartování jsem zamířil zpět do céčka – s programem dojet na Střížkov, kde byla kontrola za 10 b. Speciálně vyrobenou papírovou průkazku jsem orazil ve strojku u nástupiště. Chvíli jsem tápal, kudy k autobusu. Bus 136 jel už za 2 minuty. Na nádraží Praha-Libeň jsem byl v čase něco přes 30. Orazil jsem ve strojku - dalších 10b. Vlak do Bubenče právě frnkl, tak jsem šel na tramvaj směr Palmovka. Na Libeňském mostě jsem snadno našel fábor a voskovku – za 15b. Pokračoval jsem tramvají č. 1 až na Hradčanskou. Na bus č. 131, který má interval 6’, však obíhání dlouhé ohrady až na Špejchar a pak přes koleje. Bus ujíždí před nosem. Dalším dojíždím k nádraží Bubeneč. Přede mnou razí ve strojku (10b.) zpocený běžec s batůžkem. Vybíháme opět na ulici směrem k další zastávce, on mi brzy zmizí za rohem směrem do Podbaby. Podbabskou za 5b. se rozhoduji vynechat a pokojně čekám na další autobus, který mě přes Hanspaulku za 11 minut doveze na Bořislavku. Tam přesedám na tram směr Divoká Šárka, vystupuji u nádraží Veleslavín. K němu ovšem zase obíhání ohrady. Orážím ve strojku za 10b., nahlížím do jízdního řádu, ale vidím, že je výluka a tak se vracím k tramvaji. Vystupuji na “Kulaťáku” a jdu čekat na bus směrem Strahov. Jede č.143, který končí u stadionu. Fixem značím průchod a jdu na stanici busů. Do limitu zbývá asi 25 minut a vidím, že už další kontroly nestihnu. V busu č. 176 se mnou jede Milan Paukert, který má ještě o 5 minut času méně. Až dolů na Smíchov to odsejpá, pak začíná popojíždění a semafory. Na Jiráskově náměstí proto raději oba vystupujeme a klušeme na Karlák k tramvaji. Ujede před nosem, tak ještě do Štěpánské po svých. Tramvaj přijíždí až po 2 minutách. Pavlák naštěstí přejedeme “jedním tahem” a řítíme se do metra. Mám asi 4 minuty času, když přijíždí metro. Je v něm Jéňa. Do cíle u Kongresového centra dokráčím. Do limitu zbývá 1,5 minuty, ale nasbíral jsem jen 70 bodů. Ve výsledcích jsme s Ríšou úplně na chvostu. Ale byl jsem jako jediný ve Veleslavíně! Možná optimální postup (za 120 bodů) ukazuje Martin Sajal: http://www.everytrail.com/view_trip.php?trip_id=1294843
Výsledky

Jaromír

29. - 31. 7. 2011 PETIT
Jablonečtí pořadatelé využili mapy z loňského MČR na krátké trati a velice pečlivě připravili na víkend 29. – 31.7.2011 třídenní závody pod názvem PETIT. V nestandardním trojboji E1 midle, E2 midle a E3 handicapová klasika jsme si užili v dostatečném množství kamenů, skalek, hustníků a podhorské podložky, které nabízel terén v okolí Lučan nad Jizerou.
Ačkoliv Alena Zárybnická na ČT1 hlásila o víkendu ustávání deště v severních českých horách, ve skutečnosti pršelo, mrholilo či lilo bez přestávky od pátku odpoledne, kdy závody začaly, až do nedělního startu prvních závodníků.
Z početné výpravy Sparťanů se nejvíce dařilo a na bedně stála nakonec jen stříbrná Jarmila Lohrová v D60, Ivule byla 6. v dámské elitě, stejně jako Pavlík v H21B. Těsně za stupni vítězů zůstal i malý Vašek Hojný na linii.

Boudička

22. - 26. 7. 2011 OOCup
Na OOCup do Slovinska se jezdí za orientačně extrémně náročnými krasovými terény plných závrtů, skalek a všudypřítomných kamenů a za závodními časy kolem 10 min/km. V tomto směru letošní ročník pětidenních závodů ve dnech 22. – 26. 7. 2011 tyto předpoklady plně naplnil. Centrem byla náhorní planina Gora v nadmořské výšce 800 – 1300 m.n.m zhruba 80 km jihozápadně od Ljubljani.
První tři etapy zavedly zhruba 1000 závodníku do okolí Male Lazne a pořadatelé pro ně připravili skutečně orientační lahůdku na mapě v měřítku 1:7 500, v rámci které bylo nutné udržet koncentraci a být v mapě téměř neustále po celou trať a vedle toho zdolávat velké množství kamenů a skalek a samozřejmě i převýšení. Závěrečné dvě etapy se pak běžely v okolí Lokve v již podle mapy přijatelnějších a rychlejších terénech, i když převýšení bylo i nadále značné a kameny i v bílých místech na mapě ve velkém množství znesnadňující neustále jakýkoliv pohyb.
Zajímavostí letošního ročníku byly tzv. ULTIMATE tratě, které měly v mapách vynechány všechny cesty a pěšiny. Jak takové tratě vypadaly si můžete porovnat zde. Rovněž zajímavým zpestřením byly večerní akce usedlíků pro závodníky ubytované v místní škole v Otlici, kdy pro nás pravidelně připravovali nějakou akci, např. prezentaci místních tradic a rukodělných prací, vystoupení místních hudebních skupin a ochutnávku tradičního jídla.
Účast na letošním ročníku byla jak jinak mezinárodní a hodně kvalitní. Některé národní týmy (mj. Anglie, Dánsko, Švédsko, Španělsko), či jednotliví reprezentanti připravující se na náročné podhorské terény na MS ve Francii, využili tyto závody v rámci své přípravy. Rovněž silné byly juniorské kategorie, v nichž startovali účastníci nedávno proběhlého JMS (např. junioři z Nového Zélandu či Dánska).
Ze Sparťanů se dařilo především Boudičce, který skončil bronzový v H21A Long. Ve stejné kategorii statečně bojoval i Pavlík a za Valachy běželi Pavel a Helča Jánovi.

Boudička

15. - 17. 7. 2011 Botas
už dávno není Botas, ale HSH Vysočina cup, ale tradice je tradice a tak nejen název zdomácněl. Zdomácněla i tradičně dobrá organizace, hezké tratě a pohodová atmosféra na shromaždišti. Tradicí je i například přijet v pátek na poslední chvíli a jen tak tak stihnout start. Tradičně se i middle co by první etapa výsledkově celkem vydaří! Tradicí je taky po závodě jít IHNED do stánku a stavění stanu popř. převlékání smradlavejch a mokrejch orienťáckejch věcí nechat na později. Tradicí je stavět stan za tmy a úplně ožralej. Tradicí je i bolavá hlava v sobotu ráno. Tradiční je na sobotní klasice trpět jako zvíře, ale na pivní štafety bejt připraven na 110%. Skoro tradicí je pivní štafety vyhrát a na večerní diskotéce bejt za hvězdy. Naprostou tradicí je jít z diskotéky pěšky, bejt chytrej jak rádio a bejt bez bab! Nepříjemnou tradicí je v neděli ráno vstávat s opicí a běžet handicap. Jelikož se běží s opicí, tradičně se trpí, tentokrát jako DVĚ zvířata! Tradičně cesta z Vysočiny je zpátky hrozně dlouhá. Už aby tady za rok byl ten tradiční Botas! No a na závěr tradiční výsledky.

Báša

25. - 26. 6. 2011 dvakrát ŽB v jižních Čechách
Poblíž nové Bystřice uspořádal oddíl Magnus orienteering ve spolupráci s jihočeskou oblastí dva závody na mapách a v prostorech probíhajícího EYOC (Evropský šampionát dorostu, účast 32 států). Tomu byl přizpůsoben časový harmonogram: sobotní závod na klasické trati na louce u obce Sedlo začínal ve 14 hodin, nedělní krátká trať ve 12 hodin. Byla dvě různá shromaždiště. Klasika se běžela na mapě Fabian (do DH40) nebo U šmejdů buku, která byla v „desítce“. Terén byl mírně zvlněný, s množstvím vodotečí (někde zas kupek) a ojedinělými, většinou menšími balvany či srázy. Části lesa byly dobře průběžné, ale byly i hustníky, nejhorší typu „přerostlá zarostlá paseka“, kde byly kontroly hlavně na melioračkách. Já jsem se po výborném začátku (do 5. kontroly jsem vedl) jsem se propadal a po ne zcela optimálním dlouhém postupu a několika dohledávkách jsem skončil i mimo velkou bednu. Tam naopak skončila Ivule (6.). Po zranění se dařilo Heleně v D55 (5.), PeRej v H70 skončil 4. Protože šlo o mezinárodní akci, byly na místě i sprchy, byť studené. Zato v bufetu kromě sladkostí a piva byly jen párky a klobásy. V podvečer jsme se vydali do Nové Bystřice na ubytování, někteří odjeli domů. Hledali jsme sportovní halu, ale nakonec se ukázalo, že na budově, postavené kdysi v akci „Z“ (pamětní deska) je nápis ubyto vna, ale uvnitř je také tělocvična, kde jsme se usadili. Hospod a restaurací je v Nové Bystřici dost, takže s večeří nebyl problém. V noci i ráno pršelo, a tak se uplatnil starý sparťanský tunel. Nedělní závod u obce Hradiště začínal až ve 12 hodin a to už bylo po dešti. Ale už od 10h jsme mohli sledovat závod štafet v rámci EYOC, v němž naše naděje podávaly výborné výkony. Závod na krátké trati se běžel na mapě Hammer 1 : 10000. V lese bylo velké množství kamenů různé velikosti, srázků, kupek, prohlubní a údolíček, byl bažinatější a málo průhledný s větším množstvím drobných vodotečí a nechyběl ani lán kopřiv, na štěstí už s prošlapanými pěšinkami od štafet. V tomto závodě dělali všichni nějaké chyby, údajně také kvůli ne úplně přesné mapě. Na bednu se dostali 3. PeRej (H70) a já (3. V H60), Helena byla 6. V D55.
Výsledky

Jaromír

11. - 12. 6. M ČR KT – Nesměř u Velkého Meziříčí
Asi patnáctka sparťanů se zúčastnila Mistrovství české republiky v OB na krátké trati. Bylo to od provizorního parkoviště na louce trochu dál, ale rekreační středisko Nesměř v poměrně hlubokém údolí na levém břehu říčky Oslavy poskytlo dobré zázemí s možností ubytování, s bufetem i restaurací. Pořadatelem byl oddíl OB z Třebíče (TTR). Sobotní semifinále (správnější by byl název „kvalifikace“) se běželo na mapě Rohovec na pravém břehu Oslavy. Do cíle se dobíhalo přes provizorní lávku, postavenou pořadateli den před závodem. (Z televizní reportáže z Mistrovství jsme se dověděli, že středeční bouřka s lijákem tuto snahu málem zhatila.) Nedělní finále se běželo na levém břehu řeky na mapě Nesměř. Obě mapy samozřejmě „desítky“. Prostor byl použit pro OB poprvé a byl pro Mistrovství opravdu důstojný. Stavitelé umístili starty dost nahoru, a tak se aspoň veteránské kategorie – kromě seběhu ke sběrce – vyhnuly strmým svahům. Terén tak byl jen mírně zvlněný, se středně hustou sítí cest a průseků, kde bylo větší množství kamenů, skupin kamenů a kamenných srázů, v některých částech ůdolíčka a erozní rýhy. V sobotu byla hlavně první třetina kontrol v hustnících, v neděli spíše poslední třetina a bylo více kamenů i rýh. Pořadatel předem závodníky instruoval již před semifinále, jak některé věci mapoval – týkalo se to především kamenů – které jako kupky, které jako srázky a které (nižší než 1m) v mapě nebudou. Mně osobně toto dost pomohlo a do finále A jsem přes 3 větší chyby hladce proklouzl. Na nedělní finále přišly mraky a poprchávalo. V lese se mi dařilo, měl jsem jen několik krátkých dohledávek a podle výčtu mezičasů jsem se držel na 2. až 3. místě. V závěru jsem však chyboval a propadl se (o pouhé 3 sec.) na 4. místo v H60A. Jak dopadli další sparťané? Mrazák (H21A) neudržel první desítku a skončil 11., Ivule běžela finále B a skončila 4. Více se dařilo veteránům: V D35A obsadila „sváteční orienťačka“ Januš pěkné 3. místo, stejně tak Boudička v H35A i PeRej v H70. Shrnutí: Pěkné závody na dobrých mapách, výborně komentované Klusáčkem ml.
Výsledky

Jaromír

29. 5. Závod na klasické trati v Sosnové
Většina sparťanů se zúčastnila dvou sprintů během jednoho dne v Mělníku (doufám, že o tom někdo napíše), já s Jahnovými (a Liškou) jsem raději vyrazila na klasiku do Sosnové u České Lípy, kterou pořádal BOR. Mapa Sosnová byla „desítka“, čerstvě přemapovaná. V terénu byla poměrně hustá síť komunikací mezi skupinami skalek, v plošším terénu se vyskytovaly jámy. Délka trati 4,3 km s mírným převýšením v H60 mě poněkud zklamala (čekal jsem aspoň 5 km), ale za teplého počasí nakonec stačila. Na první kontrolu jsem měl asi kilometrový postup, s tou ani s dalšími čtyřmi jsem neměl problémy, na pětku dokonce nejlepší mezičas, ale pak jsem nechal přes 4 minuty na jámě v plochém lese poblíž občerstvovačky. Tam mě doběhl za mnou startující Aleš Procházka (celkově 3.) a zbytek závodu jsme šli víceméně spolu, střídajíce se ve vedení. Pěkné 3. místo ve svém prvním závodě po zranění obsadila Helena Jahnová , já byl 5. a Liška v H21L ve slušné konkurenci obsadil 10. místo. Po závodě jsem si všiml vyvěšeného plakátu Mistrovství světa v orientačním biatlonu, které se bude konat letos v srpnu ve Starém Městě pod Landštejnem. Veřejnost už jsme odnaučili, že při OB se střílí a hází granátem, ale teď se ukáže, že to tak docela neplatí – střílet se bude.
Výsledky

Jaromír

25. 5. Přebor Prahy ve sprintu
Závod pořádal Ekonom, shromaždiště bylo na zahradě Domu dětí a mládeže v Praze 3 – Na Balkáně. Konal se za krásného teplého počasí. První starty byly v 17 hodin. Mapa „Pod Pražákem“ 1:5000 zahrnovala lesní prostor i obydlenou oblast. Mně dělala potíže špatná čitelnost asfaltek, které se na mapě vedle otevřených prostorů ztrácely. Při sprintu, zvláště lesním, se mi podaří vždy nejméně jeden větší kiks – tentokrát již cestou zarostlou strání k 1. kontrole, nenašel jsem „přibližovací“ pěšinu a nechal tam 3 míny. Pak jsem ještě obíhal kromě zakázaného prostoru stadionu ještě sousední hřiště, místo abych použil zakreslených průchodů. Startoval jsem až v 17:54, po proběhnutí cílem byla u vyčítání slušná fronta, která se dále prodlužovala. Stánek s občerstvením stíhal, nakonec se konzumoval chleba s hořčicí. Nejlepším sparťanem byl Mrazák (2. za Dlabajou). Závodu se zúčastnily i sestry Brožkovy – obsadily první 2 místa.
Výsledky

Jaromír

21. - 22. 5. My, Legendy
Jen co dojde na štafety, tak se ukáže, co v nás skutečně je! A že je čím se chlubit. Málem to i cinklo...
První den se závodilo ve Zdislavi kousek od Luže (kdyby náhodou někomu tyto lokality něco říkaly) na mapě Bukovina. Shromaždiště bylo celkem pěkné. Bivakovali jsem na okraji okolo hromádky nepostaveného stanu. Z Toiek bylo krásně vidět jak na doběh, tak na veřejný přeběh, což bylo dost príma pro 2. a 3. úseky se střevama na pochodu.
V lese to byla z prstu vycucaná nuda a trochu utrpení... Nevím jak chlapi, ale my jsme na jedničku běžely skoro 10 minut po cestě. No a zbytek taky nebyl nějak závratně těžký. A navíc placka.
Kluci zazářili: komentátorům vyrazili dech, když to Mireček přinesl na 2. místě. Nevěřícně hlásil z lesa, že Pápn se stále drží na 3. místě. Nakonec se vyloupl na pěkném 4. místě. Další naši muži byli 35. (Liška, Dany, Vrabčák) a 43. (Ríša, Veličenstvo, Tom).
My ženy jsme se také snažily: Kebu to přinesla na krásném 8. místě. Nakonec to Žofka donesla na pěkném 15. místě.
Odpoledne jsme jeli vytuhnout na pardubický sprint, kde se závodilo o nějakého pofidérního půlkoně. Kdo by do toho šel? Bylo to krátké, svižné, ale i tak to celkem bolelo... Do štafet jsme dali vše a tak odpoledne nikdo nezazářil.
Za to v noci zářili kluci. Pro ty, kdo se jejich krasojízdy nočním městem nezúčastnili, se ráno předvedli v epesních Jameson trenkách.
No a pardubické štafety. Co dodat... Díky Bášo, že jsi překonal svůj odpor a přijel závodit!
Tak tedy popořádku: shromaždiště v Újezdu u Chocně na louce s bažinou, která oddělovala oddílové stany od předávky, občerstvení a Toiek. Parkoviště v zakázaném prostoru - taky pěkný... Přístup na předávku: „od aut“ - to nám trochu zamotalo hlavu, protože k autům přeci nesmíme... Na shromaždišti bylo děsně moc klíšťat, přihnala se bouřka, na sběrce spadl strom a Sparťan si rozřízl chodidlo o střep...
Ale naší skvělou týmovou náladu to nerozhodilo! Sparta nezklamala a přijely i Legendy: Januš a Peťka. A tak měly ženy 2 a muži opět 3 štafety. Nikdo to nevzdal: čísla jsme si zvládli rozdat a žádné jsme nepoztráceli. Kluci bodovali na 5. místě (Pápn, Miro, Mrazák), další na 26. místě (Báša, Tom, Vrabčák) a na 45. místě (Ríša, Dany, Veličenstvo).
Ženy také bodovaly: Kebu to přinesla na 6. místě nakonec jsme byly 9. (Kebu, já, Silva). Druhá štafeta se s tím také pěkně poprala a skončila na krásném 23. místě (Žofka, Peťka, Januš). Klobouk dolů před výkonem Januš, která svým 10. nejlepším časem na úseku stáhla 9 míst!
Tak na podzim!

Anča

6. - 8. 5. Mariánskolázeňský jarní trojúhelník
Ve dnech 6.-8. května uspořádal oddíl Slovan Mariánské Lázně už 26. ročník. Tentokrát byla shromaždiště všech 3 etap na území města, závodníci tedy mohli využít MHD. Začínalo se v pátek v podvečer (start 0 byl až v 17:30) delším lesním sprintem na „pětce“ mapě Medvědí pramen s blízkým shromaždištěm v hale zimního stadionu. Tratě vedly většinou v mírně zvlněném, dobře průběžném lese a většinou se to švihalo rovně. Já jsem ztratil asi minutu v hustnících v poslední třetině trati, přesto to stačilo na 2. místo v H55 (za Hořínkem). Jarmila zvítězila v D60, po chybném umístění kontroly v D35 byl závod ukončen na 5. kontrole, kde byla Eva 2. Zúčastnilo se 6 sparťanů, další přijeli až na 2. a 3. etapu. Část sparťanů měla nocleh na postelích, zbytek v tělocvičně základní školy. V sobotu i v neděli (2. a 3. etapa) měla shromaždiště na severním konci Mariánských Lázní, u tenisových kurtů. První starty byly až v 10:30, na start nebylo daleko, byl čas na prohlídku centra města, kolonády a objektů v Martínkových sadech (Lesní pramen, sochy). 2. etapa – klasika - se běžela na mapě Balbín-východ z r. 2009. Tratě byly hodně kopcovité, H55 měla při 5,1 km 195 m převýšení. Začátek jsem zvládl dobře, ale zasekl jsem se na 6. kontrole –S okraj hustníku mezi dalšími hutníky.Většina s tím problémy neměla, já tam nechal 11 minut. Poznamenalo to i můj další výkon, několik minut jsem nechal i na 8. kontrole, kde byla v sousedství nová paseka a 1. hustník už nebyl hustníkem. Miloš zvládl ze sparťanů lépe a po zásluze skončil na bedně za 3. místo. Druzí skončili i Jarmila v D60 a PeRej v H70.
Poslední, 3. etapa na téměř 6 let staré mapě Pastýřské odpočívadlo byla méně kopcovitá, zato velkým rébusem byly „odrostlé“ porosty. Pořadatelé na tuto skutečnost upozorňovali, proto jsem na 1. kontrolu – studnu v zarostlé pasece – zvolil dost dlouhou obíhačku po cestě – a vyplatilo se! Na 2. kontrole jsem měl na největšího soupeře 8 minut. Na 3. kontrole jsem ztratil dohledávkou asi 2 minuty, ale další, spadlý posed v bažinatém nepřehledném hustníku mě stál plných 13 minut – špatně jsem vyhodnotil porosty a hledal jsem tvrdošíjně o pás dále. Zbytek závodu už jsem absolvoval bez větších chyb, dokonce opět dvěma nejrychlejšími postupy, ale stačilo to jen na 4.místo. Na 3. místě skončila Jarmila, na 2. PeRej. Nevyhlašovalo se tentokrát pořadí v etapě, ale celkové pořadí po 3 etapách. Na bedně stáli Jarmila, Miloš a PeRej. Celkem jsme si odnesli dost půllitrů a jiných sklenic.
Přes „kapří“ kontroly se dobře zorganizované závody asi pro 220 závodníků celkem líbily. K tomu přispělo i krásné počasí a příjemná atmosféra Mariánských Lázní.
Výsledky

Jaromír

8. 5. Pražský maraton
Tak jsem se poprvé vypravil na klasický maratón a stálo to za to.
Tuhle vzdálenost už jsem sice běžel, ale nikdy ne jako oficiální městský měřený maratón na asfaltu a kostkách… Počasí vyšlo, testovací dubnový půlmaratón jsem běžel bez problémů, tak uvidíme jak to půjde na dvojnásobné vzdálenosti.
Vybíhám z posledního startovního koridoru – na dohled od Prašné brány – daň za pozdní přihlášku a za 10 minut procházím startovním obloukem na Staromáku… Zatím to tedy vypadá spíše na Pedigree procházku se psy, ale budiž…
Začátek není úplně ideální, už na 1. km svádím boj s dnešní snídaní – ten tvrdý makový trojhránek z Alberta asi nebyl úplně čerstvý – ale bylo to to jediné co včera v 8 večer ještě měli…, zároveň jsem podcenil WC před závodem, takže na Úřadu vlády mají mokrou zeď – tím jsou počáteční problémy vyřešeny a od 3.km už běžím tak jak potřebuji.
Tempo jsem si stanovil podle půlmaratonu „na jistotu „ na 6 min/km, takže běžím na čas zhruba 4:15 a uvidíme jak se to bude vyvíjet, aneb zrychlit se dá vždycky…
Na 4.km kontroluji čas a jdu pod 5min na km, běží se mi lehce, ale tempo je tempo, takže ubírám plyn a do 10.km už jsem „v normě“.
Krásně to utíká, kochám se okolím, užívám si hudbu kolem trati a atmosféru, na první otočce v Podolí (+- 21,5km) jsem kolem 2:03, pravidelně piju, sem tam banán, houbička.
Na 25. u Anděla začínám poprvé cítit nohy, ale pořád se mi běží lehce bez křečí, držím tempo a rozhodnutí o případném zrychlení nechávám na 30.km.
Na Strakonické - na druhé otočce už to slušně pálí, je kolem poledne a já si s namočeným šátkem libuji jak jsem na to vyzrál
Na 30.km nechávám tempo jak je, radši budu mít 3-5 min. rezervu na případné WC a občerstvovačky.
Nohy jsou „nejhorší“ kolem 34.km, ale kupodivu jenom nohy – sil mám dost, ostatní funguje, udržet tempo stojí více sil než dosud, ale kolem 38.km, vše odezní a tajně začínám pomýšlet na čas pod 4:00 – nějaká rezerva tam je, dalo by se ještě zrychlit…no uvidíme….
Běží se mi skvěle, začínám zrychlovat ,ale v zatáčce do Pařížské už vím, že to pod 4:00 nebude – nevadí, v cílové rovince sbírám poslední síly – a divím se kolik mi jich ještě zbylo a mám to za 4:03:48
Žádné křeče, žádná větší krize, je mi fajn - v pohodě odcházím do zázemí, takže maximální spokojenost
Fajn atmosféra, dobré počasí, pravidelné občerstvovačky, matonka v cíli na mě taky ještě zbyla – co víc si přát!
Velké díky pořadatelům z PIM a dobrovolníkům – myslím, že organizačně bez chyby!! Jo a taky díky fanouškům kolem trati – především cizinci si to opravdu užívali a bylo to moc příjemný – tohle z lesa z orienťáku neznáme…
Cíl na příště je jasný…

Ríša

6. 5. SAXBO 2011
Jako již tradičně, na přelomu dubna a května se konal již bůhvíkolikátý ročník Česko-Saských dní orientačního běhu, také tradičně dvouetapový. První etapa u nás na mapě Kanafásek byla mírně kopcovitá, se skalkami, kameny, bažinkami i hutníky. Trať H60 (společná s D45) byla dost jednoduchá, kontroly nezašívané a jakožto klasika měla na dvou úsecích zásadní volbu postupu. Mně se celkem dařilo (nejrychlejší na 1. Kontrolu), ale ztratil jsem asi 2 minutovou dohledávkou kamene v nepřehledné stráni. Jeden z favoritů Conrad tam nechal daleko víc a skončil skoro 4 minuty za mnou. Na nejdelším úseku jsem asi nezvolil optimální postup (vzal jsem to přes kopec místo dlouhé obíhačky po cestě), ale bral jsem aspoň „bramborovou“.
V podvečer se sparťané rozdělili podle ubytování. My, co jsme spali v Jablonném v poloprázdné tělocvičně, případně na přilehlé chodbě, jsme navštívili jako loni hospodu U českého lva, kde se stejně jako loni PeRej marně dožadoval špaget, které byly na jídelním lístku.
V neděli ráno, na 1. máje, jsme se přemístili do Německa, kde nás u městečka Olbersdorf čekala 2. etapa – mnohem kamenitější, i s několika pásy skal a s větším převýšením., na mapě „Alte Leipaer Strasse. Také zde bylo několik voleb postupu. Já jsem tentokrát trochu hledal hned 1. kontrolu – kámen v nevýrazných porostech, když mě zmátl nezakreslený zarostlý průsek. Na 3. kontrolu jsem šel 19 vrstevnic přes kopec, obíhačka mi připadala moc dlouhá. Na 4. kontrole mě dostihl pozdější vítěz Ziesche, on šel pak přes kopec přímo, já jsem pár vrstevnic ušetřil, ale opět jsme se sešli. Při seběhu přes kamenná pole mi zmizel, ale naštěstí jsem ho viděl vylézat z prohlubně ve vysokém lese s minimem záchytných bodů. (Na této kontrole nechal Conrad řadu minut a skončil opět za mnou.) Pak následovala ještě jedna dobře dohledatelná jáma a pak sběrka u trati. Skončil jsem na 2. místě, stejně jako Jarmila v D65. Kromě diplomů se předávaly i medaile, takže jsme získali 2 stříbra.
Za zmínku ještě stojí místní dobře udržovaná úzkokolejka s několika vláčky. Nádraží Olbersdorf a mašinku jsem si vyfotil.
Výsledky

Jaromír

13. 2. Boganův memoriál
Protože stále nemůžu cupitat, přihlásil jsem se na Boganův memoriál (kdysi závod pražských horolezců na lyžích), v Jeseníkách. Letos pro nedostatek sněhu neběžel na tradiční trati se startem ve Stříbrnicích a cílem ve Starém Městě pod Sněžníkem, ale na upravených tratích u chaty Paprsek. Přidali jsme se k veřejnému závodu na tratích 39 km pro muže (3 okruhy po 13 km) a 20 km (7 a 13 km) pro ženy. Start byl hromadný ve 2 vlnách, běželo se klasicky. Ve zmrzlých stopách byl poprašek 1-2 cm prašanu, skoro všichni vsadili na na modrý klistr či skare jako podklad a modrý tuhý navrch. Lyže se mohly mazat ve vytápěném stanu. Ve stopě jsem se snažil (a máza mi vyhovovala) a podařilo se mi urvat 3. místo mezi "horolezci" nad 50 let.

Jaromír

28. 11. Mapy ME z Benátek (sobota a neděle)

11. - 15. 11. San Marino a Benátky
Tak jsem zase po nějaké době vyrazil na závody organizovaně busem, a to konkrétně na městský orienták do Benátek spojený se dvěma závody v San Marinu.
Jedeme přes noc a kolem 9:00 přijíždíme do San Marina. Dopoledne ubytování a krátká prohlídka historického centra kde se zítra poběží sprint, odpoledne na rozběhání krátká trať v místním lesoparku Monte Correto.
Co se týče terénu, tak se v podstatě jednalo o zarostlou stráň kde píchalo snad úplně všechno co tam rostlo – ostružiny, keříky, stromky – chyběly už jen kaktusy… takže hlavním cílem bylo neupadnout ?
Závod a tratě bych náročností přirovnal k našim PPŽ v ďáblickém háji, celkově to bylo příjemné proběhnutí, ale to nejlepší nás čekalo až druhý den.
Počasí nám přeje, dopoledne je kolem 20 C a sluníčko - ráno dole u hotelu byla sice totální mlha, ale tady nahoře je díky inverzi krásně teplo a slunečno, mapa je v měřítku 1: 3.000 a jelikož se historické centrum města rozkládá na táhlém pahorku, je tu i slušné převýšení a to hlavně po schodech.
Startuje se z malého lesíku na kraji mapy a hned na první kontrolu se vbíhá hradbami do historické části města, kde je natočený zbytek trati. H21 to mají „pouhé“ 2 km, ale i když jsou na mapě některé kontroly kousek od sebe, všechno je třeba obíhat a hlavně důkladně číst mapu – je to samá zídka, plot, příkré srázy, slepé uličky a hlavně schody ? No posuďte sami – viz. mapa.
Trať, počasí i prostředí perfektní, nad výsledným časem už jsem ale tolik nejásal?
Odpoledne vyhlášení v centru města v malém amfiteátru s hudebním a tanečním doprovodem (pravděpodobně místní orienťácké ikony ?) Nicka Manfrediho, ve zbytku dne procházíme to co jsme dopoledne probíhali.
Další den brzy ráno odjíždíme směr Benátky, kde poběžíme vyhlášený městský závod. Jsem tu poprvé, takže si to pořádně užívám – perfektní zázemí ve sportovní hale přímo u nábřeží, start na krásném schovaném náměstíčku, počasí opět „na kraťasy“, trať by sama o sobě byla bez převýšení nebýt častého přebíhání kanálů – pár schodů nahoru a hned zase pár schodů dolů, krásná zákoutí a slepé uličky – díky trati s motýlkem jsem jednu takovou navštívil hned několikrát ?… Atmosféra perfektní, kličkování mezi turisty docela jde (čekal jsem to horší), doběh na nábřeží, rychlá sprcha a vyrážíme na krátkou prohlídku města, večer odjezd směr ČR.
Krásné 3 závody, výborná orienťácká parta, vřele doporučuji

Richard

4. 11. Výsledky podzimního oblastního žebříčku
V kategorii D35L zvítězila Dana (blahopřejeme!), v H55 byl 3. Miloš N., 4. místa obasadili Hana Veljačíková (D14) a Miloš Semorád (H65), shodou okolností nejmladší a nejstarší sparťané.
Někteří sparťané měli méně závodů, jinak by se určitě umístili výše.
Výsledky

Jaromír

31. 10. závod v Dřevěnicích
Poslední říjnový den, pěkné počasí a z Prahy dobře dosažitelné shromaždiště východočeského žebříčku v Dřevěnicích u Jičína přilákaly také dost závodníků z jiných oblastí (pořadatelé z oddílu SJC uvádějí 742 účastníků v 38 kategoriích). Zúčastnilo se také 8 sparťanů. Pěkné shromaždiště bylo mezi chatkami kempu s dobrým zázemím, dokonce sprchy s teplou vodou. Nezvládnuté bylo prý občerstvení v režii kempu, zachránil to pořadatelský stánek s koláči a jinými dobrotami. Běžela se krátká trať na desítce s názvem Špice. V mírně zvlněném terénu byly postaveny pěkné tratě s velkým počtem kontrol, převážně v hnědé barvě – jámy, srázky, rýhy. Průběžnost byla většinou dobrá, ale byly i hustníky a nepříjemné ostružiny. Konkurence ve všech kategoriích (východočeši mají veteránské kategorie C a D, obě dosti početné, v D, H21 byly A, C, D). Já jsem se v H45C dopustil hlavně ve 2. polovině několika chyb, někdy jsem za běhu těžko hledal ve spleti spojnic tu aktuální. Nejlepšího umístění dosáhla Dana v D35D (2.)
Výsledky

Jaromír

31. 10. Která cyklistka je v ČR nejkrásnější??? volte miss cyklistika 2010
Podpořte Spartu i v jiném sportovním odvětví. Katarína Hranaiová, cyklistka, si to zaslouží...
Na webu: www.ceskysvazcyklistiky.cz, konec hlasování bude: 10.11. 2010 , vyhlášení 11.11.2010.

Pořadatel ankety Český svaz cyklistiky

Víkend 23. - 24. 10. poslední pražské oblasťáky
Středočeský oddíl SK Kamenice uspořádal na obnovené mapě Na Požárech (z dílny R. Horkého) poslední podzimní žebříčky. Shromaždiště bylo v obci Pohoří – místní hospoda poskytla vytápěný sál, na louce nad obcí se v kiosku prodávalo hlavně sladké občerstvení, ale také turistické a cyklo-mapy. V sobotu se běžela krátká, v neděli klasika. V sobotu bylo slunečné, ale chladné a dost větrné počasí, v neděli zataženo, trochu tepleji a spadlo i pár kapek.Většina veteránů běžela na desítce. Starty byly dost časově natažené. V sobotu měla H45L společnou trať s D35L, v neděli s H21K. Terén byl jen mírně zvlněný s údolíčky a kupkami s roztroušenými balvany. V plošším terénu většinou v hustnících byly i bažinky a tam byla orientace obtížnější. Některá místa prý byla „kapří“. Já jsem v sobotní krátké trati udělal dvě větší chyby v dohledávkách (bažinky a naběhnutím na jiný hřbet), a přesto jsem skončil v H45L na 3. místě, ovšem s 10‘ ztrátou na vítězného Cábu. Nedělní klasika měla první půlku v hustníkách, které se daly někde oběhnout po cestě. Za 3. kontrolou mě doběhl pozdější vítěz Kožich. Následujících 6 kontrol jsem mu stačil (a nerazil jsem vždycky jako druhý), ale pak mi zmizel v hustnících. Měl jsem pak tři nepříliš zdařilé postupy, jednou s naběhnutím na jinou kupku, ale bylo z toho ještě slušné 5. místo. Celkově bych zhodnotil oba dny jako pěkné oblastní závody.
V sobotu se dařilo Jarce (1. v D55), Milošovi S. (2. v H65), Daně (3. v D35L), Miloši N. (3. v H55), 3. Liškovi (H21L). V neděli přes větší účast sparťanů se nám již tolik nedařilo – byly i disky. Čestný úspěch pro Spartu zaznamenala Jindra 3. místem v D45L.
Výsledky sobota a neděle

Jaromír

Víkend 16.-17. 10.
V sobotu pořádala Přírodověda klasickou trať na mapě Bouchalka (dříve Hrobiště). Mapa měla být z roku 2008, pro žákovské kategorie a veterány nad 55 let desítka s dokreslenými novými pasekami a oplocenkami, pro ostatní patnáctka se stavem z roku 2008, když nové paseky (a bylo jich hodně) si mohli prohlédnout na mapě vyvěšené na startu. Bylo to trochu jinak, zřejmě už mapa z roku 2008 byla místy zastaralá. Nejvíc mi vadily mírné posuny nebo rozšíření oplocenek a pasek. Terén byl mírně zvlněný a místy s podrostem včetně ostružin. Já jsem v deštivém počasí udělal chyby hlavně v dohledávkách. Většina sparťanů využila zázemí motorestu Bouchalka, spokojil jsem se se šatnou u tenisových kurtů. Ze sparťanů jsem startoval jako poslední, neochutnal jsem ani vyhlášené koblihy.
Ze Sparťanů zvítězili Dana (D35L), Markéta (D45K) a Láďa (H45K), 2. místa obsadili Myro (H21L), Martin (H45K) a MIloš N. (H55). Výsledky. Diametrálně odlišná byla neděle – po protrhání oblačnosti od SZ slunečná, i když chladná. Otevřené shromaždiště na hřišti nedaleko pole fotovoltaických panelů Středočeský mělo na oblasťák (pro 3 oblasti) nadstardardní občerstvení, dokonce se dvěma kiosky s párky, pivem, grilovanými klobásami či langoši. Oddíl Roudnice s výpomocí dalšího oddílu Litoměřic uspořádal na rovinaté desítkové mapě (se 2 m ekvidistancí vrstevnic) Zavadilka závod na krátké trati. Mapa průměrné kvality, pásy hustníků se sítí cest a průseků. Největší loterie byla klasifikace hustníků, kdy některé dvojkové jsem probíhal. V určitých částech mapy byla vysoká tráva a v ní i další nemapovaný podrost. Právě dlouhý postup zarostlým terénem místo po komunikacích na předposlední kontrolu mě srazil z 3. až na konečné 7. místo v H45L. Zajímavostí je dělené 1. místo Dany, 1. byla i Markéta. 3. místo obsadil Miloš S. v H65, brambory brali Miloš N. (H55) a PeRej(H65).
Výsledky sobota a neděle

Jaromír

Šumavský kufr
Skupinka sparťanských veteránů si pořádání vynahradila nedělní účastí na 2. závodě Šumavského kufru. Závod na klasické trati pořádaly Kašperské Hory ve Lhotě pod Kůstrým. S velmi dobrou mapou Zahájený jsem si celkem rozuměl, ale asi 2 postupy se mi moc nepovedly (hlavně ten nejdelší, na 2. kontrolu), takže jsem v H45 opět získal bramborovou. Zato Dana se vytáhla a odvezla si vítězství v D35. Před vyhlášením jsme ještě stihli oběd v restauraci, ale stejně nám pak v pošmourném větrném počasí bylo chladno. Výsledky budou časem na http://www.ksh.wz.cz/vysl.htm

Jaromír

Pořádali jsme
Dne 2. října jsme pořádali 1. podzimní oblasťák. Kvalitní zázemí nám poskytl objekt zámku - Lesního učiliště v Březině u Rokycan, majetek pana Zdeňka Sternberga. Trochu kratší klasiku na mnou revidované mapě Radečské hradiště postavil Myro. Dík patří všem, kteří pomohli s přípravou i pořádáním, jmenovitě Myrovi, který postavil kvalitní tratě, Járovi za přípravy mapy pro tisk a řediteli Ríšovi, který to dal všechno dohromady. A samozřejmě i rodině Lohrů za zajištění občerstvení, Veljačíkům a Želvovi za péči o děti,…

Jaromír

Mistrovství ČR štafet a klubů 2010
pořádala Pragovka v Buku u Příbrami 25.-26. 9. Běželo se na obnovené mapě U liščí boudy. V sobotu postavila Sparta 5 tříčlenných veteránských štafet a po jedné H21 a D21. Nejmladší veteráni H105 ve složení Ríša-Danny-Liška obsadilli v konkurenci 24 štafet velmi pěknou 5. příčku. Naše snaha postavit aspoň jednu silnou štafetu s aspirací na bednu přinesla své ovoce - štafeta H180 ve složení Miloš-Zdeněk-Jaromír mezi 9 štafetami těsně zvítězila. V kategorii H165 byla ze 2 sparťanských štafet lepší ta ve složení Pavel-Rakvička-Miloš S.
V neděli bylo po celonočním dešti podstatně chladněji než v sobotu a téměř po celou dobu závodu pršelo. Postavili jsme 2 sedmičlenná družstva DH21 a 3 pětičlenná veteránská družstva, každé v jiné věkové kategorii. Aby se sestavila družstva, museli jsme do sestav zařadit i několik sparťanů, kteří už skoro nebo vůbec nezávodí, většinou do družstva „na pohodu“. Lepší družstvo DH21 ve složení Štěpán-Ivule-Myro-Silva-Mrazák-Anča-Liška obsadilo pěknou 10 příčku. Veteráni DH300 měli snadnější pozici - štafety byly jen 3, na bednu stačilo doběhnout a nebýt disk. Kvůli chybě pořadatelů – zřejmě špatně zadané kódy - to na disk vypadalo hned po 1. úseku (Jaromír), ale ve skutečnosti jsme měli 16‘ náskok. Ten se sice postupně propadl do ztráty na první Pardubice, ale 2. místo jsme s přehledem udrželi (Jaromír-Jarmila-Miloš S.- Helena-Rakvička).
Výsledky štafety a družstva

Jaromír

18. - 19. 9. Mistrovství republiky a veteraniáda na klasické trati
Konalo se v Kostelci u Jihlavy.. Sobotní kvalifikace (semifinále) na mapě Pechův kopec byla pro veterány H60 dost jednoduchá a volba postupů byla vlastně jen na 1. kontrolu a na sběrku. Zato pro finále (a zřejmě nejen pro finále A) byla postavena velmi kvalitní, náročná trať na mapě Korunní vrch, kde se střídaly delší a kratší postupy a ani dohledávky nebyly tak jednoduché. Terén byl mírně zvlněný, vysočinský, ale řekl bych že méně bažinatý než béčkový žebříček v Čachnově. Korunou byl dlouhý 1,5 km postup v poslední třetině trati. Jako 4. ze semifinále jsem startoval jako 4. od konce a jako 4. taky skončil. Před startem bych to bral, ale vzhledem k 9“ ztrátě na 3. místo a 18“ na 2. místo jsem trochu naštvaný, ztratil jsem při postupu na další kontrolu po dlouhém postupu. Taky každý rok přibude několik mladších soupeřů – letos Hořínek, který skončil 2. A jak ostatní spaťané? Na bedně skončil jen Miloš Semorád – 2. v H75. Finále A si zaběhli Ivule a Mrazák, béčko Myrek a céčko Liška (v něm skončil 3.) Možná, že sestřih z finále jste viděli ve středu na ČT4. Ostatní výsledky, fotografie a další najdete na stránce závodu

Jaromír

11. - 12. 9. Béčkové závody v Čachnově na Vysočině
Shromaždiště bylo mírně podmáčené, sparťanský tunel jsme postavili na sušším místě za doběhovým koridorem. Běželo se převážně v těžkém podmáčeném vysočinském terénu s klacky a rozplizlými hustníky. V sobotu byla klasika. Starší veteráni byli trochu zaskočeni, že ani pro ně nebyla mapa desítka; na patnáctce byly některé detaily špatně čitelné, třeba hustá síť vodotečí byl někdy rébus. V H75B zvítězil Miloš Semorád. Dana obsadila 3. místo v D45B. Já, s jednou větší chybou, kdy jsem malou prohlubeň hledal v jiném pásu hustníků, jsem získal v konkurenci rychlejších běžců bramborovou, stejně jako Ríša v H21B. Ubytování v tělocvičně ve Svratce bylo kvalitní, ještě večer šla teplá sprcha. Horší bylo posezení v hospodě U berušky. S delším čekáním na jídlo jsme počítali, ale s omezeným výběrem a takovou houževnatostí masa (ve Svrateckém guláši s bramboráčky) jsem se ještě nesetkal. Taky jsme pěkně nasákli kouřem, táhnoucím se z kuřácké části. Chuť jsem si spravil v neděli pořadatelskými koláči, nakoupenými pro jistotu ještě před závodem a výborným těstovinovým salátem s tuňákem po závodě – vše za „lidové“ ceny.
Nedělní krátká trať byla více v hustnících s melioračkami a bažinkami. Přes velkou chybu hned na 1. kontrolu jsem (při neúčasti Chmelíka) obsadil 2. místo v H60B, stejně tak Ríša. Třetí místa obsadili Dana a Miloš S., Báša byl v H21A na velké bedně – 6.
Výsledky sobota a neděle

Jaromír

4. - 5. 9.
Po sprintu jsme se přesunuli do rekreačního střediska nedaleko Pecky, kde se na velmi kopcovité mapě Kazabrud konaly závody štafet. Měli jsme objednanou půlku chatičky přímo v centru, nakonec jsme ji měli celou a přikoupila se další. Starší veteráni H165 to měli jako nácvik na MČR štafet, zde v sestavě Jaromír-PeRej- Láďa. V sobotu jsem rozbíhal já. 100 m po startu do prudkého kopce - a pole závodníků se dost roztrhalo. Z jedničky na dvojku se ve svahu v bílém lese oblézaly a přelézaly pokácené stromy. Střední část s malými kupkami a kameny byla v mírných svazích v průběžnějším lese K divácké a shromaždištěm se běželo z kopce, v pytli jsme vyplazili jeden kopec, seběhli na sběrku a uháněli do cíle. Zaběhli jsme slušně, bohužel PeRej špatně přečetl kód na mapě a orazil jinou. V neděli rozbíhal Láďa. Nějakou chybu udělal, ale celkem dobrý. PeRej na prostředním úseku měl asi 6‘ kufr a já asi minutovou chybu v závěru. Průběh shromaždištěm do kopce dal tentokrát víc zabrat. Teď k ostatním: Kvůli zdravotní indispozici Žofky běžely naše ženy v sobotu mimo soutěž – s finišmanem Pavlíkem. V H105 jsme získali 2. místo zásluhou tria Honza F.-Ríša-Dany a v H21 (Štěpán-Liška-Mrazák) bramborovou. V neděli to bylo trochu horší.
Výsledky sobota a neděle

Jaromír

4. 9. Sprint v Janských Lázních
Poslední závod Hummel sprint cup se konal v Janských Lázních. Kryté shromaždiště bylo v hale hotelu Omnia. Sprinty jsou sice doménou áčkařů, ale přihlásilo se i pár sparťanských veteránů. Pořadatel z Trutnova toho dost utajoval – popisy až na předstartu, cesta na start oklikou přes 2 km, skoro na vrchol kopce. Mapa ve sprintovém klíči byla 1 : 4000. Poněkud problematický z hlediska obuvi byl sešup z prudkého kopce lesem k 1. kontrole v údolí. Pak už byl povrch převážně tvrdý – asfalt, beton, jen občas trávník. Nepřekonatelné zdi jsem uhlídal, jen postup na sedmičku jsem měl o pár desítek metrů delší než optimální. V H55 jsem skončil 3. Stejné místo obsadil také Mrazák v H21E, ale to mu vyneslo celkové vítězství v Hummel Sprint Cupu.
Výsledky

Jaromír

27. - 29. 8. Jesenický labyrint
Na konci prázdnin jsme dali přednost 3 denním závodům pořádaných oddílem JES, centrum na poněkud podmáčené louce za obcí Krty. Tam byl kromě centra slušně zásobený „tradiční“ bufet. Většina závodníků postavila stany na sušší první louce. První etapa byla orientačně nejtěžší, kontroly v kamenitém terénu, někdy dost zašívané, většinou méně výrazný kámen ve skupině kamenů, z nichž některé nebyly dobře vidět. Udělal jsem obrovskou chybu již při postupu na 3. kontrolu, a tak jsem skončil dost vzadu. Chuť jsem si spravil v „klasické“ 2. etapě, V kategorii H60 při neúčasti Jar. Pospíšila se po 2 etapách s velkým náskokem na špici usadil Jarda Hořínek, za ním ve 3 minutách 4-členná skupina, kde jsem byl také já. Třetí etapa byla zkrácená trať. Posunul jsem se o jedno místo – na bednu - za Hořínkem a Zd. Kočem. Kromě klasických 3-denních proběhl v sobotu odpoledne ještě 12 minutový free order supersprint a po západu slunce ještě nočák.
Výsledky

Jaromír

20. - 22. 8. Pěkné prázdniny v Nové Vsi a Branžeži
Ubytování ve stanech bylo v „kempu“ Peklo. (Slovo „kemp“ dávám do uvozovek, přesnější by bylo „tábořiště“, hygienická zařízení za ta léta dále zchátrala a úklid se zjevně nekonal, jedna restaurace zbourána, netříděné odpadky se hromadily. Aspoň že v místě fungovala jedna restaurace s vyhovující nabídkou – např. pizzy). Prezentace byla asi kilometr dál, na louce u Nové vsi, na východní straně rybníka (momentálně se zákazem koupání). Závody začaly tentokrát netypicky už v pátek odpoledne. Dopoledne se konal závod jednotlivců v rámci Euromeetingu, v sobotu dopoledne jsme mohli sledovat závod štafet, kde sice Mrazák neměl svůj den, ale české štafety – jak D, tak H v závodě zvítězily. Všechny etapy se běžely na desítce, ale zvláště v páteční 1. etapa by vyžadovala nejméně sedmapůlku, aby se dalo domapovat k některým kontrolám. Druhá etapa - zkrácená trať: Začátek lehké skály, závěr v bažinatém a zapráskaném lese. Třetí etapa byla klasika. Hlavně starší veteráni si v cíli stěžovali na kontroly viditelné zdálky, ostré úhly a celkem jednoznačně nejvýhodnější i dlouhé obíhačky po cestách. Mně se to vyplatilo, z 9. místa jsem dolezl až na bednu. V kempu jsme si také vyzkoušeli vzorky dresů pro sezónu 2011, které přivezla Ivule.
Výsledky

Jaromír

14. - 15. 8. Valečov
Tři etapy s tradičním centrem v amfiteátru pod hradem Valečov, kde byl i cíl všech 3 etap. Stejně jako loni, sobotní dopolední etapa v dešti až v lijáku. V odpolední etapě už nepršelo, ale ve vlhkém vzduchu jsme se pěkně zapotili. 1. i 2. etapa se běžely na pětkových mapách, ale přesto jsem měl problémy správně přečíst hlavně vrstevnice. Ve skalách a v terénu s hlubokými údolími jsem si moc nezaběhal. Nedělní 3. etapa se běžela na mnohem čitelnější trojkové mapě Jeskyňková. Skalních jeskyněk bylo hodně. Stavitel z toho udělal místy hru na slepou bábu – jeskynní kontroly byly nejen v hloubi jeskyně, ale často i za rohem. Bez čelovky se nedaly kontrolovat kódy. K tomu jedna jeskyňka s kontrolou za rohem, v mapě jako skalnatá jáma. Jako zpestření dobré, ale bohužel, mně tento typ závodu nesedí. Organizace pod vedením J. Havlíka na dobré úrovni. Bufet byl zásoben slušně, ale pivo moc pěnilo a obsluha pak nestíhala.
Výsledky

Jaromír

24. - 28. 7. OOCup 2010 – závody ve Slovinsku
Společně s Jahnovými jsem se zúčastnil 5-denních závodů OO-Cup. Ukázalo se, že také Liška. Centrum bylo v kempu nedaleko městečka Nazarje, ale na etapy jsme jezdili i pěkně daleko (a vysoko). Na místo jsme dorazili v pátek v podvečer, v sobotu byla 1. etapa na mapě 1 : 7500. Celý závod lilo a bylo dost chladno – v cíli jsem uplatnil kulicha. Terén mírně kopcovitý s mnoha menšími závrty, převážně dobře průběžný. Pokud byl jílovitý podklad, pěkně to klouzalo a traverzovalo se smykem. Popisy (ve všech etapách) poměrně malého formátu byly jen na mapě. V kempu bylo sice vidět, že pršelo, ale voda se rychle vsákla. Druhá etapa se běžela na „desítce“, v podobném terénu s ještě lepší průbežností, s dosti hustou sítí pěšin a cest. Třetí etapa se běžela za slunečného počasí opět na „sedm a půlce“. Na mapě bylo kromě závrtů, kupek a údolíček množství skalek a kamenů. Zde se mi moc nedařilo – z trojky jsem zakufroval na jedničku, ze čtyřky jsem lezl nejdříve na sedmičku …..4. a 5. etapa měly shromaždiště na Veliké planině, ve výšce asi 1500 m n. m., kam se muselo vystoupat pěšky asi 45 minutovým výšlapem. Zde se závodilo převážně v otevřeném a polootevřeném prostoru. Čtvrtá etapa byla pro veterány M60 na mapě Mala planina, koncipovaná jako krátká trať, kontroly byly kameny, jámy, kupky a údolíčka. Zde se mi opět nedařilo, několikrát jsem „ulítl“. Zabrat dala 3. kontrola od konce – vystoupat 10 vrstevnic na kopec, na sběrku a do cíle taky do kopce. Poslední etapa na mapě Velika planina byla konečně klasika. Po startu se běželo po loukách, kde bylo hodně kontrol v závrtech, někdy pěkně hlubokých, pak 4 kontroly v lese, kde se to (na mapě) hodně černalo a kde čekal špatně průběžný kamenitý a členitý terén. Dostali mě na údolíčko, kde byla kontrola za padlým kmenem a 3 minuty jsem tam kroužil. Následně jsem si vybral nevýhodnou obíhačku přes údolí. Velmi rychlý závěr už byl zase v polootevřeném a otevřeném terénu. Tam mě předběhl Aleš Chmelík, který pak byl jako celkově 3. na bedně. Celkově to byly velmi pěkné závody převážně v mapově složitějším terénu. Hodně závodníků bylo z Česka, dost jich bylo na bedně. Večery v kempu s Jahnovými a Krejčíkovými (TZL) byly samozřejmě s nezbytnou grilovačkou (s jednou výjimkou – když došly grilovací briketky), posezení pod stříškou, takže ani deštík nás nezaskočil.
Stránky závodů

Jaromír

31. 7. - 6. 8. WMOC 2010 – Švýcarsko
Centrum závodů bylo ve sportovním komplexu ve městě Chaux – du – Fonds. Už z názvu je vidět, že pořadatel je z francouzsky mluvícího kantonu. Na místo jsem jel s Krejčíkovými přímo ze Slovinska, protože Jahnovi se vraceli do ČR. Dorazili jsme těsně po půlnoci, v dešti. Znamenalo to strávit zbytek noci v autě. Pořadatelé začali úřadovat až v 10 h dopoledne (v pátek). Vyzvedl jsem si tašku se startovním číslem, bulletinem, nožem Viktorinox a čokoládovou minityčinkou Ragusa. Vysolil jsem 150 CHF za kemp a mohl jsem si jít postavit stan v nečíslovaném sektoru C vedle tréninkového hřiště s umělým povrchem. Nadmořská výška Chaux – du – Fonds je asi 1000 m, ale horko bylo dost. Odpoledne jsem si vyšel do města s tréninkovou mapou, projít si nějaké kontroly jako trénink na městský sprint, večer (24 h před svým startem) jsem si část trati proběhl. Následující den – v sobotu v podvečer - se běžela kvalifikace sprintu, ale v jiné části města než byl tréning. V kategorii M60 bylo 6 rozběhů po 74. Trať nebyla těžká, ale nedokázal jsem dost rychle najít cestu pod most, a tak jsem se kvalifikoval jen do finále C. Finále (mně se docela povedlo – 5.) se běželo v neděli odpoledne ve městě Neuchatel. K dopravě na do města většina závodníků použila vlaku – naše startovní čísla umožňovala bezplatné cestování nejen na závody a nejen vlakem. Po závodě došlo i na koupání v Neuchatelském jezeře, ale to se již blížila bouřka, takže jen rychlá prohlídka centra města pod deštníkem a návrat vlakem zpět do „kempu“. Stany jsme postavili na travnaté ploše ve sportovním komplexu, který zahrnoval krytou halu, atletický stadion, fotbalový stadion a několik travnatých tréninkových hřišť. Nedaleko bylo mezi domy další fotbalové hřiště. No my zase máme své herny...V pondělí ráno bylo po dešti mokro, ale nevypadalo to moc špatně, tak jsem se vydal na trénink. Od vlaku v Le Locle jezdil pořadatelský bus – shuttle. Během cesty se rozpršelo. Přesto jsem vyrazil s mapou, kde se vyskytovaly jak polootevřený a otevřený terén jako v 1. kvalifikaci (na „long“), tak les se skalkami a (menšími) závrty jako v 2. kvalifikaci (proti skutečnosti to byl jen odvar). Řádně promočený jsem se převlékl na terase restaurace a odjel zpět do centra. Zbytek dne jsem strávil převážně ve stanu včetně vaření a konzumace. Vždycky když jsem chtěl vylézt a jít do města, tak přišel další liják. Sušení dresů bylo naštěstí možné v šatně na stadionu, vytápěné přímotopy. Další den, v úterý, se běžela 1. kvalifikace ve městě Les Breuleux, pohodlná doprava vlakem podle startovních časů (první starty v 10 h, já startoval až po poledni). Shromaždiště bylo ve velké sportovní hale a sousední louce. Jako zajímavost zmíním předstart – vybavený hodinami ukazující čas s přiměřeným předstihem podle vzdálenosti od skutečného startu a s koridory, kudy pořadatelé pouštěli závodníky dále podle jejich startovního času. Závodníci se tak nehromadili u startu. Pro přehlednost byla startovní čísla ve 3 barvách – zelená, bílá a červená (podle věku), všechna pětimístná, kde první dvojčíslí vyjadřovalo kategorii. Mapa 1 : 10000 byla hodně žlutá – louky, žluto-bílý rastr, lesíky, osamělé stromy, ovšem často těžko určit co je co – zvláště za běhu. Já s tím kupodivu problém neměl, stále jsem si hlídal polohu a po pár drobných chybách jsem trať 5500 m s 80 m převýšení dal za něco přes 41´, což znamenalo 4. místo v 5. rozběhu (rozběhů bylo 6 asi po 75 závodnících). Bohužel, o to horší to bylo v 2. kvalifikaci v Les Cernets nad městečkem Les Verrieres – zřejmě nejtěžší terén z celého mistrovství. Zpočátku kopcovitý terén se skalkami a závrty, později došlo i na hodně kamenitý podklad se škrapy. V mapě byly zakresleny jen největší propadliny, jinak tečkovaně. Tam se asi vyplatilo oběhnout – pokud to šlo. Problémem byly nové pěšiny vyšlapané od závodníků. Já jsem zkazil už celkem lehkou 2. kontrolu – sráz, kdy jsem si nepohlídal azimut a udělal paralelní chybu, podobně jsem zkazil i 4. kontrolu a celkem lehkou dohledávku 6. kontroly. Pak to zas chvíli šlo – třeba pěkná obíhačka po blátivých pěšinách 15. mezičas (z 67 startujících). Po přeběhnutí pastviny do další části lesa – škrapy, kameny porostlé mechem a po druhé občerstvovačce přílišný risk – postup hrubým azimutem, kde jsem se chybně chytil nové pěšiny vyšlapané závodníky po nezakresleném průseku, který by Nožička žlutil - a 7 minutový kufr. Výsledkem jen 48. místo a v součtu 29. jako první nepostupující do finále B. Zamrzelo mě, že to bylo tak těsné – mohl jsem se utkat se Zdeňkem Kočem v B-finále. Den odpočinku před finále byl opět deštivý. Hodně jsem jezdil vlakem, podíval se opět do Neuchatelu, Le Locle a trochu se prošel po lesích a loukách v okolí Noiraigue - s deštníkem. Tam se dá jít třeba k obrovskému přírodnímu amfiteátru o průměru 1 km, na via ferratu na druhé straně údolí nebo údolím podél potoka do soutěsky s vodopády. Pěkným zážitkem byla také prohlídka muzea International d`Horlogerie - tedy hodinářství, se spoustou hodin různé velikosti a typů snad z celého světa. Mělkému údolí s městy Chaux-du-Fonds a Le Locle se říká v překladu „údolí hodinářů“ a mezi oběma městy je řada manufaktur různých výrobců hodinek, např. Tissot. Finále se běželo v sousedním terénu jako 2. kvalifikace, kde byly trochu větší kopce a hodně terénních detailů. Bylo tam však více cest a pěšin, což umožnilo dobré obíhačky. Já jsem byl po dobrém začátku na 3. kontrole ještě 6., ale po 4-minutovém rochání v podrostu a hledání kupky, která byla příliš placatá, jsem spadl až na 43. místo. Pak jsem to vylepšoval až na 23. příčku, ale kámen v zeleném mě srazil na 33. místo, které mi vydrželo až do cíle. Finálová trať mě trochu zklamala, protože se skoro nemuselo do komplikovanějších terénů – ani jedna kontrola v závrtu, jen jedna skalnatá jáma. A jak dopadli další 2 sparťané? Ve finále A sprintu skončil Vítek Pospíšil na velké bedně – 6 (M40), ve finále A long 17. Miloš Semorád (M75) byl ve finále B sprintu na 2. místě, v „long“ běžel finále A a skončil 34. Poslední den pořadatelé nasadili 50 % slevy na „merchandising“, tak jsem si koupil zelené triko. V centru závodů byly také kiosky s pochutinami a vínem, ale i různými cetkami typu „blešák“. Ale také se švýcarskými hodinkami a noži Victorinox. Byly i ochutnávky, potravinářských produktů, využívané některými účastníky k nasycení, aniž by zamýšleli cokoliv koupit. Podle představ pořadatelů se asi nedařilo třídění odpadu na PET, verre, ALU a déchets. Když nepomohlo ani přilepení „zástupce“ na víko kontejneru, už na 1. kvalifikaci byl zřízen přímý dozor pořadatelů, kteří raději třídili sami.
Stránky závodů

Jaromír

Cena střední Moravy
V krátkosti k Ceně střední Moravy. Závody byly pěkné a zajímavě postavené. 1 E byla krátká, 2 E klasika, 3 E volné postupy na všechny kontroly, taky bezva nápad, 4 E klasika a docela jsem se zapotil ale fajn. První čtvrtá etapa měla doběh na campu, 2 a 3 start i doběh v obci Malé Hradisko,cíl na fotbalovém stadionu.Zázemí dobré. Jídlo v restauracích trochu z ruky, na místě jen grilované maso , párky a hojnost pití. Vložené závody jsem nestartoval, ale fotil jsem na štafetách dvojic - sprint a bylo to zajímavé. První běžel 1 a 3 úsek, druhý běžel 2 a 4 úsek, mezitím museli vyčíst a znovu na start. Celý závod byl velice rychlý a měl divácky velký spád a zajímavé situace, Dobrý nápad.

Láďa Hošek

16. - 18. 7. HSH Vysočina Cup
Od pátku do neděle proběhly v okolí městečka Svratka 3 etapové závody HSH Vysočina Cup, některými běžci ze setrvačnosti stále nazývané Botas. Po každé etapě se z doběhnuvších účastníků vylosovali 3, kteří vyhráli hodinky od HSH. Centrum závodů bylo na louce pod lyžařským vlekem. Hlavní kemp byl na louce o něco níže. 1. etapa byla krátká trať a běžela se od 15 hodin za úmorného vedra. Startoval jsem až po 17 hodině, ale vedro bylo stále. V severní části mapy Česká cikánka (1: 10000) bylo velké množství kamenů, které velmi ztěžovaly pohyb terénem. Velká většina kontrol měla popis kámen, ale bylo velmi těžké ztotožnit tečku v mapě s kamenem v terénu. Poměrně velkou ztrátu jsem nabral už na prvních kontrolách, a tak ve výsledcích jsem byl až v půlce druhé desítky H60. Sobotní 2. etapa startovala od 9,30, ale horko už bylo dost. Na mapě Řasnička-východ byla postavena klasická trať s několika občerstvovačkami na kontrole i na postupu. Cestou k cíli se přebíhala říčka Svratka, dětské a některé další kategorie po lávce. (Já jsem brodil 5 m od lávky, které jsem si „v zápalu boje“ nevšiml). Zlepšeným výkonem, i když na Jar. Pospíšila, Švadlenu a Hrobaře jsem neměl, jsem postoupil na celkové 8. místo. Smůlu si vybrala Naďa, která uklouzla a sjela do údolíčka, kde si vykloubila nohu v koleni. Musela pro ni zajet sanitka. Ale zřejmě to dobře dopadlo, už pivních štafet (viz níže) se zúčastnila aspoň jako divačka, nohu v ortéze a vybavená berlemi. Po výborném obědě v blízkém hotelu Svratka jsem plánoval výlet na kopec, ale blížící se dešťové mraky a posléze bouřka mě donutily změnit úmysly a raději jsem se držel v blízkosti stanu. Déšť přišel v 16:15 h, byla i bouřka. Naštěstí zde neřádil vítr jako na karlovarsku. Přestávku v dešti pořadatelé využili k odstartování pivních štafet. Zúčastnili se i sparťané Štěpán a Myro, třetí člen byl hradecký Paclík. Tato štafeta zvítězila! Po nočním dešti a dalších bouřkách se o hodně ochladilo, ale pršet nepřestávalo. Jako 3. etapa se běžela zkrácená trať s handycapovým startem, v porostově petřejším a podmáčenějším terénu na mapě Česká cikánka. Pro mě konečně povedený závod – nikdo z kategorie mě nepředběhl, naopak já díky téměř ideálnímu delšímu postupu (2. mezičas) jsem doběhl nakonec i předběhl Jandu z Tušimic a skončil celkově na 7. místě. Stejně, tedy těsně pod velkou bednou, skončili také Ivule (D21E) a Myro (H21E). Miloš Semorád skončil na druhém místě v H75. Ve vytrvalém dešti jsme strhli stany a vyrazili zpátky směrem ku Praze.
Výsledky

Jaromír

8. - 11. 7. Grand Prix Silesia 2010
Shromaždiště a centrum 4-denních 5-etapových závodů byla zotavovna Radost v Novém Podhradí u Černé Vody, v mělkém údolí, kudy vede cesta ke zřícenině hradu Kaltenštejn. Provizorní kemp, rozmístěný asi na 3 loukách mohl pojmout jistě více než zúčastněných asi 380 závodníků, byl přiměřeně vybaven WC a sprchami s vodou čerpanou z potoka a komu nevadila 4 denní absence mýdla (kvůli rakům v potoce), mohl být spokojen. Na místě bylo možno se slušně najíst, ať již jídla z okénka nebo v restauraci. Na místo jsem přijel autem Kuby z oddílu TAP ve středu večer, Ivule s Košíkem ve čtvrtek. Počasí bylo podle předpovědi – jasno, s každým dnem rostoucími teplotami až ke 30 stupňům. Ale první noc na čtvrtek byla docela kosa. 1. etapa (zkrácená trať) se běžela ve čtvrtek od 15 hodin, start 2800 m od shromaždiště, cesta vedla přes cíl, kde byla pitná voda. Mapa Kaltenštejn 1: 10000 (jmenovaly se tak mapy pro všechny etapy, lišily se číslem etapy, případně i měřítkem). Terén 1. etapy byl kopcovitý, většinou velmi kamenitý, s řadou vodotečí, z nichž ale některé nebyly v mapě. Kousek od startu a ke konci tratě byly nějaké lomy nebo stopy po těžbě. Ztratil jsem hlavně na suti, která byla neslezitelná. Les byl taky pěkně zaklackovaný. Další den, pátek – 2. etapa koncipovaná jako krátká trať. Víc kontrol, kratší úseky a častá změna směru, závěrečné 4 kontroly v místech poznamenaných těžbou, lepší průběžnost. Ulétl jsem do kufru hned na 3. kontrolu, když jsem ve stoupání na chvíli vypnul mozek. Další velká ztráta byla na 7. kontrole, která byla na nevýrazném kameni na okraji bažinky. Tam prý lítalo z kategorie víc lidí. Mně by nevadilo umístění na nevýrazném bodě, kdyby ty výrazné byly jako výrazné zmapovány, což se v několika případech nestalo: výrazný balvan v mírném svahu – jen pár malých teček, zatímco kontrola na nevýrazné skupině malých kamenů kreslených trojúhelníkem. Autorem mapy byl B. Háj. V této 2. etapě jsem měl nejhorší výsledek a výsledek se mi posléze nezapočítával (do závěrečného hodnocení se braly 4 nejlepší výsledky z 5 etap). Odpolední 3. etapa – sprint - měla start 400 m od kempu a odbývala se na úbočích kopce Bukový vrch, kde se vyskytovaly hlavně kameny různé velikosti. Podle ISSOM v měřítku 1 : 4000 zmapoval J. Sýkora. Tato etapa byla součástí Hummel sprint cup a natáčela TV z Ostravy (TV byla přítomna i na 4. a 5. etapě). S mapou jsem problémy neměl, ale ke konci závodu jsem místo tvrdého azimutu špatně vyhodnotil světlinu a nabral skoro 3 minuty. Terén pro poslední 2 etapy mapovali P. Hranička, P. Mareček a B. Háj. Sobotní 4. etapa, opět zkrácená trať, byla orientačně nejlehčí, hodně běžecká. V H60 jsme měli 2 více než kilometrové postupy, ten druhý hodně po loukách. Sobota po závodě byla pořadateli doporučena pro výlety a poznávání regionu. Já jsem se v úmorném vedru vydal na sever. Cesta za Černou vodou brzy zabočila do lesního stínu. Navštívil jsem tzv.Venušiny misky na Smolném vrchu. Zpět jsem se vracel velkým obloukem po neznačené cestě, která mě nakonec zavedla do údolí Černého potoka. Tam byla spousta komárů, měl jsem se co ohánět. Cesta končila u silnice v místě zvaném Rokliny. Mělo tam být možnost koupání v lomu, já jsem dal přednost dalšímu pochodu po rozpáleném asfaltu 3 km zpět do Černé Vody a další 2 km do blízkého lomu Rampa, kde jsem se konečně někdy po 19 hodině vykoupal a po červené značce se vrátil do kempu. … Poslední, 5. etapa, byla konečně klasika. V mojí H60 se to projevilo zhruba dvojnásobným převýšením než v sobotu, ale většina kopců se dala částečně oběhnout, někdy dokonce po cestách. Nezvládl jsem však dlouhý postup, svou nepozorností jsem se dostal do hustníků kolem potůčku, kde jsem se tloukl asi 150 m, občas raději vodou. Celkový výsledek až 8. místo. Lépe si vedla Ivule v dámské elitě, po sprintu poskočila na 2. místo, nakonec skončila na 5. místě. Pěkné závody uspořádal oddíl POBO (Přátelé OB Opava). Kromě těchto 5 etap uspořádali v pátek a v sobotu ještě trail – o, v pátek noční, v sobotu denní.
Stránky závodu

Jaromír

26. - 27. 6. Mistrovství České republiky a Polska v rogainingu na 24 hod
O víkendu se konal v nejvýchodnějším koutě republiky, v Bukovci u Jablunkova( na Česko-Polsko-Slovenském pomezí ) rogaining na 24, 12 a 6 hod, kterého se zúčastnili 2 sparťani, Štěpán a já ( s Kristinou Hamáčkovou v barvách Berouna ) + Jahnovi jako pořadatelé. Závod se konal ve Slezských Beskydách v terénu s nadmořskou výškou 400-1000 m. Po prudkých deštích místech byl terén na některých místech slušně podmáčený, cesty bažinaté( což jsme na vlastní boty poznaly při postupu na jednu z kontrol, kde až skoro k ní vedla cesta kolem potoka neskutečně bahnitá a les kolem byl neprůchodný) . V terénu bylo 54 kontrol ( z toho 33 v Polsku, 16 v Česku a 5 na Slovensku ), většina byla vrchol kopce nebo větvení potoků. Závod na 24 hod startoval v pravé poledne a zúčastnilo se 75 týmů (12 hodinovka startovala ve 13 hod, 20 týmů a 6hodinovka startovala v14 hod, 5 týmů).
V 10.00 jsme dostaly mapy s kontrolami a začaly jsme plánovat trasu, kterou jsme schopny ujít . Náš plán byl mít,co nejvíc bodů než se setmí a pak se pomalu vracet přes kopečky a kontroly s tím, že o půlnoci budeme v basecampu a ráno vyrazíme pro pár kontrol. Ale již během závodu jsme poznaly, že sice do setmění budeme mít, co jsme naplánovaly, ale pokud chceme sebrat naplánované kontroly, tak se jen taktak vrátíme v neděli do 12:00.
V 1:15 jsme velmi zredukovaly náš plán, s tím, že už jdeme jen na 2 kontroly a pak domů, což jsme chtěly zrealizovat, ale najít poslední naší kontrolu, byla největší bojovka za noc, les byl neprůchodný( hustníky, popadané stromy), takže jsme šly korytem potoka, který nebyl také moc průchodný a samozřejmě, že jsme kontrolu jako jedinou nenašly. A pak už jsme po silnici kolem řeky Olzy nazpět do kempu, kam jsme došly už za světla v 5: 00 ráno, kdy nekteré týmy odcházeli na druhé kolo. My jsme si rovnou píply cíl a šly se občerstvit do bufetu a spát.
Výsledek : 47,5 km, 1500 m převýšení, 17 hod, 870 bodů, 4.místo v kategorii WO24( ženy 24hod).

Eva T.

19. - 20. 6. 2 béčkové žebříčky - v Železných horách a na Vysočině
Sobotní závod na klasické trati připravila OK Lokomotiva Pardubice s centrem v osadě Vršov u Horního Bradla. Sparťanská výhradně veteránská výprava si přivezla dosud nepostavený nový stan – tunel v trochu vylepšeném provedení. Doufejme, že nám dlouho vydrží v nepoškozeném stavu. Běželo se na mapě Roudný (od M. Nožičky) - v patnátce, pro starší veterány v desítce. terén byl většinou dobře průběžný, se střední sítí cest. Místy byl les bažinatý (i cesty), k čemuž přispěl noční déšť. Závodníci H21 měli jiný start a dost dlouhé tratě – H21B, kterou běželi Ríša, Rakvička a Zdeněk, měřila 14, 5 km a na ideálním postupu brodili řeku Chrudimku. Moje H60B byla přes 6 km, ale rozumným převýšením 120 m. První 4 kontroly to byla spíš orientace, zbytek závodu byl hlavně o běhu a volbě postupů. Předpověď počasí naštěstí opět nevyšla, bylo jen zataženo a teplota snad 16 stupňů. Nejlépe zaběhli Jindra (3. v D45B) a „bramborový“ Jaromír. Kromě výsledků si můžete prohlédnout některé postupy na http://www.obpostupy.cz/gadget/.
Ubytování jsme měli ve škole v Chrudimi. Večer jsme se dobře najedli v restauraci Iguan, prošli se historickým centrem a případně ještě navštívili kavárnu.
Nedělní krátkou trať připravil Spartak Hlinsko. Centrem byl Vyhnánov nedaleko Ležáků (závod byl pořádaný při příležitosti 68. výročí vyhlazení obce Ležáky nacisty, někteří závodníci slyšeli v lese část projevu prezidenta Klause i českou hymnu). Mapa Ležáky (1:10000) byla od P. Marečka v terénu s malým převýšením, porostově rozmanitá, tj. hodně hustníků, podrostu a vývratů a také louky s trávou po pás, kterou časně startující prošlapávali (fotka z terénu na stránce závodu však ukazuje spíš terén ze soboty). Jedna cesta na mapě přesně překrytá směrníkem. V terénu bylo dost melioraček, bažinek a nějaký potok s přítoky, sem tam kámen nebo kamenná hrázka. Já jsem měl na 1. kontrolu seběh s kopce a ještě skoro po cestě, ale hned na dvojku – roh rozhraní uprostřed proměnlivého hustníku s rýhami a podrostem – jsem nechal přes 4 minuty, a pak ještě 2 míny na sedmičku, když jsem špatně vyhodnotil porosty (na okolí 117 si stěžuje i Borovička v Sosnovinách). Ze sparťanů uspěla jen Dana, a to výrazně: konečně porazila Roseckou a zvítězila v D45B! Výsledky sobota a neděle

Jaromír

12. - 13. 6. Mistrovství republiky na krátké trati
Právě uplynulý víkend jsme se konečně dočkali – výběr oddílu a ne zcela kompletní sestava veteránů se zúčastnila celorepublikového měření sil na krátké trati v Lučanech nedaleko Jablonce nad Nisou. Pořadatelem byl oddíl Tatran Jablonec. Shromaždištěm byla louka mezi koupalištěm a lyžařským vlekem. V sobotu začínal start až ve 12 hodin, veteráni až od času 90. Předpovídaná studená fronta s deštěm měla zpoždění, takže už bylo pěkné horko. Cestou na start si bylo možno prohlédnout terén s tréninkovou mapkou se 4 kontrolami – prošel jsem si dvě nejpřístupnější. Po oba dny se běželo na mapě Bramberk (desítka). Startoval jsem až po půl třetí, a tak jsem mohl vyslechnout zvěsti, které přinesli dříve startující – od startu raději pomalu a opatrně. Stalo se – ale stejně jsem nechal minutu hned na jedničku, kámen jen asi 150 m od startovního lampionu. Dvě minuty za mnou startoval Jaromír Pospíšil, takže u dvojky už mě měl. První část tratě vedla po plochém hřbetě, většinou s dobrou viditelností, ale terén s mnoha malými prohlubněmi a také s kupkami a kameny, na zemi větve. Dalo se dobře chytat na rozhraní a větší světliny. Některé hustníky byly sice průhledné, ale na zemi ležely soušky a větve, takže jsem šel někde i krokem. V další části se poněkud níže běželo po svazích, kde bylo hodně drobných i větších kamenů, hlavně v údolích pak kamenná pole i větší balvany, podrost a bažinky. Mapaři sice nemapovali vývraty, ale zato se vyžívali na výrazných stromech kterých byly v mapě celé sady i aleje (ovšem v lese). Kromě jedničky jsem neměl na trati větší problém (i když jsem se chvílemi trochu vezl, ale závěr jsem šel sám), a tak jsem do finále A postoupil ze 7. místa v H60.
Ubytování jsme měli v Jablonci ve škole, sparťané měli samostatnou třídu v 1. patře. Po večeři a návratu zpět částečně v lijáku se většina veteránů věnovala ochutnávce moravských vín. Někteří si druhý den stěžovali, že se moc nevyspali – že tam „někdo“ chrápal.
Nedělní ráno bylo docela chladné, i přes den bylo výrazně chladněji než v sobotu – na běh skoro ideální počasí. Cestou na start byla opět možnost tréninkově projít 4 kontrolami. Startovalo se již tradičně v obráceném pořadí podle umístění v kvalifikaci, první závodníci již v 9:00. Start do kopce mi obecně nevyhovuje a potvrdilo se to i tady. Cestou přes kopec na dvojku jsem nějak nenacházel v mapě kamenné objekty, které jsem viděl v terénu (a naopak). Hned na dvojku jsem nechal 2 minuty, na trojku minutu a na slušné umístění jsem mohl zapomenout. Kontrol bylo méně než v sobotu a delší postupy umožňovaly někdy i zásadní volbu. Překvapilo mne taky, že tratě (i finále A) byly kratší než sobotní, i když s trochu větším převýšením. A řekl bych, že i orientačně jednodušší. Osobně bych prohodil sobotní a nedělní trať. A jak dopadli Sparťani? Z jednadvacítek se do áčka dostal pouze Mrazák, ale skončil až na začátku třetí desítky. Do béčka se dostali Myro, veterán Liška a také Ivule (4.) Nejvíce dařilo Daně – jediná na bedně (3. v D45A). Do áček se dostali ještě Helena, Ríša a Jaromír.. V tréninkové kategorii P6 se zúčastnil Miloš Rakovec. Jeho hlavní přínos však spočívá v tom, že mě úspěšně zastoupil jako paparazzi. Jeho fotky ze závodů ve Velenicích a v Lučanech jsou zde. Výsledky semifinále, finále

Jaromír

5. - 6. 6. Víkend na áčkách v severních Čechách
O víkendu 5.-6.6. uspořádal Nový Bor áčkový víkend ve Velenicích u Zákup. Shromaždiště bylo na mírně svažité louce – pastvině, kde se vyskytovaly semtam i typické „koláče“, většinou už v uschlém stavu. Na sobotní krátké trati (mapa desítka Velenické skály) se hned po startu naběhlo do bludiště malých skalních srázů, kupek a údolíček, kde bylo velké množství kontrol blízko sebe a dalo se tam dost ztratit. Další pasáže byly už v terénech typických pro pískovcové skalní oblasti – hluboká údolí lemovaná v horní části velkými skalami se skalními průchody, pod nimi další roztroušené skalky a balvany. 270 metrový doběh bez obvyklých zákrutů byl zakončen stále strmějším kopcem až k cílové věži. Ze Sparťanů zazářil Miloš Novák – 2. místo v početné konkurenci H60B, Miloš Semorád zvítězil v H75B.
Nedělní závod na klasické trati na patnácce (pro starší veterány na desítce Spálenisko) splňoval parametry klasiky – jak délkou a převýšením, tak stavbou trati. Střídaly se kratší i krátké úseky s dlouhými, které umožňovaly volbu postupů, kde se aspoň největší rokle daly oběhnout po cestách. V terénu ztěžovaly běh koberce borůvčí, občas proložené větvemi. Těžká podložka a převýšení, zvláště u nejvýkonnějších kategorií, spolu s teplotou až 25 stupňů udělaly závod fyzicky náročným. Veteránky se ale opět proběhly také bludištěm. Sparťani moc nezazářili, kromě Miloše Semoráda (1. v H75) a Silvy (1. v D21C). Jarmila ale startovala v D55 místo v D60. Po mnoha letech se do oddílu vrací Miloš Rakovec – další „dobrý holub“- běžel trať pro příchozí. Pořadatelé zvládli organizačně závod na jedničku. Dobré bylo i zázemí se stánky a prodejem občerstvení i jídel, nebyly snad ani žádné fronty u výčepů. Výsledky sobota, neděle

Jaromír

29. - 30. 5. Poslední květnový víkend
V sobotu se na Kladně – Rozdělově běžel lesní sprint. Část bývalé mapy Lapák, kde se už hooodně dlouho neběžel orienťák, zmapoval Cába pro sprint v měřítku 1 : 5000 s intervalem vrstevnic 2,5 m. V plochém terénu bylo dost cest a pěšin a dost rozplizlých hustníků. Někde asi nehrály azimuty, ale kontroly nebyly zašívané, a tak ztráty dohledávkou většinou nebyly velké. Nejlépe dopadli nejstarší veteráni – oba Milošové 2. ve svých kategoriích, Jaromír 3. v H45, Helena 4. v D45. Ukázali se i mladí – Báša 5. v H21, Silva 6. v D21. Výsledky.
V neděli 30.5. jsme sami pořádali. O tom napíšu jindy a jinde.

Jaromír

22. - 23. 5. Štafetový víkend v Brně
Úvod zahajoval sprint, v němž prokázal Mrazák dobrou formu a opět zvítězil. V sobotních štafetách v Brně-Kohoutovicích skončila naše štafeta Miro-Báša-Mrazák těsně pod velkou bednou, dámská štafeta skončila 15. Nedělní štafety v Babicích byly pro mne zajímavější, neboť průběh jsem sledoval z domova on-line, i když některé mezičasy z radiokontrol naskakovaly se zpožděním. 1. úsek skvěle rozběhl Mrazák a předával Bášovi na 1. místě. Ten byl brzy předstižen a bojoval o udržení v první desítce. Finišman Miro pozici vylepšil na 8. místo. Také dámy pozměnily pořadí oproti sobotě – zde rozbíhala Anča, 2. úsek Lucka stáhla 5 míst a finišmanka Ivule další 3 místa, takže výsledné 11. místo. Výsledky.

Jaromír

15. - 16. 5. Víkend na béčkách
V podmračenou sobotu se vydalo 13 sparťanů do Hrachoviště, aby absolvovalo letošní první béčkové žebříčkové závody v Čechách. Parkoviště bylo rozumně na silnici, protože cílová louka byla značně podmáčená a v exponovaných místech brzy rozbahněná. Nejdřív se běžela klasika, ale start blízko, a tak byl čas na kávu či čaj a koláčky v pořadatelském bufetu. Mapa Biřička jih z Nožičkovy „dílny“ byla pro všechny patnáctka, terén rovinatý, s rozplizlými těžko mapovatelnými hustníky a světlinkami byl místy podmáčený. Já, namlsán mapami „desítkami“ jsem hlavně zpočátku nedobíhal a korunu jsem tomu nasadil nejméně šestiminutovou dohledávkou šesté kontroly, kde okolí příliš nesedělo. V lese to nebyla taková sláva jako ve Zlíně ani pro další sparťany, někteří (zvláště H21 na 16 km) si to dost dlouho užívali. Zazářil pouze Miloš Semorád, který zvítězil v kategorii H75. Ubytování v Hradci bylo ve třech (!) tělocvičnách jedné školy, kde se našel i koutek pro chrápače. Ale ještě předtím jsme ještě poseděli v restauraci Pod strání, kde však byli na zvýšenou návštěvu připraveni. Oslavili jsme tam také páteční vítězství Honzy Mrázka na Mistrovství ČR ve sprintu. Naši hokejisté nám takovou radost neudělali, neboť na MS podlehli Švýcarům.
V neděli ráno jsme se dostavili opět na rozbahněnnou louku. Předpovídaný déšť se sice naštěstí nedostavil, ale stále sílící vítr začal bořit závodnické stany. V bahně kolíky drží špatně. Ani jsme nelitovali, že jsme stan neměli. Hodily se i rukavice. Tentokrát se běžela krátká trať na „desítce“, když drtivá většina kontrol byly porostové detaily. Já jsem sice na počátku ulítl, když jsem se ocitl místo na trojce nejdříve na čtyřce, asi v polovině trati mě doběhl pozdější vítěz Jindra Knobloch. Vzájemným předháněním jsme pak udrželi svižnější tempo, takže jsem skončil v H60 na 3. místě. Kategorii H75 opět vyhrál Miloš S. Výsledky – sobota a neděle.

Jaromír

1. - 2. 5. SAXBO 2010
Právě uplynulý víkend proběhl již 18. ročník česko-saských závodů v orientačním běhu. Předpověď počasí byla dost mizerná, a tak jsme byli příjemně překvapeni slunečným odpolednem na louce u Mařenic nedaleko Cvikova. Běželo se na dosti kopcovité mapě Kanafásek (1 : 10000), ale trať H60 byla postavena velmi rozumně a větším kopcům se vyhnula. Nejčastější objekty kontrol byly kameny a srázy. Lampiony vždy umístěné tak , aby byly vidět až v těsné blízkosti objektu. Já jsem si cestou na desítku otočil mapu o 180 stupňů, což se mi stává maximálně 2 x za 10 let, a tak jsem skončil v poli poražených. Dostal jsem kládu i od D45, které měly stejnou trať. V H60 obsadili němečtí závodníci první 3 místa. Ve sparťanské výpravě byl nejlepší PeRej - bramborový v H65. V neděli ráno jsme se přesunuli do německého Oybinu, lázeňského městečka, kde jezdí úzkokolejka a nad nímž se tyčí celkem zachovalé zbytky hradu a kostela, založené Karlem IV. Přijely i posily, s jednou výjimkou opět veteráni. Bylo už zataženo, chladnějí a odpoledne spadlo i pár kapek. Mapa „Alte Leipaer Strasse (desítka velmi dobré kvality) byla v některých místech opravdu hodně černá. Tratě kromě pasáží ve skalách měly i delší úseky s volbou postupů. V terénu ovšem kromě kamenů dost klacků. Obíhačky po cestách se vyplácely. V kategorii H60 dopadl česko-německý souboj opět jasně ve prospěch německých závodníků. Ze sparťanů dopadl nejlépe bramborový Miloš Semorád v H75. Já jsem po závodě ještě navštívil hrad, jiní si dávali v podhradí poháry. A na později startující už nezbyla grilovaná bílá klobása. Výsledky – sobota a neděle.

Jaromír

25. 4. Dva žebříčky za den aneb neděle v Kvílicích
Oddíl ze Slaného připravil na neděli 25. dubna hned dva žebříčkové závody. Počasí pořadatelům přálo – byl krásný slunečný den s teplotou až 20 stupňů. Centrum závodů bylo v místní škole. Většina závodníků přebývala na zeleném trávníku školního dvora, kde byl i dětský koutek. Občerstvení zajišťoval slušně zásobený větší stánek a další, pro slánské závody již typický rožnič makrel. Dopolední middle se běžela na revidované mapě Kejkol 1 : 10000 s vrstevnicemi po 2 m, která nabízela poměrně členitý terén s kupkami, údolíčky a pískovcovými skalkami, s nepříjemně hustými pásy borovicových hustníků. To nejlepší si však stavitel schoval na odpolední sprint, který se běžel v nejvíce členité SV části Kejkolu, která byla pod názvem Horka zvětšena do „pětky“. Nejčastější místa pro kontroly byly jámy, prohlubně a zákopy. Závody asi nejvíce vyšly PeRejovi, který v H65 obsadil 3. místo v obou závodech, v middlu byla 3. Dana v D35L (sprint neběžela) a ve sprintu zvítězila Jarmila v D55. Mně se po slibném začátku ve sprintu podařil kufr, který se mi stává (maximálně) 1 x za několik let – aneb pýcha předchází pád… Výsledky – middle, sprint.

Jaromír

17. – 18. 4. Mistrovství republiky na DT a 2 oblasťáky
Na víkend 17.-18. dubna připravili pořadatelé z VSP kromě sobotního Mistrovství a Veteraniády 2 žebříčkové závody. Počasí bylo převážně slunečné, chladnější, do 14 stupňů. Centrum závodu bylo v areálu Skalka nad Mníškem pod Brdy. Závod M ČR měl start i cíl přímo v areálu, ostatní (s výjimkou náborových tratí) chodili na start asi 1,5 km. Mistrovský závod měl hromadný start po vlnách. Závod D21 rozběhla velmi dobře Ivule, která se postupně propracovala až na špici, ale 14. kontrola asi po 50 minutách běhu byla pro ni osudná a propadla se postupně až na 10. místo. V H21 doběhl Miro na 20. místě. Veteránské kategorie, hlavně ty starší, měly spíše delší klasiku – H60 třeba 7,3 km, které vítězný Jaromír Pospíšil proběhl za necelých 65 minut. Já jsem po slušném výkonu získal bramborovou. Stavbu trati musím pochválit – neměli jsme prudké výstupy ani seběhy a také převýšení bylo přiměřené. Ale pořadatel nebyl vůbec schopen vydávat výčetky mezičasů, což jsem asi ještě nezažil. Ve veteraniádě uspěla Dana (2. v D45) a Miloš Semorád, který v H75 nenašel soupeře. :o)) V souběžně pořádaném závodě PŽ uspěla v sobotu 2. Jarmila (D55), 4. Hanka (v D35). Výsledky najdete zde pro MČR a zde pro PŽ
Nedělní žebříček byl vypsán jako Přebor Prahy na krátké trati. Pro veteránské tratě to byla spíš kratší klasika. V H45L jsme několikrát přebíhali suť, kde se hřebíky smekaly a mezi 5. a 6. kontrolou brutální výstup kolmo přes 13 vrstevnic. Mezičasy jsme tentokrát dostali. Na bednu se nikdo ze sparťanů nedostal, několik bylo do 6. místa. Výsledky najdete zde

Jaromír

9. – 11. 4. Další orientační víkend
Začalo se už v pátek přeborem Prahy v NOB s centrem v Jelencích. Podle výsledků se zúčastnilo jen mužské sparťanské trio – nejlepší byl 8. Báša. http://www.fspraha.cz/assets/files/zavody/10_ppnob_vy_kon.htm V sobotního Přeboru Prahy na klasice se za ideálního počasí zúčastnila již početná sparťanská výprava. V mírně zvlněném většinou dobře průběžném a jen místy zarostlém terénu mapy Kolotoč se pořadatelům z FSP podařilo natočit až 14,3 km trať pro H21L, v mojí H45L to bylo jen 6,2 km. Sparťané sice obsadili dost míst na velké bedně, ale na stupně vítězů se dostala jen Jarmila v D55. Tentokrát se nedařilo Daně, lepší byla 6. Hanka v D35L. Výsledky najdete zde
Hospoda v Jelencích byla i centrem přeboru Prahy v MTBO. Zúčastnil se jen exsparťan Burri.
Po závodech jsme se rozjeli domů, abychom pak sledovali docela intenzívní déšť a doufali, že se do neděle vyprší (tedy hlavně ti, co se přihlásili na Přebor Prahy štafet). Málem se nedočkali – pršet přestalo až kolem 9. hodiny. Pořadatelé z Pragofky „svolali“ závodníky k bývalému raketovému silu v bývalém vojenském prostoru nedaleko obce Točná. Zpočátku bylo hodně zamračeno, ale postupně se počasí přece jen zlepšilo, i když pár kapek spadlo. Sparťané vyslali do hlavní kategorie sice jen 1 štafetu, ale ta se předvedla v nejlepším světle. 1. úsek přivedl od trní zkrvavený Báša na 4. místě, ale pak za to vzal Miro v růžovém a předával jako první a triumf dokonal Štěpán, který náskok ještě zvýšil. Veteráni postavili hned 2 štafety H135, každá měla věkový součet 162 let. V konkurenci sedmi dalších štafet jsme nebyli bez šancí, obvyklou skororakváčovou sestavu jsme doplnili čerstvými pětatřicátníky v roli finišmanů: Miloš – Jaromír - Honza F. a Zdeněk – PeRej – Dany. Rozbíhači Miloš a Zdeněk doběhli krátce po sobě se ztrátou asi uprostřed už roztaženého startovního pole. Jaromír a zvláště Fujda zaběhli na svých úsecích nejlepší časy, ale ukázalo se, že Miloš ve stresu po divácké kontrole vynechal předsběrku a diskl to. Škoda, protože na Ve druhé štafetě neměl svůj den zase PeRej a Dany to vytáhl už jen na 5. místo. Závody to byly dobře uspořádané, tratě postavil Syon pěkné. Bylo i občerstvení, jen škoda, že na mě po doběhu už nezbyl párek. Výsledky najdete zde

Jaromír

30. 3. 2010 První pražské žebříčky 2010
Letiště Plasy nedaleko Plzně bylo otevřeným shromaždištěm 1. a 2. pražského žebříčku, společného se západočeskou oblastí – pořadatelem byl oddíl Loko Plzeň. Běhalo se v převážně v mírně zvlněném dobře průběžném lese s hustou sítí cest a průseků, s údolíčky, rýhami či stopami po těžební činnosti. Na start to bylo daleko - (dál než uváděly pokyny), hlavně na sobotní krátkou trať, ale bylo to příjemné proběhnutí po měkkém podkladu. Nedělní závod byl postaven pro hlavní a některé další kategorie jako dlouhá trať. Počasí po oba dny bylo skoro ideální, v neděli spadlo pár kapek, ale už nefoukalo. Na letišti bylo k dispozici občerstvení – čínské nudle, langoše aj. Výborným výkonem se blýskla Dana v D35L – zvítězila v obou závodech, 3. místo v D45L v sobotu obsadila Jindra. V neděli přijelo více sparťanů a projevilo se to i ve výsledcích. Dlouhou trať (H21L) vyhrál Štěpán, 2. místo v D21K obsadila Petra, 3. v H21K byl Michal R. Při svém prvním startu v H35 byl Dan 4., bramborová byla i Ivule v D21L. Já jsem rozběhal své bolesti kyčlí a v sobotu jsem bral bramborovou, v neděli po několika chybách dělené 5.-6. místo v H45L (Ivule, která měla stejnou trať, mi nadělila skoro 18 minut).
Výsledky sobota a neděle

Jaromír

19. 3. 2010 Poslední závod PZL – Praga Magica
Závod připravil Jéňa Šváb s několika pomocníky. Shromaždiště bylo na Strahově u studentských kolejí – bloku č.7. Zúčastnilo se asi 150 závodníků. Většina běžela delší trať – nejméně 10 km, skutečně uběhnutou vzdálenost může dodat Zdeněk. Mapa Praga Caput Regni MMX v měřítku 1 : 5500 na 2 listech A3, vytištěná na odolnějším papíru Pretex. Obdrželi jsme dlouhé papírové průkazky- kontrol bylo 33, popisy slovní, občas dost košaté. Po hromadném startu musel dav oběhnout hradby a teprve průchodem u Petřínské rozhledny vběhl do lesa. Někteří přelézli ještě další nízkou zeď a seběhli k 1. kontrole. Tam bylo více kleští, a tak to odsejpalo. Ve svahu i na místy zledovatělých cestách to bez hřebíků pěkně klouzalo. Ještě 2. kontrola byla lesní, další v areálu Strahovského kláštera. 4. kontrolu snad zaváděl Petr Čtvrtníček – kleště visely na malířském stojanu neznámé umělkyně. Závodníci se jí postupně vrhali pod nohy a razili. Někteří závodníci, kteří neběželi v autobusu, je nenašli. Další kontrola byla u Lorety. Po proběhnutí Hradčany se drápalo do příkrého kopce podél hradeb ke kontrole č.8. Ještě č. 9 byla u jezírka v sadu, pak už se sbíhalo k uličkám Malé Strany, kde byly 3 další kontroly. Přes Karlův most, přrplněný turisty, se přeběhlo na pravý břeh. Kontroly byly v různých výklencích, dvorcích, průchodech a náměstíčkách. V autobusu se kleště (nic jiného na kontrolách nebylo) hledaly snadno. Ale některé byly utržené, některé ulomené a taky se během závodu stěhovaly (č.21). Závodníkům, kteří neběželi v kontaktu, tak naskakovaly další desítky sekund navíc. Já jsem zvoral č. 17, když jsem byl nejdřív u 21. Nejvzdálenější kontola byla v průchodu kousek od OD Kotva. Ještě jednou jsme prokličkovali Staré Město, přeběhli Národní třídu a po rampě Mánesa na Žofín. Tam se zase stála fronta na kleště. Proto jsem trochu přidal. Přes most Legií, už 30. kontrola poblíž Kampy, po vysokých stupních kolem soch Olbrama Zoubka a podél Hladové zdi stále nahoru kus za Milošem až k průchodu do Kinského sadů. Miloš nenápadně umístěnou č. 31 přešel, a tak jsem ho dohonil a ve stoupání i předešel. Asi 12-letého chlapce z ROZ jsem ale nepředhonil. V cíli již seděl Zdeněk, který doběhl o pár minut dřív. Po závodech se konalo slavnostní vyhlášení PZL. Sparťané měli na bedně 50 % zastoupení : v mužích 3. Zdeněk, v ženách 2. Eva a 3. Naďa. A protože jsem měl shodou okolností nározky, poseděli jsme ještě asi hodinku v hospodě na Malovance.
Výsledky najdete zde

Jaromír

10. 3. 2010 PZL Skrýše
Aleš Hejna připravil na sobotu 6. března 2. ročník závodu Skrýše. Pod tímto názvem se skrývá scorelauf, kde soupeří 2 kategorie - závodníci s GPS v. závodníci s buzolou. Stejně jako loni se běželo ve sněhu. Letos napadlo 6 – 8 cm prašanu těsně před závodem a sněhové přeháňky byly i v jeho průběhu (a při závanech větru se to sypalo i se stromů). Shromaždiště bylo venkovní – u altánu u Kamenného rybníka na severním okraji Plzně. Závodníci obdrželi již před startem turistické mapy Okolí Plzně – sever (1 : 25000), do kterých si sami zakreslili kontroly. Těch bylo 26, s bodovým ohodnocením 2, 4, 6 nebo 8 bodů. Časový limit byl stanoven na 4 hodiny a jeho překročení penalizováno odečtením 1 bodu za každou započatou minutu. Závodníci si mohli promyslet postupy již v pátek večer, neboť mapa se zakreslenými kontrolami byla zveřejněna na internetu. Popisy kontrol s bodovým ohodnocením obdrželi závodníci až na prezentaci.
V 11 hodin byl hromadný start. V domácí přípravě jsem se rozhodl ignorovat východní část mapy za tratí, snad kdyby zbyl čas…Trasu jsem naplánoval jen zhruba, hlavně aby závěrečné kilometry nebyly do kopce. S sebou jsem si vzal ledvinku s půllitrem ionťáku a nějaké sušenky. Původně jsem chtěl jako první brát č.9 – kámen vedle silnice na JZ od rybníka, ale nakonec jsem vyběhl s davem do kopečka na sever, k č. 23. Tam jsem se otočil a běžel po jiném průseku k jihu a na cestu k č. 9. Od té už odbíhal zase jiný dav. Na cestách byl pod sněhem led, někdy jsem jen tak tak sebou nešvihl.. Pak jsem mířil k č.1, ale cestou jsem odbočil dost nevýhodně k č. 8. Měla být 25 m S od smrku „Trojáku“, ale ve skutečnosti byla 50 m SZ (někdo uvádí, že byla 80 m daleko). Č.1 byla v údolíčku nad rybníkem Strženka. Po návratu na cestu jsem uklouzl a bacil sebou na záda – naštěstí naposled v tomto závodě. Na č.11 v rýze jsem obíhal rybník a nějaké baráky po cestě zleva, pak to bylo stále do kopce k č.12 – velká a hluboká jáma mezi deseti dalšími, ale v řídkém lese jsem neměl problém a ani jsem nemusel stopovat. Na č. 12 jsem obíhal po cestě – modré značce, pak po pěšině do sedla a traverz dolů k rýze. Lampionek jsem málem přehlédl, ležel na zemi. Od kontroly spátky do sedla a fikám kolem kopce opět na modrou. K č. 13 ve vidlici údolíček je to do kopce z ohybu cesty 250 m. Potkávám tam několik lidí, kteří se občerstvují banány. Já už mám po druhé občerstvovačce. Ledvinka je už sice lehčí, ale více žbluňká (což já ale neslyším). Konstatuji, že jsem nevzal plánovanou č.14 hned po č.12, a tak se rozhoduji běžet na JZ pro č. 14 a vzít i původně neplánovanou č.15, která je bodově cennější. Po vyběhnutí z lesa běžím do údolí k silnici po loukách a polích a z kopce si to užívám. 14 je rýha v hustníku, vedou tam stopy a přesto nevidím lampion – až po zpětném kolečku. Další přebíhání zoraných polí tak příjemné není, ale kontrolu č.15 nalézám snadno. Teď mě ale čeká asi 4 km přeběh po cestách, ale převážně do kopce. Dobíhám až na silnici – ta je bez sněhu - ale po tvrdém a do kopce se mi běží hůř. Při dohledávce č. 2 dělám první „orientační“ chybu (3´), když se stáčím do hustníku na jiný hřbet. Pak opět kilometr po silnici a vylézám na haldu, kde mě čeká č.4. Po silnici do kopce a po značce k č.3 – jámě v jámovišti, ale jdu po stopách. (Čas 3h 25´). Na č. 6 musím přes údolí, ale z kopce to ještě jde. Do kopce ke kontrole už kráčím. Kontrola v jámě. Pak už musím co nejrychleji do cíle, č. 7 ležící poblíž trasy vynechávám. Stejně to asi nestihnu. Cesta zpočátku mírně stoupá, ale pak je rovinka a závěr k hospodě, kde je cíl závodu, je to z kopce. Z posledních sil nasazuji sprint, ale jsem 8“ přes limit – 1 bod dolů. Ale jsem rád, že jsem vydržel běhat až do konce, nějaké body mě teď nezajímají. Naběhal jsem 23, 5 km. Ve výsledcích je Zdeněk na výborném 2.místě v kategorii GPS (která v zasněženém lese nebyla moc spolehlivá) s 87 b. Miloš získal 70 b. za 13 kontrol, já na 16. místě s 67 b. a 14 kontrolami. Závod patřil určitě k nejlepším v této sezóně Pražské zimní ligy.
Výsledky najdete zde

Jaromír

5. 3. 2010 Skanzen MAYRAU aneb CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
V neděli 28. 2. se konal další závod seriálu Pražské zimní ligy, tentokrát ve skanzenu bývalého dolu Mayrau ve Vinařicích a okolí. Velká účast – asi 150 závodníků, dvě připravené tratě – 2 km a 6 km, start ve vstupní hale muzea. Sparťanů se zúčastnilo 13. Poměrně nečekaně se objevili Zunovi – a hned obsadili první 3 místa na kratší trati (1. Jára ml, 2. Jára st., 3. Markéta, všichni v čase pod 20´)!!! Zato moje výsledky na PZL mají sestupnou tendenci – tentokrát jen dělené 94. místo na 6 km trati (o čase raději pomlčím) - to jsem snad ještě nezažil. Delší trať měla 2 výměny mapy v měřítku 1 : 3000, téhož prostoru. První tři kontroly v interiéru (popisy s kódy na mapě, otáčení mapy značně zdržovalo – chtělo to odtrhnout popisy a šoupnout je do pouzdra). Z prvních kontrol jsem nejvíc nechal na dvojce (nebyly klasické lampiony, jen červeno-bílé pásky s různobarevnými „psadly“) a pak jsem nevyčetl cestu ven z budovy, všichni sbíhali po schodišti do fialově šrafovaného, a tedy zakázaného prostoru, jinak by se muselo přes start. Venku už to šlo líp, i když 2 kontroly byly ve štolách, slabě osvětlených a něco i v lesíku. Po výměně mapy (barevné za čb) jsem při obíhání areálu po silnici vyběhl z mapy a dostal se do kufru. Zpátky jsem se dostal nechutným prodíráním křovisky. Následovala lehká kontrola na pěšině, ale to už se ozývaly rány z blízké střelnice. Kontrola nebyla naštěstí těsně u střelnice, ale na jiném plotě než mapě. Následoval kus silnice, cesta a kontroly posed a břeh potoka. Následovala další lesní kontrola č. 19 - přes celou mapu. Zvolil jsem postup zleva přes skanzen, který začínal pochodem do prudkého suťového kopce. Možná výhodnější, ale delší postup zprava po silnici jsem zavrhl. Kontrola byla v zasněžené části lesa, kde to hodně klouzalo nahoru i dolů. Následovala cesta zpátky do areálu k poslední výměně map a chutě do třetího kola, jen se čtyřmi kontrolami, ale dlouhými úseky. Zde se plně vyjevily nepřesnosti mapy. Ve skutečnosti byla údolí podstatně hlubší, malý lom na postupu zcela chyběl. Po nalezení č.22 – vývratu – bylo třeba se vydrápat zasněženým a zarostlým svahem zpět do areálu. Ani nahoře se už pořádně nerozběhnu, je tam dost sněhu. (Nebo že jsem si neměl dávat před startem ten páreček?) Kontrola až na konci štoly, cestou dvakrát narážím hlavou do nějakých trámů v nízké chodbě, ale nakonec ji razím a přikrčen běžím zpět ven. Zbývalo doběhnout zpět k muzeu a nalézt ten správný vchod do budovy, odkud jsem před hodinou vyběhl. V hale čekala sběrka, které jsem si všiml už v prvním kole, ale chvíli nevidím fix, který visí dost vysoko. Mezitím se objevuje Jéňa a razí ji dřív. Ale popoběhnu a jsem v cíli dřív. Výsledky naleznete na http://brusleni.e-zpravy.cz/article.php?id=180.

Jaromír

27. 2. 2010 Závod PZL v Prosečnici – neděle 21.2.
Závod ve sparťanské režii připravil Zdeněk, sekundovali mu Naďa a Miloš. Jako již tradičně, připraveny byly 3 tratě, nominální délky byly 15 km/480m, 8,5 km/220m a 5,5km/190m.
Běželo se na mapě Hornopožárské polesí – „žluťavce“ z roku 1969, vytištěné v měřítku 1 : 25 000. Mokrého sněhu bylo v lese mezi 30 a 40 cm, vypluhovaných cest moc nebylo a ke všem kontrolám jsme se museli brodit. Samozřejmě, porosty byly úplně jiné než před 41 lety. Běžel jsem trať B, v této kategorii tvořili sparťané polovinu startovního pole. Po hromadném startu do kopce se pole závodníků roztáhlo, ale hned v oblasti první kontroly se seběhlo, protože kámen jsme hledali v kamenité části plochého hřbetu. Správný kámen těsně u hustníku jsem možná našel jako první, ale na dalším – delším- postupu po protažené cestě mě pár lidí předběhlo. Dvojku – vodoteč asi 50 m od cesty jsem viděl razit našeho nejmladšího veterána, ale pak už mi zmizel. Na trojku – vodoteč - jsem předčasně odbočil z hlavní cesty a dal jsem si 150 m v hlubokém sněhu navíc. Stejně jsem ji netrefil a vracel se, když už další náš veterán Želva odbíhal. Další postup jsem si pohlídal a ke čtyřce na kupce jsem obíhal horem zleva po slušných cestách, ale posledních 250 m hlubokým sněhem. Želva ji razil těsně přede mnou, těsně za mnou pak zprava obíhající „autobus“. Další snaha o obíhání mi ale nebyla dobrá. Vybraná cesta vedla jinam a musel jsem se kus vrátit, na pětku hrozná oklika zleva, obíhal jsem i na šestku, ale přes kopec. Na poslední kontrolu – podchod pod železnicí jsem zakufroval, myslel jsem si, že trať je cesta. A protože postupovat po trati je v Pravidlech zakázáno, musel jsem hledat jinou trasu. Do cíle v čekárně žst. Prosečnice jsem už sotva vylezl, ozvaly se také různé klouby. Přes silné návleky jsem měl tentokrát své zimní boty úplně promočené. Čas 152´ o 5´ horší než kráčející H. Křístková, kterou jsem 4x předbíhal. Vyhrál exsparťan Petr Hrouda, druhý byl Klokan a třetí Želva. Během dalších 80´ čekání na vlak do Prahy jsme se nedočkali žádného závodníka áček, který by řádně dokončil. Áčkaři si to opravdu „užili“ – nejlepší z nich za 4h 40´. Z jejich dojmů si dovolím citovat – viz níže. Výsledky, mapy se záznamy GPS a další najdete na http://www.precek.cz/ob/scp/10zl/?page=5.

Nejdelší trať měla slíbeno 15 kilometrů s milosrdným 480i metrovým převýšením. Po velkém boji trvajícím více než čtyři a půl hodiny z toho bylo víc než třicet.

…z tohodle PZL se budu hodně dlouho zotavovat. Ani ne snad po fyzický stránce, ale hlavně, protože jsem pěkný pako. Už dlouho se mi v lese nestalo, že by se mi chtělo brečet. O to víc teď chápu dětičky na PPZ, který smáčej mapu slzičkama a úpěnlivě prosí, ať jim někdo ukáže, kde jsou v mapě.

Jaromír

13. 10. 2009 Pozvánka na dny orientace v Čestlicích
Kdo by měl chuť se 24. 10. zúčastnit orienťácké akce pro veřejnost a zasprintovat si v Průhonicích, zde je pozvánka.

3. – 4. 10. 2009 Mistrovství štafet a družstev podruhé
Jako kouč veteránských štafet bych chtěl něco dodat především k sobotním tříčlenným štafetám. Bylo opomenuto „povinné“ 2. místo veteránek D165 ve složení Helena-Jarmila-Dana. Ani letos jsme se ale nepředstavili v nejsilnějším složení. Někteří museli absolvovat otrkávací štafetový „křest“ v béčku. Podařilo se postavit dvě štafety H180 a jednu H135, když H165 jsme neobsadili. Druhá dámská štafeta Hanka-Naďa-Eva startovala v nabité konkurenci D135, kde obsadila 24. příčku. Obdobně i štafeta H135 s rozbíhačem Želvou v ještě početnější konkurenci Uher a spol. dosáhla jen na 26. místo. V béčkové H180 se Láďovi rozbíhání nepovedlo a nevedlo se příliš ani finišmanovi Milošovi S., který dostal „desítku“ od Křtěnského. Dobře zaběhl Olda na 2. úseku, který nadělil PeRejovi z naší áčkové štafety 4 a půl minuty. Áčko rozběhl dobře Jirka, o Perejovi už jsem se zmínil a finišman Jaromír doběhl jako pátý.
Na nedělní závod družstev přijel odpočatý Pavel V. (letos prvně na závodech), který nahradil Oldu. Podařilo se sestavit jednu štafetu DH225 a dvě poměrně vyrovnané (i když to tak papírově nevypadalo) DH275. Opět se ukázala ošidnost štafet, kde záleží na každém z pěti členů. Štafeta Jaromír-Helena-Miloš S.-Hanka-Rakvička si vedla ze začátku lépe než Láďa-Jarmila-PeRej-Dana-Pavel, i když Láďovi se rozbíhání celkem povedlo. Po 2. úseku vedla Jaromírova štafeta o 10 minut, ale na 3. úseku se opět nevedlo Milošovi a PeRej se dostal před něj. Hanka sice nezaběhla špatně, ale proti letošní vícenásobné vítězce Daně neměla šanci. Vše teď záleželo na Rakvičkovi, který mohl štafetu posunout dopředu jen výborným výkonem. Po pádu na trati si ale vykloubil prst a nedokončil. Ze slušného 13. místo se tak mohla radovat Láďova štafeta s finišmanem Pavlem – ten přes velkou běžeckou přestávku podal solidní výkon a do cíle přivedl béčko na 13. místě. Štafeta DH225 ve složení Želva-Eva-Jirka-Naďa-Zdeněk obsadila v silné konkurenci jen 33. příčku.
Na závodě jsem vyčerpal svou pohotovostní zásobu spínacích špendlíků. Doufám, že ji opět doplním na |Velké Kunratické dne 8. listopadu.
Jaromír

3. – 4. 10. 2009 Letošní Mistrovství ČR klubů patřilo k těm závodům s přízviskem nej. Nejvíce účastníků, nejvíce vosích a sršáních bodnutí a nejvíce sparťanských legend. Po loňském „exodu“ sparťanek to ještě o prázdninách vypadalo, že pro nedostatek něžného pohlaví nepostavíme vůbec druhé HD21 družstvo, ale pak se zčista jasna objevily Vendula, s Peťkou, a jejich forma přes prázdniny nabrala nevídanou kvalitu. V kombinaci se stabilně běhající Kačenkou byl základ druhého družstva položen. Kvalitní dívčí sestavu ve družstvu „na budku“ doplnili stálice Pavlík, Dany, opíchaný Mirek a legenda Michal. Celý team pak běžel přesně podle pokynů neběžící kapitánky Silvy tak, aby porazil silnou sestavu Jamnice, což se podařilo splnit na 100%. Jednotlivé výkony není potřeba komentovat, protože všichni běželi famózně.
Družstvo „na bednu“ se rodilo v křečích ještě v neděli ráno, ale nakonec díky obětavé pomoci Vrabčáka bylo zachráněno a skončilo na zaslouženém 13. místě. Mrazáček se tak mohl nesmazatelně zapsat mezi legendy tím, že to celé odběhl na hamburger a colu. Po něm následovali Ifča, již výše zmíněný Vrabčák, Lucka (která konečně našla svojí ztracenou fazónu), Liška, legenda Anča a zpruzený veterán Báša. Výsledek ani zdaleka neodpovídal ambicím „na bednu“, ale budeme věřit, že i Sparta má liché roky slabší (stejně jako Pardubice ty sudé ☺ a že příští rok v plné síle to už na bednu bude. A když ne na bednu tak na Pragofku a Kotlářku určitě.
Naši veteráni bojovali statečně až při tom kosti praskaly. To bohužel platilo hlavně pro Rakvičku, který v družstvu s Jaromírem, Helenou, Milošem S.a Hankou finišoval tak mocně, že si zlomil ruku. Přejeme brzské uzdravení. To družstvo v sestavě Láďa, Jarmila, PeRej, Dana a Pavel skončilo bez zranění na 13. Místě v DH275. Na 33. místě pak skončili Želva, ET, Jirka, Naďa a Zdeňek v kategorii DH225. Výsledkově se zdá, že nic moc, ale přesto si myslím, že si to všichni náramně užili. No a překvapení největší, byla návštěva Lucky Strakové, která příští rok určitě neodolá, obleče dres a stane se také legendou.
Pro zájemce jsou tu výsledky
A fotky od Michala
A Ivule
A ze soboty od Toma

19. – 20. 9. 2009 Blanenský prolom, příkopová propadlina v okolí Blanska u Brna vzniklá saxonskou tektonikou, bylo území, na kterém se konalo letošní MČR na klasické trati. Takže se rozhodně neběhalo v Moravském krasu, jak by si mohli někteří myslet a jak nás na to upozornil Tonda Věžník?. Co už je nesporné jsou pořadatelé a těmi byly oddíly SK Žabovřesky Brno a KOB Start Blansko, jimž se podařilo vybudovat důstojnou arénu, která rozhodně přispěla k divácké atraktivnosti závodu. V sobotním semifinále, které má za úkol oddělit zrno od plev, utrpěli sparťané zhruba poloviční ztráty, a tak jsme v nedělním áčku mohli vidět Kebuli, Mirka, Lišku, Danu, Jaromíra, Miloše a Miloše Semoráda. Smolíčkem dne se stal Štěpán, který o postup přišel v nastaveném čase.
No a pak to přišlo, nedělní finále mistrovských kategorií by sneslo na mezinárodní půdě ta nejpřísnější měřítka. Parametry tratí a časy vítězů naznačují, že to rozhodně nebylo zadarmo, a tak o to víc potěší, že to nikdo ze závodníků nevzdal. Tratě nabízely většinou tři delší postupy přes hluboká údolí a trochu netradičně motýlka. To proto aby mohl být použit dvouminutový startovní interval. Mám však pocit, že právě v tomto závodě svůj účel tak úplně nesplnil. Protože zatímco před ním se seběhl málokdo, tak po jeho absolvování se začaly tvořit dvojice či trojice. Navíc tomuto systému moc do karet nenahrává ani nedávný protest na MS, kdy si Mamleev doběhl spolu s Hubmannem pro bronz. Po velké dřině všech můžeme najít ve výsledkách Lišku na 14. a Mirka na 22. místě v H21 a Kebuli na 19. místě v D21. Veteráni se letos vyprsili mnohem víc a Jaromírovi to konečně cinklo, takže 3x sláva předsedovi za stříbro v H60 a stejně tak i Miloši Semorádovi v H75. Pěkně běžel ještě Miloš (10. v H60) a Dana (14. v D45).
A abych to zase nějak shrnula, tak letošní mistrovství se rozhodně zařadí mezi ty, na které se nezapomíná. I když by se dalo o lecčems diskutovat, tak klady rozhodně převažují a mezi ty patří: náročné tratě, atraktivnost závodu v aréně, neotřelí komentátoři a v neposlední řadě pěkné počasí.
Kdo má zájem může se tu kouknout na tratě (první a druhá část).

12. – 13. 9. 2009 Poslední letošní federály se konaly na Košíkově rodné hroudě v kopcích poblíž Vrbna pod Pradědem
V sobotu nás čekala klasika, jejíž parametry budily celkem respekt. Žádné horolezectví ani zavaření mozků se ale vůbec nekonalo. Vždy existovala téměř jediná varianta, jak se dostat ke kontrole. Sparta je letos na podzim ochuzena o největší hvězdu Mrazíka, který by určitě bojoval o místa pod stupni vítězů ?, a tak jsem se museli v sobotu spokojit se slušným 14. místem Ivule a 16. Lišky, k čemuž přidala 21. místo Anča a 25. Mirek (všichni v ňáké elitě). V juniorkách se docela dařilo Lucce (14.) a dospělých béčkách se Kačenka těsně vešla na velkou bednu (6.).
V neděli jsme byli vysláni už jen na poloviční vzdálenosti, zato převýšení velkých změn nedoznalo. Trať by se dala rozdělit na 3 části. Ta první představovala pěkný horský les, ta druhá zbytečné sápání se do kopce skrz hustníky a ta poslední desetiminutové pobíhání po louce, kde měl vyhráno ten, kdo uměl rychle odpočítávat remízky a kupky. Výsledky proto byly dost vyrovnané. Nejlíp opět dopadli Liška s Kebulí 19., Anča 25. a Mirek 33. Kačenka oproti sobotě povýšila do áček, kde byla 31. a Lucka v juniorkách držela krok a skončila 18.
Co dodat na závěr? Děkujeme Košíkovi za azyl, Mirkovi za promítání a Liškovi za nevšední zážitky.

9. 9. 2009 Celkem vyrovnaný víkend
Je nepsaná pravda, že do Ještědské oblasti se jezdí především za krásnými terény. O něco slabší už bývá organizace a zázemí. Tenhle víkend to Liberečáci téměř na sto procent potvrdili. Netvrdím, že uspořádat tři celostátní závody ve dvouch dnech je lehký úkol. Právě naopak a tak je lepší ty chyby hodit za hlavu a brát víkend na severu Čech takovej jakej byl. Ale po pořadě. Sobotní závod na mapě Žulák byl zážitek. Těžký terén, výborně postavená trať, napínavý závod. Škoda, že pořadatelé přiřadili oddílové štafety přesně obráceně proti zaběhlým zvyklostem, takže Áčko bylo Céčko, Béčko se stalo Áčkem a všichni sparťani byli DISK. Díky bohu, že ti samí pořadatelé byli natolik vstřícní a problémy řešili jak to jen bylo možné, takže na závěr se vše urovnalo. Odpoledne jsme se přesunuli kousek vedle na Cvičák. Někdo se cvičení zalekl a tak skončil v Pivrncově cukrárně. Kdo běžel, ten se procvičil v prodírání napalmem a změti cest, cestiček a plotů.Večer pak naši fotbalisti hráli vyrovnaně se Slovenskem, což nás vůbec netrápilo, protože my jsme v klidu u piva probírali taktiku na neděli, kdy měl přijít den D. Přesně po 3 letech Sparta opět stavěla na mapě U kyselky tři vyrovnané štafety. Před třemi lety zůstalo jen u té vyrovnanosti a proto letos jsme chtěli udělat nějaký vyrovnaný výsledek a postoupit na MČR. Moc pěkný les, trošku jednoduší trať, která však napomohla více kontaktnímu běhu a tím pádem menším rozestupům, takže to bylo hodně vyrovnané až do cíle. No, nebudu napínat. Obě dvě ženské a mužské štafety postoupily a na tom nesou zásluhu úplně všichni, včetně Pavlíka a Jaromíra, kterým bohužel chyběl třetí a tak jedině Céčko nemohlo být vyrovnané. Třeba příště. Na závěr je tu pár pěkně vyrovnaných fotek a samozřejmě výsledky ze štafet a ze sprintu

23. 8. 2009 Pěkné prázdniny v Českém ráji
Do Rovenska pod Troskami zavítali milovníci lampiónů a Pěkných prázdnin. Pořadatelé z TUR nejsou žádní tuři a připravili pro nás moc pěkné závody v úplně nových postorech. Sobotní program bývá na PPčkách nejnáročnější. Dvě etapy a po nich následující kulturní program, před kterým každoročně zvyšuje likérka Božkov produkci peprmintky na dvojnásobek. Dopolední klasika na mapě Skaláček nebyla ani tak klasikou jako spíše delší krátkou, ale tratě byly povedené a v pěkných skalách, a tak jediné co mírně zaskřípalo byla doprava autobusy na start. Odpoledne nás pak sprint zavedl do těsné blízkosti campu. Tady už to se skalama nemělo nic společného a byl to spíš let v křoví a napalmu. Všechno ale sedělo a kontroly rychle naskakovaly. Odpolední pohodovou atmosfěru narušila nešťastná příhoda na startu, kdy pan Cupák z Dobřichovic dostal na startu infarkt a bohužel přes veškeré snahy se ho nepodařilo oživit ani lidem na startu ani později přivolané záchrance. Večerní akci už nenarušilo vůbec nic a tak jsme mohli vidět velkou spoustu nepěkných nesportovních výkonů ?. Nedělní krátká trať na úplně nové mapě většinu závodníků nadchla I když mapě by se tentokrát dalo ledacos vyčíst, ale to k letním zívodům nepatří a tak všichni byli spokojení. A mezi ty nejspokojenější se na stupních vítězů určitě zařadili Vendula a Pavlík. Oba svorně na třetím místě v D respektivě H 21C. Výsledky najdete tady a pár fotek tady, tady a tady

14. 8. 2009 OO Cup 22. – 26. 7. 2009
Účastí na slovinském OO cupu nemůžete nic pokazit. Už po dlouhou dobu platí, že se sem jezdí za kvalitními terény, mapami a kufry. Není etapy, kdy byste nepotkali člověka, který by nebyl bohatší o nějaký ten bloudící zážitek.
Letošní centrum bylo umístěno ve městečku Logatec a po dobu 5 dnů jsme navštívili 3 různé prostory. 2 byly typickou krasovou oblastí a ten 3. vyloženě kontinentální. V něm se však někteří zapotili nejvíc.
Ze sparťanů se nejlépe s nástrahami tratí vypořádala Kebule (14. WE), pak následoval Sparťan 16. a Mirek 26. (oba ME).
No ale protože jen závodit se nedá, tak jsme si náš pobyt zpestřili o turistiku a válení se u vody. Na fotky se můžete kouknout tu.
No a na závěr ještě jedna malá perlička. Pokud se budete chtít zasmát nebo někdy v budoucnu ukázat mladým nadějím, jak rozhodně ne, tak klikněte sem (kat. WE, jméno Košárková, spustit animaci).

21. 7. 2009 3 jours de France 2009
Od 11. do 13.července probíhala velice zajímavá akce se jménem 3 days of France 2009. Tři dny závodů, tři účastníci (všichni H21A). Anglický veterán Báša, Vrabčák po antibiotikách a půl roku "nezvěstný" Junior. V sobotu v 4 ráno jsme z Řep vyrazili směr západ, do země krásných módních přiléhavých dresů, do Francie. Web pořadatelů nás navnadil na moc pěkný terény, který slibovaly pěkný pohledáníčko a nejednu minutu ztracenou při dohledávkách. Těsně před Fontainebleau, kde bylo centrum závodu, to ale spíš vypadalo jako v East Midlands - trny, kapradí a vřesy. V 14:30 jsme přijeli a v 16 už startovali. To by nebyl Báša, kdyby nedostal jako vždy chuť obrat studentíky při sázkách. Celé závody se sázel s Vrabčákem o výsledný čas a různé náskoky a s Juniorem o vítězné mezičasy - o bagety, sýry, víno ... jak jinak, když to je Francie. Na startu se ukázalo, že ukázky map od pařadatele nelhaly, a že to bude vážně zážitek. První do lesa vyběhl "Junior" Marek, který měl po téměř roce bez pořádných závodů problém s hledáním severu. Když si konečně osvěžil, že se v orienťáku nehází granáty a neodpovídá se na žádné otázky, nýbrž že má následovat ty "stanoviště", šlo to lépe než čekal a na technicky náročné trati(8,3km/260m/25k) dostal od vítěze jen 22,5min. Druhý do cíle přiběhl Vrabčák, který i po antibiotikách běhá na vysoké úrovni a oproti Markovi si polepšil o 12min, s časem 77min. Nakonec přilétl do cíle Báša s pěkným časem 71' a obsadil o jednu příčku lepší pozici než Vrabčák a to čtvrté místo. Další den nás čekal middle s parametry 5,4km/140m/17k. Ten se pak ukázal ještě lepším zážitkem než předchozí middle. Krásný terén, hezky postavená trať ... jen to počasí furt nebylo úplně éňo ňůňo. Tentokrát ze Sparťanů kraloval Ondřej, který zbytek výpravy naprosto převálcoval. S časem 44minut obsadil báječné druhé místo, až 11minut za ním byl Junior na dvanáctém místě a Báša po nepříliš povedeném závodě skončil až na 19. místě se ztrátou 5 minut na Juniora, který si zbytek pobytu ve Francii užíval svůj historicky první triumf nad Bášou. Poslední, třetí den, by se určitě líbil Pragovákům, protože se Spartě vůbec nevyvedl. Nezačal vůbec štastně pro nejmladšího ze Sparťanů - Marek vystartoval s 10 minutovým mankem po hledání startu na opačné straně shromaždiště. Vrabčákovi se na nejtěžším ze třech zůvodů nepovedlo zaběhnout bez chyby a se ztrátou 11 minut na vítěze skončil až 9. Báša, zdrcený z prohry všech sázek z minulého dne, neunesl psychický tlak a opět zaváhal na nejednom postupu. Už jeho vyklusávaný doběh do cíle předpovídal konečných 23minut, které mu chyběly na vítězství. Díky poměrně vyrovnaným výkonům našeho Ondry se ale i přes nepovedený den zablýskalo medailí - stříbro a s ním i flašku dobrého francouzského Cideru. Protože tři dny byly hlavně ve znamení lampionů, chtěli jsme si odlehčit trochou kultury... přihlásili jsme se proto na místní pivní štafety. Po hodně dlouhém hledání místa, kde se měli štafety konat a po zklamání z toho, že Francouzi pijí jen 0,25l, jsme po hodně dobře rozběhnutém druhém kole trochu ztratili a skončili pátí - což byl tak jako tak úspěch - za 6 piv, 6 euro - nejlevnější pivo ve Francii :-) Dále už následovala jen čistě neorienťácká kultura v Paříži, Versailles a Remeši. Náš 5 denní pobyt ve Francii byl super a to i díky Michalovi Černému (Kutloch) z PHK, s kterým jsme strávili většinu času na závodech a poté nám poskytl v Paříži i azyl. Au revoir! Mapy ze závodů: Etapa 1, Etapa 2, Etapa 3

20. 7. 2009 HSH Vysočina Cup
Každý závod má své hrdiny. Malé, velké, smutné, veselé. Každý závod má tisíce příběhů, jak by napsala ikona lampiónských blogů. I Botas jich měl a kolik. Mezi ty velké určitě patřil neuvěřitelně vyrovnaný souboj mezi norským vikingem Pavlíkem a australským klokanem Danym. Třetí resp. čtvrté místo v celkovém pořadí H21B bylo pro oba borce jistě velkým úspěchem a pořádnou motivací do dalších závodů. Stejně heroicky se v H60 prodral Jaromír na celkový třetí flek a v té nejveteránštější ze všech veteránských kategoriích skončil Miloš Semorád na druhém místě. Za zmínku jistě stojí Michalův návrat mezi lampióny a to hned H21A a skvělé 42 místo. Mezi ty smutné story jisto jistě patří PeRejova další vícedenní diskvalifikace a to že Myrovi a Štěpánovi zrušili pivní štafety. Jinak Botas byl takový typický. Hustníky, melioračky, spousta vody nejen v lese, ale i na louce, ve stanu, v botaskách a spodním prádle. Ale taky výborný kemp s prima atmosférou, slušným servisem, vše přehledné a jednoduché stejně jako výsledky.

15. 7. 2009 Tak sem už příště nejedem !!!!!
To si říkáme vždycky po poslední etapě, ale stejně jsme poslední 4 roky nechyběli ani jednou .
Kde ? Na 3 denních Kapa v Lotyšsku, které každoročně zahajují prázdniny
Proč si to říkáme?
A proč tam stejně vždycky znova jedeme ?
Na to jedna věta nestačí, takže:
Krásná, pohodová a ještě tolik turisty neobjevená země (stejně jako ty dvě vedlejší - LT a EST)
Příjemní lidé, kteří vědí jaký je rozdíl mezi Českem a Slovenskem a mají nás rádi (pokaždé česká vlajka na shromaždišti jen kvůli nám)
Perfektní organizace závodů pro cca 2000 lidí (nestačí na to jeden oddíl jako my - to kdyby náhodou někoho napadlo si zahrávat s myšlenkou něco podobného zkusit u nás).
Výborné mapy - za to že se ztrácíme ty mapy fakt nemůžou
Příští rok ale čeká ještě tvrdší oříšek - prostor na hranici s Estonskem a Běloruskem - takže pokud letos to byl souboj v neprůhledných močálech, tak si snad ani nechci představovat co bude tam.
Takže rozhodování asi nebude jednoduché - ledaže by se někdo chtěl přidat a vytvořit četnější zastoupení ČR, pak bychom se asi zařadili do výpravy bez řečí.
A když ne - tak kdo jednou zažil slavnostní nedělní přehlídku spojeneckých F 16 nad Rigou a představil si, jak v hrobě rotuje Brežněv a jak se tváří ta zbylá bolševická svoloč, tak se snad půjde radostně brouzdat i do temných močálů.
Koho zajímá víc - www.kapaok.lv

Jirka a Dana Kavkovi

19. - 21. 6. 2009 - MČR ve sprintu a na krátké trati Pořádání těchto dvou významných závodů se ujal oddíl nejoddílovatější OK Lokomotiva Pardubice. Od předchozích let ubylo prohlášení typu: Přijeďte na nejlépe uspořádané MČR v historii! nebo Bude to sprint desetiletí! … a hned to bylo znát. Jednalo se totiž o obecně pěkné závody. Ale popořadě.
Vše začalo v pátek v 16:30 na náměstí v Kutné Hoře, kde si nejlepší české ženy odbyly svoji TV premiéru. Naštěstí se nedostavily avizované přívalové deště ani mimořádné jevy a tak se závod odběhl jen za normálního pršení. To bylo ale i tak na pytel, protože atletická obuv se na dlažbě nepříjemně smekala. Závod probíhal v samotném historickém centru Kutné Hory a krom 1 – 2 voleb postupů neskrýval žádné záludnosti, proto byly v obou hlavních kategoriích k vidění zajímavé souboje. Z našeho oddílu běžela v ženách Kebule a s 2´ ztrátou skončila na 18. místě, když se jí tak úplně nevyvedla volba zásadního postupu. V mužích se velké naděje vkládaly do Mrazáka, ale bohužel to skončilo tak jako vždycky – 4. místo! Běžel i Liška a běžel tak, že doběhl 20. Z dalších výsledků: Lucka 15. (D20), Jaromír 6. a Miloš 9. v H60.
Na víkend už byly připraveny lesní disciplíny v podobě semifinále a finále MČR na krátké trati. Bylo velmi těžké odhadnout, jak bude terén tohoto mistrovství vypadat, protože podle staré mapy se rozhodně nemělo jednat o nic světového. Ale zdání někdy klame. Sobotní semifinálové tratě byly občas mapově jednodušší až triviální, za to terén byl zarostlejší a podle časů později dobíhajících závodníků to bylo znát. V neděli se podařilo staviteli nachystat tratě mapově rozhodně složitější, ale protože podložka byla mnohem rychlejší bojovalo se na doběhu až do posledních vteřin, o čemž svědčí výsledky hlavně v mužské kategorii. Z našich opět nejlepší Mrazák 12., dál pak Štěpán 26., Kebule 27. a Liška 30. V juniorkách pak Lucka 16. a ve veteránech H60 Miloš. 5.

(Toto je konkurenční příspěvek, ale agresivní není)

20.6.-21.6. 2009 - MČR KT Béďa si na třetí červnovej víkend přiklepl Mistrovství na krátký + ještě jeden městský sprinťík, aby bylo na nové dresy. Sprint, jakožto disciplína atraktivní pro diváky (na kterou ale žádní diváci nechoděj) podle mě patří spíš na festival městských cvičení, takže jsem ho bojkotoval a stačilo, že mi u něj zaskočilo v pondělí u snídaně. Sparťany v hlavní kategorii reprezentovali jen Mráz s Liškou, Kebuli do mistrovského závodu nepustili nějaké regule. Hoši si vedli dobře, v TV byly sparťanské dresy vidět. Mráz bohužel trošku v závěru vytuhnul a Liška prohrál se Šidlou souboj o nejlepšího veterána ( 4. resp 20. flek.)
Sobotní semifinále přineslo pro pořádající oddíl čistý hattrick v podobě třetího protestu na jejich závod. Tentokrát si Béďa udělal křížek u Heppyho. Protest si ale Béďa zkušeně pohlídal, a tak se na rozřazení do nedělních finále nic neměnilo. Ve finále si nejlépe vedl pan Lorenz, který ze spolupráce s broučkem Novákem jr. vytěžil třetí flek v H21D. Slušně si vedla i Kebule v béčku, která si odvezla brambory. Na trojičku chlapů v áčku padla sparťanská deka a zaběhli kulový (12., 26., 30.)
Celkově byly závody pěkný zklamáníčko – tak brzo jsem v posteli nebyl snad 5 let. Stránky závodů tuto, ale jsou děsně ošklivý!

(To to je agresivní příspěvek)

13. - 14. 6. 2009 - Jukola 2009 Tyto největší štafety na světě hostilo letos finské město Mikkeli na jihovýchodě země. V ženském závodě 4 členných štafet Venle startovalo letos přes 1000 týmů, v tom mužském Jukole dokonce o 400 více.
Svoje zastoupení měli i sparťani. Kebule rozbíhala štafetu Tumby Mälarhöjden a přispěla k jejímu historickému 43. místu. Mráz na sebe převzal roli nejzodpovědnější a na 16 km dlouhém posledním úseku doběhl Stora Tuně pro 22. místo. Na závěr snad jen říct, že počasí bylo výborné a jídlo a diskotéka na lodi jakbysmet. Takže pánové!!!!!!!!!! Úseků je to jen sedm a v noci skoro vůbec. Příští rok očekávám vaši účast?. Nějaké fotky tu.

11. 6. 2009 - Kůstrý 2009 První červnový víkend pořádala Kotlářka další letošní áčka v šumavském podhůří nedaleko Vacova. Shromaždiště bylo na louce ukryté v lese nad obcí Zálesí. Předpověď počasí slibovala příchod fronty s deštěm a přeháňkami, naštěstí příliš nevyšla – spadlo pár kapek. Dominantní skalnatý kopec nesl jméno Kůstrý, tak se jmenovala i sobotní mapa, na které se běžela krátká trať. Les byl většinou neprůhledný, místy podmáčený a s těžkou podložkou. Já jsem udělal několik větších chyb a několik drobných, když jsem často naběhl jinou kontrolu. Řekl bych, že ani dalším sparťanům se příliš nedařilo, někteří veteráni byli disk za oražení nesprávné kontroly.
V neděli se běžela klasika. Veteráni měli terén více průběžný než v sobotu, na delších postupech s využitím cest a pěšin a s minimem podmáčeného terénu. Jako kontroly dominovaly kameny a skalky. Sparťané si většinou o nějaké to místo polepšili. V elitní kategorii bral Mrazák bramborovou, Liška byl 9., Ivule 15. Z veteránů byl nejlepší Miloš Semorád – 2. v H75. Já bral bramborovou v H60, o bednu mě připravila účast cizinců.

26. 5. 2009 Jarní štafetovo-sprintová kombinace zavítala tento víkend do Moravské Třebové a jejího okolí. Ráno jsme museli vstávat dřív než do rachoty, abychom už od desáté hodiny mohli vystartovat na sprinterské tratě. První část závodu se odehrávala na svazích jakéhosi kopce se hřbitovem a sady. Pak se podběhla E442 a už se trhal asfalt ve městě. SCP sestava přijela ochuzena o Lišku (hanba mu!!!) a největšího trhače asfaltu Máru. Naopak byl po několika měsících k vidění Dany. Mráz mohl přepsat českou spritovou historii. Bohužel mu k tomu chyběly 2 vteřiny. I tak ale stojí 2. místo jen vteřinu za Olafem o napsání nějakého článku?. Ostatním sparťanům se tolik nedařilo a šetřili síly na odpoledne. V ženách byla Kebule moc rychlá na jedničku, stálo ji to ňáký vteřinky a skončila na 13. místě. Lucka byla v juniorkách o místo lepší.
Na odpoledne jsme se přesunuli do lesů u rekreačního střediska Na Srnčí. Čekal nás pravý bulharský terén, kopce, kopřivy, hustníky. Sem tam se objevily zajímavé pasáže s údolíčky a kupkami. Organizace byla na celkově dobré úrovni, přesto se objevilo několik zajímavostí jako migrující divácká, místo význačného stromu jakýsi pahýl a o umístění některých kontrol by se dalo taky polemizovat. Plus si získalo pěkné shromaždiště a sprchy.
V sobotu se nám vůbec nedařilo, přesto si 2/3 mužské štafety pochvalu za svůj výkon zaslouží a ta zbylá třetina si ji zaslouží za chrabrost?. Ženským se dařilo více v neděli, kdy doběhly 15. Štafetový víkend je tedy za námi. Kolidoval s naším spolupořádáním MTBO na Ovčínku. Přesto doufám, že na podzim bude naše účast na štafetách početnější a posílí ji i navrátilci ze zahraničních cest.

20. 5. 2009 - Áčka v Jesenici Za prvními letošními áčky jsme neputovali daleko. Bojištěm se stal les u Krt u Jesenice. Les to byl pěkný, plno hustníčků, rozhraní porostů a především skalek a kamenů. Běh stěžovalo borůvčí a sem tam ňáký kopce. Co se tak úplně nepovedlo byla stavba tratí některých hlavních kategorií a propadákem by se pak dalo nazvat zmapování některých částí lesa. Ačkoli na Vodňanským kapru by mapa snesla nejpřísnější měřítka?.
V sobotu odpoledne a v podvečer se běžela klasická trať na mapě Viklan, která byla především o rychlém běhu a dodržování azimutů. Z eliťáků byl podle očekávání nejlepší Mrazák, kterého až chyba v závěru odsunula mezi brambory. Pěkný výkon podal i Liška, který skončil 13. se ztrátou 7,5 min. na vítěze. V souboji generací byl o trošičku lepší Sparťan před Mirkem a znamenalo to 25. resp. 28. flek. V ženách Kebule na začátku udělala příliš mnoho chyb a bylo z toho až 19. místo. Slušné byly také výsledky v neelitních kategoriích: Jindra 6. (D45B), Jarmila 9. (D60B), Oštěp 5. (H21C), Želva 8. (H35B), Miloš 5. a Jaromír 6. (H60B).
V neděli byla na programu middle, od které se čekalo, že bude podobná jako před třemi lety, těžká, v kamenech ale fér. To se bohužel tak úplně nestalo. V ženách pořadím zamíchala zejména špatně postavená 2. kontrola a v chlapech to v některých pasážích vypadalo spíš na zkrácenou klasiku, o čemž se můžete přesvědčit tady. Z kluků byl opět nejlepší Mráz (9.), ale jen těsně, bo Mirkovi bouchly saze a doběhl hned 2 vteřiny za ním. 19. skončil Liška a o 2. místa níže Sparťan. V ženách si Kebule oproti sobotě polepšila na 13. místo. Z výsledků neelitních kategorií nejvíce potěšilo 3.místo Kačenky v D21B, která nás tak vzorně reprezentovala na stupních vítězů. Dále pak byla Dana 4. (D45B), Želva 7. (H35B), Martin 8.(H45B),Jaromír se také ukázal na bedně za 2. místo v H60B, stejně jako Miloš S. za 1. v H75B. S Jaromírovým 2. místem je spojena malá zajímavost. Jaromír si to nedělním doběhovým koridorem prosvištěl a přicupital jako zamlada, o čemž svědčí dosažené časy na doběhu některých borců: Jaromír 27“, Lucka 30“, Kebule 30“, Vrabčák 32“, Ríša K. 29“, Pavlik 25“, Mráz 26“, Mirek 27“, Liška 24“ a Sparťan 23“

12. 5. 2009 - Béčka v Brzicích Druhý májový víkend a za teplého jarního počasí se konala první.letošní béčka. Shromaždiště bylo na dně „lučního“ amfiteátru. Největší část závodu sobotní klasiky probíhala na náhorní plošině v rychlém lese s jednoduchou orientací, kde se běhalo většinou rovně. Ve svých kategoriích zvítězili Miloš S. (H75B) a Katka G. (D21C). V hlavní kategorii H21A byl Mrazák 2. za Losmanem. Na Jaromíra (H60B) zbyla jenbramborová.
Nedělní krátká trať byla postavena ve svazích nad potokem, kde bylo hodně kamenů i v hustnících. Kdo udělal větší chybu, už neměl nárok. Při neúčasti Mrazáka se na předních místech umístili jen Miloš S. (1. v H75) a Katka G. (2. v D21C). Pohodové závody doplňoval dobře zásobený bufet s jídelním stanem.
Výsledky jsou zde.

6. 5. 2009 Mariánskolázeňský trojúhelník 2. a 3. května měl jen dva vrcholy, protože třetí obsadilo páteční Mistrovství republiky v nočním OB, a to se do soutěže nepočítalo. Toho se z oddílu zúčastnily jen Ivča s Luckou W. V sobotním i nedělním závodě byla už účast vyšší, i když veteráni převládali. V sobotu bylo shromaždiště v obci Lazy, asi 8 km od Lázní Kynžvart. Běželo se v horském lese, zaklackovaném a místy podmáčeném. Naštěstí se místy dalo využít cest a pěšin. Nedělní etapa měla prezentaci v hospodě U březího vlka v obci Valy, asi 3 km od Mariánských Lázní. Les byl už jen podhorský, více průběžný, ale také místy podmáčený. Počasí po oba dny slunečné, skoro ideální. Po sečtení časů z obou etap se ukázalo, že 2. místo obsadil PeRej v H65 a 3. místo Jaromír v H55. Na Ivuli zbyly tentokrát brambory.

28. 4. 2009 - SAXBO 2009 V nezvyklém dubnovém termínu se uskutečnil další ročník česko-saských závodů v OB. Sobotní závod měl příjemné centrum na trávnících „horského koupaliště“ lázeňského městečka Jonsdorf. Bylo poměrně teplo, ale větrno, a tak ani příliš nevadilo, že bazény nebyly v provozu. Použitá mapa se jmenovala Alte Leipaer Strasse, ale mnohem trefnější by byl název Sviňské skály – tak se jmenovala mapa nedělního závodu poblíž Zdislavy. Na východní a jihovýchodní části mapy se to opravdu hodně černalo.Ve skalách, do kterých se vbíhalo hned po startu, se daly ztratit (a taky ztratily) minuty až desítky minut. Po vyběhnutí ze skal následovala skoro rovinka a po ní dlouhý postup přes nejvyšší kopec na posledních několik kontrol, který umožňoval volbu s různě dlouhými obíhačkami. Pak už jen seběh na sběrku a po asfaltu do cíle. Protože jsem ve skalách zas tolik nenechal, bral jsem v H55 aspoň brambory – za třemi Němci. Brambory brali ještě Helena v D50 a Miloš S. v H70. V neděli jsme se sešli na louce nedaleko obce Zdislava ke druhému závodu. Mapa se sice jmenovala Sviňské skály, ale moc skal tam nebylo – a na kontroly použito ještě míň. Byl to běžák, kde se dalo ztratit hlavně při dohledávkách někdy dost nevýrazných kamenů nebo vývratů. V mojí kategorii H55 opět první 2 místa obsadili Němci, 3. byl F. Wald z FSP. Ze sparťanů se na bednu se dostal jen Miloš Semorád, 3. v H70. Zúčastnilo se 11 sparťanů (převážně veteránů), z toho 1 chodící a 2 členové doprovodu, z nichž jeden si v neděli taky zaběhl aspoň trať pro příchozí.

27. 4. 2009 Dne 25.4.2009 si na Bradech u Jičína řekli své ANO Romana Kalenská a náš Honza Mrázek. Gratulujeme a přejeme hodně štěstí!

27. 4. 2009 Letošní tradiční velikonoční soustředění se na českém území nekonalo. Zajíček pobýval ve Švédsku a tak se tam přesunulo i několik členů našeho oddílu. Vrcholem jejich týdenního snažení byla Tiomila. Desetičlenné noční štafety mužů a pětičlenné denní štafety žen. Letos se konala pro Čechy v nezvykle přívětivém terénu ve Skane, což zvyšovalo šance na prosazení se českým týmům. V jednom z nich s „poetickým názvem Broučci a Berušky“ (převzato z Jak to vidí Béďa) na sebe vzali roli rozbíhače a finišmana Mirek se Štěpánem a jen těsně se nevešli do první stovky. Sparťan v dresu Tumby neměl letos štěstí na dobrý tým a tak aspoň svým standardním výkonem přispěl ke 122. místu tohoto stockholmského oddílu. Z kluků zanechal na Tiomile sparťanskou stopu ještě Mráz, který se vydal na nejprestižnější úsek – dlouhou noc v dresu Stora Tuny. Bližší a rozhodně zajímavější info o jeho zápolení najdete zde. Do soubojů mužů zasáhla i Lucka, která v 3. týmu Göingarny vyrazila na 8. úsek a nevedla si vůbec špatně. Svým časem posunula Göingarnu na 194. místo. Kebule se nepochlapila, tak jako Lucka a tradičně rozbíhala štafetu Tumby, která taktéž téměř tradičně skončila na 65. místě. Nějaké fotky jsou k vidění tu.

18. 4. 2009 - Velikonoce ve skalách Zúčastnilo se celkem 10 sparťanů, ale většina z nich jen ve druhé etapě, která se běžela na mapě Enkláva. Celé 3 dny absolvovali jen Zdeněk s Naďou. Počasí krásné – slunečno a teplo přes 20 stupňů. Výsledky nic moc, někteří byli dokonce disk. Uspokojující snad jen 5. místo Ríši (H21B) ve 3. etapě. Já mohu popsat jen 1. etapu v Želízech na mapě Čertovy hlavy: Abych předčasně neukázal sou formu, neběžel jsem „svou“ veteránskou kategorii, ale „jen“ tréninkovou trať T6. (Měřila sice 5,1 km, ale to bylo o dost delší než H60). Nebudu zde popisovat celou trať, jen některé záludnosti. Kontroly byly většinou mezi skalami, ale někdy nebylo snadné se k nim dostat. Některé skalní průchody byly průchozí jen směrem dolů. Zajímavé byly také některé popisy – třeba kontrola v regulérním skalním průchodu měla popis skalní věž, pata. Půda byla po zimě nakypřená a bořil jsem se – jednou jsem měl co dělat, abych nesjel zpátky do rýhy, z které jsem se vyškrábal po čtyřech. Nepříjemné byly také: křoví nad skalami, hustník prolezlý ostružinami, pořezané větve, nezvyklé teplo... Aspoň že doběh do cíle byl z kopce.

9. 4. 2009 - PŽ v Mníšku 29.3. v Mníšku pod Brdy se běžel za slunečného počasí v kopcovitém terénu mapy Červená hlína – západ. S červenou hlínou v bažince jsem se seznámil hned na 4. kontrole, další – jámu v kamenném poli - jsem také přeběhl a spadl jsem až na 19. místo. Od té doby jsem se už jen zlepšoval a dotáhl se do první desítky. Ze Sparťanů zazářil Myro 2. v H21L, brambory brali Rakvička v H21K a Helena v D45L. 3. PŽ, který byl současně přeborem středočeské oblasti, měl shromaždiště v sále kina obce Žilina nedaleko Unhoště. Plochý, většinou dobře průběžný terén zpestřovaly jen rýhy. Dařilo se mi lépe než v sobotu, chvíli jsem byl i třetí, ale po zvorané sběrce pro mě zbyly brambory. Ty bral i Miloš Semorád v H65, tentokrát lepší než PeRej. Nejlepší ze Sparťanů byla Jindra – 2. v D45L.
Jaromír

4. 4. 2009 - PŽ u Lysé n. Labem 29.3. Oddíl OKP uspořádal na mapě Sv. Václav – v plochém terénu, kde se valilo většinou azimutem – 1. závod jarního žebříčku. Loňská revize mapy se zřejmě zaměřila jen na nové paseky, mnohé hustníky ve skutečnosti nebyly, což při „leteckém“ tempu vedlo k občasným úletům. Chladnější počasí bylo příjemné, občerstvení v tribuně závodiště dostačující. Při neúčasti Mrazáka zvítězil v H21 těsně Štěpán před dvěma Pragováky, v H65 obsadil PeRej 2. místo.

26. 3. 2009 - Jarní pohár Slovy klasika: první jarní den se o víkendu běžel Jarní pohár. V sobotu pro některé dlouhá pro některé klasická trať, v neděli již tradičně netradiční 4členné štafety. Hradečáci po několika letech Biřiček a Bělčí tyto prostory opustili a vydali se směrem severozápadním. Zastavili se u Hořic v Podkrkonoší a tam pro nás připravili pekelně rychlé tratě. Sníh už naštěstí stihl roztát, v lese bylo po zimě uklizeno a kopce zas tak brutální nebyly.
Na nejdelší trať se ze sparťanů nevydal nikdo, to už by byla nuda a navíc i ti nejlepší se začínají přesouvat do kategorie bé. Nejcennější skalpy si jednoznačně odvezli Štěpán s Mirkem (5. a 7. místo H21B), na stejné trati bojoval i Vrabčák (52.). Další naši borci si zvolili trať H21C a téměř s pravidelnými desetiminutovými rozestupy se umístili na 5. (Sparťan), 45. (Bouda) a 92. (Pavlik) místě. V této kategorii běželi také naši veteráni a nejlepší z nich byl Předseda 116. (118. Jirka K. a 122. Zdeněk). Ti rozumní veteráni si vybrali svoje příslušné kategorie a skončili 5. (Miloš) a 27. (PeRej) v H55. SCP žen běželo poskrovnu. V D21B doběhla Ivule 9. a Dana K. 47., v nejmladších veteránkách statečně bojovala Naďa (18.).
V sobotu večer jsme se vydali po zimě trochu utužit kolektiv. Bylo to decentní, hlavní tahoun měl rýmičku a mandličky, tak jsme dali jen jednu zelenou na uvítání jara a šlo se na tatami. Ráno už tolik slunečné nebylo, ale my plni očekávání už vyhlíželi naše legendy a ty dorazily včas a hlavně v plné síle a tak se mohlo vystartovat. Tratě výrazný rozdíl oproti sobotě nepřinesly a tak nikoho nepřekvapily. Místy překvapivé byly ovšem výsledky na předních místech :-). Naše štafety bez největších opor bojovaly statečně a obsadily 11. (Mirek-Boudička-Štěpán-Vrabčák) a 12. (Lucka-Anča-Ivule-Kačenka) místo. Pak už jen PAVLIK s Boudičkou sbalili stan a odjeli jsme tam, odkud jsme přijeli.

Sobotní ženská trať D21B

10. 3. 2009 - Příspěvky 2009 V sekci informace pro členy jsou informace k platbě příspěvků na rok 2009. Šibeniční termín pro zaplacení, kdy vás Ivča začne stíhat, je 31. 5. 2009

11. 2. 2009 - PZL Děd Asi se s tím čeká opět na mne – tak tady je zpráva o 11. kole
Netradiční shromaždiště bylo tentokrát až na nejvyšším bodě kopce Děd – hned vedle rozhledny. Napočítal jsem 10 sparťanů; netradičně tentokrát Doďa s dcerou Radkou, která běžela za KAM. Celkem bylo více než 80 účastníků. Áčkaři to měli přes 14 km a startovali tam Zdeněk, Vrabčák a Ríša. Většina sparťanů (já taky) běžela 8,5 km béčko a někteří asi litovali, že si nedali C - převýšení bylo velké a rokle hluboké. Mapa byla 11 let stará patnáctka, upravená tak, že chyběla většina hustníků i žlutá; vrstevnice pak byly výborně čitelné, najít se dala i tečkovaná rozhraní. Hned po startu se běželo několik set metrů s kopce do nejbližšího sedla po zledovatělé cestě. Na jedničku jsem zvolil obíhačku po cestě a silničce přes kopec. Startovní pole se brzy roztrhalo a před sebou jsem viděl jen jednu závodnici. Poblíž kontroly se nás opět několik seběhlo. Na dvojku – velkou prohlubeň – jsem šel traverzem přes silnici, průsekem dolů a dalším traverzem v terénu s podrostem a krátkou dohledávkou. Na trojku opět traverz v podrostu. Čtyřka – jáma u hustníku, který ve skutečnosti nebyl, byla za dalším kopcem. Ve stoupání mě předběhl Martin, ale při seběhu jsem se dostal před něj a zvolil vlastní, ne ideální postup. Asi 200 m před kontrolou jsme se sešli opět s Martinem, odkudsi se vynořil Miloš a byli tam ještě Bohouš Hamáček (LBE) a Mirek Doležal (PGP). Při dalším postupu vydělali ti, kdo běželi přes ohrazenou pastvinu. Já jsem kličkoval při prodírání okolním podrostem a rozbitém terénu s několika mělkými rýhami, a tak mi odběhli Mirek s Bohoušem. Po prokličkování neuklizené paseky jsme sbíhali do prvního hlubokého údolí. následoval prudký výlez podél rýhy skoro na plochý hřbet, kde byla pětka. Nad sebou jsem viděl Bohouše, Martina i Miloše. Na šestku – krmítko téměř na vrcholku dalšího kopce – jsem chtěl původně mírně oběhnout hluboké údolí, ale nepřinutil jsem se běžet do kopce a zamířil šikmo k centrální rýze. Dolů to šlo, ale prvních několik metrů jsem vylézal po čtyřech. Když jsem se konečně dostal na dohled kontroly, zahlédl jsem už jen odbíhajícího Bohouše. Postup na sedmičku byl nejprv po hřbetní cestě mírně do kopce a pak traverz v hustníku. Ještě na cestě jsem předběhl tuhnoucího Martina, ale při dohledávce jsme se naposled sešli. Další traverz obkružoval kopec s několika mělkými bočními údolíčky a osmička - dolní konec rýhy mi připadla moc dole. Další pochod přes kopec (9 vrstevnic) k devítce, seběh po hřbetě do hlubokého údolí a opět do prudkého kopce (6 vrstevnic) k desítce a dalších 14 k jedenáctce. Poslední kontrola byla na ochozu rozhledny na Dědu a vydal jsem se k ní totální obíhačkou. Ale asi se vyplatila. Miloš taky obíhal a dal mi 4 a půl minuty (ale ty jsem nabral už dřív), ale Bohouš šel přes údolí a přišel minutu za mnou. V cíli (pro áčkaře i po 1. kole) bylo k dispozici sladké občerstvení. Doma jsem spočítal vrstevnice a zjistil, že včetně rozhledny jsem nasbíral asi 515 m převýšení. Nejlepší v béčku byl ze sparťanů Ríša (3.), v áčku Vrabčák (2.) a Rakvička (3.) Zdeněk taky došel a udržel 3. místo, neboť pořádající Vláďa Mezník neběžel. Doufám, že někdo z dalších účastníků (třeba Zdeněk) připojí vlastní zážitky. Výsledky jsou tady.
Jaromír

6. 2. 2008 - Souhrn výsledků v uplynulé sezóně Těm, kdo ještě váhají před hlasováním v anketě, může pomoci souhrn výsleků za rok 2008, který pro nás připravil Jaromír.

Nejdůležitější výsledky 2008

M ČR klasika:5. Mrázek Jan (H21)
MČR štafet:14. místo ženy (D21), 12. místo muži (H21)
MČR klubů:7. místo (DH21)
Gigasport Český pohár:20. Hrazdirová Iva, 9. Mrázek Jan
HI-TEC sprint Cup 2008:13. Hrazdirová Iva 26. Kovář Miro
Český pohár štafet:19. místo ženy (D21), 7. místo muži (H21)

Ranking k 30.11. 2008

9. Mrázek Jan
26. Pospíšil Vít
44. Kovář Miroslav
128. Skripnik Štěpán
27. Hrazdirová Iva
40. Hrstková Vlaďka
95. Teringlová Martina

Žebříček B:

D455. Kavková D.
D506. Jahnová H.
H355. Žemla T.
H604. Novák M.
5. Buriánek J.
H751. Semorád

Český pohár veteránů:

2. Semorád Miloš (H75)

MS veteránů v Portugalsku:

Vítek Pospíšil (M40), 4. místo na klasické trati (long)

Náš nejúspěšnější závodník – reprezentant Jan Mrázek se zúčastnil Mistrovství světa 2008 v Olomouci. Zde obsadil 18. místo ve sprintu a 24. místo na klasické trati. Na ME v Lotyšsku obsadil na klasické trati 31. místo.

2. 2. 2009 - PZL Hroby na Hřebenech Na shromaždiště v Dobřichovicích část Sparťanů dorazila vlakem. Závod pořádali Fantovi. Prezentace byla na parkovišti u nádraží. Byly asi 3 pod nulou a sněhové přeháňky, a tak vyhřátá nádražní čekárna posloužila jako převlékárna. Byl tam i jeden bezdomovec, ale nesmrděl. My co jsme přijeli vlakem, jsme si dali většinou nejdelší trať – asi 13 km (převýšení neuvedeno, ale velké). Mapa byla sice patnáctka, ale 19 let stará. Po hromadném startu většina borců udělala čelem vzad (optimální postup) proběhla 100 m rovinku před nádražím a potom již mezi domky do kopce.
Když jsem dorazil k jedničce v rýze, čelo závodu bylo již v nedohlednu. Také na dvojku – mělké údolíčko se šlo nejprve do kopce. Předběhl jsem skupinu důchodců provozujících nordic walking na zasněžené cestě, za mnou Zdeněk s Vaškem Chotětickým a kus za nimi Miloš. Od dvojky konečně seběh k trojce v ohybu zahrady Bláhových a pak ještě dolů ke kapličce, kde byla čtyřka. Při drápání do prudkého svahu se poprvé ukázala výhoda bot s hřeby. Razil jsem těsně před Zdeňkem, ale zapletli jsem se buzolami, a tak od kontroly jsem vyrazili stejně. Zvolil postup zpět po cestě do kopce kolem dvojky, Vašek z ní odbočil dříve a pokračoval podél vedení, Zdeňka jsem neviděl. Brzy jsem přešel do chůze, protože kopec byl táhlý. Po obkroužení širokého údolí a výlezu na dlouhý hřbet jsem orazil skalní průchod nad prudkým srázem. Při odběhu po hřbetě jsem potkal Zdeňka, který se zdržel v pichlavém podrostu. Chvíli potom prý ještě uklouzl na zledovatělé cestě, padl nazad a narazil hlavou o kámen. Další kontrola byla na rohu hřbitova, kde kromě kleští byl udán azimut 220o a vzdálenost k další kontrole (č.7), která nebyla v mapě zakreslena (s popisem “hrobka”). Vašek už odbíhal., já jsem nastavoval azimut. Tento nezvyklý úkon mi zabral možná minutu a ještě jsem si nastavil 260o místo 220o. Při běhu po zledovatělých zasněžených cestách ani hřebíky nezabíraly a klouzalo to. Protože stopy „předběžců“ se stáčely více k jihu, provedl jsem opravný náměr azimutu, tentokrát správně. Po seběhu na křižovatku poblíž hrobky bylo její nalezení už hračka, i když už byla v hustníku a ne na pasece jak ukazovala mapa. Také jsem se opět setkal s Milošem. Zdeněk s Vaškem už byli zřejmě vpředu. Osmička – zřícenina - byla opět nahoře, pak následovala poměrně rovinatá pasáž s využitím dlouhého průseku. Devítku – sráz v údolíčku v dlouhém hřbetě - jsem chvíli dohledával, protože mapa umožnila paralelní chyby. V mapě žluté plochy se změnily v hustníky, ale ve skutečnosti přibyly jak další hustníky, tak paseky, nijak nezakreslené. Desítku jsem našel bez problémů. Pak následoval dlouhý postup na závrt nad hlubokou rýhovou se strmými, místy skalnatými svahy. Zvolil jsem přímější postup s využitím průseků a mírně klesající cesty. K rýze jsem odbočil příliš brzo a pak jsem traverzoval podél, až jsem našel slezitelné místo (nevím, jak to někdo mohl zvládnout bez hřebů!). Po další dohledávce, kdy jsem už jen kráčel svahem, rozbrázděným údolíčky a rýhami, jsem jedenáctku konečně orazil. Dvanáctka – kamenný mužík (čert), byla na pěšině, ale napřed se muselo vylézt dost vrstevnic nahoru k hlavní cestě a na křižovatce odbočit vlevo dolů. Tato oblast byla hodně kamenitá a dobře se neběželo ani po pěšině. Už jsem toho měl dost, bolely mě oba nárty a pravý kyčel. Poslední kontrola byla na křižovatce ulic mezi parcelami a pak už zbývalo asi 150 m k domku Fantových, kde byl cíl a občerstvení – čaj, rum a stylové zákusky – rakvičky se šlehačkou a věnečky (vždyť to byl HROB, a také několik kontrol bylo stylových - kaple, hřbitov, hrobka; jen k těm Bláhovým „rakváčům“ se to dávat nemuselo...). Když jsem se dobelhal do čekárny, Zdeněk s krvácející hlavou už tam byl (bezdomovec už ne). Na parkovišti se převlékal Vašek. Mladší Sparťané už byli asi fuč. Za chvíli přišel i Miloš. Akci jsme zakončili v hospodě společně se (staro)novou členkou Naďou Z. Do odjezdu vlaku v 15,43 někdo stihl oběd, někdo jen polévku či grog.
Doufám, že další Sparťani přidají své zážitky aspoň do fóra, zvláště pak Největší.
Jaromír

12. 11. 2008 - Hra ze zakončení Pro ty, co zajímá, o čem byla sparťanská bojovka na zakončení, a chtějí vědět, oč přišli, je tu pdf s kompletním zadáním.

10. 11. 2008 - Promoklý Přebor oddílu Když jsem se v neděli ráno probudil do azuru, vyslovil jsem množství výrazů za které by na mne, byl-li by živ, Dr. Guth-Jarkovský podal trestní oznámení.
Kdybych to byl býval věděl, tak bych to býval přeložil na neděli. Co scházelo? Asi tak 12 hodin – večer již pohoda. Jinak na ten humus účast solidní. Hanba měkkýšům co nepřijeli!
Kdo odstartoval, ten dorazil do cíle. Všichni – až, až na jednoho: Ten si na stole rozložil balíček karet, seržant co ho viděl......
Tak dost, zpět do reálu. Jiří K.., zraněné zápěstí. promptně ošetřeno dcerou. Ivča vyrazila a statečně bojovala se žaludeční indispozicí, ta však byla silnější.
Problémy měli ti, co neměli mapník a nezabalili startovní průkazky, vlhkost byla skutečně všude. Kontrola vpichů byla operativně zrušena.
K závodu: V kategorii D19-34 má spaťanský titul "ztracená" dcera Kata Gallusová, neboť Romča běžela jako host. Mrazák šel zadrženě, Ondra potvrdil kvalitu, Miro mu dal 40 sec. Boudička se kvalitním výkonem loučil s H21 – v roce 2009 již "vetoš"! Dana bez účasti Jindry má bez problémů titul.
Omlouvám se za použití červené fixy při zákresu tratí, příště použiji propisovačku!
Na závěr velké díky stahovačům, závodníkům za účast a bouračům shromaždiště.
Alles gute! (i moje bundička božihodová se našla).

P.S. Vzhledem k počasí a odezdu závodníků bude vyhlášení a předání cen na oddílové schůzi (valné hromadě) v r. 2009.
Ahoj PeRej

No a ještě výsledky
 H 19-34Čas
1.Miro53,30
2.Ondra54,10
3.Honza B.57,32
4.Štěpán59,40
5.Mrazák61,40
6.Pavel 70,10
7.Ríša82,30
8.Marek82,46
9.Jára jr.91
 H 35Čas
1.Tomáš68,30
2.Martin74,40
3.Michal R.101,30
4.Láďa110,03
5.Jára sen.113,42
 Jirkavzdal pro zranění
 H 50Čas
1.Jaromír74,19
2.Olda135,20
 D 19-34Čas
1.Romča74,20
2.Katy100,20
2.Ivčavzdala
 D 35Čas
1.Dana94,32
2.Eva116,23
 D 50Čas
1.Jarmila101,50

6. 11. 2008 HULK se nekoná, proto sraz až na místě zakončení...

5. 11. 2008 PeRej vydal upravený rozpis a startovku na přebor oddílu.

3. 11. 2008 Taky se už nemůžete dočkat zakončení? Už jen pár desítek hodin... A zde jsou pokyny.

22. 10. 2008 Protože se zdá, že stránka ulehla k zimnímu spánku předčasně, pokusím se trochu o její aktualizaci. Máme za sebou 3 víkendy různých oblastních žebříčků v různých koutech republiky a zde jsou výsledky těch nejúspěšnějších: 4. 10. PŽ Osinalice D45L 1. Jindra, H55 2. Miloš. Další víkend 11. – 12.10. se konal tradiční a už téměř legendární kapr, kam se nejezdí pro výsledky, ale pro zážitky. O ty by se s váma mohl podělit hlavně Mirek ?, Kačenka, Vlaďka, Oldřiška či Martina. Kromě toho se běžel pěkný middle u Jablonce n. Nisou, kde vyhrála Kebule a pro 2. místo si dosprintovala Lucka W. na mistrovství MSK. Zatím poslední proběhnuvší víkend byl minimálně v Praze velmi nabitý. Začalo se pátečním nočním v trnkách bez reflexů na Kolotoči, kde ve slušně obsazené H21 doběhl Mirek 2. Kolotoč se točil i v sobotu a dopadlo to tam následovně: D45L 2. Jindra, D55 3. Jarmila L., H65 3. PeRej. A zatím poslední závod proběhl v neděli za pořadatelství starších Pragofuků, les byl pěkný, tratě náročné, sluníčko svítilo a výsledky nakonec taky ňáký vypadly: D21L 3. Kebule, D45L 1. Jindra, 2. Jarka J., H21K 3. Zdeněk, H21L 1. Košík ? (!!! 6. Vrabčák), H45L 3. Jaromír, H65 1. Miloš S., 3. PeRej.
Do úplného konce sezóny zbývají už jen 2 víkendy, kdy je možnost ještě sebrat ňáký rankobody ve skalách, na Hrobišti nebo v Mostku a nebo trochu poškádlit jiné národy v Maďarsku.
A pak to přijde! Co? No přece ODDÍLOVÉ ZAKONČENÍ. Hlaste se Mrázovi kvůli ubytování, PeRejovi kvůli mapám na Přebor a domluvte si s oddílovými kolegy tým na HULK. To vše all inclusive o víkendu 8. – 9. 11.

20. 10. 2008 Mrazák aktualizoval informace o zakončení. Předpokládá se hojná účast, a jelikož je součástí zakončení i přebor oddílu, očekávají se i přihlášky od našich veteránů.

6. 10. 2008 V sobotu 4. 10. 2008 si v Karlove Studance rekli svoje ANO Iva Hrazdirova a Pavel Kosarek. Povysili tim tak Cesko/Bulharske pratelstvi na manzelstvi :-). Za cely oddil gratulujeme a prejem hodne radosti a uspechu.
První várka fotek od Kjartana je už vystavena.

30. 9. 2008 O vikendu vyvrcholila serie podzimnich MCR a to zavodem stafet v sobotu a druzstev v nedeli. Do sobotniho zavodu vstupovali zejmena chlapi radne namotivovani, protoze na medaili to mozna bylo. Ale Mirek si vybral slabsi chvilku na prvnim useku a Vitek s Mrazakem uz nemeli sanci to dotahnout. Celkove 11 misto kluky asi mrzelo, ale aspon je priste co zlepsovat. Zenske bezely dokonce acko a becko. Acko ve slozeni Vladka - Anca - Ivule se od prvniho useku (osmy) uz jen propadalo a tak z toho nakonec byla 14 pozice. Becko ve slozeni Lucka - Iveta - Oldriska se drzelo kolem 26 mista a tak take holky dobehly. Veteranky (Hanka - Helena - Dana) a veterani (Jaromir - Zdenek - Jirka) vydobili shodne osme misto v D140 respektive v H165 a ja si myslim, ze byli s vysledkem spokojeni. Vysledky najdete tady. Na nedelni den s velkym D (druzstva) se sjelo neuveritelnych 26 spartanu a postavili tak tri dospelacke druzstva a jedno veteranske. Veterani dostanou v tomhle prispevku prednost, protoze jejich medailovy sen se necekane objevil a zaroven rozplynul o neco driv nez u dospelych. Ano v kategorii DH265 po slusne rozbehnutem Zdenkove prvnim useku, Helena a Jirka jen a jen vylepsovali a na ctvrtem useku fantasticky zabehla Dana, ktera predavala Jaromirovi dokonce na tretim miste. Jaromir tezkou ulohu finismana neustal ovsem konecne 7 misto urcite patri mezi vyborne vysledky nasich vetosu. A stejne sedme misto je po nedeli i nejlepsim umistnenim dospelackeho druzstva od dob, kdy se druzstva u nas behaji. Sestava Mirek - Vladka - Stepan - Anca - Vitek - Ivule - Mrazak do toho od zacatku fantasticky slapala a po skvele zabehnutem prvnim useku, pak Vladka se Stepanem vytahli spartansky team dokonce na druhe misto. Anca na ctvrtem useku sice malinko ztratila, ale v kontaktu jsme stale jeste byli a buh vi jak by to vypadalo, kdyby zavod byl trosku vic orientak nez prespolak a Vitek dostal vetsi prilezitost bezet s nekym v kontaktu. Takhle se zaver druzstev pro Ivuli a Mrazaka promenil v male prazske mistrovstvi mezi Spartou, Pragovkou a Kotlarkou. Klavesnice mi to malem odmita napsat, ale v cili se nakonec drive radovali Pragovaci a az po nich my. Nelze jim nez pogratulovat a s tradicnim pokrikem SP jim to pristi rok oplatit. Druhe dve druzstva byly postaveny tak, aby byly vyrovnane a bylo to pro vsechny zajimave. Marek bezici za team Na pohodu se sveho ukolu zhostil slusne, za to Pavlik predvedl to, co ted prozivaji banky v USA a U.K. a to totalni krach. At se na me pan Nejvetsi nezlobi, ale byt posledni o sedm minut za predposlednim a 31 minut!!! za vitezem, to uz je opravdu ostuda. Nastesti jeho vykon team Legend posilil a spolecnym usilim se Iveta - Michal - Silva - Basa - Oldriska - Bouda dotahli na 36 misto a startu hanby neunikli jen diky podle zrade poradatelu, kteri jej provedli o 20 driv nez bylo v pokynech!! Team Na pohodu dlouho vypadal, ze udrzi slibny naskok z prvniho useku, ale nakonec Marek - Lucka - Lukyn - Kacenka - Vrabcak - Petka - Fujda skoncili na 38 miste. Lukyn se totiz snazil udelat neco legendarniho a po kratkem pokusu byt nejrychlejsi na prvni kontrolu zjistil, ze jednodussi bude vynechat jednu kontrolu a pak se pro ni dva posupy vracet :-). Zavody mi poradatelsky prisly naprosto odflaknute. Tisk mapy a jeji samotna kvalita, byli tragicke. Da se rict, ze nic nefungovalo. Vysledky, obcerstveni, elektrina. Vrcholem bylo, kdyz si divaci sami museli "prekolikovat" koridor aby vubec videli na divackou kontrolu. Diky krasnemu pocasi to ale vetsine lidi nevadilo a vcetne nas si vsichni uzili babi leto. Vysledky se objevily tady.

22. 9. 2008 O víkendu Sparťané zase bojovali a to na Mistrovství republiky na klasické trati poblíž Ledče n. Sázavou. Počasí bylo nevlídné, terén na MČR nezajímavý a téměř letecký, mapa slušná a organizace skoro bezchybná.
Už v semifinále to chtělo rozbalit na plný pecky a kdo tak neučinil, tomu se to zle vymstilo a tak se stalo, že do finále A postoupili všichni chlapi a ani jedna žena. Veterání měli v sobotu jen zahřívací kolo a bojovat museli především v neděli.
V neděli se o nejhodnotnější výsledek zasloužil 24. nejlepší závodník světa, který si oproti semifinále o místo polepšil - 5. Po slibné sobotě zaběhl Liška pěkně i v neděli - 19. a smolíčkem se stal Mirek, kterému právě ve chvíli, kdy ho Liška doběhl, ruplo v zádech :-(. Nejlepší sparťanku - Ivuli - najdeme v celkových výsledcích až na 30. místě. V juniorkách zabojovala Lucka a splnila svoji misi, když si 2. místem ve finále B vyběhla licenci A pro příští rok.
V kategoriích zkušených: 6. Jaromír (H60A) a Zdeněk 12. (H55B).
Tímto závodech skončily i další dlouhodobé soutěže: v Gigasport Cupu Mrazík 9., Ivule 20., Liška 21., Vlaďka 25. a Mirek 45., v žebříčku A jsou naši junioři z důvodu nemocí a zranění téměř bez bodů.
Na řadě je poslední ale nejprestižnější mistrovský víkend na který se chystá téměř 30 sparťanů, seberme poslední síly a pojďme ukázat všem, že SPARTA JE ŽELEZNÁ !!!

20. 9. 2008 - Mistrovství ČR "HOT News" Stručně a jednoduše - všichni muži postoupili do A finále a všechny ženy do B finále. (řeč je o hlavních mistrovských kategoriích)

16. 9. 2008 - Mistrovství ČR na klasické trati O víkendu se bude běhat v Melechově. A to ne jen tak ... bude tam Mistrovství České republiky na klasické trati. V mistrovských kategoriích najdeme ve startovce ze Sparťanů: Oldřišku, Lucku W., Mrazáka, Martinu Teringlovou, Kebuli, Vlaďku, Myra a Lišku. Hodně štěstí!!

15. 9. 2008 - Poslední áčka Orieňtácká planeta se stále otáčí a tak ani další víkend nemohl být bez závodů. V oblasti Orlických a Krkonošských hor se odehráli další dva závody žebříčků A i B. V sobotu byl na programu poměrně kopcovatý závod z dílny Spartaku Rychnov. Mapa Šajtava nabídla hodně náročný terén a tak si celou klasickou trať všichni museli dávat pozor na kotníky. I když výprava nebyla zdaleka tak početná jako se plánuje na družstva, stejně bylo možné ve výsledcích tři magická písmenka několikrát objevit. V sobotních výsledcích si sami můžete přečíst, že Ifča v elitě byla 14., Vlaďka jen o trochu pomalejší na 17. místě. Mrazák pak skončil těsně pod velkou bednou (7.) v mužské elitě a ve stejné kategorii se představil i Liška, který byl 14. Mezi veterány se jako obvykle umístil Miloš Semorád (1. v H75B). V neděli jsme se přesunuli více pod Krkonoše. Na krátké trati od hradeckého OK99 se dalo utíkat vcelku rychle a tak se lampioni s nohama mohli soustředit jen a pouze na hledání lampionů se stojany. V D21E Vlaďka 17. a o jedno místo za ní Kebule. Za zmínku stojí i výkon naší legendy a fenoména Boudičky, kterému se dost povedl závod v H21B a obsadil 13. příčku. Oproti sobotě si o jedno místo polepšil Mrazák a konečně se dostal i na velkou bednu. Byl 6. v H21E. Liška 17. Miloš Semorád opět vyhrál a Jaromír doběhl pro bronz v H60B. Výsledky z neděle.

14. 9. 2008 Už Mrazák svým příspěvkem naznačil, že minulý víkend byl ve znamení týmových soutěží.
V sobotu se odběhl další Pohár štafet poblíž Nové Paky v kopcovitém terénu a s krosovými vložkami po loukách. Chlapi ve složení Mirek-Liška-Štěpán se snažili nebýt 4., a tak se jim to povedlo. Po úspěšném finiši Štěpána jim to dalo na 8. místo. Holky postavily po dlouhé době 2 štafety, a tak byl jejich souboj poměrně vyrovnaný a zajímavý. Nakonec byla lepší štafeta Lucka W. - Ivule - Peťka, která byla 22.
Na odpoledne jsme se přesunuli ještě víc do hor - do Vrchlabí, kde proběhl poslední závod ve sprintu. Mohl to být pěkný sprint, kdyby....
...kdyby byla dodržena pravidla o umístění kontrol na sprintu a také mapový klíč. Proto musela být po protestu zrušena kategorie pánské elity, což postihlo Mirka a Lišku. V DE skončila po dvou chybách Ivule 12. a Vlaďka 18., v juniorkách po nemoci vracející se Lucka 23.
Co říct závěrem? Možná, že kdyby někdo z různých rad a komisí reagoval na protest a materiál PK při jarním celostátním sprintu, mohl se ve Vrchlabí běžet pěkný regulérní sprint, ve kterém by rozhodovaly rychlé nohy a volby postupů a ne náhoda.
Tímto kolem skončila pro letošní rok i soutěž Hi-tec cup, kde v ženách skončila Ivule 13. a Vlaďka 29. Kluci doplatili na to, že měli málo závodů a tak do popředí nepromluvili.
V neděli jsme zavítali do Borovničky na další štafety. Čekal nás rozhodně zajímavější a těžší terén než v sobotu. Borci obměnili sestavu. Rozbíhal Štěpán, kterému se ale v žaludku rozbouřil burčák víc než by měl, a tak po 1. úseku na čele moc nebyli, Mirek s kšiltovkou dozadu něco málo stáhl, nicméně vše zachraňoval opět Liška a opět to bylo 8. místo. V ženách proběhl další souboj, v němž tahala za delší konec B štafeta, která ve složení Iveta-Peťka-Anča uhájila náskok rozdílem 4 vteřin. Vyrovnanost těchto týmů způsobila, že na MČR postoupily 2 ženské štafety, což se nám dosud nepovedlo. HOWGH!!!
Kebule

8. 9. 2008 Dolomiten mann 2008
Současně s ČPŠ probíhal v Rakousku světoznámý extrémní štafetový závod - běh do vrchu, paragliding, kajak, MTB. Běh má parametry 11km/1800m, ale nejdřív jsou 3km po rovině, pak přijde první síto, kde se na 900m nastoupe 300m. Následuje poslední "odpočinek" - další 1,5km mírně do kopce a pak už jen slabá hodinka až do sedla ve výšce 2500mnm. To už většina smrtelníků chodí pěšky, v krizi i po čtyřech. Ale kolem trati je spousta lidí a nahoře polomrtví závodníci dostanou deku (vlněnou) od hostesek a redbulla. Kdo vyhraje, toho odveze dolů vrtulník, ostatní čeká ještě dvouhodinový pochod zpátky do údolí. Moje cíle se časem 97 minut postupně všechny vyplnily (loňské časy Smrčky - 105´a vytuhlýho Binga - 104´, liga 100 a max. 10 minut od Sosáka (letos nespokojen za 93´)). Vyhrál o čtyři minuty famózní novozélanďan Wyatt (83´), nejlepší Čech byl Krupička (88´), skvěle zaběhl orienťák Barták (91´) a z našeho prvního Eurofoam týmu Voják (91´). Těšil jsem se na parádní souboj - ve startovce byl i Lukáš Bauer, ale bohužel neběžel. Kajak byl na půl hodiny, z paraglidových 15 minut se jich skoro polovina běžela s padákem na zádech (zkráceno kvůli silnému větru) a cyklisti si mákli podobně jako my (první za 90 minut - 75´bušení do kopce a 15´sebevražedný sjezd po sjezdovce).
Že by příští rok sparťanský tým? Běžců a cyklistů je dost, na vodě jsme loni taky byli a nějakýho sebevraha s padákem taky najdem.
Mrazák

3. 9. 2008 Jak jsem se ztratil v (Jesenickém) labyrintu
Minulý pátek po obědě jsem vyrazil na poslední letošní etapový závod do Bedlna. Tam již všechno přichystáno pro závodníky, včetně pojízné prodejny, grilu, pípy, sprch. Také počasí skoro ideální – nepříliš teplo a větřík. 1. etapa, označená jako krátká trať, se běžela na 2 roky staré mapě Lovíč a dopadla velmi nadějně pro hned pro 3 sparťany ze 7 – ve svých kategoriích zvítězili Oldřiška (D21A), Jirka (H45B) a Jaromír (H60B). V sobotu dopoledne byla 2. etapa, označená jako klasika , ale s volným pořadím kontrol. Já jich měl jen 12, ale při 30 kontrolách v H21E, co běžel Ríša, byl docela kumšt oběhnout všechny kontroly v optimálním pořadí a žádnou nevynechat. Zde se nám třem “bednářům” dařilo méně: 2. Oldřiška, 3. Jirka i Jaromír. Tato “klasika” měřila v H60 jen něco přes 2 km (vítěz čechorakušan Böhm v čase pod 20´). Proto jsem si ještě v podvečer zaběhl sprint na “pětce” Lomy, opět s volným pořadím, s výjimkou 2 kontrol, které se musely orazit nakonec. Vznikl tak měřený asi 400 m úsek a nejlepší čas na něm byl odměněn. Nemusím dodávat, že já to nebyl – kategorie byla nastavena velmi široce H 15-60 a vítěz prolétl asi 1,3 km lehce přes 7´. Ríša se do startovky sprintu už nedostal, a tak si spolu s Radkou zaběhli noční mix. Svým 12. časem se dostali do horní poloviny. Závěrečná 3. etapa na mapě Tobiášův vrch byla označená jako zkrácená, ale v H60 byla skoro stejně dlouhá jako 1., ale s větším převýšením, více v hustníkách, v členitějším a více balvanitém terénu. Jirka do ní vybíhal z 1. místa s luxusním 5,5´náskokem, já jako 2. se 16” ztrátou. No bylo to Waterloo, Jirka zaběhl 5. čas a skončil 2., Oldřiška až 13. čas a skončila 5., já zaběhl 4. čas a “brambory” taky bral. Nejlíp skončila Dana, vyrovnané výkony ji vynesly na celkově 3. místo v D40B. Závěrečné losování cen pro všechny účastníky (2 hlavní ceny – GPS od Mountfieldů) sparťany zcela minulo, nevyhráli jsme ani zbylý balík toaletních papírů! Jinak velmi pěkné závody za příznivého počasí s účastí asi 430 závodníků. Výsledky na http://www.kosjesenice.cz/labyrint2008/index.php?page=8
Jaromír

27. 8. 2008 Pekne prazdniny se vsim vsudy.
Prijet. Pozdravit kamarady. Postavit stan. V kolik startuju? Kde jsou popisy? Jak daleko na start a kudy? Pujde nekdo se mnou? Uz musim vyrazit! Bez hrebu! Start! Mapa ma meritko 7,5. Docela nezvyk, jak to rychle utika. Uz na jednicku peknej kopec a zasitej pruchod. Zatim to jde celkem bez problemu. Kopce, skaly, pruchody. Na 8 spatna volba. Dohanim chybu a vynechavam kontrolu. Dohanim dvouchybu a uz nemuzu. Cil. Hezke! Skoda chyb. Z cile vede cesta kolem stanku. Kamaradi uz sedi. Tak na jedno. Na dve, na tri, na ctyri, na pet! Sviti slunicko. Je hezky. Odpoledni etapa se blizi. Popisy, start a tp. Trosku motanice, ale cestou na start rozdychavam. Mapa 5! O jednicku doslova zakopavam! Coze u posedu! Mam dobrou mapu!? Mam! Stavitel je blb! Kontroly naskakuji! Je to rychle a lehke. Mapa je divna! Nejak v ni nejsou videt cesty. Pry je to mapa na sprint podle sprintoveho mapoveho klice, ale vzhledem k memu stavu to neresim. Cil. Bez chyby a tak spokojenost! Cestou z cile se vyhnout stanku, protoze kamaradi uz tam zase sedi. Umyt se, na vysledky a na veceri. Do mesta se nechce a tak zase ke stanku. Jidlo neni a tak pivo. Na konec s parkem. Aspon to! Zpatky do campu. Vyfesakovat se na zabavu. Na zabave plno, ale zatim se to nerozjizdi. Kamaradi se rozjizdi. Rozjizdim se taky. Tancim temer se vsemi. Piju pivo a zelenou. Se Zelenou netacim. Je z Pragovky. Dosla zelena. Odchazim taky. Druhy den v hlave jak v kovarne a hlas jak Barry Wild. Prsi. Na start se nechce, ale nakonec vyrazim. Mapa 10. Kolem 1 spousta fialovych caranic. Ocekavam paseky, ale jsou to cerstve prorezane hustniky. Trochu zbytecny zmatek. Nemuzu se srovnat s mapou. Prvni tri kontroly 3' chyb. Hlava je asi stale ve stanu. Bezim dal. Ubiha to. Hodne kopcu a hodne skal. Po hodine tuhnu, ale do cile je to kousek. Cil. Hotovo! Zabalit. Pozdravit kamarady. Zkouknout vysledky. Dana Kavkova treti. Stepan druhy. Ja treti. Postavit se na bednu. Hmm, pekne ceny! Zvlast nozik a krem podporujici rust vlasu v mem veku potesi! Rozloucit se s kamarady. Nasednout do auta a domu. Vecer vysledky a fotky. Za rok zase. Pekne prazdniny jsou proste pekne!
Basa

21. 8. 2008 GP Silesia 2008 - Vidnava
Jakožto jediný sparťan jsem běžel všech 5 etap, tak přináším nějaké povídání:
Centrum 4-denních pětietapových závodů se nacházelo na poli vedle chatového tábora Habina. Přijel jsem vlakem – asi po 5 a půl hodinové cestě s trojím přesedáním a 1,5 km pěšky jsem dorazil již ve středu odpoledne do vznikajícího kempu. Na poli, vyhrazeném pro kemp, byla asi předtím kukuřice, a tak před stavbou stanu bylo třeba vytrhat trčící stvoly. Utábořil jsem se mezi Tretrou a Kamenicí. Centru vévodilo několik žlutých stanů a přístřešků se stoly a lavicemi pivovaru Černá hora, kde kromě piva se dalo koupit kromě obligátních párků a klobás též polévka a několik hotových jídel. Druhý den, ve čtvrtek dopoledne, jsem vyrazil na prohlídku města Vidnava. Domy většinou pěkné, ale místy i v centru "vybydlené" barabizny.

K vlastním závodům: 1., 4. a 5. etapa se běžely v blízkosti kempu v mírně zvlněném, většinou dobře průběžném terénu se středně hustou sítí cest, s terénními tvary jak přírodními, tak vytvořenými těžbou, občas s většími kameny či srázky, místy s bažinkami. Mapy Vidnava 1:7500 (2x) a 1:10000. V 1. etapě mě trochu vadila generalizace (2 skoro stejné kameny v terénu, v mapě jeden). 1. etapa se běžela za teplého slunečného počasí se 440 m dlouhým doběhem (!) do cíle v centru. Popisy kontrol byly pouze na mapách. Po několika chybách jsem byl doběhnut o 4´ Oldou Vlachem a skončil na 5. místě. Večer po vyhlášení etapových vítězů Béďa oznámil předpověď deštivého počasí na další den, což se bohužel splnilo (a myslím, že bylo i něco navíc). První bouřka přišla ještě za tmy a do odjezdu do Černé Vody, kde se běžely 2. a 3. etapa jich bylo ještě několik, doprovázených vydatným deštěm. Pole v noci ještě vsakovalo, ale ráno už bylo rozbahněné a rozryté od aut. Na etapy jsem se svezl autem Jaromíra Pospíšila. V Černé Vodě bylo shromaždiště kolem chaty Radost, kde byla také osvěžovna. Na start se šlo 2,3 km se 170 m převýšením. Na mapě Kaltenštejn (1:10000) čekal těžký kopcovitý terén s kamennými poli, vodotečemi a bažinkami, nebo aspoň klacky. V H60 se rozhodovalo mezi 3. až 5. kontrolou. Ztěží se určovalo, který kámen je v mapě. Mě “dostala” 4. kontrola – kámen v hustníku – 5´. Ale další závodníci také chybovali. Zřejmě nejméně chyb udělal Novozélanďan Wood. Odpolední 3. etapa od 15 hodin, mapa 1:7500, opět daleko na start. Zatažená obloha stále více tmavla, blížila se bouřka, ale zatím nepršelo. Déšť přišel těsně před startem, největší liják pak asi 20´před mým startem – a trval ještě několik prvních kontrol. V lese tma, mapovat se dalo jen na širokých cestách a světlinách. V horším počasí jsem snad ještě neběžel. Přesto jsem kontroly nabíhal dobře a jen s několika drobnými chybami se mi podařilo dostat se do cíle. Vyhrál Ruda Hrobař, ale Jaromíra P. jsem porazil.
V noci opět vydatně pršelo, kemp se na některých místech změnil v bažinu, do stanu mi prosakovala spodní voda....Také dopolední 4. etapa na mapě Vidnava se běžela za deště. Terén zajímavý – jámy a prohlubně po nějaké těžbě, kupky, údolíčka a bažinky. Jaromír P. do jedné zapadl po pás a ztěží vylezl. Zúčastnily se i Ivule a Vlaďka v D21E. Po obědě déšť konečně ustal.
V podvečer se většina závodníků přesunula do Vidnavy, kde se konal od 17 hodin HI-TEC sprint Cup. Městský sprint – ulice, uličky a parky, prakticky bez převýšení. Startovaly i sparťanky: Ivule 5., Vlaďka 9.místo v D21E. Závody byly součástí oslav 740. výročí založení města. Ve městě se současně konala slavnost spojená se stánkovým prodejem, převážně různých dobrot, včetně kapalných.
Nedělní 5. etapa, opět na mapě Vidnava, tentokrát na desítce. Víceméně běžák, který s 3´náskokem vyhrál Jaromír Pospíšil. Na celkové vítězství to ale nestačilo – přes několikaminutový kufr ho uhájil Hrobař. Ze sparťanek startovala jen Vlaďka - obsadila 9. příčku v D21E.
Všechny výsledky jsou na stránce pořadatelů. http://www.silesia.nord-service.cz/
Jaromír

Vidnava, ilustrační foto Vidnava, ilustrační foto Vidnava, ilustrační foto

13. 8. 2008 Na zaklade clanku v casopisu OB jsme se rozhodli (3 clenna kavci vyprava) ozkouset, jak se zavodi v zemi, kde je 400 registrovanych zavodniku. Narodni park Tara lezi v Srbsku, na hranici s Bosnou. Jde o hory, pripominajici Sumavu nebo Beskydy. Asi proto, ze v Jugoslavii ten socialismus neprozivali tak urputne jako u nas, maji stale nektera ubytovaci zarizeni podobny standard a styl, jaky zname z Andela na horach, aniž by to lidem vadilo. Ackoliv jsem jinak dost zmlsany, musim pripustit, ze tohle melo jisty puvab. Samotne zavody mely centrum v mensim horskem stredisku, s nekolika horskymi chalupami a detskym sportovním centrem. Organizaci bez stresu - hodinu pred startem se nezda, ze by se neco melo dit, ale kupodivu se vse vicemene stihalo. 3 etapy - klasika, kratka a sprint ve 3 dnech a v jednom miste - to je celkem pohoda. U nas by asi spousta rejpalu (promin Petre) podrobila na BENu klasifikaci jednotlivych disciplin zdrcujici kritice, ale tady to nikoho z cca 300 ucastniku (Srbove, cca 80 Bulharu, dvou ceskych vyprav - my a Zlin a jednotlivych, avsak spickovych Svedu a Svycaru ) ani nenapadlo. On nejaky smerny cas moc nepripada do uvahy - vysledek je dilem nahody - jak se podarilo spojit ty maluvky v mape s vasim pohybem. No ale s tim se musi pocitat a lidi si musi pomahat, takze se beha pohromade s hlasitym vyvolavanim nalezenych kontrol - nejmenovany veteran z Prahy by musel byt nadseny. Takze nakonec se vsichni nejak dopravili do cile (cas pod hodinu je unikatni - takze si to i za sve penize v lese uzili), podekovali poradatelum a vse bylo v poradku. Jelikoz se vsichni znaji, je atmosfera velmi pratelska a uvolnena a musim rict, ze jakmile podle dresu poznali, co jsme zac,byli mimoradne komunikativni a friendly. Zkratka a dobre, hledate-li nejake pohodove zavody a nevadi vam, ze mapa se nemuze brat az tak moc vazne, muzeme tyto zavody doporucit. Nam se tam libilo, priroda a lidi byli fajn, a protoze zenska cast vypravy si veze i nejake medaile, mame z toho dobry pocit. Pokud nekdo chcete videt vice a jet treba za rok, zkuste se podivat na www.taraopen.rs. Orientacne vam to asi nic neda, ale Srbove vas urcite radi uvidi a mozna jim to za to Kosovo i trochu dluzime ... Jirka K

7. 8. 2008 Právě jsem se vrátil z hradu - aneb Valečov 2008.

Od soboty do pondělka pořádali Jičíňáci 5 etap ve 3 dnech. Sparťané se trousili postupně v několika skupinkách, někteří přijeli až na nedělní etapy a hned zas odjeli. Přijeli i naši norští přátelé Kjartan a Silje. Horní stanový kemp byl hned vedle amfiteátru pod hradem.

Všechny etapy byly pořadateli označeny jako sprint a běžely se na mapách 1:5000. Časy vítězů však odpovídaly spíše krátké trati nebo dokonce kratší klasice.

První etapu na mapě Valečov doprovázel slabý déšť a byla orientačně nejtěžší, především umístěním některých kontrol, třeba skalní průchod, kam se seskočilo ze strany, nebo zalomený průchod v monolitickém skalním bloku, kde se běželo po skále. V pozdním odpoledni se běžela 2. etapa na mapě Skalka. Skalek ovšem nebylo tolik a alespoň u veteránů se nevyskytla bludiště ze skalních průchodů. Kdo startoval později a nepospíšil si, tomu černé mraky s prudkou přeháňkou ztížily čtení mapy. Obě nedělní etapy se běžely na mapě Smrkovec, ale měly stejný start i cíl jako 2. etapa. Ve 3. etapě měli asi všichni po přeběhu hlubokého údolí postup, kdy další kontrola byla šikmým traverzem hodně nahoře a ideální postup byl horem, ale málokdo našel dost síly a vůle vylézt velmi prudký svah dalších sedmi vrstevnic, který se sesouval. Některé kategorie měly dokonce horolezeckou vložku. Obíhačka byla delší a popadané stromy donutily závodníky nejdříve ještě klesnout. Já když jsem se konečně po oražení kontroly dostal na plato nad skalami a rozběhl jsem se, podařilo se mi vynechat další kontrolu a stálo mě to několik minut. V cíli jsem zjistil, že takových bylo víc. Na cílové louce nás obtěžovaly stovky a tisíce mušek octomilek. V odpolední 4. etapě se údolí přebíhalo opačným směrem, ale protější svah nebyl tak příkrý. Pondělní 5. etapa na mapě Valečov, kdy se startovalo v hendykepu, už nebyla tak záludná jako první. Mohl jsem běžet v pohodě, potože na čtvrtého v H60, kterým byl překvapivě Jaromír Pospíšil, jsem měl ztrátu asi 10´ a šestý byl za mnou 14´. Závody byly dobře připravené, dostatek občerstvení poskytované jak pořadateli, tak u kiosku ani nenutily závodníky hledat hospodu. V sobotu byla organizována noční prohlídka hradu Valečov, pro velký zájem ve 2 turnusech. Výsledky jsou na stránce pořadatelů: http://objicin.tpc.cz/jicin/Valecov08/vysledky/e5celkove.html.

Mrazák (H21E) běžel jen 3. etapu a zvítězil. Mirovi (běžel 3. a 4. etapu) se již tolik nedařilo (10. a 15.). Štěpán běžel všech 5 etap a skončil 11. Řada dalších Sparťanů běžela jen některé etapy. Martina (D21B), po 4 etapách jasně první, poslední etapu neběžela. Kjartan (H21A) vybojoval 2. místo, ve sparťanském dresu běžící Radek Teringl zvítězil v H40.

Predseda finisuje na Veteran Cupu29. 7. 2008Veteran cup

Závody Veteran Cup nedaleko Vamberka mely ideální centrum u chaty „Na Vyhlídce“. Louky cástecne zastínené stromy pro menší pocet stanu umožnující parkování u stanu, WC v chate + další ve 2 provizorních prístrešcích systém Jicín 80. let (kdo neví co to je, at se zeptá veteránu) a pekné pocasí. Možnost slušného stravování v míste – speciální jídlo „orientákuv šleh“. Dobré byly i rízecky ci guláš. Zúcastnilo se 9 Spartanu. Ve sprintové 1. etape na petkové mape Obora se mi darilo a Milošovi, svému letošnímu velkému souperi, jsem nadelil 5 minut. Na start 2. etapy se šlo 3 km a mohla to být klasika jak má být – na 5,3 km jen 7 kontrol. Kdyby ovšem sedela mapa. Ideální postupy byly obíhacky po cestách, pekne do vinglu, jinak to byla loterie – hustníky plné porezaných soušek a klacku, svetliny vysoká tráva, maliny i klacky. Místo 1. hustníku 2., nebo taky bílý les. Doplatil jsem na to, že jsem se snažil chodit terénem a Miloš mi nadelil víc než 10´. Do poslední etapy jsem šel do hendykepu jako pátý, šest a pul minuty za ctvrtým Milošem. Miloš šel opet dobre (asi mu pomohl vinný doping na chalupe u Svatavy), „udelal“ Hrobare a skoncil na bedne. Na bedne (3.) skoncil také Michal Veljacík (H12). Ostatním už se tolik nedarilo, nekterí se nevyrovnali s nástrahami mapy, která byla trochu lepší než ve 2. etape – a taky už jsme jí tolik neverili. Nikdo nebyl agresivní, chrápal prý tentokrát Zdenek. Pohodové závody, zpestrené treba geocachingem nebo pobytem na koupališti ve Vamberku. Výsledky jsou: na strance poradatelu a fotky najdete tady (Spartani jsou na ...303, 323, 358 a možná ješte jinde). Jaromír

Honza Mrazek finisuje ve finale longu23. 7. 2008 Krátká reportáž z MS od Mrazaka:

Tretí muj závod byla kvalifikace na klasiku. Nejak jsem se prejedl a nebeželo se mi ideálne, ale aspon jsem šel bez chyby a furt se ujištoval, že to prece na finále musí stacit. A taky že jo - 10. místo. Škoda, že vypadl Sosák, letos mel našlápnuto na super výsledek. Ale jak rikal kouc - MS je hlavne o hlave... Po dalším dni volna byl na poradu middle a dvoukilometrová cesta na louku uprostred lesa se vyplatila. Konecne jsem si mohl MS užít i jako divák - a že bylo na co koukat! Na jedné velkoplošné obrazovce se promítaly zábery z lesa a Trac Tracu (který ale dost vypadával), na druhé pak aktuální výsledky. Závod byl jak jinak než dramatický a nakonec z toho bylo úžasné druhé a tretí místo pro CR! Terén byl lahudkový, tak doufám, že se v nem ješte probehneme. A konecne finále klasiky: kdo nekdy bežel ácka na strední Morave, vedel, co ho ceká. A podobne vypadala i trat. Jedna (ne)volba na zacátek, pár stredne dlouhých postupu a následoval 20minutový postup, který víceméne rozhodl o závode. Navíc nebyl cas ho rešit dopredu - byl hned po výmene mapy. Težko ríct, kudy to bylo nejrychlejší, medailisti volili ruzné varianty. Bohužel jsem na dvojku lezl do nejvetšího kopce na mape a na ctyrce nepochopil mapování hustníku, takže me na osmicce docvakl Bingo. Ale beželi jsme s chybkama a ne úplne rychle. Až v cíli jsem se dozvedel, že si vypích oko, na trati jsem myslel, že proste nemá svuj den. Nakonec z toho bylo 24. místo a s odstupem casu i spokojenost. A hlavne zlato pro Danu Brožkovou! Poslední den se bežely štafety a opet se skvelými výsledky pro CR. Medaile sice nezacinkaly, ale v tvrdé konkurenci (viz zlato Britu a propadák severanu) je to úspech. Mediálne opet perfektne zvládnuté, a to si ješte Thierry místo finiše vychutnával vosí jed. Kdo se na MS byl podívat (Spartanu bylo dost), ten urcite nelitoval. O banketu snad ani nemá smysl psát, snad jenom že jsem držel Spartanský prapor až do zavíracky:). Mrazák

22. 7. 2008 V sobotu zakoncil Mrazak sve vystoupeni ma MS finalovym zavodem na klasicke trati a ani tentokrat nezklamal. Zavod se pro nej od zacatku sice nevyvijel dobre, mezi 4 - 5 kontrolou ho dobehl jeho reprezentacni kolega Michal Smola, ktery se nasledne na to zranil (vetev do oka sakra boli, to vetsina nas dobre zna), ale spolecne to dotahli az do cile, kde Mrazak "ciloval" na 24 miste a Smola 13. I tohle umistneni je ale perfektnim vykonem a pri Honzove premiere na MS i vybornym zakladem pro dalsi zavodeni na te nejvyssi urovni. Posledni disciplina, ktera na Honzu cekala byl zaverecny banquet a ja verim, ze i tam se Mrazak predvedl ve skvele forme .-). Takze uz muzeme pustit spartanske palce, vypnout on-line prenosy a ceskou TV a doufat, ze za rok se treba vice spartanskych borcu a borkyn oblekne do reprezentacniho dresu a v madarskych kopcich vybojuji nejakou tu velkou bednu popr. medaili.

15. 7. 2008 Mrazak uspesne pokracuje ve svem tazeni Mistrovstvim sveta v OB, ktere se kona na Hanne. Dneska skvele zvladl kvalifikaci na klasicke trati a z desateho mista postoupil do sobotniho finale, kde se ma na co tesit! Dve minuty pred nim bude startovat Lukas Bartak (nejlepsi slovensky bezec, ctvrty ze sprintu) a ctyri minuty za nim horky favorit na medaili Michal Smola. Vsichni spartani preji, pevne nervy a dobre lano :-). Vsechno potrebne najdete na strance Mistrovstvi sveta

Honza Mrazek pri sprintu na MS14. 7. 2008 Mrazak pri sve premiere na Mistrovstvi sveta obstal na vybornou. Skvele zabehl uz prvni disciplinu a to sprint. V kvalifikaci, ktera se bezela v Prostejove Honza splnil to, co se od nej ocekavalo a tim byl postup do finale! Sedmy v rozbehu a na zadech skalpy takovych jmen jako Haldin, Renard a Mamleev. To byl hodne dobry zacatek nedelniho mistrovskeho zavodu, ktery ovsem pokracoval odpolednim finale v Olomouci, kde Mrazak dlouho atakoval ty nejvyssi pozice. Pri dlouhe volbe na na jedenactou kontrolu Mrazak ztratil neco pres 20 vterin a tim padem i vypadl z boje o prvni desitku. Jeho konecne osmnacte misto je ale velky uspech a cely oddil mu gratuluje a drzi palce do dalsiho zavodu a tim bude kvalifikace na long v utery dopoledne. Vysledky, fotky, Tv zaznam najdete na strance Mistrovstvi sveta

4. 7. 2008 Asi proto, že je období nejdelších dní a nejkratších nocí proběhla o předminulém víkendu kombinace Mistrovství republiky ve sprintu a na krátké trati za pořadatelství dvou pražských oddílů Sparty a Kotlářky.
Obec Černé Voděrady byla centrem jak sobotního semifinále tak nedělního finále na krátké trati. V sobotu se závodilo v severovýchodní části mapy, kde nás čekal dost proměnlivý terén, zpočátku kopce a kameny a ke konci náletové hustníčky, kde se dost chybovalo. Z našeho oddílu měli tu čest reprezentovat Mrazák, Kebule a Liška s Vlaďkou. První dva se probili do finále A, Liškovi to bohužel o 1 místo nevyšlo a Vlaďka se po zranění ještě nedostala úplně do formy. V neděli nás pak čekala orientační lahůdka podpořená fyzickou náročností. Bohužel Mrazák s Kebulí se na trati nevyvarovali chyb a doběhli si pro 13. resp. 17. místo.
V poločase tzn. v sobotu odpoledne se přepisovala historie OB. Na mistrovský závod mužů ve sprintu totiž přijela ČT, aby z něj odvysílala přímý přenos. Sice se tím doba čekání ostatních kategorií na svůj start značně protáhla, ale za tu propagaci to určitě stálo. Ani v tomto závodě se ze sparťanů do první desítky nikdo neprobojoval. Nejblíže k ní měl Mrazák na 13. místě, jehož chybování si můžete pustit ze záznamu na ČT4.

3. 7. 2008 Honza Mrázek nominován na letošní Mistrovství světa! Skvělými výkony nejen na proběhlých nominačních závodech si Mrazák vybojoval nominaci na MS. A v jakém závodě ho uvidíme? Ve sprintu a na klasice! Přijeďte do Olomouce 13.- 18. 7. zafandit sparťanskému borci!

19. 6. 2008 Informace pro pořadatele! Podívejte se na přehled možností dopravy na MČR. Jsou tam uvedeny časy a místa odjezdů, včetně kontaktů na řidiče. Předpokládám aktivní řešení ze strany pasažérů - zavolejte svému šoférovi a domluvte přesně místo a čas odjezdu. Ti, kteří nejsou na seznamu se ozvěte Michalovi – potřebuje upřesnit kdo a kdy dorazí. V Pá po obědě (nebo co nejdříve) by měli dorazit stavěči! Z nich se zatím neozvali Fujda, Oštěp, Marek M. Aktivní účastníci (závodníci) by měli dorazit buď v Pá nebo v So do 7hod.Budou zapojeni do organizace parkování, či jiné činnosti z hlediska závodu nekonfliktní povahy. Preferujte ve svých plánech příjezd v Pá!!Pro ostatní sraz v sobotu nejpozději v 7hod!!!

15. 6. 2008 Máme za sebou další lampiony, tentokrát v Hůrkách u Rokycan. Pořadatelé z FSP pro závodníky připravili dvouzávod ŽB Čechy. Celkově hodnotím závody velmi pozitivně - parkování v místě, blízké starty, dostatek občerstvení, dostačující ozvučení. Od pořadatelů byla odvedena velmi dobrá práce a všichni jsme si tak mohli užít velmi příjemný víkend s lampiony.
Sobotní klasika byla náročná, delší, těžká podložka a hodně se měnící terén. V měřítku 1:15000 byly někdy velmi špatně čitelné hustníkové pasáže, kamenné pole a vrstevnicové postupy, které místy nebyly přesné.
Nedělní krátká trať, i především díky měřítku 1:10000, nabídla hezký závod (opět nechyběla kamenná pole, hustníky, ale i rychlé a fyzicky náročné postupy se závěrečným dlouhým finišem).
Výsledky So: v D21A Iva (8.) a Vlaďka (10.) zaběhly velmi dobrý závod a za vítěznou Zuzkou Stehnovou zaostaly 7min. D21B Martina T. přidává na výkonnosti a doběhla třetí, v D45B Dana Kavková šestá.V H21A se Štěpán přicupital ke 12.místu a v H21B Ríša také 12. Průměrně se dařilo veteránům V H60B Jaromír(6.) a Miloš (7.) a v H75B tradičně vyhrál Miloš Semorád.
Výsledky Ne: Skvěle zaběhla Ivča, kdy si v tandemu se Zuzkou Stehnovou doběhla pro výborné 4.místo. Vlaďka, po nevydařeném začátku a ještě zdravotních potížích, závod odcupitala a šetří se na příští víkend.V D21B Martina opět přidala a vyhrála. Martina se jeví jako jasnou adeptkou do prvního družstva dospělých na MČR! V D21C Klárka byla již v půlce výsledkové listiny se slovy,,pořád za mnou někdo visel a tak jsem vymýšlela nad volbou postupu a jak se jich zbavitšš?. Kluci v H21A pracovali na pohodu, v H21C Dany taky, ale stačilo to na 3.místo. Veteráni výrazně přidali, v H35B Žemla na krev finišoval a nakonec z toho bylo 4.místo, v H60B výborně zaběhl Miloš ( 2.) a dobře běžel i Jaromír ( 5.).
Příští týden náš čeká pořádání a tak se článku ujímá Vlaďka za závodící a za pořadatele pravděpodobně ředitel.

10. 6. 2008 Po 14 dnech se opět rozeběhly všemožné celostátní soutěže. Kalendář je letos k nám pepíkům milosrdný, a tak jsme neputovali daleko. Zavodním prostorem bylo kopcovaté okolí Cvikova.
Na programu byla osvědčená kombinace middle – klasika. Nicméně už po doběhu prvních závodníků sobotního závodu bylo jasné, že stavitel nám dopřeje trochu více muziky. Závod stál ovšem za to, náročná podložka, hustníky a skalky a kopce. Pohledem do výsledků je jasné, že čest naší výpravy zachraňovali veterán: 2. Jindra (D45B), 5. Helena (D50B), 5. Želva (H35B), 4, Jaromír a 6. Miloš (H60B) a 1. M. Semorad (H70B). Dravé a nezkušené mládí si na tratích vybralo slabší chvilky, které znamenaly odsun ze slibných pozic. Přesto za zmínku stojí 17. místo Lišky v H21E a 9. Oldřišky v D21B.
Kdo od nedělní klasiky očekával míň kopců, skalek a hustníků, ten se mýlil. Snad jen ty časy se přiblížily více směrným. Povedená byla stavba tratí, zajímavé volby postupů i náročné pasáže s dohledávkami ve skalách. Po třech debaklech se konečně zadařilo Kebuli (8. D21E), kolektivní výkon předvedli borci v H21E, kdy se seřadili na 20. (Mrazák), 22. (Liška) resp. 24. místě (Mirek). Sluší se však zmínit, že Mrazák by pravděpodobně atakoval příčky nejvyšší, kdyby neměl v nohách přes 100 horských km. Snad se budou hodit ?. Pěkné výkony podali i naši veteráni: 7. Jindra a 8. Dana (D45B), 7. Helena (D50B), 2. Miloš a 6. Jaromír (H60B), 9. Repej (H65B) a 1. M. Semorád. V mediálně nejzajímavější kategorii H21B dostali naši chlapi a nejen oni pěkný kartáč od Dany Brožkové.
Jelikož se článek blíží ke konci, tak snad jen, že na toitoi byla fronta v normě a ke konci závodu nebyly vyšlapané dálnice ale jen pěšinky, takže protest nemusel být podán
Štafetový pisatelský kolík předávám Dáňovy.
PS: ve fotogalerii jsou nějaké fotky, ale bacha, některé jsou prý agresivní.

6. 6. 2008 Honza Mrázek si nejen založil vlastní stránku, ale ještě k tomu se zúčastnil Mistrovství Evropy v OB v Lotyšsku. Honza sice neprošel sítem kvalifakace middlu, a zavěrečný úsek B štafety mu asi nevyšel podle představ, ale 31. místo ve finále na klasice je skvělý výsledek sparťanského borce. Gratulujeme!!

28. 4. 2008 Též si můžete ve fotoalbu prohlédnout fotky ze závodu

28. 4. 2008 - Poděkování organizátorům
V sobotu 26.4. jsme pořádali PŽ ve Staré Huti na Strži u Památníku Karla Čapka. V Památníku nám vyšli vstříc, a nám se podařilo na minutu přesně dodržet slib, že včas vyklidíme Památník. Závod je za námi, počasí nám přálo, závodníků přišlo více než dost, maléry se nám vyhnuly, takže si můžeme říci "Opět jeden povedený sparťanský závod!". Proto chci poděkovat všem, co se zapojili do pořádání závodu v sobotu. Šlapalo to jak hodinky! A především chci poděkovat těm, kteří dlouho před sobotou dělali bez řečí potřebné, abychom v sobotu "Mohli lízat smetanu!".
A taky se sluší "poděkovat" těm, co mohli přijít a nepřišli, aspoň neotravovali ty, co něco dělali pro oddíl a OB. Ze složení organizátorů je jasné, že pro zařazení členů oddílu do posledně jmenované skupiny není věk to rozhodující kritérium! Vždyť je to tak jednoduché. Buď chci, nebo nechci pomoci! Proč kolem toho vymýšlet jiné argumenty? Kolem toho není třeba moc na fóru diskutovat, spíše se zamyslet nad sebou a příště, až opět bude něco potřeba udělat, tak to bez řečí prostě udělat!
Olda!

14. 4. 2008 Konecne si splnim svoji celorocni touhu a muzu neco napsat na spartanskou stranku. Jelikoz to, ale pisu z anglicke klavesnice, bude to bez carek, hacku a dalsich blbustek. O vikendu se bezelo nekolik preboru a take mezinarodni mistrovstvi Bulharska. Zacnu mezinarodni akci! Mrazak a Ivule nas reprezentovali statecne na MM2008 a da se rict, ze Mrazak se svetove elity vubec nezalekl! 13-ty ve sprintu, 14-ty na klasice a skvely finish na 5. miste ve stafetach. No, klobouk dolu!! Ale i ostatni spartane se cinili. Sobotni Prebor na klasicke trati se stal medailovou sbirkou pro nase dresy. V H21L 1. Myro, 2. Vitek. V D21L treti Vladka. V D35L si zlato odnesla Jindra a v H50 byl vitezem Milos. Trate byly moc hezke, organizace od Pragovacke "mladeze" mirne chaoticka, ale v globalu bez chyby. Prijemne bylo videt spoustu znamych tvari, ale i nektere navrativsi se legendy a to vcetne Anci, Katky Kuklove a Tomase Prokese (nerazeno podle vykonosti :-), chybel snad jen kamarad. Celkove byla ale ucast zavodniku slabsi na to, ze to byl prebor. Vysledky na strance Pragofky. Jak spravne na foru informoval zeleno-bily reporter s kapsou, na jihu Cech Martina Teringlova ziskala prebornicky titul v D21 a tak se da napsat, ze to byl velice uspesny vikend. Tak zase nekdy. Basa

9. 4. 2008 Letošní jarní sezóna pražské oblasti se rozbíhá velmi pozvolna, a tak byli sparťani nuceni jet na návštěvu do okolních oblastí. Jednoznačně největší skupina zavítala na ještědský žebříček do Ostrova u Tisé a byl to návrat o pár let zpět a to nejen ve vzpomínkách na MČR 99, ale i z hlediska pořadatelského. Údajně špatně naprogramované kontroly, nefungující cílovka a v lese 2 terčíky se stejnými kódy. Naštěstí vše vynahradil náročný terén a slušná stavba tratí. Počasí se hodilo spíš na zimní ligu, tak snad je škoda, že se nedostavil Mára. Stručně z výsledků: D21L 5. Kebule, H21L 5. Liška, 9. Mirek, 18. Vrabčák, 24.Boudička. Veteráni: 1. Želva (H35 o 8 minut), 2. Martin (H45) a 3. Helena (D50).
Den předtím skončila Lucka W. na českopolských hranicích u Krnova 3. ve sprintu a 9. na krátké trati a Mrazák si vyšlápl na přespolní běžce a na jejich mistrovství v Jablonném n. Orlicí skončil 7.

6. 4. 2008 Následující víkend bojovali sparťané na mnoha frontách: Lucka W. se stala přebornicí severního Bulharska (rozuměj Moravskoslezského kr.) v nočním OB.
Početnější skupina se vydala na sprint v pražských Petrovicích, kde překvapil svým výkonem Fujda, ale jinak bodovali především veteráni.

6. 4. 2008 - velikonoční soustředěníUž je to poměrně dávno, co se sparťanská výprava vrátila z vánočně velikonočního soustředění. Sníh už mezitím roztál a přišly i první jarní dny. Důležité a zásadní ale je, že se výprava vrátila a to hned 24. 3.
A kde že jsme to vlastně byli? Co si tak ještě pamatuju, tak v lesích okolo Jesenice. Program byl tradiční a tréninky rychle odsýpaly. Za sparingpartnery jsme měli ekonomáky a od neděle nám společnost dělal všudypřítomný sníh, který nás donutil si pobyty v lese pořádně prodlužovat. A tak z nedělní kombinace long-middle byl rázem ultralong a long. Naopak pondělní krátké štafety byly vyrovnané a prestižní. Po odstoupení jednoho z favoritů vyhrál Liška a Steve (EKP). Na závěr si dovolím vypůjčit zhodnocení akce ze stránek EKP: „Jóó, zase se to vydařilo, tréninky byly drsné a kvalitní a rozhodně prohloupili ti, kteří se našeho soustředění nezúčastnili. Toto tréninkové manko se vám jen těžko bude smazávat.”

21. 3. 2008 - Soustředění Dnes většina z nás odjíždí na velikonoční soustředění.

16. 3. 2008 - Informace pro členy oddílu Disciplína musí bejt, o tom žádná... A tak je tady pár informací, co a jak v nové sezóně. Tyto informace naleznete pod odkazem Oddíl v levém sloupci a pak stačí kliknout na nápis "Informace pro členy" a jste tam!

16. 3. 2008 - Jarní Pohár aneb Věčně čtvrtí? O víkendu přišlo konečně to, na co jsme všichni s očekáváním čekali. Nejsou to ani zrušení spotřební daně u alkoholických nápojů, ani zimní výprodeje, ale první velké měření sil na úsvitu nové sezóny. Tím byl Jarní Pohár, každoročně pořádaný OK 99 Hradcem Králové. V sobotu se konala obvyklá dlouhá trať. Svítilo sluníčko a tak to na tradiční placce v Bělči nad Orlicí rychle utíkalo. Nejvýraznějšího úspěchů dosáhl Mráz, který v hlavní mužské kategorii absolvoval 25km za 127minut a rychleji už to zvládli jen 3 soupeři. V D21B pak pěkně zaběhly Kebule(8.) a jí těsně v patách Vlaďka(9.). Paralelně probíhaly v sobotu ještě Jarní skály. Poblíž Kosti tam ukázali v H21A všem chlapům záda(až na jednoho) Myro(2.) a naše nová posila - Vítek Pospíšil(3.). V nejmladších veteránech se umístil Želva na druhém místě a v D45 Jindra na čtvrtém.
V neděli se Sparta zaměřila hlavně na štafety. Mezi favority byla i štafeta SCP A (Myro, Pápn, Vítek Pospíšil a Mráz) a od začátku závodu dokazovala, že to není náhoda. Po 1.úseku druzí, po druhém úseku předával nemocný Štěpán první. Na třetím úseku sice 4 nadupaní borci dotáhli sparťanskou štafetu, ale Mrazák nenechal nic náhodě a dotáhl to na svoje oblíbené 4. místo a nenechal se ohrozit ani balíkem, který se valil 2 minuty za ním. V dobrém světle se předvedly i děvčata. Naší perspektivní(prům. 21 let) dámskou štafetu roběhla další naše nová posila Lucka Weissová výborně na 9. místo a i když se spousta zkušenějších štafet snažila, co to šlo, holky si to dotáhly na pěkné 11. místo. Kluci z SCP B 'nepřekvapili' a docupitali si 29. Mapy: Sobotní DT(H21BL), JP štafety - SCP B (3.úsek - dlouhý)

13. 3. 2008 - Lipica Open 2008 Slovinsko – to není jen OOcup nebo Cerkno. Pořadatelé tam neznají zimní spánek a v předjarním termínu 8. – 9.3. uspořádali 2denní závody Lipica Open. Tohoto klání se zúčastnila i sparťanská minivýprava s jedním Bulharem na palubě. Akce začala už pátečním modelem v podobě sjíždění rakouských svahů a plynule přešla ve dvě víkendové klasiky, což na úvod sezóny nebyl žádný med a podle toho vypadají i výsledky. Zadařilo se jen Bulharovi, který tichošlápkoval Thierryho a to mu pomohlo k vítězství v jiné kategorii. Kebule zahájila sezónu osmičkou, trhač asfaltu Mára jedenáctkou a cenu za chrabrost si zaslouží Vrabčák, který odolal půlhodinovému skalpu od světových es. Mapa (časem přibude).

1. 3. 2008 Dostali jsme nabídku, tak ji zde máte:
Ahoj,
Praha a Stč. oblast, Jája Němečková a Petr Kozák, zve Vaše dorostence na soustředění dorostu 3-6/4 na Vysočině, v příloze přiložena stručná informace. Určeno nejen členům SCM - nečlenů s e samozřejmě netýká příspěvek
z prostředků SCM. Účast žádoucí, ideální načasování před sezónou. V případě volných míst otevřeno i pro starší zájemce než dorost. Prosím o přihlášky do 10/3 kvůli rezervaci ubytování. Díky a těším se! 1-4/5 bude následovat výběrové soustředění SCM, pravděpodobně v podhorských terénech LBC-JBC.
JN, PSOB
...a tady jeste pokyny v Wordu

Nottinhgamshire Orienteering Club28. 1. 2008 Na první pohled se může zdát, že to přes zimu ve Spartičce nežije, ale to je chyba. O víkendu se stali Silva a Báša přeborníky svého anglického clubu NOC. V oblastním žebříčku, který byl vyhlášen přeborem NOCu se Báša umístil 4. a Silva 3. (z NOC oba první). Gratulujeme!

18. 1. 2008 Kdo by nevěděl, jak volit v anketě a potřeboval nahlédnout do análů, tak se můžete podívat na Mrazákův - ten vytvořil tenhle výcuc výsledků za rok 2007, DÍKY! - a zde už souhrn letošních výsledků

18. 1. 2008 Nastaly u vás nějaké změny v adrese nebo telefonním čísle? Tak je nahlašte, ať máme pro nový rok aktuální adresář.

14. 1. 2008 Aktualizován seznam oddílových akcí pro rok 2008 - v sekci Trénink/Soustředění

11. 01. 2008 Na nasich strankach se rozbiha anketa O nejlepsiho sportovce OK Sparta Praha. Instrukce pro prihlaseni najdete ve svych mailech (kdo ne at se obrati na Ondru Vrabce). Jako loni i letos hlasujte pro nejlepsi orientacni bezce, nejveteranstejsiho veterana/ku, nejnabusenejsiho bikera/ku a smulovateho smolicka roku. Uzaverka ankety bude dva dny pred vyrocni schuzi, ktera se bude pravdepodobne konat na konci unora..

16. 12. 2007 Výsledky Sparťanské klouzačky jsou na stránkách závodu.

14. 12. 2007 - Konečně! Tak jsem konečně splnil, co jsem slíbil a přidal jsem do sekce Fotoalbum 3 nové alba.

25. 11. 2007 - Díky za bezva zakončení Zakočení už je za námi. O tom jaké bylo snad ani nemá smysl psát. Uvidíte brzo z fotek.

9. 11. 2007 - Pokyny pro zakončení Byly vydány pokyny pro zakončení!! (viz. nahoře)

29. 10. 2007 - Konec sezony se blíží O víkendu se běhalo hlavně s Kotlářkou na Kokořínsku. Na klasické trati v sobotu uspěla Jindra, která byla první v D45L, a v chlapech Myro pokořil všechny ostatní a vyhrál H21L. Vrabčák byl ve stejné kategorii 6. V chlapech veteránech bojoval Želva - v H35L 3. a Miloš Novák 3. v H55. V domácím prostředí se ukázala na oblastním žebříčku i Kebule. Nenašla se tu ale žádná baba, která by měla na to, aby Ivuli porazila a tak vyhrála D21 o 8'. V neděli se běhalo na VČO - jen dva Sparťani - Klárka 20. v D21D a Dany v H21A 14.

25. 10. 2007 - Zlatá juniorka na Sklárně [aktualizováno] Kdo by to byl řekl... Na mnoha místech už sněží, ale i tak se ti lidé v divných oblečcích s kompasy a mapami vypravili zase do lesa. Po dlouhé době dokonce i v luzích a hájích kolem Ostrovu u Tisé. V sněhu si vycupitala Ivule 4. místo(z Češek 2.) v D21L, fenomenální výkon předvedl i Boudička 8. místem v H21L. Nejmladší veterány vyhrál s nebývalým náskokem Želva(13'), který vyškolil v H35 i mezinárodní konkurenci. Nebyly to však jediné závody v Čechách. I (senior)Pragovka připravila v sobotu závody. Byla to klasika klasicky na Sklárně. Pěkný terén, ale mám za to, že tratě z něj nevytěžily zrovna to nejlepší. Ale pozor! Připravte famfáry ... TRAMTADADÁÁÁ! Pokud se anály nepletou, tak Vlaďka dosáhla svého prvního triumfu v Pražském žebříčku. Zvítězila v dost našlapané kategorii a všem svým soupeřkám ukázala záda. Z ostatních se na bedny vyškrábali "pan rozhodčí R3" Myro v H21L 3., Radka Kavková v D18(3.) a PeRej v H65 taky třetí.
V neděli přijeli i Sparťani, kteří předchozí den běhali ve sněhu v Ostrově. Bylo opět pěkně hnusný počasí a tak bylo dobře, že už to byla jen krátká trať. Tentokrát to na stejném místě pořádala juniorPragovka. Vlaďka opět potvrdila svojí dobrou formu a z pátého místa ztratila ne vítězku jen necelé 4' a porazila o minutku i Kebuli, která byla 7. Z ostatních stojí za zmínku pak už snad jen opět bronz v H65, v podání Miloše Semoráda.

16. 10. 2007 - Jablonec: Veteránské zlato O víkendu se nezávodilo jen o kapry ve Vodňanech. I v Jablonci se dalo najít pár lampiónů v lese a tak by byl div, kdyby se tam neobjevil i nějaký ten sparťanský dres. Jaromír 3. v H55. A PeRej zlato v H65.

15. 10. 2007 - Vodňanský kapr Popisovat tenhle závod nemá smysl. Každý ví, že není tak úplně o sportovních výsledcích. Ale to neznamená, že nezávodil vůbec nikdo... Martina Teringlová se zase po době objevila na závodech a v součtu soboty i neděle se umístila na krásném 5. místě v kat. D21B. Dana Kavková 2. v D35. V kategorii H21B Myro 10..

15. 10. 2007 - Czech Meeting Poblíž Zlatým horám se konal Czech Meeting - takové mezinárodní porovnání ke konci sezony. Ve výsledcích jsou dokonce dva Sparťani. V sobotu byl middle - Kebule 17.(1. Niggli) a Mrazák 43. V neděli se Mrazákovi dařilo o hodně líp, na klasice skončil 11. a Ifča si taky malinko polepšila - 12. místo.

Dům v Milovicích8. 10. 2007 - Kontroly mezi minami Kdo neviděl neuvěří. Pokud budou filmaři hledat nehostinnou krajinu s rozflákanými, vybydlenými paneláky, zapomenutými budovami uprostřed nejhoršího napalmu, pak Milovice jsou volbou číslo jedna. Čerstvě odminované a oddrátované území po sovětských vojácích vyvolávalo respekt. O všem svědčí už jen severozápadní část této mapy. Jakpak asi může vypadat taková budova uprostřed tmavě zelenýho? I když se na trať tohoto pražského žebříčku (krátká trať) objevila spousta kritiky, musí se tomu nechat jedno, prostor závodu byl velice zajímavý(to jestli byl zajímavý pro závod OB, to je věc druhá). A jako vždy výsledkový servis: Vlaďka si neodpustila chybku a tak se brambor o víkendu nezbavila - 4. v D21L. O krůček, resp. 3 vteřiny, za Vlaďkou skončila na 5. místě Iveta. V chlapech se, narozdíl od ženské kategorie, nesešla zrovna nejsilnější konkurence a tak se i Mára dostal na 6. místo a Oštěp o minutu za ním na 9. Za to ve veteránech jsme sbírali jeden vavřín za druhým: první místa v D35L Dana Kavková, v H45L Jaromír, v H55 Miloš Novák a jen příčka dělila od vítězství PeReje v H65.

6. 10. 2007 - Takový normální víkend Po dlouhé době zase přišel víkend, kdy není žádné MČR, ani důležitý A, B žebříček - prostě a jednoduše, období oblastních žebříčků je zase tady. V pátek večer to po dlouhé době zase zkusil Pápn na Přeboru Prahy v NOB. Po zranění to asi ještě pořád není úplně ideální, protože na nejlepší ztratil poměrně dost. Dnes Pražská a Středočeská oblast zažily první podzimní oblastňák ve dne. Vlaďka svojí formu potvrdila 4. místem v D21L. (Kdyby neudělala 5' kufr, mohla být 2.). Z dalších Sparťanů byla třeba Hanka Lohrová 3. v D35L. Helena Jahnová 2. v D45L. Jarmila Lohrová 3. v D55. Jaromír 3. v H45L. Miloš Novák vyhrál H55. Zítra nás čeká další závod oblasti v Milovicích.

3. 10. 2007 - Doplnění včerejšího článku Výsledky Gigasport Českého poháru: Ivule obsadila po 9 závodech konečné 14. místo, Iveta 35., Jana 44. V mužích jsme měli dva zástupce: Mrazáka, pátý - se 123 body, 125 bodů už by byl bronz, a Myra, který je 30.

2. 10. 2007 - Sezóna je v koncích O víkendu jsme zažili poslední mistrovství a tím nám skončilo taky spousta celoročních dlouhodobých soutěží. Jediná zástupkyně SCP v A žebříčku, Vlaďka, zakončila svůj poslední juniorský rok v D20 devátým místem(R licence se bude přístí rok určitě hodit). Český pohár štafet - v babách 10. a v chlapech áčko 7.(i když 4. místo bylo hodně blízko), SCP B i díky poslednímu zisku 10 bodů 36.(na to, že loni se nedostalo ani na MČR dobrý). V klubech jsme se nakonec po víkendu propadli k 12. místu. HI-TEC Sprint Cup a 3 Sparťani: Kebule 13., Jana 26., Mrazák 5. Na co jsme ale nedávno zapomněli, je Český pohár MTBO - jen pravidelní bikeři - Jára 7. v H20. Lavor 32. v H21B. Démon Burri 20. mezi ostřílenými borci z H40. A nakonec třešínka na dortu - Vrabčák si počínal neohroženě v H21A a díky skvělému 4. místu, má pro příští rok licenci E - tedy ELITU! Tlesk, tlesk, tlesk!

Sprint - Mráz na doběhu 2. 10. 2007 - Mistrovský víkend okořeněný literárním kvízem Tu a tam se v novinkách střídají autoři příspěvků(Báša, Ifča, Marek). Rozdělili jsme si povídaní o jednotlivých "eventech" z víkendu. Poznáte, který kdo napsal? Odpovědi do fóra... - trochu jsme se rozepsali, sorry :-)
Netradičně v pátek začalo netradiční bulharské turné. Prestižnímu mistrovství štafet a klubů navíc předcházelo mistrovství ČR ve sprintu. Přátelé orientačního běhu našli na naše poměry až luxusní zázemí v útrobách basketbalové haly a zejména ve sprchách jsme si připadali jak v jiném sportu. Závod samotný probíhal v opavských městských sadech a na přilehlém koupališti. Šanci na úspěch měli především ti, jimž zrychlení z nuly na sto nezabere moc času a mají aspoň něco odkrouceno na dráze. V hlavní mužské kategorii se Mrazák už po několikáté sápal na bednu, bohužel to zase neustál a skončil v pytli brambor. Pro Myra byl závod příliš krátký a když už nabral potřebnou rychlost, musel přibrzdit na 51. místo. V nebývale vyrovnané kategorii žen zahájila navrátivší se Jana víkend 13. místem, téměř domácí Kebule doběhla 19. a o další minutu navíc se v parku zdržela Iveta (34.místo). Mládí také označkovalo stromky ve správném pořadí a připsalo si 13. (Vlaďka) resp. 18. (Mára) flek. Jenže toto všechno byl jen kompars k tomu, co se odehrálo v sadech potom. Na start se totiž postavili legendy Pavlik a Bobča, fenomén Boudička a krajánci Silva s Bášou, aby se porovnali a případně si zvedli sebevědomí na tratích MČR. Jak se jim zadařilo můžete očekovat tady. Na závěr se ještě sluší napsat, že bonusovou soutěž o nejslušivější úbor vyhrál Pavlik.

Po pátečním mistrovském proběhnutí v parku nás čekalo sobotní štafetové klání v lesích kolem Březové. Obávaný bulharský napalm se naštěstí nekonal, ale pořádné hustníkové orgie začaly už 200m po startu a pokračovaly skoro celou trať. Při nulové účasti veteránů jsme nepomýšleli na medaile, ale obě Áčka měly ambice na umístnění do desítky a chlapské Béčko chtělo zaříznout co nejvíce pragováckých štafet. Po první úseku to vypadalo velmi dobře Mirek i Jana předali přesně na rozmezí první desítky. Marek sice časově moc neztratil, ale přes veškerou snahu z toho bylo až umístnění ke konci čtvrté desítky. Na druhém úseku Vlaďka prokázala, že na podzim formu má a posunula ženské dokonce do boje o první pětku. Báša držel sparťanskou vlajku také vysoko, ale do desítky se nevešel! Vrabčák běžel na úrovni Marka a tak před posledním úsekem bylo ještě o co hrát. Zatímco Mrazák proletěl lesem jako vítr a nechal za sebou 7 soupeřů, Ifča měla naopak protivítr a dvě místa ztratila. Přesto se chlapi i ženský usadili na skvělém 8 místě. Bouda neměl den, ale Pragováckou štafetu dal a tak byla nakonec spokojenost.

Štafety - Bouda na doběhuUž tak dost luxusní víkend směřoval po dalším vyspání na posteli k Mistrovství družstev. Spartička si brousila zuby na ty nejvyšší příčky a věřila, že s trochou toho orienťáckýho štěstíčka se zadaří. Předpověď počasí se naštěstí netrefila a počasí bylo docela fajn. Tři, dva, jedna, start! - po roce je to zase tady. Dva sparťanští rozbíhači, Myro s Márou, zmizeli s houfem v lese a několikahodinová bitva družstev z celé republiky začala. Byla to smutná podívaná, ale v první třicítce žádný náš dres nebyl. A to ještě nikdo nevěděl, jak to celé dopadne. Stejně jako Slunce každý den vyjde a zapadne, tak i ta Sparťanská hvězda nemůže zářit věčně. Zapadla, aby zase mohla příště vyjít - Myro (i když to až do večera nebylo jisté) zapomněl při průběhu kolem krabičky zasunout čip, a Mára kufroval a kufroval, až se prokufroval k skoro poslednímu místu. Iveta taky nevstala ráno pravou nohou, ale zato Vlaďka svým super výkonem povzbudila první družstvo k dalšímu boji, i když nebylo jisté jestli DISK nebo ne. Vrabčák zaběhnul svůj průměr, Jana sice spokojená nebyla, ale její výkon vůbec nebyl k zahození. Bášovi stačil trénink v Nottáči na to, aby dostal od Mrazáka pak jen 20sec a Ivule na předposledním úseku poztrácela pár minutek a tak šla svou trať o 5' pomaleji než Vlaďka. Celkový výsledek by ale beztak stačil tak na 14. místo. Jediné klasifikované sparťanské družstvo zkoušelo dohnat to, co ze začátku poztrácelo a postupně se po minutkách probíjelo nahoru. Dáňa si s rýmičkou a zápasem Bohemky v hlavě neporadil s "dětským" úsekem zrovna bravůrně, ale stačilo to. Bobča se nevyvarovala chybek v záludném začátku, ale pořád jsme si polepšili v průběžném pořadí. Fenomén Bouda nezklamal a díky němu jsme si zase šplhli. Všechny hodně příjemně překvapila Silva. Kdyby nám někdo před závodem řekl, že od Ifči dostane jen 2 míny, nikdo by nevěřil. Hlasovat o cenu nejužitečnějšího člena B družstva, neváhali bychom. Pak ale vyběhl na trať z hanba-startu Pavlík, který by případným hlasujícím zamotal pořádně hlavu. O 13 minut překonal svůj předpokládaný čas a heroickým doběhem stlačil čas všech sedmi závodníků pod 400minut. Sice konečné 34. místo není extra úspěchem, ale stydět se rozhodně nemusí. Přes nedostatek sportovních úspěchů to byl vcelku pěkně strávený víkend a určitě se můžeme zase příští rok těšit na polepšení reputace. Jen kdyby to nebylo u tý Opavy... Závěrem: Díky Bohu za ty sázky a za sud. (kdo neví, o co jde, dozví se na zakončení)

24. 9. 2007 - Mistr ze Sparty? Chyběl krůček ... "Nemám čas. Nemám natrénováno. Něco na mě leze. Prošel mi pas... Prostě do Vizovic nejedu." Něco takového jsme slyšeli vážně hodněkrát v posledních dvou týdnech. Někdy to byla pravda, někdy pouhá výmluva - všichni přeci ví, že do Bulharska už pas díky EU nepotřebujeme. Každopádně vrchol sezóny se odmítat nemá. A ti, kteří se nechali zlákat alespoň reklamou z rádia můžou potvrdit - tentokrát to bylo mistrovství se vším všudy. Pořadatelé ukázali, že nejsou žádná ořezávátka a tak nic nepodcenili. Dokonce i počasí jim vyšlo. A závody? Ifča měla trochu smůlu s nalosováním a tak se musela spokojit s B finálem. Zbytek zaběhl podle očekávání. Co si budeme povídat, tý hnědy barvy v tiskárně se zase vypotřebovalo víc než je zdrávo a tak to byl v neděli celkem záhul. Myro přes noc vypálil červa a nakonec 6.místo v Bčku bylo určitě nad jeho očekávání. Po tom co doběhla Vlaďka to ještě dlouho v povětří pocinkávalo, ale nakonec z toho bylo i tak výborné 7. místo. Stejně se umístila i Kebule v béčku D21, kde to bylo abnormálně nadupané. Dalším, kdo si nenechal ujít tuhle akcičku (pro ty pomalejší - MČR na klasické trati) byli Mára a Mrazák. Mára sice zmizel v šedivém průměru B finále 'há dvacítek', ale za to Mrazák to vykompenzoval báječným 4. místem v H21. Dal bych ale ruku do ohně za to, že on určitě spokojený není. Pomalejší rozjezd, kde oproti nejlepším ztratil 5 minut ho stál mistrovský titul. Výtečným výkonem se nakonec dotáhl až na půl minuty k bronzu. Co naplat - aspoň se máme na co těšit na družstva. Mapa rozběhu H20A s postupy, pro ty co to zajímá natolik, že se dočetli až nakonec téhle novinky.

20. 9. 2007 - Mistrovství na klasice Sobota, neděle stop mistrovství klasika stop Vizovice stop Sparta let's go!

18. 9. 2007 - Generálka na mistrovství V lesích pod Pradědem proběhla o víkendu další část Gigasport cupu a žebříčku A. Sparta vyslala do bojů jen 4 zástupce, které rozhodně nečekal žádný med. Sobotní trať měla jméno krátká jen v názvu, bo časy se blížily spíš oblastní klasice. Mohl za to především kopcovitý terén s náročnou podložkou a několik kontrol ...

Tady se nedopatřením kus ztratil... :-)

30. 8. 2007 - Euromeeting U našich jižních sousedů, a tím myslím Rakousko, startuje od pátku Euromeeting aneb srovnávací závody B reprezentací a reprezentačních nadějí. V národních barvách se na startu objeví Mrazák, takže držíme palce.

29. 8. 2007 - CVČ 2007 V pátek začínají úplně poslední vícedenní závody tohoto léta. Do Vyhnánova se tentokrát nesjedou jen pěší orienťáci, v lese se ale objeví i bikeři, kteří zde mají současně s CVČ Český pohár MTBO. Na Cenu Východních Čech přijede jako na většinu letních závodů zase pár Sparťanů(někteří přímo ze soustředění).

29. 8. 2007 - MČR ROB 2007 Liškaři z celé republiky si dali dostaveníčko v Dvoře Králové, aby se ukázalo, kdo je zase po roce nejlepší s anténkou v ruce. Od 24. do 26. srpna bojovali ROBaři o cenné kovy a přímo do těch nejtužších bojů se zapojil i Dany. Sice v jiném dresu než je ten sparťanský, ale to nemůže snížit jeho výjimečný výkon. Skončil jen místečko za velkou bednou - se ztrátou 12 minut skončil v sobotu sedmý a v neděli pak devátý.

28. 8. 2007 - Jesenický labyrint - DISK DISK DISK Zatímco někteří Sparťané odjeli na soustředění, další zklamali a radši si jeli hledat lampiony na Jesenický labyrint. Předposlední vícedenní OB závody roku nedopadli nakonec pro naše zrovna růžově. V hodu DISKem dopadli ale líp než Cechlová v Osace. Víc jak polovina DISK - za zmínku stojí určitě ale 11. místo Ríši Khela v H21A. Na druhou etapu se přijeli podívat i Vrabčák(2. v H21A) a Tomík(26. H21A). Z veteránů nutno vypíchnout výkon PeReje, v H65B bramborová medaile.

28. 8. 2007 - Adventure Race - Epilog Adventure Race má padla (a Lavor v cíli možná padnul taky) - je čas na shrnutí. Salomon Nutrend tým s Jirkou Lorenzem dokončil závod na 8. místě se ztrátou necelých 11 a půl hodiny. Alpine Pro, kde byl jedním z čtveřice v týmu odvážlivců i LA4 dokončil úspěšně na 13. místě. Ztráta na první Omjakon je sice přes 20 hodin, ale 9. místo měli před sebou jen 3 hodiny. Nezbývá než smeknout klobouk.

24. 8. 2007 - Jesenický labyrint a AR - průběh Dnes závodníci vběhnou na trať etapy jednoho z posledních vícedenních klání Jesenického labyrintu. Objeví se tam i pár Sparťanů a pozor! - na jednu etapu po roce přijede i Tom Vrabec. Nadpoloviční většinu vetoši, ale objeví se tam i stálice jako Ifča, nebo Mrazák. Dneškem taky začíná soustředění, které bude tento rok trochu komornější, ale o to jistě intenzivnější. První tým Adventure Race dorazil do cíle. Jejich náskok na druhé je přes více než dvě hodiny. Lavorův Alipne Pro ztrácí na prvního z 12. místa 16hod a 25minut. Kolem jejich týmu jsou ty rozestupy ale hodně natěsno. Salomon Nutrend tým Jirky Lorenze(Ano! Opravdu je to člen Sparty!) je 7. a ztrácí kolem 12 hodin. Našinci jsou zrovna na cyklistické "vyjížďce" a pak už je čekají jen nějaké ty hrátky s lany na skalách a pak kratičká procházka - cca 40km.

23. 8. 2007 - Adventure race - 1.den

AR - 1.den První den mají za sebou borci, kteří si troufli na tento brutální závod. Pápn nakonec neodstartoval a tak se mezi závodníků z našich objevil jen Lavor. Jeho tým Alpine Pro je aktuálně na 12. pozici(z počátečního počtu 19 týmů - 2 už odpadly). Závodníci mají za sebou už něco přes 32 hodin a dokončují 20km na kolečkových bruslích a půjdou na 50km trek. Ve vedení je finský tým Omjakon, na který Alpine Pro ztrácí 7hodin a 22 minut. Na webu Adventure Race můžete sledovat online výsledky a po prvním dni si prohlédnout fotky z prvního dne nebo přečíst reportáž. Zde je menší úryvek: "Závod odstartoval přesně v 10:00. Po krátkém povinném postupu na nedalekou křižovatku se týmy rozprchly doslova ne všechny strany. Bylo legrační pozorovat závodníky jak vyrážejí přesně na opačné strany, nicméně všechny volby se ukázaly jako správné. Na první kontrolu dorazily týmy pohromadě."

21. 8. 2007 - MČR v Adventure race
logo AR Zítra startuje nejdelší závod v České republice, při kterém najdou účastníci nejvíc lampiónů. Ano, zítra startuje Adventure race a na jeho startu se objeví hned tři sparťani a to v teamu Salomon Nutrend Jirka Lorenz a v teamu Alpine Pro Lukáš Drobník a Štěpán Skripnik. Hoši z Alpin teamu malinko obměnili sestavu a namísto osvědčeného harcovníka Honzy Fujáčka vzali do teamu pro nás neznámého Tomáše Rybáře. Ženskou část teamu bude (stejně jako loni) reprezentovat Markéta Kuchařová. Věříme, že cílem celého teamu je nejen dokončit tento náročný závod, ale také vylepšit loňské 8. místo. Držíme palce!

21. 8. 2007 - Pořadí v Českém poháru MTBO
Nedílnou součástí našeho oddílu je i MTBO sekce. Takže pro ty, kteří se pohybují jen v pěším OB, ale úspěchy našich bikerů je stejně zajímají, tak zde je pořadí našich před posledními dvěmi závody Českého poháru - náš reprezentant Jára v H20 kvůli nedostatku závodů až 8., Mára v stejné kat. 9., Lavor 29., Štěpán 41., Bouda 51., Báša 66. - všichni čtyři H21B, Myro 45. v H21C, démon Burri 22. v H40, Martin Vrabec 47. taktéž H40 a na závěr náš nejlepší biker Vrabčák na 4. místě v H21A, jen 2body za bednou.

20. 8. 2007 - BOHEMIA 2007
Mrazák '...he is the champion, he is the champion, no time for losers, cause he is the champion of the world...', OK, OK, nechal jsem se trochu strhnout. Je to trochu nadnesené, ale s trochou fantazie - jedny z největších závodů v Evropě, mezinárodní účast a na závěr Sparťan na nejvyšším stupínku stupňů vítězů v té hlavní kategorii - mužské elitě. Člověku při tom srdce zaplesá. A kdo je ten hrdina posledního víkendu? Mrazák! Vyrovnanými výkony si vybudoval cca 3minutový náskok před svými soupeři na závěrečný hendikep a svojí šanci si nenechal proklouznout mezi prsty. Kromě něho se při všech etapách představili i další: Vlaďka v D20A si neodpustila pár chybek a tak jí i dobrý běžecký výkon stačil v kvalitní konkurenci "až" na cca 9. místo. Mára v H20A zrovna nezářil, když nechal v 5 závodech na chybách téměř 45' a až v E5 se dostal mezi první desítku - celkově ale 15. místo. Rakvička 22. v H21B, a Jarmila L. 10. v D60. Pětidenní BOHEMIA 2007 začaly už 14.8. propagačním sprintem, za krásných 120Kč v centru Mělníka. Dalších 5 dní se už ale odehrávalo v Osinalicích(asi 20km od Mělníka) v skalách známých z minulého MČR na klasice. Časy se většinou pod 10'/km nedostávaly, ale terény to byly vskutku krásné. Společenský život v mělnickém kempu byl po večerech trochu slabší, ale stále to stačilo k vyvracení stromů, pořádání pivních štafet s částí, která se bez vědomí majitele konala uvnitř Kauflandu, rvačce v místní diskotéce, rozebírání pódia na náměstí a několikanásobnému kontaktu s policií atp. Pořadatelsky pěkně zvládnutou akci na konci jen trochu zastínil chaotický start hendikepu, kdy někdo startoval třeba i 10' po svém skutečném startu a tak výsledky některých kategorií budou ještě upravovány - odečte se postup na první kontrolu.

19. 8. 2007 - Merida Bike Adventure
Sparťanský web měl takovou čest, že se s ním podělil o své zážitky z Bike Adventure sám veliký Pápn, zde je jeho výplod:

Do třetice všeho dobrého a zeleného aneb BA07
Potřetí jsem vyrazil na kolo závod zvaný Bike Adventure. Potřetí s ambicí porazit kamaráda Fujdu. Ten letos nejel s Al Bashou, ale jeho pověstné bomby si mohl užít náš fotbalový kamarád slávista Dědek. Po baheních lázních na Baldovci a kopcovitých orlických orgiích letos "vysočanská" BA v okolí Skíčka u Nového města nepřinesla žádný extrém, a tak bylo jasné, že o celkových výsledcích se bude rozhodovat v sobotu (a neděli ráno) u stánku. Tam kamarád Fujda jasně dominoval a jeho nástupy nebyl sto zachytit ani čerství stříbrný ze štafet Tomíno, který se sice dokázal vrátit po pádu do peletonu, ale další nástup již nezachytil a zelený trikot si zaslouženě odvezl kamarád F. Prostě poctivá práce s pokorou…
Nedělní šestihodinová etepa již pak nepřinesla žádné dramatické momenty. Stále se jelo po zelené a stále svítila zelená.
papn
P.S. Nevěřte nikomu z USK! Kradou! Body.

A ještě musím dodat, že Štěpán se svým "spolucestujícím" Davidem Hepnerem skončili 11. v své kategorii MM a Fujda 56 s Michalem Dědem.

13. 8. 2007 - 5denní
Koho nebaví sedět doma a nevadí mu 5 dní v kuse hledat lampiony v lese, tak má možnost vyplnit tento týden 5-denními BOHEMIA 2007. Centrum závodu bude v Mělníku a závodit se bude v Osinalicích. A podle všech dostupných informací: bude to velký! Přes 1600 závodníků na letních závodech nebývá zvykem. Sparťanů ale rozhodně nebude tolik jako na PPčkách, startovka počítá se 6 modro-červeno-žlutými tvářemi. A pro představu o čem tyhle závody budou: H21E absolvují za pětidenní 2175 převýšení.

12. 8. 2007 - Pěkné Prázdniny 2007
Kdo nebyl na letošních Pěkných Prázdninách přisel o opravdovou orientační lahůdku. Technicky i fyzicky náročné terény Drábovny prověřili naší připravenost. Ale ať už závody byly jakkoliv krásné, všechno zaclonil neuvěřitelný comeback Pavlíka a Bobči. Příběh hodný pozornosti hollywoodských filmových studií skončil druhým místem Bobči v D21C a jen kvůli tomu, že by byl Pavlík ztratil svoji popularitu mezi ostatními borci tak náhlým vtrhnutím na přední pozice, přepustil radši bednu soupeřům, radši než aby jim vykouřil rybník hnedka napoprvé - o tom, že měl vše pevně ve svých rukách svědčí nakonec jeho 4. místo v H21C. Pavlíkovi se snažila vyrovnat Ifča svým 4. místem v dámské elitě. Narozdíl od některých, kteří se radši odebrali k Danymu na chaloupku, se tvrdé jádro oddílu odebralo na večerní "etapu" v místním kulturáku. O prvenství se bojovalo dlouho a někteří z nás skončili jen pár minut za vítězi, kteří zavírali kulturák v půl páté. Ačkoliv některým těch pár hodin na regeneraci nestačilo, Mráz se po večeru otřepal jakoby nic a 4. místem na nědělní klasice(7.7km/585m/29k - 73:42) dokončil na celkovém 2. místě se ztrátou ani ne půl míny. Ukázka mapy H21A - E1.

7. 8. 2007 Hned dvě zajímavé akce přijdou na řadu tento víkend. Jednou z nich jsou Pěkné prázdniny na Drábovně, kde se sejde spousta Sparťanů na 3 etapy ve skalách a kopcích. Tou druhou neméně známou je Bike Adventure, při které dvojice závodníků absolvují 2 etapy dohromady trvajících cca 10 hodin.

6. 8. 2007 Sobota 4.8. byla ve znamení ne-O-akcí. Myro s Boudičkou jeli na Šumavský MTB maraton, kde se rvali s tratí 80km dlouhou. Zážitky si můžete přečíst na fóru. Myro i přes krizi dojel 21. v čase 3hod43min a "jen" o 48min za ním dorazil fenomén Boudička na 76. místě. Do Děčína se zas Vrabčák s Márou vydali debutovat v triatlonu - Iron Dumpling 2007 - 0,5km plavání, 25km kolo a 5km běh. Vrabčák po 71min doběhl 8.(kdyby se uměl rychleji převlékat, mohlo to dopadnout ještě líp) a Junior 80 vteřin za ním 11.

3. 8. 2007 "Na přelomu minulého týdne se konala ve Slovinsku největší orienťácká akce v historii - pětidenní OOcup. Za náš oddíl (resp. STS Chvojkovice Brod) se zúčastnilo 6 lidí, i když 3 z nich jsou spíše přespolní. Výprava to ale byla úspěšná: Košík vyhrál M21B, Kjartan bral 5. místo v M21A, na solidním 13. místě dofinišovala Kebule ve WE,zlepšeni přes zimu prokázala Silje - 17. místo v W21A, Myro předváděl výkony jak na houpačce a tak uzavíral první 30 v ME a Vlaďka pravděpodobně taky mohla cinkat medailí, kdyby se ji nevloudila chybička. Závodilo se v různých typech terénu od polootevřeného, přes krasový až po kontinentalní. Ten na koho se tento rok nedostalo nemusí litovat, protože na příští rok mají pořadatelé nachystanou další lahůdku." (by Ifča)

23. 7. 2007 Od 20.7. probíhaly třídenní letní závody HSH Vysočina Cup, dříve známy pod názvem Botas. V Borové u Poličky se sešla jako obvykle velmi kvalitní konkurence. V ní se velmi dařilo Vlaďce, která v D21E skončila nakonec 12.(možná by to bylo i lepší nebýt večera před E3 :-)). O bednu v chlapské elitě bojoval Mrazák. Ten z čtvrté pozice po E2 málem dosáhl na stříbro - to mu ale nakonec uteklo o 13 sekund a 11 vteřin mu scházelo také na bronz. Ostatním se buď nedařilo, a nebo se jim dařilo po večerech.
Další vícedenní Šumperský divočák začínají 27. července. Tam se ale podle seznamu přihlášených žádný Sparťan nechystá.

19. 7. 2007 Zítra začíná HSH Vysočina Cup. Třídenní v Borové u Poličky. Závodů se zúčastní i dost modro-červeno-žlutých. Z favoritů můžeme jmenovat třeba Ivetu, Vlaďku, Myra nebo Mráze.

17. 7. 2007 Další letní závody byly Grand Prix Silesia.. Náročný program tří závodů ve dvouch dnech zvládla jako jediná ze Sparty skoro "domácí Kebule. Nejlépe se jí dařilo v první etapě (1.v D21E) a všiml si toho i Béďa. V celkových výsledkách na ni zbyla smůlovatá bramborová placka.

10. 7. 2007 První dávku letních orientačních závodů jsme mohli letos dostat leckde. Jedním z takových míst byl od 5. do 8.července Horní Slavkov. Tady byste zrovna ale moc Sparťanských tváří nezahlédli. Kvantita byla nahrazena kvalitou, a to především díky Daně Kavkové, která opět ukázala svým soupeřkám v kategorii D35 záda a jen kvůli menšímu zaváhání v poslední etapě byla nakonec druhá a ne první.
Někomu to kmitání noh prostě nestačí a ještě potřebuje, aby se mu pod zadkem točil pár kol. Takoví případi se odebrali do Plzně - na 5denní. Kdo chtěl, mohl se zúčastnit hned 5 etap, ale to převážnou většinu nezlákalo a tak hlavní pozornost měly hlavně tři etapy, které byly součástí Českého poháru. Už při druhé etapě to zavánělo úspěchem, když Vrabčák dotočil pedálama pro 4. místo v H21A, Štěpán byl 4. v H21B a Lavor ve stejné kategorii 5. A už třetí etapu začala Sparta zase sbírat vavříny. Vrabčák jen o 15 vteřin třetí opět v H21A. Zdálo by se, že si MTBOčkářský bůh řekl, že to už těm našim borcům stačilo, když ve čtvrté etapě se nezadařilo pořádně ani jednomu, ale Štěpán při poslední etapě ukázal, že Spartě nikdo zeshora poroučet nebude - 2. místo v H21B. Jako jediný z naší bikerské výpravy dokončil všechny etapy Pápn a to na 6. pozici. Myslíte si, že by jim mohlo 5 etap stačit? V žádném případě. Součástí programu byla i vložená časovka - Štěpán 158., Burri 193.
Zbytek těch, kteří si s lampiony nedají pokoj ani na začátku prázdnin, odjel na druhou stranu Čech. Tady si pořadatelé z Dobrušky dali práci se závody s názvem Advanta Cup. Nezúčastnilo se sice o moc více než nějakých 300 lidí, ale to neznamená, že by to nebyly kvalitní závody, ba právě naopak. V trochu komorní náladě se běhalo v Orlických horách na podle mého pěkných mapách a většinou hezkých a zajímavých tratích. Narozdíl od jiných akcí, na Advantě si pořadatelé nedali za úkol fyzicky zruinovat účastníky, a tak na nás první dva dny čekala krátká a dva sprinty. Tento zážitek byl trochu vykompenzovaný nedělní klasikou. Ta byla pěkně náročná a hlavně díky zapráskaným hustníkům, kde se člověk neustále prodíral skrz popadané větve, jsme byli nakonec rádi, že už jedeme pěkně domů. Pro zvědavce: nedělní klasika, sobotní downhill sprint(H21). Často zašité kontroly zapřičinily, že snad nikdo nedokázal zaběhnout všechny etapy bezchybně. Jak už to tak bývá, někdo měl víc štěstí a někdo zase méně. A jak jsme si vedli my? Nejlíp si vedla Jindra, která zvítězila v D45. Sice jí celkové vítězství při závěrečném hendikepu málem uteklo, ale roky zkušeností se zúročily a Jindra si před svojí soupeřkou pozici uhlídala. V D21A na Advantě bojovala v velké konkurenci i Ifča. Po tom, co ji první tři kratší etapy moc nesedly byla na 9. místě. Při klasice se už dařilo trochu lépe a hned to podle toho vypadalo. Během závodu dotáhla 3 závodnice a jen o kousek ji mezi prsty proklouzly další dvě. Z závěrečných dostih nakonec vyšla jako šestá v celkovém pořadí. Zbytek už na špičku nestačil.

8. 7. 2007 Skončily Pětidenní v Itálii, kde bojovali i naši "tři veteráni". Helena, Pavel Jahnovi a Zdeněk Přeček. Nejlépe dopadla Helena ve W50 na 16. místě, potom Pavel v M50 na 31. místě a Zdeněk skončil ve M55 39. Třeba se za nějaký čas dočkáme zajímavého komentáře a nebo nějakých fotek.

5. 7. 2007 Období letních závodů se nám pomalu rozjíždí. Hned na začátku července se Sparťani rozjeli na tři akce. Už dnešním dnem začaly 4-denní závody Cena Horního Slavkova v nám známých terénech ze soustředění(Krudum, Třídomí...). Už včera ale začaly závodové žně i pro bajkery. Pětidenní MTBO v Plzni - 3 závody jsou Český pohár MTBO, 1 dokonce Mistrovství ČR. Protože MTBO 5-denní se jezdí v okolí Plzně, závodníci se dostanou i k Radči, kde jsme už dvakrát pořádali. A když si někdo nevybral ani z této nabídky, mohl se přihlásit na Advanta Cup, který startuje zítra 6.7. Pořadatelé z Dobrušky nacpali 4 etapy do 3 dnů, kde za zmínku rozhodně stojí downhill sprint(E3), který v prostředí Orlických hor nebude nezajímavý.

2. 7. 2007 O víkendu se naši borci vydali drandit na bicyklech do Řevnic. Co se tam dělo? MTBO závody! Mistrovství ČR v MTBO ve sprintu a ve štafetách a k tomu jako bonus, v neděli klasika. V sobotu dopoledne bikeři vyjeli na sprint. Skvěle se s náročnou tratí popral Vrabčák a jen s malou ztrátou skončil 4. v H21A. Stejné pořadí, ale jiná kategorie - to je náš fenomén Boudička v H21B. Sparta se neztratila pak ani v H21C, kde se Myro dostal na nejnižší stupínek bedny. Odpoledne měli chlapi v plánu postavit dvě štafety, ale nakonec se z toho vyvrbila jen jedna. Ta v sestavě Bouda, Lavor a Myro urvala 23. místo. V neděli pokračovala vedra, ale to očividně pánům klukům nedělalo potíže. Vrabčák sice píchnul a tak z dobře rozjetého závodu zbyl jen prostředek výsledkové listiny, ale jiný kafe to bylo v H21C. Štěpán si agresivním(!!!) pojetím vybojoval zlato a ve stejné kategorii, H21C, si Myro jako v sobotu dojel pro bronz.

25. 6. 2007 Určitě jste se v poslední době ptali, proč ten Štěpán tolik běhá a po nocích místo do hospody chodí po lese? Ano?! Tak po tomhle víkendu už víte, že to bylo proto, aby na MČR v rogainingu měl medaili. A povedlo se. Štěpán s T. Udržalem skončili ve 24 hodinovém závodě na 2.místě. Gratulujeme!

25. 6. 2007 Jako jediná ze Sparty bežela Ivule nominačky na MS na Ukraině. Náročný trojboj zvládla nejlépe od sprintu (8.) přes midlle (12.) až po klasiku (14.), ale celkový výsledek ji pravděpodobně nominaci nepřinese.

24. 6. 2007 Včera ještě na některé členy oddílu čekal třetí víkendový závod. Krátká na Barvínku v podání OB Slaný. Poslední jarní pražský žebříček byl podle všeho povedený. Nikdo si na nic nestěžoval, až na to, že se všem zase povedlo nadělat spousty chyb. Navzdory kufrům, v D21L obě nové letošní posily zaběhly solidně - Vlaďka zařízla i Ivetu, a její čas jí stačil na 5. místo. Iveta byla pak o 44vteřin pomalejší a o 1 příčku hůře. U vetošů pak jen jmenovitě: Miloš Novák 1., Olda Hojný 2. oba H55; PeRej 2. H65.
And now the hotnews from abroad! Báša se poprvé na ostrovech podíval na lampiony. Šlo o Britské mistrovství MTBO na dlouhé trati v sobotu, kde v kategorii "A" urval i přes defekt 10. místo. Silva v kategorii "B" kvůli kolu bohužel nedokončila. Večer na ně čekal ještě Parkáč (bez kol). Báša 6. v "A" a Silva 7. v "B". Pro další info si můžete přečíst fórum.

23. 6. 2007 Předposlední víkend v červnu. Jak dělaný pro rankoholiky. 2 sprinty, 1 krátká, za jeden jediný víkend(+pátek). Už v pátek večer byl na řadě jeden sprint a to v Škvorecké oboře v Újezdu nad Lesy. Maličkou mapu v měřítku 1:10000 měla na okrajovém sídlišti Prahy pod palcem FSP. Někdo říká, že byl les zarostlej, někdo zase, že to tak strašný nebylo. Závod sám o sobě těžký nebyl, ale chybu udělal snad úplně každý. Dokonce i Myro, který nakonec vyhrál H21. Kromě Myra vyhráli ještě Miloš Novák a Jaromír ve svých veteránských kategoriích. Ostatní moc nezářili. Dalším závodem, kterým člověk o víkendu nezabil celý den byl dnešní HI-TEC Sprint u metra Hůrka. Jednalo se o nominačky na MS v Ukrajině, takže konkurence byla jako hrom. Ifče se očividně dařilo, protože urvala 8. místo v D21. Jindra opět ukázala, který oddíl je v D35 velmocí, když si dosprintovala pro 3.místo. Myro tentokrát nevyhrál, ale na 24. místo jeho výkon stále stačil. Mrazáka pořád trápí zranění a tak ostatní Sparťani si mohli o bedně nechat jenom zdát. A tak se při vyhlašování z repráků v pěkném sprinterském prostředí ozvalo "Sparta" jen jednou. Uvidíme, jak se to vyvrbí zítra.

21. 6. 2007 Co nám přinese víkend? Trochu netradičně se bude jeden ze závodů PŽ konat už v pátek večer. Jedná se o sprint made by FSP v Újezdu nad Lesy. Podle všeho to ale nebude v zástavbě, ale v příměstském lesíku. Aby toho nebylo málo, tak i v sobotu a neděli budeme mít, co dělat. V sobotu Kotlářka pořádá taky sprint, ale tentokrát v městě, konkrétně na pražské Hůrce. Tento Hi-Tec Cup Sprint je zároveň nominačním závodem reprošů, takže se můžeme těšit na porovnání s elitou. Neděle nám nakonec přinese krátkou trať na Barvínku pod taktovkou OB Slaný.

21. 6. 2007 Včera jsme pořádali s Tretrou ŽPPŽ (Žaket Pražský Pohár Žactva). Sice se nám na začátku na kontrolách udělal gordický uzel a museli jsme u většiny kontrol v momentě, kdy už se mělo dávno startovat, ustříhávat a převazovat kleštičky a znovu je roznést do lesa, ale pak se to trochu uklidnilo a s časovym skluzem jsme to jakž takž doklepali až do zdárného konce. Dětem to bylo jedno a rodiče musely holt počkat. Na závod přišlo, podle současných počtů cca 203 závodníků(letošní účastnickej rekord jsme překonali asi o 11 lidí), takže i když jsme měli v mapách rezervy, tak jsme museli dokreslovat některé tratě. Občas to bylo trochu hektický, protože pár lidí navíc na pořádání by se hodilo, ale tak snad jsme těm malym capartům to běhání nezošklivili. Dík moc všem lidem, kteří přišli pomáhat s pořádáním, jak těm ze Sparty, tak těm z Tretry.

21. 6. 2007 Tak aby nám to tady úplně neodumřelo ... O víkendu se sjela velká kupa hledačů lampionů k Mariánským lázním, kde byly Béčka. Protože současně neprobíhaly žádný celostátní závody, tak přijelo kolem 900 lidí. Sparťanská výprava byla na závodech taková dost roztříštěná, všichni byli po malých skupinkách. V sobotu byla klasika, která podle všeho byla pekelně náročná. Většina tratí přesáhla o víc jak 20% směrné časy, ale každopádně to v lese určitě stálo za to. O nějakém leťáku nemůže být řeč - technická prácička. O všem svědčí to, že veliká část Sparty byla DISK. Z těch co neDISKnuli a závod se jim zadařil můžeme jmenovat Janu Haluzovou v D21B 7. a Jindru 3. v D45B. V neděli byla na programu krátká trať. Opět to byla v některých místech pěkná mapařinka. Co na mě ale nechalo největší dojem byly ty bažiny - kdo neviděl neuvěří. Na podobný terén asi holt nejsme ve Spartě moc zvyklý, protože i tentokrát jsme zůstali daleko za svými možnostmi. Jen v D45B zazářily Dana Kavková a Jindra(první a druhá) a pak v H70B M. Semorád taky první.

10. 6. 2007 Kulturní zážitek, který někteří nezažijou ani za celý život - návštěva Pavlíkova rodiště, Zlatých hor - už jen tohle stálo za tu několikahodinovou cestu do Jeseníků na MČR na Krátké trati. ALTeam a TJ Zlaté hory měli šanci spravit chuť mnoha závodníkům po předešlých víkendech, protože laťka je letos posazena proklatě nízko. Povedlo se? Odpovědi na tuhle otázku se různí stejně jako víkendové počasí. Všeobecně se ale líbily víc sobotní semifinálové tratě. Stejně tak i pro Spartu byla sobota vydařenější: A finále - Mrazák, Ifča, Myro, Vlaďka. Z boje o medaile tak vypadli Iveta a Mára.

V neděli na nás čekaly už dost nevyvedené tratě, když měl třeba někdo 5minutový postup jen pod vedením po zarostlé louce a většina z nás si pořádně zkusila, jak tu na východě pálí kopřivy. Fínálového závodu se kvůli zranění nohy nemohl zúčastnit Mráz. Myrovi se už nedařilo tolik jako předchozí den, ale i s 5' kufrů si vysloužil 12. pozici v H21. Kebule v D21 14., Iveta si v B finále vybrala jeden ze slabších dnů, zatímco Vlaďka podala supr výkon a doběhla si pro 7. místo. Mapy tentokrát byly čitelné a pěkně zabalené v mapnících. Solidní byly cesty na start, už tady se ukázalo, že se běhá v horách - za oba dny jsme nachodili 4,2km a 430m převýšení.

5. 6. 2007 Jak už jste určitě četli, tak Jára Zuna junior se nominoval na Mistrovství Evropy v MTBO. Už zítra začíná první hlavní závod a to sprintem. Držíme Jardovi palce.

5. 6. 2007 Jaké byly závody o víkendu? klasika, kterou pořádalo VRL byla náročná a zajímavá. Před závodem se pořadatelé trochu rozhádali se soutěžní komisí ohledně měřítka mapy. Z toho, co jsem viděl, bych dal za pravdu pořadatelům. V některých partiích byla desítka opravdu nutná! Na druhou stranu tisk map byl laserový a i když byl kvalitní, tak bych ho na Áčkách neočekával. Zvlášť, když "voduvzdorná" úprava mapy pomocí jednostranné fólie byl pořadatelský kopanec, jak (bulharští kamarádi mi prominou) Brno. Nám se ovšem docela dařilo: Mrazák podruhé letos na bedně v H21E a opět druhý! Ifča s Ivetou zabodovaly v D21E (7. a 12.). Dařilo se i Vlaďce a to sedmým místem v D20A. Vítězství v H21C si odnesl Štěpán a druhým místem v H21B potvrdil Vrabčák svou letošní dobrou formu. Aby Vrabcovi neměli jen jedno druhé místo, přidala Jindra druhý flek i v D45B. Nedělní krátká trať, kterou pořádalo SJC by se dala nazvat: "Kamenná orgie", ale i v těch šutrech se běhalo pekelně rychle. Pokračovaly problémy s fólií na mapách, ale jinak opět převládala spokojenost. Cenné kovy na stupních vítězů nasbírali jen Štěpán (první v H21B) a Mára (třetí v H20B). Kvalitní výsledek v H21E zašel Mrazák (8.).

30. 5. 2007 Informace o letním soustředění naleznete tady .

28. 5. 2007 Horký víkend na jihu Bul... ehm pardón Moravy má Sparta už za sebou. V sobotu jsme začali sprintem v městské části Bystrc, který se docela líbil. Neštěstím byl slabý tisk tratí, který byl ve složitějších pasážích špatně čitelný i v sedě na shromaždišti, natož při závodním nasazení. Sparťanské železo nejvíc nažhavil Mrazák, který zaostal v H21E pouhou 1 vteřinu za třetím místem. Do desítky češek v D21E se ještě dostala Ifča. Ostatní se v uličkách a průchodech trošku poztráceli a nebo se šetřili na odpolední štafety. Teamové utkání bylo hodně vyhecované zvlášť, když jsme dozvěděli, že je Pragofka LOST. Pejsci to rozběhli výborně a tak štafeta Mirek-Báša-Mrazák si doběhla pro čtvrté místo a štafeta Štěpán-Bouda-Vrabčák pro vynikající body za 27. místo. Třetí štafeta ve složení Mára-Dany-Oštěp měla zase nejhezčí doběh:-). Pusinky (Iveta-Vlaďka-Ifča) byly řádně natěšené, ale jejich touhu po vítězství zhatila pořadatelská chyba a to prohozené kódy na kontrolách a závod byl zrušen. Škoda :-(. Jinak to bylo velmi rychlé, ale ne ošklivé. Po kvalitním večerním programu pak přišla neděle. Nedělní stavitel nás řádně ponořil do hustníků, čímž značně roztrhal závodní pole. Pejskům se opět docela dařilo (A=6, B=24 a C=46), Pusinky bohužel doplatily na to, že se Iveta večer před závodem vyhnula tréninku v zelené(m) a proto hned na prvním úseku pohřbila naděje celé štafety na dobrý výsledek právě v hustníku takové barvy (nakonec z toho bylo 18. místo). Všechny výsledky najdete pěkně pohromadě na stránce pořadatelů VSK MZLŮ.

21. 5. 2007 Dva závody CžA jsou za námi. O sobotním závodě nebudu psát, protože jsem tam (díky bohu!) nebyl a rozepíšu se o neděli. Ze soboty jen výsledky. Mrazák ukázal, že mu letecký terén sedí a doběhl si pro vynikající druhé místo v H21E i když ho ztráta na sběrce určitě hodně mrzí, Marek s přehledem vyhrál v H20B, v H70B skončil Miloš S. na druhém místě a v D20A si Vlaďka "docupitala" pro desáté místo. Nedělní závod patřil mezi ty závody s velkým Z. Pěkný, náročný terén, dobrá mapa, slušné tratě, pěkné počasí, co víc si může orienťák přát. Snad jen menší fronty na občerstvení a více oddílových úspěchů. Ty nedělní by se daly spočítat na prstech ruky zasloužilého dřevorubce :-). Druhý triumf o tomto víkendu zaznamenal Marek v H20B, Dana skončila druhá v D45B, Miloš S. 3. v H70B a v mužské elitě se vešel Mrazák do desítky. Výsledky najdete na stránce pořadatelů.

21. 5. 2007 První lampióny má za sebou i Silva v Anglii a hned slavné vítězství :-). V Nottinghamu se běžela tzv. Summer league. Kategorie Technical obsahovala normální OB+paměťák. Na fotky se můžete podívat tady.

14. 5. 2007 Pomalu by si člověk mohl založit informační agenturu. Tolik výsledků a úspěchů bylo o víkendu, že nám na to snad ani nestačí stránka. Bikeři měli v Blansku MČR na DT v MTBO a druhý den ČP . A hned v sobotu se slavilo. Ondra Vrabec vyhrál v H21A o 6 minut a Jára Zuna se svým výkonem (5. místo) nominoval na ME v MTBO. Závod byl zajímavý na volby postupů a kopcovatý jak blázen. V průběhu závodu se nad prostorem přehnala bouřka s kroupama a to pak bylo teprve maso. Klasičtí orienťáci vyrazili na oblasťáky v Žatci, kde se nejvíc dařilo Daně Kavkové, která skončila v sobotu druhá v D35. Vysočinský oblasťák měl sparťanskou vítězku a to v D21C Vlaďku. Ovšem největšími sběrateli medailí byli Bobča, Jaromír, Bouda a Želva, kteří posbírali na Slovenia open snad všechny ceny :-) a podle poznámek na fóru to vypadá, že bylo i jinak veselo! Mirek běžel Pražský maraton a dosáhl vynikajícího času 2:56. Téhož závodu se, pro něj v typické kategorii, juniorský maraton (běželo 10 maldých, taletovaných juniorů formou štafety, každý 4,?? km), zúčastnil i Mára. A už jenom krátce. Na Okolo hradce survivalobsadili Lavor s Markétou 4. místo v MIXech. Tak to je všechno! Ufff!!!!

10. 5. 2007 Ve fotoalbu přibylo plno pěkných fotek z úterního kvadriatlonu. Klára si dala opravdu záležet, fotky jsou moc hezké. Takže děkujeme, "fotografko oddílu".

9. 5. 2007 Kvadriatlon je minulostí. A jaký byl letošní ročník? Rozhodně větší, co do počtu účastníků, delší a náročnější, ale i dramatičtější, bolestivější a v neposlední řadě i úspěšnější, co se sparťanských borců týče. Konkrétně to byly dvě druhé místa a to v MIXech Lavor s Markétou a v mužích Vrabčák s Bášou. Snad úplnou náhodou obě tyto dvojice při závodě postihly dopravní nehody a to když Markéta ve sjezdu do Štěchovic potkala auto a Báša se v lese srazil s motorkou. Oba dva mohou hovořit o velkém štěstí, že vyvázli jen odřeninami. Ostatní také bojovali statečně. Dany s Myrem dojeli na výborném 5. místě v mužích a Mrazák s Romčou nasbírali hodně zkušeností :-). Časem budou fotky od Klárky, které tímto děkujeme za podporu a fandění.

7. 5. 2007 Byly bajky a Saxbo. Na bajkách zazářil Vrabčák, když oba dva dny zůstal jen stupínek od prvního místva v H21A. Jeden den se dařilo Járovi, který skončil 3. z čechů v H19 a také Lavorovi, který byl 2. v H21B a jen těsně mu utekl postup do H21A. Na výsledky si budete muset ještě chvíli počkat. Účastníci Saxba mohli být trochu zklamáni nedělním závodem v německé části, ale sobota v režii CHA se vydařila a to především Mrázákovi (3. v H21).

4. 5. 2007 Tak do nové sezóny máme nové dresy a nové kalhoty a ti, kteří si je pořídili teď musí nejen vzorně reprezentovat a nedělat ostudu, ale také je zaplatit na oddílový účet :-).

3. 5. 2007 Na severní frontě bojovali o víkendu Ifča, Myrek a Mrazák. Za účasti téměř 400 týmů se běžela 10mila. Na prvním úseku dopomohla Ifča klubu Tumba-Mälarhöjden OK k 57. místu, Myrek finišoval stejnemu oddílu pro 88. místo a Mrazákovi běžícímu za FK Friskus-Varberg chyběla 1 příčka k 40. místu.

2. 5. 2007 O víkendu 28. a 29.4. se uskutečnily také první dva "preteky" Českého poháru MTBO. Na Slovensko dorazil z našich borců jen Lavor. Ale i osamocen, dokázal v neděli předvést, co jsou Sparťani zač. O více jak 7minut vyhrál kategorii H21C.

1. 5. 2007 V noci z pondělka na úterý se běželo MČR v nočním OB. "Příměstský" les byl z každé strany obklopen nějakou tou hořící vatrou, takže se klidně mohlo stát, že by vzplál i nějaký ten lampión (jak o tom tak hezky zpívá skupina Kryštof). Nestalo se, a tak vše proběhlo, jak se sluší patří. Tratě byly lehčí, ale dobře vymyšlené. Kontroly (až na uzlovku!) nezáludné. Terén, až překvapivě dobře běhatelný na to, že to byl ten "příměstský" les. Super doběh přímo pod střechu sportovní haly. No prostě se Pačáci vytáhli. A jak se s temnou nocí vypořádali sparťani? Asi nejlíp to zvládl Mrazák, když v konečném účtování dosáhl na 5. místo v H21. V D20 pak Vlaďka překonala fóbii ze tmy a doběhla na pěkném 9. místě.

30. 4. 2007 Začal český žebříček B. První dva závody uspořádala Pragovka na Kunějovských samotách. Dá se napsat, že kdo tam nebyl udělal chybu, protože to závody byly opravdu vydařené. Jasně na každém závodě se dá něco najít i na tomhle by se dalo poukázat na slabší stavbu sobotní klasiky nebo třeba na podivně zapáchající vodu na občerstvovačkách, ale jako celek to byly prostě závody s velkým S. Ze sparťanských výsledků nejvíce oslnili v sobotu v H20B Mára svým 3. místem a Jindra, která byla v D45B také 3. V neděli pak zabojovala Iveta v D21B a skončila 10. Výsledky najdete na stránce pořadatelů na které budou časem i fotky.

27. 4. 2007 Fotky z pořádání závodů na Březině od Oldy.

27. 4. 2007 Fotky z velikonoc od Oldy a Pavla .

23. 4. 2007 Uspořádali jsme Dvouzávod Pražského žebříčku 21.-22.4.2007 v Březině. Jako ředitel obou dnů bych chtěl poděkovat všem pořadatelům za naprosto bezproblémové pořádání. Lavorovi se Štěpánem za hezké tratě. Kláře a spol. za špičkový bufet, Želvovi za dětský závůdek, který našel spoustu zájemců, Zdeňkovi za bezproblémový průběh presentace a doslova bleskové zpracování a vydání výsledků na net. No, vlastně všem těm, kteří odvedli svoji práci a pořádání si užili. Příští rok pořádáme MČR na krátké trati 21.-22.6.2008 a věřím, že se nám bude dařit ještě lépe a že i na modřínech bude listí růst :-)).

23. 4. 2007 "Sparťanské pusinky" (Iveta, Jana a Vlaďka) dobyly Moravu! V sobotním závodě na klasické trati zvítězila v hlavní ženské kategorii se suverénním náskokem (4 min.) Jana Haluzová. Výborně běžela i v D20 druhá Vlaďka Hrstková. Nedařilo se Ivetě, která doběhla 11. Naopak Iveta to byla, kdo v neděli výborně rozběhl štafetu a předávala na třetím místě, Jana ukázala, že štěstěna je věc vrtkavá a po několika velkých chybách předávala s velkou ztrátou čtvrtá. Vlaďka pak čtvrté místo s přehledem udržela a tak holky vybojovaly pěkných 15 bodů do ČP štafet a jednoznačně splnily úkol výpravy :-). Výsledky najdete na stránce pořadatelů.

18. 4. 2007 Mirek, Ifča a Mrazák bojovali ve Švédsku na Elitsérii klasika a krátká. Příští týden je čeká 10mila.

15. 4. 2007Jaká byla letošní dlouhá? Jednoznačná odpověď zní: "dlouhá a horká"! Někteří ji zvládli a jiní ne. Nejlepší výkony pak zaznamenali Iveta (14) a Myro (16) v hlavních kategoriích. Ve veteraniádě pak nejlépe zaběhla Dana (5.)v D45. Pořadatelé z FSP svůj úkol zvládli na jedničku i když stavbě tratí se dalo ledacos vytknout, ale např. občerstvovaček bylo dost a byly dobře zásobené. Zato v neděli se stavařům příliš nedařilo. Několik zrušených kategorií a přehozené kódy v H21L pokazily celkově dobrý dojem z terénu a slušné stavby tratí. Pořadatelsky odfláknuté bylo i MTBO, které stavitel tratí vůbec nezvládl a připravil všem nadšencům těšícím se na začátek MTBO sezóny doslova maratónské peklo. Nemůžu upřít zajmavost tratě, ale jakoby stavitel nevěděl, kdy přestat a neustále motal na mapě další a další smyčky bez ohledu na měřítko. Z výsledku potěší vítězné sparťanské double v 21L a to Iveta a Mrazák. Stránky závodů s výsledky najdete tady.

12. 4. 2007 Tak jsme zvládli i velikonoční svátky a s ním také oddílové soustředění. Běhali jsme kolem Máchova jezera, kde bylo doslova přelampiónováno a tak není divu, že někteří při trénincích razili také cizí terčíky :-)). Poprvé jsme vyzkoušeli nové oddílové dresy. Díky Vrabčákovi si mohli někteří vyzkoušet MTBO a holky zabodovaly se svou horolezeckou pomlázkou. Různorodá účast (veteráni + prťata + pes) rozhodně soustředění oživila, jen mám dojem, že po předchozích soustředěních mě nějak víc bolela v pondělí hlava :-). Borec nakonec je jednoznačně Zdeněk (však on ví proč). Fotky z fotoaparátu Pavla Jahna .

6. 4. 2007 Pozdě, ale přece! Na Apríla, 1. dubna, se odehrál u Lysé nad Labem závod na klasické trati, který pořádali OKP. Pořadatelé navíc pro HD21L tratě okořenili systémem Hagaby a hromadným startem. Počasí bylo už skoro letní a tak na plochém dobře průběžném terénu byly směrné časy o hodně překonány. Ze Sparťanů si s těmito dostihy nejlépe poradila Iveta Lomáková, která byla bramborová v D21L.

26. 3. 2007 Jako den a noc byly sobota a neděle o tomto víkendu. Bylo velkým omylem napsat, že většina sparťanů pojede v sobotu na Přebor oddílu OK Sparta Praha, protože účast byla opravdu žalostná. Těžko říct, co bylo příčinou? Zda kolize se závody na Kosti, či pražským 1/2 maratonem, nebo nechuť běžet na nepříliš zajímavé jižní části Černých jedlí, nebo počasí a nebo všechno dohromady. Je to škoda, protože neúčastí na akcích podobného typu se tak trochu vytrácí teamový duch a hlavně Péťa Rejpal se opravdu několik let snaží připravovat pěkný oddílový přebor a každého pořadatele pak malá účast vždycky mrzí. Vítězi se letos stali Ondra Vrabec mezi muži a Jaromír Buriánek mezi veterány. Výsledky a Perejův komentář se za čas objeví tady.

Milovnící asfaltu (Mirek a Marek) běželi Pražský 1/2 maraton a především prvně jmenovanému se velice dařilo, když posunul hranici sparťanského nejlepšího času na 1/2maratonu o rovné dvě minuty dolů na 77´. Marek pak sbíral cenné zkušenosti, ale i jeho čas (95´) patří mezi ty velmi slušné. Ono přece jen asfalt není lesní pěšinka a na Staroměstské nejsou eskalátory :-)).

V neděli pak zahájila Tretra Praha Jarní pražský žebříček na nám dobře známé severní části Černých jedlí. Výborně běžely naše ženy a to konkrétně Ifča (1. v D21L), Iveta (8 v D21L), Jindra (1. v D45L), Hanka (2.v D45L). Mužích pak nejlépe zabojovali veteráni Jaromír (1. v H45L), Miloš Novák (2. v H55L) a v H21L 4.Myro. Podle ohlasů se Tretře závody povedly a vše fungovalo a bylo na svém místě.

19. 3. 2007 Lampióní sezóna začala. Jarní pohár aneb závody pro netrpělivé :-) ukázal, jak kdo na tom je po zimě. Minimálně se ukázalo, že Hradečáci přes zimu nezapomněli pořádat závody. Sice v sobotu chyběla v lese kontrola, ale jinak vše fungovalo bez problémů. Sobotní klasika se nikomu výrazně nevydařila o to víc jsme naladili na Danyho chalupě a v neděli pak postavili celkem 5 teamů. Výborně se dařilo chlapskému Áčku, když Mirek perfektně rozběhl (2.) Báša s Mrazákem pozici udrželi, ale Štěpánovi štěstí nepřálo. I tak z toho bylo nakonec pěkné 6. místo. Chlapské Bčko bojovalo o bodovanou třicíku a nakonec to Markovi, Danymu, kamarádovi (NT) a Vrabčákovi dopadlo. No a nebudete tomu věřit, ale Sparta měla i chlapské Cčko! A to v sestavě Pavlík, Burri, Lavor a Oštěp vybojovalo 48. místo. Osud tomu chtěl, že Žalčík při vypisování ženských soupisek napsal do Áčka Peťku, Bobču, Anču a Silvu a ne Janu, Ivetu, Ifču a Vlaďku. Na rozdíl od olympiády to tentokrát Květoslavovi vyšlo a Áčko dopadlo lépe (19.) než Bčko (DISK).

13. 3. 2007 Musím napsat, že se jarní soustředění v Lomech u Kunžaku opravdu vydařilo. Krásné terény, kvalitní tréninky (velké díky Ifče, Košíkovi, Myrovi i Bášovi) výborné zázemí, skvělá parta. Ukázalo se že kombinace mapových tréninků a bikových výletů vyhovuje i těm, kteří už tolik trénovat nechtějí a tak si každý přišel na svoje. Škoda že počasí v sobotu odpoledne už tolik nepřálo, ale i tak na záčatek března bylo prostě fantasticky. Ifča nastavila laťku hodně vysoko, ale velikonoční soustředění bude určitě ještě lepší :-)).

22. 2. 2007 V pondělí proběhla výroční oddílová schůze. Na programu kromě organizačních věcí bylo i vyhodnocení ankety o nejlepšího sportovce oddílu (Honza Mrázek), nevytrvalejšího veterána (Jindra Vrabcová), nejdrsnějšího bikera (Ondra Vrabec) a nejsmůlovatější smolíčka (Honza Boudný). Na výsledky ankety se můžete podívat tady. Dále byl představen program pořádání závodů v letech 2007 (dvouzávod Ož 21.-22.4.2007 na Radči + PPž 20.6.2007 na Přehradě + 16.12.20007 Sparťanská klouzačka v Řepích) a 2008 (MČR na KT 21.-22.6.07 na Rybníkách). PeRej pozval všechny na Přebor oddílu OK Sparta Praha a drobné občerstvení. Řešilo se několik problémů ohledně sytému přihlašování a placení vícedenních letních závodů. Vše proběhlo v pohodovém duchu a tak bych chtěl závěrem poděkovat Silvě za zajištění občerstvení, Danymu za pitný režim a Jaromírovi za vzorný přednes .-)

21. 2. 2007 Máme novou doménu.

12. 2. 2007 Šumavský maratón je minulostí. Původně avizovaná velká sparťanská výprava se scvrkla na několik odvážných, ale jako každoročně jsme kvantitu nahradili kvalitou. Králem Šumavy se jednoznačně stal Myro, který nejen, že v sobotu absolvoval volnou 20-ku, ale v neděli doklasičil jako nejlepší z nás a to před Bášou a Boudou. Na klasické dvacítce pak avizovaný souboj mezi Markem a Jaromírem, jasně vyhrálo zralé stáří, ale i divoké mládí může být spokojeno, protože každý jednou začíná a příště už to bude mnohem vyrovnanější. Výsledky najdete tady. Fotky od Jaromíra.

31. 1. 2007 Informace o jarním a velikonočním soustředění najdete na stránce soustředění.

23. 1. 2007 Ruská sibiř. První bikové klání je za náma. Na to že byla 1/2 ledna bylo počasí příjemně jarní. Terén i skorelauf, který pro nás Bakováci připravili byl hodně zajímavý, na volbě se dalo hodně získat, ale i hodně ztratit. Ztratit se dalo i něco jiného, kromě legitimace třeba i slovní popis kontrolního místa. Na kontrolách totiž nebyly lampióny ale podle výše zmíněného popisu jste měli do legitky napsat třeba "druh křivého stromu na křižovatce", což některým botanikům laikům zjevně činilo problémy. Naštěstí pořadatel uznával i odpovědi typu" listnatý":-)). Za sparťany jelo hned několik zvučných jmen a především kamarád Honza Fujáček zabodoval 6. místem. Ve výsledcích najdete ještě Bášu, Mirka, Želvu, Lavora a Burriho.

23. 1. 2007 V neděli pořádal Zdeněk PZL na Plazech. Počasí lampiónům přálo a tak Zdeněk přivítal slušnou řádku účastníků (kolem 140). Ve výsledkové listině můžeme třeba objevit Michala Hojného a to už je co říct :-)).

6. 1. 2007 Vítám vás všechny v novém roce a ještě jednou vám všem přeju hodně zdraví, úspěchů a spokojenosti. Kdo z vás si dal novoroční předsevzetí, že se letos do toho opře a začne pořádně trénovat, může kromě oddílových tréninků také využít třeba nabídku Pražské zimní ligy, kdo chce LOBovat musí si počkat na sníh, stejně jako ten, který chce jezdit maratony. Za to bikerům zatím fouká příznivý vítr. Ten kdo trénovat nechce může se těšit na závody jejichž kalendáře najdete tady.

19. 12. 2006 V neděli proběhl nejprestižnější závod smíšených dvojic - Sparťanská klouzačka . Počasí klouzání moc nepřálo, ale Jahnovi nám to pěkně oživili společným navázáním na 2metrový provázek (které by za sněhu či náledí dostalo určitě ještě nový rozměr) a postupně mizejícími kontrolami. Sešlo se nečekaně hodně účastníků a tak konkurence především v MIXech byla veliká. Z našich dvojic na bednu nikdo nedosáhl, ale jednotlivce vyhrál Michal, který prý při 45´ běhu zažil několik srdečních kolapsů. Po závodě se ta část Sparty, které se postupně začíná říkat "tvrdé játro" odebrala zhodnotit postupy a taktiku do nedaleké restaurace, kde jsme taky neudělali ostudu. Myslím, že můžu za všechny poděkovat Jahnům a jejich pomocníkům za hezký závod, Michalovi za krásné ceny a všem sparťanům a sparťankám popřát Hezké vánoce a šťastný nový rok.

28. 11. 2006 Máte zájem o nový oddílový dres? Pokud ano podívejte se sem.

20. 11. 2006 Tak jsme úspěšně zakončili letošní orienťáckou sezónu. O tom, že jenom lampiónama není člověk živ se můžete přesvědčit z následujících foteček z lanového centra.

20. 11. 2006 Náš oddíl uspěl se svojí kandidaturou v 1. kole výběrového řízení na pořadatele celostátních závodů v roce 2008 a tak 21. - 22. 6. 2008 budeme pořádat MČR na krátké trati v prostoru Černé Voděrady.

7. 11. 2006 Víkend příliš sparťanům nepřál. Dany s Mirkem nedokončili MČR v horském orientačním běhu, Lavor nezvládl in-line brusle na Pražském parkovém survivalu a Vrabčák oblékl žaket na AMČR v MTBO . Někteří se však radovat mohli. Konkrétně Štěpán s bratrem obsadili v horském 2. místo. Při MTBO nikdo medaili nebral, ale třeba výkon MTBO premianta Jardy Zuny staršího (3 hodiny na trati) na medaili určitě byl!

29. 10. 2006 "...poslední pražský žebříček je výzvou pro velké množství sparťanů..." - věštba se naplnila. Do Deštné u Dubé, kde pořádala Kotlářka klasiku, se sjelo poměrně hodně našich a to i těch, kteří se objevují na závodech jen na svátky. Hlavně v H21L se schylovalo k velkému souboji, a přestože se někteří vymluvili na zranění, jiní zase na rýmičku a kašlíček a nebo se radši úplně zdekovali do Kček, zůstala velmi kvalitní konkurence (Vrabčák, Štěpán, Myro...). Předzvěstí vydatného závodu byly samotné popisy, kde stoupání mnohdy přesáhlo 8%. Naštěstí, v lese to člověku ani tak nepřišlo. Kdo na závod nepřijel mohl jedině litovat, protože každý si na trati našel to své. Masochisti mohli využít krásných skalnatých údolí, které zase mohli atletičtěji založení lampioni vždycky snadno oběhnout. A ti, kteří preferují radši chůzi si užili nádherných vyhlídek. Člověk se v lese rozhodně nenudil a když už toho měl dost, vždycky píchly docela rozumně postavené občerstvovačky(u mě dokonce 4x :-)). Shromaždiště bylo malinko komornější a občerstvení byste hledali jen marně, cesta do kopce(700m a 110m převýšení)... jak by louka vypadala, kdyby podle předpovědi začalo pršet dříve než v 16hod, težko říct. Takhle to, ale bylo docela fajn. Na posledním závodě si očividně naši borcííí dali hodně záležet, protože taková Kebule nedala svým soupeřkám, kromě 2minutového zaváhání, nejmenší šanci a s přehledem vyhrála D21L. A aby chlapi nezůstali pozadu, Myro ukázal všem kromě jednoho soupeře, že i když na trénincích p*čuje a sezóna je u konce, pořád mu to běhá (2. v H21L). V H21L stojí určitě taky za zmínku Vrabčák, který se se ztrátou jen jednu minutu za Štěpánem nadechuje k velkému comebacku a kdoví, co přijde příští rok :-).
U Vrabců ještě zůstaneme - Martin vyhrál o autobus(32') H45K a hned za ním na druhém místě byl Jára Zuna.
Miloš Semorád tentokrát až třetí.

23. 10. 2006 Trocha romantiky nikdy nezaškodí, takže Svatba Silje a Kjartana. Gratulujeme.

23. 10. 2006 Fotky za našeho Péžetka najdete ve fotoalbu.

23. 10. 2006 Vodňanský kapr patří již tradičně mezi nejkvalitnější podniky podzimního kalendáře a to především díky své "společensko-kulturní" náplni. Zajímavé fotky najdete zde.

16. 10. 2006 Kdo si chtěl vyzkoušet Starou Huť a část Černých jedlí z pohledu závodníka, měl příležitost v sobotu, když pořádala Tretra. V sobotu při odjezdu z Prahy to vypadalo asi tak jako celou neděli v průběhu našich závodů - kosa a slabá mlha. Sluníčko si s tím ale po chvíli poradilo a než jsme dojeli k Dobříši do Staré Huti, bylo super podzimní počasí. Ideální pro uspořádání pěkného závodu, kterým nakonec krátká trať v režii TAP určitě byla. Centrum závodu bylo prakticky stejné jako při našem závodu(neměli ale perfektní občerstvení před školou). Běželo se na nově přemapované mapě Ježibaba(obrys zmapovaného prostoru má tvar hlavy ježibaby) z dílny tretráckých kluků - klobouk dolů, hustníky, podrost, světlinky a vůbec všechnu tuhle nevyzpytatelnou chamraď zkrotili víc než dobře a když k tomu přičtu, že kontroly nebyly nijak zašitý, tak si na mapu nemohl snad nikdo oprávněně stěžovat(výjma běžců puntičkářů, kteří místo závodění radší "kontrolují mapu"). Tratě byly v omezeném prostoru pěkně namotané s tím, že využili všech pěkných partií, především vojenského prostoru uprostřed a skalek ve svazích. Časy díky menšímu převýšení byly pěkně rychlé ... nejrychleji ze Sparťanů pelášili: Klára, která se blýskla v kategorii D21K a kvalitně konkurovala i zkušenějším soupeřkám, nakonec ji ale bohužel bedna utekla jen o kousek a odvezla si bohužel jen tu bramboru. Jindra si dala taky záležet a v těsné špičce D35L obsadila 2. místo. Helena Jahnová pak 3. místo v D45L. Jediná Klára dělala čest neveteránům a tak i v chlapech se až v kategorii H45L objevil Jaromír na 2. místě - v mladších? ... kde nic tu nic... Ale místo toho bylo jak v H55 tak v H65 pro nás zlato - Miloš Novák a Miloš Semorád.

25. 9. 2006 V neděli pořádáme podzimní žebříček společně s TAP. Jednotlivé úkoly a seznam řidičů naleznete tady.

11. 10. 2006 Vrabčák zazářil na víkendovém MTBO. Zatím co většinu sparťanů odradil sobotní humus a v neděli už nenastoupili, Vrabčák v neděli zabojoval a v H19A si dojel pro pěkné 5. místo.

8. 10. 2006 Tak a konec sezóny je zase o dva závody blíž. Protože nás kus odjel na MTBO a někteří už pověsili letos orientky na hřebík, tak se nás do Třemšína, kde pořádala "mladší polovina" Pragofky klasiku dostavilo jen pomálu a většinu tvořili veteráni. Počasí nebylo zrovna dvakrát vyvedené, a i když to už několikrát vypadalo, že ta žlutá koule konečně vykoukne spod deky mraků, nakonec se tak nestalo. Shromaždiště bylo klasicky v rekr. zařízení DUHA a tak když jsme se dočkali i několika přeháněk, měli jsme se kam schovat. Názory na závod a hlavně na mapu byly dost různorodé. Někdo mapu chválil, někdo na ní nadával - já si stěžovat nemůžu. Tratě byly pěkné a až na nevyvěšování výsledků někteých kategorií byl jediným problémem, který jsem (na trati) zaregistroval (prý záhadně) nefunkční cílová krabička a tak závod končil již na sběrce a naše závratné finiše byly k ničemu.
A jak se dařilo našim mezi jeleny v říji(jak si stěžoval lesák Pragovákům v centru)? Přestože konkurence nebyla zrovna ohromující, blýskly se jen naše stálice a tak se mezi medailové pozice prodrali jen třetí Jaromír v H45L a v H65 PeRej a Semorád (2. a 3.).

Nedělní závod(krátká) pod organizační taktovkou Kamenice se konal na mapě, která musela být pro závod zrevidována, protože se na ní už nějakou tu dobu neběželo - Na Požárech. Počasí bylo pěkné podzimně sluneční a pěknému centru suprově sekundovaly dva stánky s prodejem "něčeho na zub". Především kategorie H21L slibovala velice vyrovnaný souboj, ale teprve když se překvapivě zjevil na shromaždišti i Báša, získal závod úplně nový rozměr. Ale to ještě nikdo nevěděl, že Kameničáci budou držet basu s Pragovákama a ukončí 8 kategorií z 30 ještě před cílovou krabičkou. Z lesa se vytratily údajně dokonce 4 kontroly a tak jim nezbylo než ustřihnout závod po poslední regulérní kontrole - za všechno mluví fakt, že vítězný čas v H21L po 10 kontrolách činí 17.46.
Kratší trať, tak značně promixovala výsledky a někdo, kdo se možná těšil ze skalpu jiného Sparťana bude muset zpátky zvednout spadlou čelist. Dany(9.-10.) si na prvních 10 kontrolách utvořil na Bášu(11.) OHROMNÝ náskok 2 sekund a tak se stal dnes nejlepším ze Sparťanů v hlavní mužské kategorii. Báša s Danym nasadili zbytku svých kolegů přes 5 minut. Z těch, kteří umí napálit začátek a tím uspět ve své kategorii budu jmenovat např. třetí Jindru(D35), druhého a třetího v H45 Jaromíra a Jirku Kavku, zlatého PeReje a stříbrného Semoráda v H65.
Les byl moc pěknej, mapa už malinko horší, traťe pěkné, ale občas postupy moc ulehčovaly zakázané prostory vymezené mlíkem. Hlavně, že jsme se provětrali, žejo?

3. 10. 2006 Vrchol teamových záležitostí MČR štafet a družstev má Sparta také za sebou. V sobotních štafetách sahali chlapi (Myro, Štěpán, Mrazák) hodně vysoko, ale na posledním úseku Mrazákovi štěstí nepřálo a tak z toho bylo "jen" páté místo. Velice dobře běžely také veteránky (Dana, Helena, Jindra), které skončily na 6. místě. V nedělních družstvech začali dospělí i veteráni výborně. Jaromír, Štěpán a Marek rozběhli svá družstva výborně. Na dalších úsecích se dařilo střídavě a tak dospělácké Adružstvo v sestavě Štěpán, Jana, Báša, Ánya, Myro, Ifča, Mrazák dotáhli k pěknému 8. místu především výkony posledních tří úseků a vetránům, kteří běželi v pořadí Jaromír-Helena-Semorád-Jindra-Rakvička pak pomohli Jindra s Rakvičkou ke konečnému 5. místu. Dospělácké Bdružstvo bohužel jen těsně neuniklo hromadnému startu posledních úseků, ale i tak konečné 36. místo je pro Marka, Silvu, Danyho, Bobču, Vrabčáka, Báru a Boudu pěkným výsledkem zvláště, když někteří obuli orientky letos poprvé či podruhé :-)). Veteránské B družstvo bylo DISK. Závody to byly pěkné atmosféra v teamu chvíli vřela a chvíli byla na bodu mrazu, tratě byly spíše průměrné i když divácky atraktivní. Doufám, že za rok se sejdeme v ještě větším počtu a že své o-nářadí vyndá ze skříně ještě více legend než letos :-)).

3. 10. 2006 Na MČR v nočním OB nikdo ze sparťanů výrazně do pořadí nezasáhl. Mapově velmi těžký závod hodně ovlivnilo, kdo kdy startoval a s kým se seběhl. Některé kontroly byly dost na náhodu a to by se při nočáku nemělo dělat.

25. 9. 2006 Tak a mámem za sebou vrchol sezóny v individuálních soutěžích. MČR na klasické trati pořádali BORáci na Kokořínsku. Sparta měla hned několik želízek v ohni, ale medaili získal jen Semorád, který obhájil loňské stříbro. Další z našich borců obsadili 5. (PeRej v H65) a 9. (Mrazák v H21). Příjemně překvapil svým výkonem v H18 i Marek Modrý, který zůstal v B rozběhu těsně za lic. A. Pěkné a hlavně mapově velmi náročné závody prověřily připravenost každého, kdo se vydal do skalního města kolem Supí hory. Víc takových závodů!

13. 9. 2006 Víkend patřil sprintu a štafetám. Na severu čech připravili Liberečáci 3 závody ve dvouch dnech. Na dopoledním sprintu se představili ve výborné formě Mrazák, který obsadil v H21E 4. místo a Jana 7.místo v D21E. Odpoledne pak čekal na mužskou část nelehký úkol. Postoupit na MČR štafet se dvěma a nejlépe se třema štafetama. Jak se ukázalo byl to úkol nad síly sparťanského teamu. Bohužel ani ženám se moc nedařilo a tak se na neděli přehodnotily taktické pokyny na pouhé dvě mužské štafety a ženský vyměnily Januš za Evu. Bohužel ani tento taktický záměr nevyšel i když v chlapech sparťanské Bčko málem skalpovalo Ačko na postup to nestačilo a tak při neúspěchu ženských bylo jedinou náplastí 3. místo veteránské štafety Semorád-Rejpal-Buriánek.

11. 9. 2006 "Bulharská" áčka byl cukr a bič (rsp. obráceně). V sobotu pořádal Adamov, ale spíš Tonda věžník, který stavěl tratě a pak komentoval dost notorickým způsobem. Cíl navíc nebyl na shromaždišti, a tak celé závody působyly happeningovým dojmem. Triviálností tratě předčily loňské MČR, nebylo vůbec co řešit a i kontroly byly vidět z dálky. A tak nakonec 16,8km v H21E docela uteklo. V neděli pořádala Konice na stejném místě, ale závod byl o poznání víc OB-friendly, kdy kromě čistého lesa jsme se podívali hlavně do světlezelených hustníků s různými teréními tvary a především před cílem to bylo potřeba ustát. Bohužel se v sobotu dařilo Pragovce, v neděli už je Mrazák a ze dvou třetin i Myro skalpovali. Pěkný výlet do H21A si udělal Štěpán, je vidět, že ho lampióny fakt baví! Výsledky: SO - 11. Ivule, 6. Mrazák, 21. Myro, 46. Štěpápn / NE - 11. Ivule, 4. Mrazák, 14. Myro, 54. Štěpápn.

10. 9. 2006 Druhý víkend září patřil posledním letošním závodům žebříčku B - Čechy. Sobotní klání se odehrávalo jihozápadně od Chrudimi na Rabštejně. Shromaždiště bylo v prostředí skautského tábora, na menší loučce tak akorát pro 800 závodníků. Start i cíl byly přímo na shromaždišti a tak nebylo vyjímkou, když někdo podcenil včasný odchod na start. Závod byl postaven v takovém pruhu lesa, kterým vedl na dálku potok, tak že po obou stranách byl svah. Místy se v kopcích nacházely menší kamenné pole nebo skupiny kamenů. V podstatě celý les byl pokryt průběžnými hustníky, a ani o ostružiny nebyla nouze. Tu a tam se některý lampion i šikovně schoval a tak nebylo výjimkou, že se dělaly chyby hned na prvních kontrolách mezi kameny. Mapa seděla, tratě byly pěkné a počasí přálo - snad nebylo, co by se dalo vytknout.

Druhý závod, který pořádalo CHT v Borové u Poličky, využil mapy Borovský les (1:15000) pro klasickou trať v typicky vysočinském terénu - spousta rýh, hustníku kombinovaných se zarostlými pasekami, kde nevidíte pod nohy, celou mapu křižují cesty, v kterých aby se čert vyznal ... něco jako na letním soutředění. I v neděli bylo centrum závodu pěkné - jen chvíli trvalo než oschla rosa na poměrně vysoké trávě. Tentokrát se do hry občas zapojil i komentář z reproduktorů, ale nebylo mu rozumět a tak jsme se stejně jako v sobotu museli obejít bez klasického halasu rozhléhajícího se po celém lese. Mapa seděla, tratě byly pěkné, občerstvovačky přišly v pravý čas a počasí bylo už jen třešinkou na zdařilém "dortě". Jedinou vadou na kráse mohlo tedy být jediné občerstvení na celé shromaždiště, takže než byste si vystáli frontu, radši ste si nechali zajít chuť.

Nikdo ze Sparťanů vyloženě nezazářil a přestože byly výkony v neděli podstatně lepší, nedostal se na bednu nikdo jiný než tradiční "předplatitel" Miloš Semorád(So 3. a Ne 2. v H70B).