Ahoj Sparťani,

jak mnozí víte, letos OK Sparta bude pořádat zahajovací závod Pražské a Středočeské oblasti v OB, závod na klasické trati, a to v sobotu 23.3.2024, opět v lesích u Chyňavy - více severněji než vloni, s prověřeným shromaždištěm nejen z loňska. V této chvíli již máme všechna potřebná povolení pro závod, budeme nechávat schvalovat rozpis. Stavitelem tratí bude velkou premiérou pro Aničku Tesařovou, která již pilně pracuje s Ocadem, Milan s Jirkou revidují mapu. S účastí všech Sparťanů a příznivců opět jako ředitel závodu počítám, úkoly budou rozděleny později!

Honza

už potřetí jsme se sešli na lesním parkovišti v křivoklátských lesích. Pokaždé se naše mapa o nějaký ten kousek rozroste. Počasí přálo a kéž by tak bylo i na závodech, které zde pořádáme za 14 dní.

Výsledky

A - 1. Ondra, 2. Honza B.

B - 1. Tomáš P. 2. Láďa, 3. Eva T., 4. Ivoš s |Hankou

C 1. Ríša, 2. Jaromír, 3. Miloš, 4. Petra, 5. Jindra, 6. Ďoďa, 7. Naďa, 8. Olda

D 1. Honza S., 2. Bára s Eliškou

Dana

Tento víkend se vysloveně spustil kulomet závodů! Hvězdně obsazené Sudety Open a Rogáč na Vysočině žádný Sparťan bohužel nenavšívil. Ale v OŽ u Hostomic nás bylo vidět. Největší radost nám udělali Zuzanka Rakovcová 2. místo v D10 a Pavlík Rakovec 2. místo v HDR! Moc gratulujeme!!! Výborně si vedla i Jarka, která byla v D65 na krátké trati 1. a na klasice 2. Skvělý výkon předvedla i Silva v D21L a Ríša v H35K, kde vyhrál! A Naďa v D65 přivezla brambory, taky dobrý. Ve Veteraniádě se neztratila Hela a přivezla pytlík brambor z D 65, gratulujeme! A nakonec Mariánskolázeňský třídenní Jarní trojúhelník, kde jsme byli na bedně úplně všichni. Jirka v H55 byl 3. , Jaromír 1. a Zdeněk 3. v H65, Miloš N. 1. v H75 a Dana v D45 2. Velký dík patří pořadatelům! Vzhledem k tomu, že se ve čtvrtek okolo Marjánek uskutečnil závod bouří a jako munice byly použity pořádné kroupy, musel se závod v třetí etapě uskutečnit jinde. Narychlo vytvořené tratě a vytištěné mapy ! Pepa Milota a celé MLA jsou borci!

Dana

Uspořádali jsme první OŽ naší oblasti. Počasí nám celkem přálo, bylo dost teplo a závodníci se mohli zchladit v potůčku cestou z cíle. Bouřka přišla až po odjezdu posledního závodníka. Takže jsme zmokli jen my, sparťani. Závod proběhl v poklidném duchu. Miloš postavil pěkné tratě na Jaromírově nové mapě. Vegetace se vzhledem k deštivému počasí letošního jara pekelně rozrostla, takže vznikaly i bludné pěšinky a řadu závodníků svedly tam, kam zrovna nechtěli. Startování bez prezentace a ve vlnách má spíše své výhody. Stánek s pitím by měl určitě velký úspěch, ale to nám situace neumožňovala. Samozřejmě nás mrzí, že jsme museli po uzavření přihlášek a vytvoření startovky odmítat další závodníky, zvláště ty kteří si mysleli, že jsou přihlášeni svým oddílem, ale nebylo tomu tak, protože vlna už byla prostě obsazená. Uvidíme, jak se situace v pořádání bude dále vyvíjet....

Dana

Oddílový přebor je za námi. Setkání po dlouhé době s kamarády, pokecání, proběhnutí nebo ťapání s caparty, každý tak, jak mu to vyhovuje. Počasí nám přálo, křivoklátské lesy taky a sezóna 2021 může začít. Zde výsledky (Zdeňku, dík)

A nezapomeňte, že za 14 dní pořádáme!

Dana

Koronavirus nám zrušil jarní závody. Letní vícedenní závody se většinou konaly, i když některé v jiném než původním termínu.

Oblastní žebříčky

První víkend ještě nebyly pražské žebříčky, proto se někteří sparťané rozjeli do jiných oblastí. V sobotu 5. 9. se konaly 2 hned závody v Žumberku sprint a krátká trať. Nejlepší byl Zdeněk, který zvítězil ve sprintu v kat. H65.

V neděli 6. 9. se běžela krátká trať v Bedřichově, v náročném kopcovitém terénu Jizerských hor. Uspěli tam hlavně naši mladší veteráni: V kat. H35 zvítězil Pavlík Dubec, 3. byl Vrabčák. V kat. H75 byl 1. Miloš Rakovec.

V sobotu 12. 9. pořádala Tretra krátkou trať na mapě Aldašín, se shromaždištěm u rybníka v Jevanech. Na pomyslnou bednu vystoupili: Zdeněk (3. v H65), Miloš R. (2. v H75) a Doďa (3. v H75). Naďa byla 2. v D65. Zúčastnilo se 24 sparťanů.

V neděli 13. 9. Pořádala Stavárna klasiku, shromaždiště bylo na louce nad obcí Drásov. Tratě na mapě Houpačka (opravdu to bylo z kopce do kopce) byly náročné fyzicky i orientačně. Nejlépe se umístili: 2. Silva (D35L), 4. Dana (D45L), 2. Honza Tesař (H35K). Celkem se zúčastnilo 30 sparťanů.

V sobotu 19. 9. se několik sparťanů rozjelo na Vysočinu, kde byl závod na KT v Choustníku. Nejlepšího umístění 1. místo v D10N dosáhla Zuzana R., 2. byla Naďa (D55).

Další pražský žebříček pořádal mělnický oddíl LME v novém terénu na mapě Bundol u obce Řepín v sobotu 26.9. Ve velmi mizerném deštivém počasí se zúčastnilo 13 sparťanů. Nejlepšího umístění dosáhly sparťanky Jarka a Jarmila (1. a 2. v D65) a v daleko početnější kategorii D21L byly 5. Silva a 6. Januš.

4 sparťané se zúčastnili další den, v neděli 27. 9., závodu na KT, který pořádal Jičín. Pěkné venkovní shromaždiště s možností postavení oddílových stanů bylo na koupališti. Už nepršelo, ale hustníky byly mokré. Mapa Chlum mohyla, u mohyly byla sběrka. Nejlépe dopadl Danny 3. V H45.

Veteraniády

Veteraniáda ČR na klasické trati(v neděli 20. 9.) měla centrum v kempu asi 6 km od obce Bystřice nad Pernštejnem. Mapa Zubštejn byla velmi kopcovitá. Sám jsem se nezúčastnil, Odkazuji na ORIS, kde si můžete prohlédnout i některé OB- postupy (bohužel, zakresluje je jen málo závodníků). Ze sparťanů dosáhla nejlepšího umístění Helena, která zvítězila v kat. D65.

Veteraniáda ČR na krátké trati trati (v pondělí 28. 9. státní svátek) se konala na Vysočině v obci Křižánky nedaleko Svratky. Počasí bylo chladné a deštivé, ale časem déšť přešel v přeháňky a na vyhlášení už nepršelo. Tratě na mapě Sochův kout (starší veteráni měli 1 : 7500) byly postaveny v jen mírně zvlněném terénu plném vodotečí a bažinek, jinak hodně klacků. Rozhodující byla hustníková první část, kde se dalo dost ztratit. Mně plochý terén (jediný kopec asi v polovině trati) i mapa (kartograf Mareček) vyhovovaly a s trochou štěstí (2 favorité vynechali kontrolu) jsem stanul na bedně (2.). Nejlepší byla opět Helena zvítězila v D65, i když tomu nechtěla věřit. Slušně se umístil i Pavel V. 7. místo v H55. Stránky závodu

Veteraniáda ČR ve sprintu se běžela v neděli 4. 10. v dosud nepoužitém terénu anglickém parku kolem zámku Kynžvart v západních Čechách. Na nádvoří zámku jsme také vběhli, několik kontrol bylo ve stráni nad potokem (skalky a kameny), většina byla v plochém terénu parku. Shromaždiště a doběh byly v nedalekém prostorném dvoře v (kdysi) hospodářském zázemí zámku, nyní s restaurací a hotelem. Účast byla trochu slabší pro závodníky z východních oblastí to bylo přece jen daleko, i když o den dříve se mohli zúčastnit závodu na KT v Mariánských Lázních. Sparťanská výprava byla úspěšná: Pavel Veljačik 1. místo v H55, Dana a Helena 2. místa v D55, resp. D65, Jaromír 3. místo v H70. Na webu závodu najdete kromě výsledků i fotky a v ORISu některé OB postupy.

Jaromír

5.4. rozestavění dočasných pevných kontrol na mapě Rozhledna Lhotka

16.5. Sparťanský přebor na mapě Schrboroh (už povoleno do 100 osob) Pořádání oblastních žebříčků není možné, tak se koná téměř ve stejném termínu. Vítězem je Báša a Januš. Počasí nám přálo a Olda natočil krásný video. Sešlo se nás přes 50. Druhý den zde trénují HCE a přátelé a máme společný cíl - podpořit firmu Žaket. Tento týden také vychází kniha 70. let s orienťákem.

6.6. První letošní opravdový závod s měřenými mezičasy Vrch Bělá (koncept Běhej s mapou) Bez prezentace, bez dohlášek, krásně připravený start, aby se vyhovělo všem nastoleným podmínkám. Účast Sparťanů slušná.

20.-21.6. Mistrovství v rogainingu. Počasí hrozné, ale nádherné dobrodružství! Účast Sparťanů 2 týmy (bedny jisté)

10.-12.7. První letošní oficiální závody Botas alias HSH nedaleko Pardubic (Smrček), účast Sparťanů velká, počasí slušné, až na sobotu, kdy bylo hnusně. Ve stejném termínu, nedaleko odtud další pokračování závodů Běhej s mapou a Bobina s Pavlikem se stávají slavnými, neboť o nich píše náčelník Béda.

18.-20.7. Rumcajsovy míle další pěkné 3 etapové závody, pro některé kategorie zakončené velmi nepříjemnou bouřkou v lese. Grand prix Silesia ve stejném termínu. Zde mají pořadatelé vzhledem k epidemii velmisvázané ruce, ale nakonec vše zvládli.

Dana

Nuceně definitivně poslední hromadný trénink PZL 2019/20 se konal opět v Pyšelích - centrum ve dvoře restaurace U Dobrotů. Pořádal jako obvykle Dan Šafka (KAM) s pomocníky. Láďa tentokrát nejel, já jsem autobusem pohrdl, a tak jsem přijel vlakem. Pěšky z nádraží to bylo 2,8 km do kopce, ale celkem příjemná procházka. Bylo chladno, ale zatím slunečno - podstatně lepší počasí než na Trojmezí. Většina sparťanů (a také já) se přihlásila na trať B, která byla jen 9,2 km, ale s velkým převýšením (naběhal jsem 12,7 km a nastoupal 640 m). Áčkaři vyběhli hromadně jako první na 15 - 16 km - s kontrolou X, béčko několik minut za nimi. Mapa patnáctka byla slepenec několika map, které v některých místech těsně nesousedily a ve "švech" byli vytištěni kozlové s lampionky na krku na místě zvonců. Po startu se běželo z prudkého kopce a přes potok, menší část závodníků to oběhla po cestě a přes můstek. Terén byl kopcovitý, ale zpočátku se nestoupalo tak prudce. Zato cesty byly blátivé. Problém jsme měli jen s dohledávkou 4. kontroly - konec rýhy. Asi ve 2/3 trati byl "odpočinkový" meziběh už na 11. kontrolu, ale brzy to přišlo: přes údolí na 12. kontrolu v tom nejprudším svahu. V kopcovitém závěru už jsem toho měl dost a cestu do mírného kopečka na poslední 2 kontroly v lesíku nad obcí už jsem jen vykráčel a Milan Paukert z TJP, s kterým jsem se viděl skoro celou trať, mi utekl. Řekl bych, že to bylo nejtěžší béčko na "Kozlovi", které jsem kdy běžel. Ale možná to bylo věkem. Naštěstí bylo pro běh ideální počasí. Do průjezdu hospody, kde byla cílová krabička, to bylo přes louku a po cestě z kopce. Byl jsem tam 2:25, Danny to zaběhl za 1:39. Před závodem bylo možno koupit od pořadatelů sladké občerstvení, po závodě posedět v hospodě a dát si oběd nebo třeba jen polévku nebo pití. Stránky závodu

Jaromír

Za krásného zimního počasí jsem se s nezjištěným počtem sparťanů (přihlášeno bylo 18, ve výsledcích jsou výsledky devíti, já jsem desátý, další, které jsem potkal na trati, ve výsledcích nejsou) zúčastnil konečně dalšího denního závodu PZL, který uspořádali mladší členové Tretry. Prezentace byla ve Sportovním centru, kde bylo v poměrně stísněném prostoru několik šaten. Úzkým profilem byla zouvací/obouvací lavička. Startovalo se "na krabičku", cílovalo také. Ale mezi startem a cílem uplynula poměrně dlouhá doba, zvláště když jste běželi nejdelší trať A, která sice měřila pouhých 10 km, ale naběhlo se o dost víc. A co jsme si přečetli v pokynech? Cituji: Mapa byla ve finále ještě narychlo upravována a dodělávána a některé věci nebudou vždy přesné, ale pokud závodník nebude úplný hnidopich tak je běhatelná s pár chybkami. A jak to bylo ve skutečnosti? Rovinatá mapa mezi Úvaly a Klánovicemi byla poněkud starší (podle Sosnovin 15 let, takže v některých částech bylo všechno jinak. Ale vezmu to od startu: Po vystátí fronty (přihlášeno bylo přes 350 lidí, ve výsledcích zatím 299, ale někteří tam nejsou) jsem odběhl na sever, kde se nalézalo údolí s rybníkem, potokem, koupalištěm a nad ním menší lesík v kopcovitém terénu (asi 50 m kopec s rozhlednou na kraji lesa), poměrně dobře zmapováno. Tam jsem měl několik prvních kontrol (skalku, jámu, rýhu). Pak následoval běh přes město (za železniční trať). Na 4. kontrolu se dalo přejít přes potok po kamenech suchou nohou, 5. kontrola byla na sídlišti (ukryta v ohrádce pro kontejnery) a další už v klánovickém lese. Bažinka a kupka se dala najít celkem bez problémů, pěšinky a porosty u okraje lesa seděly. Na patnáctce to neodsejpalo tak rychle, podél cesty k 8. kontrole už bylo všechno jinak než v mapě (nové paseky, hustníky, oplocenky) a kontrola (mezník nebo triangulační tyč, ve skutečnosti na suchém smrčku) se nedala najít podle porostů a byla o dost dál od hlavní cesty než podle mapy. Tam jsem se vracel a krokoval od nejbližší křižovatky. Neměl jsem svůj den, a tak i další kontrolu jsem hledal jinde - tentokrát příliš brzy. U 10. kontroly se projevilo naplno stáří mapy, když podél "nudle" původní oplocené paseky, která se změnila v hustník, přibyla další úzká paseka a vidlice meliorací se tak ocitla na jejím rozhraní a ve vysokém lese ji závodníci hledali marně. Pak jsme se vrátili do kopcovité části za potokem (obíhal jsem po lávce) pro 11. a 12. kontrolu, pro k.13 se muselo zase zpátky do města kolem rybníka na násep železniční tratě, kde byla na plotě. A zase zpátky, kde byla u koupaliště skalka k.14 a opět přes potok a kopec pro zbývající kontroly - jámu, rýhu a skalku (měla být prostřední, ale byla to spodní, asi 2 m nad plochým terénem pod kopcem. Prý se nějaká kontrola stěhovala, ale já už ji měl asi správně). Zlatým hřebem byla kontrola na vyhlídkové plošině rozhledny Vinice (asi 100 schodů). Nahoře jsem se chvíli pokochal výhledem. Od sběrky, která byla blízko rozhledny, ještě dolů k potoku, přes můstek, na náměstí a do dvora centra k cílové krabičce. Hmm, jsem v áčku poslední klasifikovaný. Stránky závodu

Jaromír

Trénink připravil Jan Koldovský z Kralupského oddílu, který to celé řediteloval. Shromaždiště bylo na kopci nad obcí Dřínov, kde se dalo zaparkovat u fotbalového hřiště. Někteří přijeli autobusem z Kralup a na hřiště dorazili pěšky. Počasí bylo dost mizerné - občas slabě pršelo a foukal vítr, který naštěstí nedosahoval nárazů až 90 km/h, jak předpovídali meteorologové na odpoledne. Použitá mapa Dřínovské háje (1999) patřila původně oddílu Aero Odolena Voda. Mapovali Kelnar, Koutný a další z tohoto oddílu a pro PZL nebyla nijak upravovaná. Jako vždy bylo postaveno několik tratí. Na druhé nejdelší (B) měli závodníci přimapovanou ještě obec Zlosyň, kde měli 3 kontroly, nejdelší A si zaběhli ještě přespolák do Vojkovic (a zpět). Lesnatá část měla několik zelených hustníků a místy podrost, ale také síť průseků a cest. Lesní kontroly byly většinou na terénních tvarech. Trochu hledání připravila 7. kontrola: Studna původně na louce se v průběhu 20 let ocitla úplně v lese, a to o dobrých 25 m od okraje louky. Ze sparťanů zaběhl trať A nejrychleji 7. Pavlík, na trati B byl 8. Ríša minutu před Danym. Trať C si zaběhli Doďa a Jarmila. Trať D byla pro děti. https://oris.orientacnisporty.cz/Zavod?id=5791 Stránky závodu

Jaromír

Za krásného zimního počasí jsem se s nezjištěným počtem sparťanů (přihlášeno bylo 18, ve výsledcích jsou výsledky devíti, já jsem desátý, další, které jsem potkal na trati, ve výsledcích nejsou) zúčastnil konečně dalšího denního závodu PZL, který uspořádali mladší členové Tretry. Prezentace byla ve Sportovním centru, kde bylo v poměrně stísněném prostoru několik šaten. Úzkým profilem byla zouvací/obouvací lavička. Startovalo se "na krabičku", cílovalo také. Ale mezi startem a cílem uplynula poměrně dlouhá doba, zvláště když jste běželi nejdelší trať A, která sice měřila pouhých 10 km, ale naběhlo se o dost víc. A co jsme si přečetli v pokynech? Cituji: Mapa byla ve finále ještě narychlo upravována a dodělávána a některé věci nebudou vždy přesné, ale pokud závodník nebude úplný hnidopich tak je běhatelná s pár chybkami. A jak to bylo ve skutečnosti? Rovinatá mapa mezi Úvaly a Klánovicemi byla poněkud starší (podle Sosnovin 15 let, takže v některých částech bylo všechno jinak. Ale vezmu to od startu: Po vystátí fronty (přihlášeno bylo přes 350 lidí, ve výsledcích zatím 299, ale někteří tam nejsou) jsem odběhl na sever, kde se nalézalo údolí s rybníkem, potokem, koupalištěm a nad ním menší lesík v kopcovitém terénu (asi 50 m kopec s rozhlednou na kraji lesa), poměrně dobře zmapováno. Tam jsem měl několik prvních kontrol (skalku, jámu, rýhu). Pak následoval běh přes město (za železniční trať). Na 4. kontrolu se dalo přejít přes potok po kamenech suchou nohou, 5. kontrola byla na sídlišti (ukryta v ohrádce pro kontejnery) a další už v klánovickém lese. Bažinka a kupka se dala najít celkem bez problémů, pěšinky a porosty u okraje lesa seděly. Na patnáctce to neodsejpalo tak rychle, podél cesty k 8. kontrole už bylo všechno jinak než v mapě (nové paseky, hustníky, oplocenky) a kontrola (mezník nebo triangulační tyč, ve skutečnosti na suchém smrčku) se nedala najít podle porostů a byla o dost dál od hlavní cesty než podle mapy. Tam jsem se vracel a krokoval od nejbližší křižovatky. Neměl jsem svůj den, a tak i další kontrolu jsem hledal jinde - tentokrát příliš brzy. U 10. kontroly se projevilo naplno stáří mapy, když podél "nudle" původní oplocené paseky, která se změnila v hustník, přibyla další úzká paseka a vidlice meliorací se tak ocitla na jejím rozhraní a ve vysokém lese ji závodníci hledali marně. Pak jsme se vrátili do kopcovité části za potokem (obíhal jsem po lávce) pro 11. a 12. kontrolu, pro k.13 se muselo zase zpátky do města kolem rybníka na násep železniční tratě, kde byla na plotě. A zase zpátky, kde byla u koupaliště skalka k.14 a opět přes potok a kopec pro zbývající kontroly - jámu, rýhu a skalku (měla být prostřední, ale byla to spodní, asi 2 m nad plochým terénem pod kopcem. Prý se nějaká kontrola stěhovala, ale já už ji měl asi správně). Zlatým hřebem byla kontrola na vyhlídkové plošině rozhledny Vinice (asi 100 schodů). Nahoře jsem se chvíli pokochal výhledem. Od sběrky, která byla blízko rozhledny, ještě dolů k potoku, přes můstek, na náměstí a do dvora centra k cílové krabičce. Hmm, jsem v áčku poslední klasifikovaný. Stránky závodu

Jaromír

Mrazák připravil další z Tour v části Prahy, kde jsme ještě neběhali. Původní shromaždiště mělo být u dřevěné rozhledny Doubravka na kopci Horka v Kyjích, která byla ale nedávno poškozena požárem. Tak operativně vyjednal daleko lepší shromaždiště s WC a šatnami ve sportovním zařízení pod kopcem. Obligátní 4 tratě byly postaveny na mapě Praha 14 , která měla protáhlý tvar jako 3 formáty A4 vedle sebe. Na západě byly Vysočany, Hrdlořezy a severní část Malešic, na východě černý Most, Dolní Počernice a Hostavice. Mrazák ohlásil, že bude několik kopců a mezi nimi rovina. Bylo to tak, ale největší háček představoval značný počet podchodů pod železničními tratěmi a případně silnicí a také několik můstků (některé byly v mapě dost nenápadné) přes Rokytku a její přítoky. Moje trať B měřila vzdušných 10,4 km a já naběhal 15,5 (340 m stoupání), když jsem si nedobrovolně přidal jen asi 300 m. Postup na 3. kontrolu na kopci nad Kyjským rybníkem jsem zvolil po asfaltu až pod ni a potom kolmo nahoru. Pod vrcholovou skalkou mě zbrzdily ostružiny, které jsem musel proplížit. Hustník pod sídlištěm Zelené Město v Hrdlořezích jsem probíhal po jakési bezdomovecké stezce, ale ke kupě odpadků určitě přispěli i řádní občané . Pěkně jsme se proběhli po několika přírodních parcích a dalších dosud nezastavěných územích. Počasí bylo poměrně teplé, nepršelo a foukalo jen mírně. Sparťané byli zastoupeni na všech 4 tratích. V áčku byl nejlepší 23. Boudička (5 sparťanů), v béčku 40. Bobina (4 sparťané), v céčku 36. PaJan (5 sparťanů) a v déčku (6,1 km) 49. Naďa. Stránky závodu

Jaromír

"Čertoviny" pořádají v posledních letech Kavkovi. Už po několikáté bylo centrum ve "Fořtovně" - vytápěné klubovně místních hasičů v Malých Přílepech. Většina sparťanů - mezi nimi i několik bývalých - přijela hromadně minibusem. V noci slabě mrzlo, ale během dopoledne se za slunečného počasí oteplilo a v lese bylo příjemně. Závodilo se na mapě Čertovy rokle. Postaveny byly 4 tratě s odstupňovanou délkou i převýšením. Nevím jestli to bylo na všech, ale na tratích A i B bylo dokonce bohaté občerstvení, zajišťované hasiči. Po doběhu mohli závodníci zakoupit v klubovně další občerstvení. Před klubovnou se dokonce opékaly špekáčky Po odjezdu nesparťanských závodníků jsme přikročili k dalšímu bodu, kterým byla oslava ještě nedožitých šedesátin Jirky Kavky, odtud název "kopa-nec". Byly nějaké dárky, Jarmila dovezla dorty, další dodali slané pečivo a k tomu různé nápoje. Současně jsme taky oslavili přežitou padesátku Evy. Ty, kteří vydrželi do "zavíračky", odvezl minibus zpátky k metru do Butovic. Některé výsledky spartanů: V kat. A byl nejlepší Boudička - 7. místo těsně před Hynkem SZRSAVS, v kat. B byl nejlepší 14. Danny, 10 minut před 15-letým Radimem. Výsledky a Fotografie

Jaromír

Velká gratulace Januš a Petře k vítězství v tak těžkém závodě a tak silné konkurenci!! Výsledky.

Dana

Závěrečný závod žebříčku pořádal oddíl VSP v prostoru mezi Halouny a osadou Na Rovinách a byla to klasická trať. Shromaždiště bylo tentokrát na Kytínské louce. Počasí bylo dost nevlídné, asi 8 stupňů, trochu mokro, ale už nepršelo. Na start to bylo 1,8 km se 100 m převýšením (cíl byl hned vedle. Start byl na plochém hřebenu a první kontroly byly v severním svahu. V prostoru jsou kamenná pole z menších kamenů, většinou celkem průběžná. Já jsem přišel na závod po téměř 14-denní běhací pauze s nataženým stehenním svalem, a tak jsem volil některé křivolaké postupy po cestách, co nejmíň terénem - a hlavně nezakopnout - což se mi podařilo. Jirka Kavka, startující 6 minut za mnou, mě předběhl už na 3. kontrole, kterou jsem trochu podběhl. Asi ve dvou třetinách trati (H55: 5,3 km, 230 m př.) bylo třeba vystoupat 15 vrstevnic v prudším svahu v kamenném poli, kde jsme měli 2 jámy. Závěr trati už byl v plošším terénu. Jak dopadli sparťané? 1. místo Jarka v D65, 2. místo Vrabčák v H35L, 3. místa Helena (D55) a Naďa (D65). Za zmínku stojí ještě 4. místo Dannyho (H21K), 5. místo Zdeňka (H65), 6. místo Jirky Kavky (H55) a také start Marka Modrého. Stránky závodu.

Jaromír

Sobotní krátkou trať pořádala Jesenice v obci Olešná (u Rakovníka). Byl to současně pražský, středočeský i západočeský žebříček. Pěkné shromaždiště na hřišti, stánky s občerstvením, pivo z blízkého pivovaru a slunečné počasí. Běželo se na mapě Na Borech, v nově zmapovaném prostoru. Ten byl sice jen mírně zvlněný, ale vyznačoval se značným množstvím podrostu, zvláště ostružin, a tudíž se mi nelíbil. Byl i tam, kde to mapa neukazovala. Přebíhala se také obří "kůrovcová" paseka 400 x 150 m, kde byly ostružiny taky. Běžet se dalo až v závěru, kde byl les čistší a dalo se i využít cest. Stavitel kategorii H55 postavil spíš jako zkrácenou klasiku - kromě hustníkového (a ostružinového) začátku úseky střední délky bez křížení. Ze sparťanů se nejvíce dařilo Nadě - od vítězství v D65 ji dělila pouhá vteřina. V H55 byl Jirka 3., když zvítězil Hořínek před J. Jirkou. Láďa podle mezičasů mohl být na velké bedně, ale přerušil svůj závod, aby dovedl malou holčičku, kterou vylekalo prase, až do cíle. Na Na stránce závodu jsou nějaké fotky (JK na 2. albu). https://oris.orientacnisporty.cz/Zavod?id=4973 Na neděli se sparťané rozjeli na různé strany: Kavkovi zůstali věrní Jesenici, Láďa s 2 dámami zajeli na sever, kde pořádal Turnov poblíž Železného Brodu a nejvíc sparťanů navštívilo Kostelec nad Černými lesy, kde pořádal Kačerov (ve spolupráci s místními) městský sprint, který byl vypsán jako Memoriál kpt. Karla Pavlíka. Pěkné shromaždiště a další zázemí bylo v pivovaru, kromě obvyklých pořadatelských sladkostí byla možnost konzumace teplých jídel a také zakoupení pivních speciálů s sebou. Bylo poměrně málo kontrol (v H35, kterou jsem běžel, jen 13). Několik kontrol bylo v zámeckém areálu a pak už se střídaly dlouhé a kratší postupy. Sparťani (s výjimkou Miloše S., který v H85 zvítězil nad R, Samohýlem) startovali v mladších kategoriích, proto žádné přední umístění. stránky závodu V nedělním jesenickém závodě byl v H55 Jirka 2. a Dana v D45 zvítězila. V turnovském závodě se nejvíc dařilo Pavlu V. - zvítězil v H55.

Jaromír

Dva pražské oddíly uspořádaly své závody ve značně odlišných terénech. V sobotu pořádala Tretra krátkou trať v novém terénu u obce Hradešín, asi 3 km JV od Úval. Shromaždiště bylo v místním sportovním areálu. Počasí bylo slunečné a na říjen poměrně teplé. Mapa desítka Hradešínský les, středně kopcovitý terén rozčleněný několika údolími s potůčky. Převážně ve svazích nad vodotečemi byly skalky, sem tam i menší balvany. Průběžnost byla převážně dobrá, více zarostlá byla J a JV část. Prostorem prochází několik cest, ale tratě byly postaveny tak, že se využily jen zřídka. Bylo poměrně velké převýšení. Ze sparťanů se nejvíce dařilo Láďovi, který zvítězil v H55, 5. byl PaJan. V D65 obsadila Naďa 2. místo, na velkou bednu dosáhla Helena (4. v D55). Zdeněk běžel 5-kilometrový trénink, kde obsadil 5. místo. Na stránce závodu je velké množství fotek (Helča). Nedělní klasiku postavila Kotlářka převážně ve skalním terénu nedaleko Nedamova u Dubé. Že to bude těžké i fyzicky naznačovalo velké převýšení. První kontroly byly jen v mírně zvlněném terénu, kde byly i cesty a pěšinky, pak několik kontrol v terénních v rýhách za silnicí. Za silnici byly nataženy i dlouhé postupy delších tratí. Nejvíce kontrol nasázel stavitel do skalnatého terénu, který byl v horní části prudkého svahu jižně od silnice, jejíž část i úzký přilehlý terén byl zakázaným prostorem. Někteří závodníci to nerespektovali a byli pak diskvalifikováni, protože silnice byla hlídaná pořadateli. Ke kontrole v křižovatce hlubokých skalních průchodů se mi stěží podařilo prolézt. Kontroly nebyly zašívané, ale umístěné tak, že se k nim muselo promapovat. Mapa byla desítka, lupa se hodila. Shromaždiště bylo opět v autokempu, který poskytl výborné zázemí. Závodníci mohli sledovat i rybáře a jejich úlovky a později ještě vodní vznášedlo. Počasí bylo opět slunečné. Ze sparťanů bych vyzvedl ty, kteří běželi a velmi slušně zaběhli "jednadvacítky": Januš 8. v D21L, Boudička 19. v H21L. Slušně se umístili Ríša a Danny v H35L (9. a 11.) Ze starších veteránů opět zaběhl dobře Láďa (4. v H55) a také Markéta (4. v D55). Na nejdelším tréninku T6 byl 2. Pavlík. Hodně fotek (Boudička, Danny, Kautsky, Januš). stránky závodu

Jaromír

Pragovka uspořádala Mistrovství s centrem na velké louce. Když jsme přijeli, bylo vše připraveno: louka podél silnice na parkování, opáskovány koridory, řada TOI-TOIek postavena a chystaly se stánky s občerstvením i se sportovními potřebami. Aréna byla na velké louce, na mírném svahu nad ní byly oddílové stany. Už bylo po dešti, ale chladno (8 stupňů) a postupně zesiloval vítr. V sobotu bylo celý den zataženo, možná spadla i nějaká kapka, ale při běhu to člověk nevnímá. Postavili jsme oba naše nové stany a vztyčili vlajky. Sparťani tentokrát postavili po jedné 3-členné štafetě v 7 veteránských kategoriích: D105, D165, D195, H105, H135, H165, H195. Terén byl jen mírně zvlněný a převýšení se nastoupalo postupně. Hustníků moc nebylo, ale dost klacků pod nohama, občas se dal vyyužít kousek pěšinky. Závod byl velmi rychlý. Kontroly byly převážně kamenné srázky nebo balvany, občas bažinka nebo prohlubeň. Divácký úsek byl dlouhý a přehledný, protože byl asi 100 m od cílového koridoru. Rozbíhal jsem nejstarší veterány H195. Hořínka a Faráře jsem měl na dohled až do 9. kontroly, pak jsem špatně vyčetl porosty, 2 minuty jsem se hledal a ani před diváckým úsekem jsem nešel optimální trasu. Předával jsem až jako 9., ale chlapci Zdeněk a Jirka to vytáhli až na 4. místo! Největším úspěchem však bylo 1. místo naší štafety D195 ve složení Helča, Jarmila, Dana. Někteří závodníci před předávkou neorazili cíl, a tak jejich štafety skončily pod čarou a byli mezi nimi taky sparťani. Ve štafetách jsme tedy dopadli takto: 1. v D195, 8. v D105, 4. v H195, 11. v H135, 23. v H105, 31. v H165, nehodnocena D165. Starší veteráni, pokud nejeli spát doma, měli ubytování ve Valečské hospůdce v obci Valeč. Po večeři v jiné, spolupracující hospodě jsme si prohlédli (budovy jen zvenčí) některé dominanty obce: 2 kostely, barokní sloup, anglický park kde bylo theatreum, barokní sochy a zámek jako dominanta nad městečkem. Po návratu do naší hospůdky jsme při pivě nebo kafi vyplnili soupisky na soutěž 5-členných veteránských štafet. Celkem jsme postavili 4 kompletní družstva (tentokrát poprvé po několika letech nikdo nevypadl!) v kategoriích DH175, DH225, DH275 a DH325. Starty Mistrovství klubů začínaly v neděli už v 9 hodin, znamenalo to vstávání nejpozději v 7 hodin. Bylo sice dost chladno, ale už nefoukalo a počasí se vylepšovalo, svítilo i slunce. Rozbíhal jsem nejstarší - DH325. Řada závodníků měla problém s kontrolou 111, skupinou kamenů, která byla celá v hustníku a lampion byl u 0,6 m kamínku, když vedle na pasece byly daleko větší. Tam jsem nechal 1 a půl minuty. Pak až do 14. kontroly, která byla už v závěrečném pytlíku, jsem šel bezchybně, ale patnáctku jsem trochu hledal a hodně času ztratil opětným nalézáním se na mapě kde byly 2 oplocenky a blízko nich několik kontrol. Předával jsem Heleně sice dlouho po Milotovi (MLA), na kterého nikdo běžecky neměl, ale přece jen na slušném 4. místě. Po urputném a poněkud nefér boji ve finiši ze strany Chrastavy jsme skončili 5. Vyhrála VSP, která se postupně propracovávala z 5. místa a do cíle ji přivedl Kamenáč - Laciga, 2. skončily MLA (Sklenář) a na 3. místě dofinišoval Hickethier (Liberec). Sparťani dopadli takto: 8. místo DH225, 20. místo DH275, 5. místo DH325, nehodnoceni DH175. Ale byly to výborně organizované závody v krásném terénu! Na Stránkách závodujsou výsledky, bohužel bez mezičasů, které použitý systém neumí vytáhnout. Taky hodně fotek, mj. Krátce po startu, kde jsou i sparťani. Televize bude vysílat záznam ve čtvrtek 20. 10. od 14:40. https://www.ceskatelevize.cz/porady/10183677624-sportovni-beh-a-chuze/219471291282003-m-cr-2019-stafety-a-druzstva/

Jaromír

V sobotu na sv. Václava pořádalo sice Kladno žebříčkový sprint v Novém Strašecí, ale několik sparťanů (Vrabčáci, Láďa a já) dalo přednost dvojzávodu ve Starých Splavech. A nelitovali jsme. Dopoledne byla krátká trať (ještědský žebříček) na mapě Na Pancíři (prostor Selská rokle), kde byla řada údolí a údolíček s příkrými svahy se skalkami a balvany, rovinatější části zase borůvčí a větve, i když les byl celkem průběžný s několika cestami. V kategorii H70 jsem neměl moc soupeřů, s několika chybami jsem obsadil 2. místo před Havlíkem, když vyhrál Jakubec o 4 a půl minuty. 2. místo obsadil taky Vrabčák v H35, Láďa byl 4. v H55. Odpoledne byl sprint jako veřejný závod. Start byl na konci uličky, les byl na dvou zalesněných kopcích, obklopených pozemky se zákazem vstupu, kde byly nějaké chaty, hotely apod., které se obíhaly po širokých cestách i asfaltu, ale pak následovala nejhezčí část lesa, kde byly kontroly v terénu. Na mírném svahu nad Máchovým jezerem byly v průběžném lese četné kupky a údolíčka se skalkami. Sprintových kategorií bylo podstatně méně a startoval jsem jako Láďa v H45. Udělal jsem 2-minutovou chybu, když jsem se musel kus vrátit a ještě jsem dohledával. Počasí bylo oblačné a trochu chladnější, dopoledne spadlo i pár kapek. Nejlépe zaběhl Vrabčák 4. v H21B. V neděli 29.9. pořádala stavárna závod na klasické trati na mapě . Sparťanů se zúčastnilo kolem dvaceti, i někteří málo běhající. Shromaždiště bylo na louce a v sadu poblíž hvězdárny Ondřejov. Běželo se na mapě Karkoška (v desítce) kde bylo hodně cest v celkem průběžném mírně až středně kopcovitém terénu. Někde byly hustníky a paseky, jinde podrost a klacky. Protože bylo málo kontrol a dost cest, většinou se vyplatilo obíhat. Někteří si stěžovali, že to byl přespolák. Mně se trať H55 líbila, neudělal jsem chybu a skončil pátý. Stánky s občerstvením, koláči i teplou kuchyní se již staly standardem. Nejlépe zaběhla Jarka, zvítězila v D65 před 2. Naďou. 2. místo obsadil Zdeněk v H65. Na velké bedně skončili I Danny (5. v H35L), Januš (5. v D21L), Verča (6. v D45L) a v nesoutěžních H35K byl 3. Ríša a v H45K 6. Honza Slíva. Počasí bylo slunečné, mírně pod 20 stupňů. Stránky závodu

Jaromír

Pořadatelé z Tatranu Jablonec uspořádali Mistrovství v Jizerských horách, na velké louce nad obcí Hraničná - Janov n.N., nedaleko Jablonce. Odstartovalo 19 sparťanů, už včetně Miloše Nováka. Přijel se podívat taky (po zranění ještě neběhající) Miloš Semorád. Mapa se jmenovala Maliník a na severu sahala až k Bedřichovu. Terén byl kopcovitý, v některých částech s množstvím kamenů, kupky, místy s borůvčím, s hustníky a se střední sítí komunikací. Na rozdíl od srpnových závodů v Bedřichově prakticky bez bažinek, jen ojediněle podmáčený terén. Počasí bylo slunečné, ale pod 20 stupňů, na běh ideální. Sobotní kvalifikace byla kratší, s menším až malým převýšením. Mapy pro veterány byly v desítce. Kategorie H70 měla dost obtížný začátek, než člověk pochopil jak je co zmapováno. Hned na 1. kontrole - kameni v hustníku - jsem nechal přes 4 minuty (a nebyl jsem sám). Nějaké volby byly, ale závěrečná třetina trati byla jednoznačná a po cestách. Do finále A jsem se dostal až z 11. místa (z 33). Finálové tratě měly velké převýšení a myslím, že se líbily více. Jednadvacítky to měly pořádně dlouhé, s velkým převýšením skoro 900 m a s několika velmi dlouhými postupy. Vítězný Král to zaběhl za 106 minut a také v jiných kategoriích byly překročeny směrné časy. Vítězka Denisa Kosová přes 87 minut. Mistrovský závod jsme mohli sledovat na velkoplošné obrazovce. Trať H70A měla na 4 km 13 kontrol a nejdelší postup byl 650 m přes kopec. Ale trať byla postavena zajímavě. Zvítězil Knobloch před Jar. Pospíšilem a Karmazínem. Některé časy vítězných veteránů byly přes hodinu, ale přece jenom je to vrcholný závod a obtížný terén vykonal své. Ze sparťanů běželi áčko: Anča (7. v D35A), Dana (6. v D55A), Helena (13. v D60A), Vrabčák (19. v H35A), Pavlík (25. v H35A), Pavel V. (25. v H55A), Jirka Kavka (18. v H60A), Jaromír (5. v H70A). Na Stránkách závoduje spousta fotek.

Jaromír

Poslední béčkové závody jednotlivců Čechy - západ uspořádali pořadatelé z Kamenice v terénu, kde se dlouho neběželo a jehož část byla zmapována před mnoha lety, případně vůbec. Pořadatelé si dali tu práci, že pro sobotní klasiku a nedělní krátkou trať postavili a vybavili 2 různá shromaždiště. Sobotní bylo na rozlehlé louce nedaleko Krhanic, kde se umístilo i parkoviště, nedělní bylo v menším prostoru dětské "lesní školky" v Těptíně, kam to bylo z parkoviště 1 km. Ale kromě bufetu a kiosků bylo i tady místo pro několik klubových stanů. Kamenickým standardem se stávají monitory s online výsledky. Počasí - sobotní bylo chladné s ustávajícím slabým deštěm, v neděli bylo tepleji a většinou slunečno. A lišil se i terén: na klasiku kopcovitější s lepší průběžností (i když pořezané větve a klacky místy byly) s kameny, skalkami a terénními detaily, se zakázaným prostorem - rezervací Grybla uprostřed mapy, která měla tento název. Na nedělní krátkou byl terén převážně rovinatý s hustníky, melioračkami, kupkami a jinými drobnými terénními tvary, kde se cesty moc nevyužily a běhalo se na azimuty. Mapy byly pro děti a veterány v desítce po oba dny. Kameničtí nabídli cukrárnu i bufet včetně zastřešené jídelny. Místo bylo i pro několik klubových stanů. Účastníků bylo kolem tisícovky, sparťanů asi 25 (včetně těch, co běželi snad naposled jako neregistrovaní - Havlíkovi). Nejlepšího umístění dosáhly na klasice Dana (2. v D50B) a Markéta (3. v D55B) a já jsem vyhrál v H70B (Ríša byl 1. v T6). Na krátké trati zvítězila Helena (1. v D60B), 3. místa obsadily Eliška (D21C) a Dana (D50B) a já jsem byl 2. v H70B. Na stránce závodu najdete kromě výsledků i fotky (jsou tam i sparťani třeba Helena v nedělním cíli) a videa. Stránky závodu.

Jaromír

Na konci prázdnin se už několik let konají souběžně dva 3-etapové závody. Letos to byly dokonce závody tři - Cena východních Čech, West Cup a Interkompas 45. Spolu s dalšími 5 sparťany jsem se zúčastnil West Cupu. Závody pořádal Sokol Nejdek s pěkným centrem u zimního stadionu, kde bylo všechno pohromadě: prezentace, bufet i ubytování v improvizovaném kempu nebo na podlaze v klubovně v budově zimního stadionu. Počasí bylo velmi horké, slunečné. Trocha mraků byla až v neděli. Páteční 1. etapa - krátká trať - odstartovala v 16:30. V kategorii H55 běželi 3 sparťané - já, Láďa a Jirka Kavka. Prvních 40% trati bylo v členitém terénu několika údolíček a pak v kamenitém terénu plochého údolí. Meziběh byl traverz v průběžném terénu a nakonec kopec s traverzy, seběhy i výstupy a přes několik kontrol klikatý seběh do cíle. Etapa se mi nepovedla - hned 2. kontrolu jsem špatně namapoval a našel se až na 3. kontrole, také na 5. jsem byl dřív než na 4. Druhou velkou chybu jsem udělal na kopci, který jsem obíhal a ocitl se u jiné skály 150 m dál. A byla i další chyba. V etapě zvítězil Láďa před Jirkou. Na bedně byly i Dana - 2. v D45 a Naďa - 2. v D65. Sobotní 2. etapa - klasika - byla celá v kopcovitém terénu. Začátek byly traverzy v prudším svahu, kde byly větve, padlé stromy a rozptýlené balvany. Po přeběhu údolí na protější kopec bylo hodně borůvčí, větve, padlé stromy. Na 6. kontrolu jsem raději jsem obíhal po cestě, i když jsem musel nastoupat 10 vrstevnic navíc. Hodně mě zdrželo obcházení polomů mezi 7. a 8. kontrolou. Tam mě doběhl Jirka (+ 6´), ale zbytek tratě jsem se ho udržel - přes zasekaný kopec i seběh do cíle. V etapě jsme byli v H55 všichni tři na bedně, Dana i Naďa také . za 2. místa. Nedělní 3. etapa se běžela s volným pořadím kontrol , s hromadným startem po kategoriích. Mapu jsme dostali 2 minuty před startem k promyšlení postupů. Tentokrát jsem asi zvolil výhodnější pořadí než Láďa s Jirkou. Viděli jsme se jen na začátku a pak jsme se všichni tři setkali až u předposlední kontroly asi 400 m před cílem. Pak mi o minutu utekli. Etapu vyhrál o pár sekund Láďa, ale celkově byl 1. Jirka. Obsadili jsme tedy celkově první 3 místa. Dana i Naďa celkově 2. místo. Všichni jsme dostali pěkné diplomy, malé poháry a Jirka jako vítěz ještě věcnou cenu. Kromě 3 etap denních byla možnost si v sobotu zaběhnout nočák. Této možnosti využili Láďa a Eliška. Láďa obsadil 3. místo v H45, Eliška 2. místo v D18-35. Sparťani dokonce obsadili 2. místo v soutěži klubů o putovní pohár. Kdybychom si vzali s sebou brusle, mohli jsme si v sobotu večer zabruslit nebo zahrát hokej. Dali jsme přednost výletu Eliščiným autem na hrad Loket. Stránky závodu.

Jaromír

Na tyto 3-denní závody.které pořádá každoročně OOB TJ Turnov, se díky Zdeňkovi podařilo přihlásit všechny sparťany, kteří o to stáli. Limit závodu byl 1300 osob a údajně byl zaplněn během půl minuty. Centrum závodu bylo na polním letišti mezi dvěma zoranými poli nad obcí Vyskeř. Na letišti nebyla žádná stavba, a tak veškeré zázemí museli pořadatelé a firmy zajišťující stravování, občerstvení, mytí, atd. navézt na místo. Protože počasí bylo horké a s výjimkou neděle slunce pražilo, během dne se nedalo ležet ve stanu. Pocit vedra trochu zmírňoval většinou čerstvý vítr. Stín bylo možno najít pod velkým otevřeným stanem se stoly a lavicemi pro konzumaci. Ze shromaždiště byly vidět kopce Bezděz, Ralsko, Ještěd a Kozákov. Na jihu byl blízký kopeček s kapličkou, odkud byl ještě lepší výhled - také na Trosky. Pod úpatím kopce se tyčí kostel Nanebevzetí panny Marie, který si dost závodníků prohlédlo. 1. etapa, krátká trať, začala v pátek v 15 h, za největšího vedra. Mapa Vyskeř měla pro většinu kategorií měřítko 1 : 7500. Kontroly byly převážně skalní srázy, kterými bylo lemováno dlouhé hlavní údolí i vybíhající údolí boční. Moje kategorie H70 (jen 1,8 km a 110 m převýšení) neměla žádné křížení tratě a většinou svahy traverzovala a byl na ní jeden delší postup. Když pominu ne zcela optimální traverz, tak menší chybu jsem udělal jedinou a skončil jsem 3., asi 2 minuty za vítězem. V sobotu v 10 h odstartovala 2. etapa - klasika, pro H70 ovšem další krátká: 2,7 km a 180 m převýšení. Mapa Bukovec byla tentokrát desítka. Nejzajímavější byl začátek, kde se trať křížila a byla zde volba postupů. Běžel jsem 2x po asfaltce (2-3 - nevyplatilo se, 5-6 vyplatilo se). A 6-7 byla krásná obíhačka obloukem přes občerstvovačku s minimálním stoupáním. Počet nastoupaných vrstevnic jsem měl asi stejný jako v 1. etapě. Poslední 2 kontroly byly balvany u hlavní cesty (trochu laciné, ale někdo tak vynechal sběrku) a do cíle to bylo z kopce. Tak se mi podařilo etapu vyhrát a dokonce se dostat na celkové 1. místo. Čtyři soupeři měli však jen malé odstupy do 2 - 3 minut. Nedělní 3. etapa byla na mapě Stávek a opět to byla čitelnější sedmapůlka. Trať měřila necelé 3 km, (160 m převýšení), ale stavbou a křížením prověřila orientační i fyzické schopnosti. Většinou to bylo nahoru a dolů, ale ne stejnou trasou. Dvakrát jsem v prudkých výlezech musel čekat, až ti přede mnou průchod uvolní (ten druhý podle mapy nevypadal, ale byl to skoro komín, kde se potkávaly kategorie). To bylo na 7. kontrolu, kde jsem dle mezičasů ztratil vedení v etapě. Následující lehký postup na 8. kontrolu jsem měl zatmění . Snažil jsem se oběhnout neoběhnutelné, spletl si údolí a než jsem se vzpamatoval, bylo 5 minut v háji. Takže jsem spadl na 4. místo i celkově. A to ještě Jaromír Pospíšil měl zatmění už na 7. kontrolu, takže skončil 5., ale více než 20´ za mnou. Ze sparťanů zaběhl nejlépe Boudička (H 35 - 3. místo celkově), Jirka Kavka byl po 2 etapách také třetí, ale nakonec skončil s bramborovou medailí. Dana, která startovala v D50, obsadila 6. místo. Stránky závodu.

Jaromír

3- denní závody, které pořádá v posledních letech pod tímto názvem jičínský klub SJC, byly letos s centrem u rybníka Pařez. Nad rybníkem je rekreační středisko, kde byla ve zděné přízemní budově ("rohlíku") ubytováni 4 sparťanští veteráni. Další bydleli ve stanech a asi polovina na etapy dojížděla. ve svahu byl velký počet dřevěných chatek. Počet účastníků byl omezen na 1000 a byly to pohodové závody. V centru byly postaveny stánky s pořadatelským občerstvením (sladké, párky, chleba se sádlem, těstovinový salát aj., pípy na pivo a limonádu, karavan na langoše. V jídelně v budově se vydávala předem objednaná jídla a ještě byl vedle malý kiosek "gril". Letos bylo pivo bez front, nejlépe do zálohovaných vratných kelímků. Samozřejmě taky stánky s orienťáckými a outdoor potřebami, kde jsem si koupil u Kazboše nové bezhřebíkové, za dosluhující boty, u kterých jsem jistil podrážku tkaničkou. První etapa startovala v pátek od 15 hodin a cesta na start byla skoro 3 km. Dešťové mraky nás naštěstí minuly. V 1. etapě (KT) jsme měli největší převýšení, které jsme si "vybrali" hlavně při výstupu do příkrého svahu přes 15 vrstevnic. Etapy měly cíl v blízkosti centra (hlavně 2. a 3. etapa - jen 100 m), kde byl členitější terén se skalkami v průběžném lese a tam se dalo chybovat v dohledávkách. V poslední etapě jsme hned po startu vběhli buď do hustníků, nebo do pasek s vysokou travou, užili jsme si i zaklackovaný les a ostružiny. Příjemné a většinou polojasné počasí vydrželo bez deště, horko bylo v poslední etapě pro později startující, když se vyjasnilo. A jak dopadli sparťani? Dana (D55) obsadila výborné 2. místo, já jsem byl 3. (při slabší konkurenci v H70). Na stupních vítězů nám jičínské dětičky věšely na krk pěkné dřevěné medaile s Rumcajsem. Bramboroví byli Danny (H40) a Helena (D60). Ostatní výsledky, fotky, mapy a další najdete na Stránkách závodu.

Jaromír

Závody pořádal klub LOK-o Liberec (LLI). Centrum bylo v Bedřichově na ploše, kde v zimním období začínají stopy lyžařské magistrály a startuje Jizerská padesátka. V létě jsou na části prostoru tenisové kurty. Oba závody byly vypsány jako veřejné. Důležité ale je, že prostor závodu je v blízkosti prostoru, kde se bude konat letošní M ČR na klasické trati. Tedy velmi podobný terén a údajně i stejní mapaři. Terénem vede několik asfaltek, kde se v tuto dobu prohánějí cyklisté. Zúčastnilo se asi 15 sparťanů a sparťanek. V sobotu se běžela klasika na mapě Kanál (1 : 10 000), v lesích mezi Bedřichovem a Novou loukou. Mapa je zelená asi z 50 %, ale i v bílých oblastech běh často ztěžuje borůvčí, podmáčený povrch nebo dokonce bažiny. V jiné části je hustník s mnoha světlinami. V terénu je větší množství balvanů. Hlavně v hustnících se po zimní kalamitě vyskytuje množství ulámaných špiček smrků - a to lesáci a místy i pořadatelé jich hlavně z hlavních průseků již část odstranili. V JZ části mapy je, převážně v hustníku, kamenitý svah s velkým množstvím balvanů. Stručně - převážně těžká podložka. Na klasiku jsem se přihlásil do H60, trať měřila 5 km. Prvních několik kontrol jsem zvládl dobře, trochu jsem se zdržel hledáním správné světliny v hustníku ve třetině trati.V půlce trati mi postup do mírného kopce přes borůvčí směrem k občerstvovačkám ubíhal nějak pomalu. V poslední čtvrtině jsem zvládl i balvanové kontroly ve stráni, i když jsem u 8. kontroly málem vyběhl z mapy. Několik minut jsem ztratil při postupu na desítku, když jsem se stočil k jiné kontrole. Nakonec slušné umístění těsně před Jirkou Kavkou. Láďa nám to dal o 3 minuty, na stejné trati v H55. Ze sparťanů aspoň částečně uspěli (velká bedna): 5. místa Pavlík D. (H35) a Anča (D35), 6. místo Dana (D50). Krátce po začátku vyhlašování výsledků přišla bouřka s lijákem a kroupami, ale naštěstí jsme měli postavený stan. Po špatně propustném podkladu ale natekla voda dovnitř a za chvíli jsme stáli v loužích. Závodníci se většinou rozprchli, a tak byl zbytek vyhlašování odložen na neděli. Na liják doplatili pozdě startující (Honza Tesař a možná i další). Nedělní krátká trať byla postavena v kopcovitém terénu severně od silnice Bedřichov - Rudolfov. Na trati H55 jsem měl (jako vždy) pomalý začátek, ale chyboval jsem hned na 2. kontrole - melioračce a 6. kontrole v bažině. Druhá polovina trati byla převážně do kopce, včetně doběhu do cíle, tam rozhodovala hlavně fyzička. Jirka mi sobotu vrátil i s úroky a nadělil mi 10 minut. Sparťané dopadli lépe než v sobotu: Anča (D35) a Dana (D50) ve svých kategoriích zvítězily. Třetí místa obsadili : Danny (H35) a Naďa (D65), 6. místo obsadil Jirka Kavka (H55). Stránky závodu

Jaromír

Pořadatelé z oddílu TJ Jiskra Nový Bor pořádali už 22. Bohemii, opět jako pětidenní. Sparťanů bylo přihlášeno 20, ale startovalo jen 19, protože Miloš Novák se musel na poslední chvíli pro nemoc omluvit. Část sparťanů se ubytovala už v úterý v podvečer v penzionu v Polevsku. První 3 etapy byly na louce u Radvance (loni tam bylo také shromaždiště ŽB) na mapách 1 : 10 000, poslední 2 etapy na louce za Filipovem, severně od České Kamenice a mapy byly 1 : 7500. Vedro bylo už několikátý den, odpoledne přes 30 stupňů. Postavili jsme stan. Odprezentovali jsme už večer, ale museli jsme rozdat ostatním sparťanům, kteří se sjížděli nevím odkud, žluté zápěstní pásky a hlavně startovní čísla. Na nich byly natištěny i vzdálenosti na etapy a startovní časy. Díky řízenému losování startovali členové klubů v podobných časech, třeba během 1,5 hodiny. Z Polevska jezdili sparťané autem Pavla J., druhým autem Veljačici s Knedlovou. Vlasta Beranová, nyní závodící za UVP, jezdila na trekovém kole. Sparťané startovali v první etapě brzy (startovalo se od 9 hodin každý den), kdy nebylo takové horko - já jsem běžel dokonce s dlouhými rukávy. Začínalo se klasikou (H70 měli jen 3,2 km s mírným převýšením), kde moc skalek ani kamenů nebylo, jen taková ochutnávka: polovina kontrol byly hustníky nebo malé terénní tvary typu malé prohlubně, kde záleželo jestli tam jste sami nebo dohledává víc závodníků najednou. Já jsem ztratil několik minut v dohledávkách a nevšiml jsem si ani cesty, která mi mohla ušetřit sice jen 2 vrstevnice, ale taky 200 m terénem. Po závodě jsme zajeli nejdříve na oběd do Boru. Retro jídelna nebyla většině posádky po chuti, a tak jsme nakonec skončili u nějakých Turků, kde jsme si dali durum. Pak jsme zajeli na koupaliště v Boru, se žlutou páskou zdarma. Ani už nevím, které dny jsme grilovali - jeden večer maso a hermelíny, jiný den byla plněná tortila s klobáskami, další připravil Olda maso se zeleninou a rýží a další den byly burgry. Samozřejmě jsme pili i víno. Druhá etapa byla sice krátká trať v jemně členitém terénu, ale sparťané měli pozdější starty, já skoro v poledne, takže jsme si vedra užili dost. To jsem ještě netušil, že mě v podvečer čeká další závod. Pořadatel totiž vypsal ještě krátké štafety dvojic - 4 úseky na střídačku (kategorie na součet věků do 40, do 80, do 120 a nad 120) se startem v bývalém cyklistickém areálu. Měli to dobře vymyšleno: předávala se mapa (4 mapy v jednom obalu) a čip. Helena měla původně běžet s Pavlem V., ale ten se odpoledne zranil na hlavě při skoku do bazénu na koupališti v Prysku a musel k doktorovi. Už jsme jeli na shromaždiště, ale rychle jsme se vrátili do pensionu, kde jsem si vzal v kvaltu věci na běh. Běželi jsme s Helčou nejstarší kategorii D, druhá dvojice byl Pavel J. s Vlastou B. Startovalo se od 17 h, kontroly byly lehké, celkem 28 a každý úsek razil sběrku, na kterou vedl "divácký" úsek. Déčko vyhráli Knapovi před Blablou a Johnem, 3. byli podle jména Finové. Já s Helčou jsme byli 6. z 12 štafet. Normální 2. etapu jsem zaběhl dobře, vyvaroval jsem se totiž loňských chyb, i když kontroly byly jiné. Zato ve 3. etapě, kde vzdálenost na start (přes kopec) byla u některých kategorií jen o málo kratší než vlastní závod, jsem si skoro přesně zopakoval loňský kufr při delší obíhačce hlubokého údolí. Hamba! Na poslední 2 etapy jsme se přestěhovali na plochou louku severně od České Kamenice. Bylo už trochu chladněji, ani jsme nestavěli stan a zdržovali jsme se v řídkém lesíku. Na start 4. etapy se šlo 1800 m z kopce, ale startovalo se v prudkém svahu do kopce. Etapa byla velmi krátká, na mapě 1 : 7500 se skalnatými údolími byla postavena celkem technicky. Já jsem problémy neměl, ale ztratil jsem max. 1,5 minuty nepřesnými postupy. 4. místo v etapě bylo pěkné, ale porazil mě Peterka, což se ukázalo jako důležité pro handykepový start v poslední etapě. Kromě špičkového Conrada z Německa a Čechorakušana Gurky (TUV), kteří si za 4 etapy vytvořili náskok "o letadlovou loď", resp. "o křižník" se totiž na 3. až 8. místě sešikovalo 6 borců v rozmezí 1,5 minuty a šanci na bronz měli i další dva (o další 1,5 minutu zpět). Já měl číslo 6 a pouhých 22 sekund za mnou vystartoval Jaromír Pospíšil. Předběhl mě ještě před 1. kontrolou a celá čtveřice se mi po vteřinkách pomalu vzdalovala. Závod "o šanci na bronz" nečekaně rozhodla už 4. kontrola, nijak těžký hřbet se skalkami. Zvolil jsem pomalejší postup na jistotu, kde jsem se odrazil od křižovatky a mířil na výrazný strom nad kontrolou. Čtveřice vpředu to prý hledala na nějakém jiném hřbetě. Když jsem stoupal od kontroly, viděl jsem je v sousedním svahu "česat". Ale to už se mi přiblížil Franta Peterka a na delším postupu na k.5 mě doběhl. Dál jsme běželi spolu, razili jsme střídavě další kontroly, ale Franta zkušeně orazil předsběrku (300 m před cílem) dřív a v dlouhém doběhu na sběrku po kamenité cestě jsem už nebyl schopen zrychlit a doběhnout ho. Tak jsem nakonec skončil "bramborový". Škoda, počasí bylo skoro ideální, jen kolem 20 stupňů a přeháňky se nedostavily. Trať mi připadala lehká, hlavně v tom, že jsme nešli do spodního pásu skalek a všechno jsme chodili horem. Kufrující čtveřice dobíhala postupně s většími rozestupy s dost výraznou ztrátou. Kritickou kontrolu 105 a dokonce stejný postup 3 - 4 měly též veteránky D60. Ztroskotala na ní vedoucí závodnice Angelina Kuleva, která musela stát pár metrů od ní (asi se nepodívala za roh, popis byl kupa, kamenitá, Z pata) - viz O-postupy v ORISu. Ta měla ovšem tak obrovský náskok, že si tento výpadek mohla dovolit. Je zajímavé, že s kontrolou měli problém spíš ambicióznější závodníci. Je jen škoda, že jen málo závodníků své postupy zakresluje. Porovnání může být poučné. Ještě mohu zmínit výlet do Jetřichovic - po 4. etapě nejdříve oběd a potom procházka podél Jetřichovické Bělé a po cestě ke zřícenině Dolského mlýna (cesta soutěskou byla po požáru lesa před několika lety uzavřena). Část výpravy přešla přes hřbet kolem řopíků do Srbské Kamenice k autu (se zastávkou na občerstvení). Nakonec jsme se jeli vykoupat na koupaliště do Prysku. Tentokrát si skočil Pajan - ale nepřipažil. Jak dopadli další sparťané? Na na bednu se dostala Bobina - zvítězila v D35B. Pěkné bylo i 7. místo Boudičky v H35A. Bylo by to lepší nebýt Danina podvrknutého kotníku a procházky "pro jistotu" ve 3. etapě Pavla V. Stránky závodu

Jaromír

Mistrovství světa veteránů, které se konalo v Lotyšsku, se zúčastnili 3 sparťané - Eva, Miloš N. a já. Jeli jsme autobusem Haná Orienteering, "s Brkem". Vyjíždělo se z Olomouce, tam jsme dojeli vlakem. Jízdenky pro sparťany (i slávisty - Mílu Zmekovou a Jirku Novotného) obstaral s předstihem Miloš. Autobus vyjel po 17. hodině a díky střídání řidičů ve Varšavě a pokročilé výstavbě polských dálnic jsme dorazili do Rigy ještě před polednem následujícího dne. Prezentace byla v budově Technické univerzity v moderní části Rigy na levém břehu Daugavy, ubytování ve 2-lůžkových pokojích soukromé koleje 1Home ve staré čtvrti asi 3 km od centra města. Po ubytování jsme brzy odpoledne jeli nejprve na prezentaci, pak na "model" - trénink sprintu. Po absolvování modelu s volným pořadím kontrol (někdo běžel, někdo jen šel - já jsem se na to taky nepřevlíkal do běhacího) jsme se zpátky na kolej už dopravovali individuálně. Cestou zpět jsme si zakoupili elektronické jízdenky na více cest městskou dopravou. Ukázalo se (objevil to Miloš), že ne tramvaje, ale trolejbusová linka č. 15 nám bude nejvíce vyhovovat při jízdách mezi centrem města a ubytováním. Vraceli jsme se přes most s výhledem na věže starého města, moderní lanový most a budovu Akademie věd ve stylu Lomonosovovy univerzity v Moskvě (ve stejném stylu je i pražský hotel Internacional). V budově staré tržnice, kde se dříve stavěly vzducholodě, jsme si dali v bufetu dobrý oběd v porcelánových talířích a s nerezovými příbory. Celkem brzy jsme zjistili, že hromadná doprava funguje výborně - trolejbusy měly ve špičce 5-minutové intervaly. Komunikace však svými nerovnostmi Prahu předčí - tak velké louže na chodnících ani na silnicích jsem ještě nikde neviděl. Program a všechny důležité informace jsme dostali od Brka již předem v českém vydání Bulletinu 2, kde byly i další informace týkající se našeho zájezdu. Následující den - v sobotu - byla na programu kvalifikace sprintu. a bylo pěkné slunečné počasí. Aréna byla kolem amfiteátru v parku pod nejvyšším kopcem Rigy (asi 20 m), který je na levém břehu řeky Daugavy. Závodníci, rozdělení do rozběhů (těch bylo podle počtu závodníků ve věkové kategorii až 5, v každém max. 80 závodníků) startovali v minutových intervalech na svou trať ze tří startů. Mapa byla dost pestrá - nízké domky s oplocenými zahrádkami, garáže, ploty, paneláky s prolukami, cesty a pěšinky a na závěr několik kontrol na řídce zalesněném kopci a doběh nad amfiteátrem. Ve velkém otevřeném stanu bylo možno sledovat on-line na monitorech doběhové časy všech rozběhů. Zaběhl jsem bez větší chyby a postoupil jsem hladce do finále A, Miloš do D, Eva do B. Občerstvit i najíst se bylo možno u kafíren, u jídelního kamionu s evropsko-lotyšskou nabídkou jídel a u dalšího autobusu s nabídkou typu kebab. Večer jsme se šli projít po městě - až do 20 hodin byla prohlídka prostoru sprintového finále povolena a všichni tak měli stejné podmínky. Nedělní finále se běželo za podmračeného počasí ve staré části Rigy. Shromaždiště bylo v na trávnících v parku a také, jak jsem zjistil až po závodě, v budově Technické univerzity, která byla hned "přes ulici". Fialových ploch na mapě bylo dost, ale nebyly to žádné "špeky" - většinou jen restaurační venkovní posezení, podia a záhony. Tratě byly dost triviální - ulice, náměstí a uličky s "kočičími hlavami". Ten špek si pořadatelé připravili sami na sebe - jeden průchod do úzké uličky zůstal zavřený, ač měl být otevřen a asi 90% tratí tam mělo kontroly! (Mně přišel podezřelý a šel jsem raději z druhé strany, což bylo u M70A prakticky rovnocenné, ale jiné kategorie by to měly průchodem výrazně kratší). Pořadatelé to prý zjistili víc než 1, 5 hodiny před startem, ale zvolili to nejhorší řešení: Nic neoznámili a do průchodu postavili pořadatelku, která závodníky posílala pryč. Protesty byly pochopitelně podány, uznány a výsledky postižených kategorií zneplatněny. Vyhlášení tří nejlepších v těch několika áčkových kategoriích tak bylo krátké. Z naší výpravy obsadil 3. místo Lojza Láznička (M80A). Ještě předtím, po uzávěrce cíle, když původně dlouhatánská fronta na mapy se už zkrátila, začalo poprchávat, ozval se hrom a spustil se liják. Kdo včas neodjel, nakonec našel útočiště v budově univerzity, kde mohl popíjet levné kafe (0,60 Euro) asi ze 4 různých automatů. Někteří se cestou tam už brodili vrstvou krup. Další den, pondělí 7.7. byl volný den. Nejprve jsme jeli na model kvalifikace na lesní disciplíny. Les byl asi 15 km SZ od centra Rigy. Autobus se musel otočit na úzké silničce a odjel parkovat jinam. Terén tréninkového prostoru byl mírně zvlněný, s kupkami a údolími různé velikosti, většinou dobře průběžný i průhledný borový, ale s několika zarostlejšími pasážemi. Podobný tomu v Estonsku. Bažinky zakreslené v mapě však byly vyschlé a o jejich přítomnosti svědčil jen hustší podrost. Po tréninku jsme zajeli na prohlídku Jurmaly, rekreačního rezortu u moře a pak ještě do přírodní rezervace Národní park Kemeri (Kemeru). Prošli jsme se po dřevěných hatích se zábradlím v otevřených bažinách s jezírky a vyhlídkovou věží asi 5 km trasou. Objevily se podezřelé mraky, ale hrom se ozval, když už jsme byli zpět ve vysokém lese. V úterý jsme vyjeli na kvalifikaci na lesní disciplíny - místo bylo stejné, ale závodní prostor byl na opačné straně cesty. Byl trochu jiný než ten tréninkový: Dobře průběžný, s několika hlavními cestami, průseky a pěšinkami, z nichž všechny v mapě nebyly. Kromě toho byl větší počet protáhlých světlin bez podrostu, v podstatě běhatelné rozhraní, po kterých se dalo běhat jako po pěšinách. V terénu byl velký počet písčitých dun, většinou zarostlých, ale cesty přes ně rozježděné v hlubokém písku. Do finále A jsem postoupil z 8. místa. Podařilo se mi zaběhnout (při malém převýšení) celý závod jen s drobnými chybami, když se mi povedlo optimálně zkombinovat postupy azimutem, po cestách a hlavně využitím protáhlých světlin k rychlému běhu i orientaci. Dobré orientační body byly i občerstvovačky. Finále v middlu bylo pro áčka částečně v trochu jiném terénu: s vyššími dunami, místy v méně průhledném lese. Startoval jsem minutu za Karmazínem z Liberce, ten byl v kvalifikaci také 8. Protože do dálky moc dobře nevidím, spatřil jsem ho naposledy jak zahýbá ke startovnímu lampionu. On mě prý viděl zpočátku několikrát, ale 5. kontrolu - velkou prohlubeň ve vysokém lese jsem ze záhadných důvodů neviděl, přeběhl - a bylo vymalováno. Ke konci ještě paralelní chyba, a tak moje odhadovaná ztráta byla asi 8' a umístění na 59. místě. Večer jsme si zajeli do centra Rigy do restaurace na pelmeně. Měli jich slušný výběr (samoobslužný do misky), platilo se podle váhy. V dalším volném dni jsme hned ráno odjeli asi 60 km na SV na modelový trénink pro závod v longu. Les s dunami různých rozměrů byl většinou dobře průběžný, suché bažiny se poznaly v terénu jen podle po(d)rostu, většinou osikového. Kartograf používal hodně pomocné vrstevnice, takže v mapě se nízké duny jevily vyšší. Po tréninku jsme zamířili do blízké rezervace Gauja national Park nedaleko města Jurmala. Krajina je tam dost kopcovitá. Nejhlubší údolí v Lotyšsku je přemostěno lanovkou. Šli jsme pěšky po trase asi 2 km - nahoru a dolů. Výlet jsme zakončili v údolí u jeskyně, když začalo pršet. Zaujalo mě, že jedním ze suvenýrů, které bylo možno koupit u kiosku, byly dřevěné hole, ale ne jako "valašky", tyto měly zaoblenou rukojeť. Ještě jsme se zastavili na prohlídku bobové dráhy. Start je ve vysoké budově (pěkný výhled), dojezd v údolí. Večer jsme si museli sbalit všechny věci, protože další den jsme po finále na klasice plánovali odjezd směr Česká republika. Systém postupů do finále na longu (klasice) je trochu složitější. Základ jsou sice výsledky z kvalifikace, ale nasazení do finálových skupin (A, B, C, ...) může být zkorigováno podle výsledků finále middlu. Tak je možno jak spadnout do nižšího finále, tak postoupit výš. Např. vítězové všech nižších finále middlu postupují do áček. Mapa byla (aspoň pro áčka) plachta A3. Podotýkám, že starší vetoši měli na všech lesních závodech mapu v měřítku 1 : 7500 s 2,5 m intervalem vrstevnic. Trať M70A měřila 6,2 km se 150 m převýšením. Všechny 3 starty byly na mořské pláži a tak se po břehu táhl dlouhý had závodníků. Ke startovnímu lampionu se běželo hlubokým pískem.Terén až na malé výjimky s výbornou průhledností i průběžností - pokud vám nevadí borůvčí. V podstatě šlo o soustavu přímořských dun, různé velikosti, porostlých lesem. Ze SZ strany lemoval mapu břeh Baltského moře, rovnoběžně s ním ve vzdálenosti 0,7 až 1 km se táhl pás úzkých jezer, který místy přecházel v bažinu. Některé kategorie měly kontroly až za tímto pásem. Než kilometr obíhat tak někteří přeplavali. V lese bylo hodně mechu, místy i tráva a borůvčí. Mně se závod opět nepodařil. Přitom byly ideální podmínky - teplota kolem 15 stupňů a slunečno, převýšení postupné. Chyboval jsem při lehké dohledávce hned 1. kontroly. Pak ještě 3.k., kdy jsem špatně vyčetl umístění prohlubně. Na mapě bylo dost pěšin a jedna hlavní cesta rovnoběžně s mořem. Tu jsem taky částečně využil, neboť na ní byly občerstvovačky. Skončil jsem na 58. místě. Miloš běžel céčko, Eva béčko. Nikdo z Brko-výpravy a ani nikdo z dalších závodníků startujících pod značkou CZE nebyl na bedně, ale v áčku startovalo (a nebyli disk) asi 26 našich závodníků. Museli jsme však čekat do 17 hodin kvůli předepsané 9 h přestávce řidiče busu. Pak jsme nastoupili cestu zpátky. Do Olomouce jsme dorazili v sobotu po 10. hodině. Rychlíkem do Prahy už to byla brnkačka. Stránky WMOC 2019

Jaromír

Další velká gratulace, tentokrát Honzovi a Jirkovi ke zlatu v rogáči (kategorie 6 hod). Jak to asi vypadalo v cíli, když se mrknete na mapu a představíte si počasí ..Většina lidí se válela někde u vody, což se samozřejmě při rogáči nevylučuje, ale to by kluci museli jít hlavní dvacetičtyřhodinovku. Tam je času habaděj

Dana

Velká gratulace Silvě ke zlatu (D35A)! Kdo umí, ten umí..

Dana

Kdy: 17.6. start od 17:00 do 18:45 Uzavření cíle: cca v 19:30 Vzdálenosti: Centrum i cíl 0 m Shromaždiště: hřiště v Tichém údolí za dolním Únětickým rybníkem Tratě: A - 6,3 km, B 5 km, C 2,4 km Start intervalový, jak kdo přijde Doprava: bus 359, 355 Únětice, Obecní úřad dále pěšky směr Roztoky cca 600 m Ražení: voskovkou Terén: kopce, doporučení špunty, hřeby Přihlášky se zvolenou trasou na email: jasedlacek@volny.cz do 13.6. 6:00

Časem zkrátka zjistíte, že na mapě nevidíte kameny a pěšinky, tak si pořídíte si lupu. To ale nestačí, tím to jen začíná.....začnete se poohlížet po brýlích, které jsou určené pro náš sport. Koupíte si na závodech brýle a první závod vám vadí úplně všechno - brýle, mapa, klacky, stromy, kontroly, lidi a tak si u piva postěžujete..a dozvíte se, že jste fňuk. Moje kamarádka, odbornice na oči, pravila: Po třech závodech o brejlích nevíš. Jen 2% lidí s tím má problém... A měla pravdu. Po třech závodech už nebolí za krkem a vůbec vám nepřijde, že máte něco před očima. Pak ještě zbývá dořešit mlžení. Je fajn mít u sebe něco na utření brýlí, trimtexovým nebo podobným trikem to dost dobře nejde, takže to chce kapesníček. A když na brýle trochu plivnete, uděláte jenom dobře. No a další nepříjemnost je déšť, když prší tak jsou vám brýle (na obrázku nahoře vpravo i nahoře vlevo) na nic. Dá se to řešit kšilty, ale když leje hodně, tak je to stejně na prd a dost to omezuje. Do deště jsou nejlepší brýle dole na obrázku, protože vidíte alespoň do dálky a z prstu si uděláte stěrač a sklíčka občas otřete a docela vidíte i na mapu. V každém počasí je dobrá čelenka, brýle se tolik nemlží. Ještě k obrázku. Brýlí pro orienťáky je docela slušný výběr, ale prakticky jde jen o dva typy. Brýle celé (nahoře), nebo půlky (dole). Brýle vpravo nahoře jsou vylepšené odstupem, takže se vám téměř nikdy nezamlží (nesmí ale pršet), ty jsou o něco dražší. Mnoho úspěšných závodníků veteránů také používá kontaktní čočky, nebo jen jednu, pak se jedním okem dívá do dálky a druhým do mapy, ale toho jsem se upřímně řečeno zalekla více, než těch brýlí. Takže, mladí veteráni, nebojte se brýlí!

Dana

pořádání závodů je za námi, co jsme zaslechli: bylo to krásné, bylo to dlouhé, bylo to krátké, bylo to placaté, byly tam kopce, bylo to po cestách, bylo to moc na azimuty, bylo to moc lehké, bylo to moc těžké, někdo chválil někdo nadával (i za to samé), ale to k orienťáku prostě patří. Počasí nám přálo, bylo tak akorát, nějaká kapka taky spadla. Legrační byla osamocená kadibudka u jiné hájovny a na jiné křižovatce, naštěstí jsme na to přišli včas. Všem pořádajícím sparťanům patří velký dík za zdařilé kolektivní dílo.

Dana

Přípravy jsou v plném proudu a jelikož se na Dědkově mlýně opravuje most (trasa Kladno Beroun) a silnice je neprůjezdná, je možné, že se nám v prostoru závodu zvýší provoz, který je za normálních okolností minimální. Kromě sparťanů budou proto bezpečí závodníků hlídat i fungl nová upozornění se siluetou skvělého běžce Mirka Dušína.

Dana

Začalo jaro, první regulérní závody začínají a PZL končí tento týden závodem Okolo Kbelského pivovaru. Byla to paráda, protože bylo uspořádáno 18 závodů (víc než pražských oblastních žebříčků, kterých je prý tak hodně, že skoro není možno vyhovět všem zájemcům o pořádání :-D) a Sparťani nechyběli nikde. Závodů v přírodě bylo letos 6. Pokud se podíváme do historie PZL, tak je to standard. Nyní nás čeká pořádání závodů 28.4. Mapuje se les na sever od Pelechovky, takže zase úplně nový terén, kde OB mapa nikdy nebyla. Závodníci, se mají na co těšit, krásný neokoukaný les a kopců málo. Také bude připraveno více tratí pro začátečníky, protože bylo kdesi usouzeno (nikoliv na valné hromadě PSOS), že je pořád lidí v lese málo .. S povolením pořádat v lese závody je stále více problémů, pokud nemáte známosti. A protože HDR s fáborky narušovalo závodní trať HD10L (nyní HD10F), bylo nahrazeno Z1 (bez fáborek) , nově je ovšem zavedena trať TF (rodiče s dětmi, stínování) shodná s HD10F. Chápete to? A navíc musíte uvádět u těchto tratí míru obtížnosti jako u sjezdovek. Není to jaksi redundantní? Nebo snad někdo postaví černou Z1?

Dana

dalšího závodu PZL se zúčastnilo 12 sparťanů. Shromaždiště bylo na kraji parku u laviček a dokonce byl připraven i stan. Počasí nám přálo, méně už pořadatelům (KPY), protože docela mrzlo. Závod byl pečlivě připraven. Běželo se na nové mapě, hezkými úseky i trošku zarostlými. Byl to takový dlouhý sprintík bez převýšení,. Tratě byly jednoduché, ale na mosty se pozor dávat muselo. Zde se spousta lidí odchytlo. Některé kontroly byly nezapomenutelné. Opravdu originální byla ta zapíchnutá v potoce pod nějakou zříceninou. V piktogramech uvedeno - křižovatka jeskyně a potoka. Na loukách se v jinovatce zase tvořily pěkné třpytivé azimutové přímky. V cíli na nás čekal teplý čaj v krásných porcelánových hrníčcích nejrůznějšího typu, takže jste si mohli vybrat dle svého vkusu. Také jsme dostali výčetku, protože se téměř všechny tratě měřily čipem. A nová zkušenost .už se vám někdy stalo, že jste přehlédli na zateplených elasťácích bodlák a hodili jste to do pračky? Pokud ne, tak si na to dávejte bacha. Kam se hrabe vypraný papírový kapesník! Stránky závodu

Dana

Nevím kolikátý ročník, letos závod připadl na 17. listopad. Pořádala jako vždy Slavia (SLP), tentokrát v Řitce. Prezentace a zázemí pro závodníky bylo v prostorné hospodě Panský dvůr, kde se i vařilo. Počasí bylo sice chladnější (ráno byla jinovatka), ale slunečné. Vybaveni předtištěnými papírovými průkazkami a "jízdními řády" kontrol vydali jsme se na 1,5 km vzdálený start. Mapu "U Trojáka" s 3 x 22 kontrolami za 1, 2 nebo 3 body jsme dostali 5 minut před hromadným startem. Stačil jsem se rozmyslet jen na kterou kontrolu půjdu jako první a vyrazil jsem s příslušným davem. Pole závodníků se hodně roztáhlo - běželo se mírně do kopce - a tak jsem nemusel číst popisy, protože u kontrol bylo vždycky více závodníků. Terén byl místy hodně kamenitý, ale les byl většinou průběžný. První 4 kontroly jsem razil v poloze A, pak už béčka a za závod jsem ukořistil jsem jen jednu 3-bodovou. Nechtěl jsem zaběhnout moc dolů na další 3-bodovky, abych se stihl včas vrátit. Studování "jízdního řádu" mě dost zdržovalo, celkem jsem razil jen 8 kontrol (na jednu jsem musel 1,5 minuty čekat a zrovna byla tlačenice, protože se po 2 minutách stěhovala jinam. Hlavní bylo stihnout 60 minutový limit, což se mi s rezervou povedlo. Sparťani se zúčastnili jen 3: Khelovi a já. Láďa měl hokej v diáři a nedostavil se. Nejlepší z nás byl Ríša se 17 body, ale vítěz stihl orazit 21 kontrol a získal 40 bodů. Výsledci

Jaromír

Gratulujeme předsedovi! Jaromír běžel VK už 40x a pořád se vylepšuje. Ještě několik let a bude na bedně s panem profesorem... Stránky závodu

Dana

sice bylo zamračeno, ale docela teplo, nepršelo i vidět něco bylo. Účast 5 sparťanů! Jakpak nyní chodí stateční hoši Boudička a Pavlik z kategorie HH? Kavky šli jen kategorii P, ale Dana i nyní v úterý chodí ze schodů obráceně... . Sjezdovky nahoru a dolů, několik zapomenutých míst a chaloupek, které by do Krkonoš nikdo v dnešní době neřekl. Januš s kamarádkou to Kavkám natřely půl hodiny. A to jsme se ještě na 3 kontrole viděli. Pěkné to bylo, ale jeden den úplně stačil. Stránky závodu

Dana

terén netřeba popisovat, všichni to tam známe. Sparťanů tam bylo 27, ale moc jsme se nevídali. Celkem se dařilo. Helča vyhrála v D55. Výborně to běhá Januš - 2. místo v D35 a to ještě v sobotu běžěla cca 20 km trať s cca 1000m převýšením na HROBu. Z dívek se dařilo ještě Jarce 3. v D65. Moc pěkně se umístili naši nejmenší v TF 1. Matěj P., 3. Lukáš P., 5. Olinka Ondra B. Za sebou nechal v H10L velkou kupu závodníků (3 místo) Po dlouhé době se objevil Michal H. A kluci v H35 (Hojný, Khel, Šístek) zaujali vyrovnanými výkony. Milé překvapení bylo 5. místo Jirky v H55 a pěkně zaběhli i Zdeněk (4. v H65) a Miloš N. (6. v H65

Dana

Bylo trochu chladněji a tak jsme ocenili, že nám Jarmila s Ivošem a a Vaškem drželi místo v útulné hospůdce v Bílsku. Ti už si dopřávali (jako správní sportovci) nápoje plné iontů. V lese bylo pěkně, v sobotu tam sice bylo docela dost kopečků, ale co by člověk čekal, když se hlásí do kategorie, kam nepatří. V neděli bylo kupodivu ještě tepleji a tratě už nevedly do takových výšin. V lese se nám moc líbilo. Mapa byla perfektní. Mirka vidí les stejně. A stejně jako minulý týden jsme po závodě museli navštívit cukrárnu. Jirka se nechal nachytat stavitelem tratí a na předsběrce razil jinou kontrolu (byly tam 3 kontroly kousíčíneček od sebe). Nenachytal se sám. Jojo, kontrolovat kódy se musí! A to se mu tak dobře běželo. David zase kontrolu vynechal. I to se stává Komu se to nestalo není správný orienťák. Nejlépe se umístila Jarmila, která vyhrála kapra. Blahopřejeme! výsledky zde

Dana

začneme tradičně, tzn. že pěkné shromaždiště bylo u obce Krajníčko a bylo moc hezky. A dál? Když si povídáte o štafetách, tak narazíte na závodníky, kteří je doslova nesnáší až po ty, kteří je milují a jezdí jen na ně. Nejvíce je zřejmě těch uprostřed, kteří se povznesou nad nevýhodami a těší se na ně jako na obyčejný závod. A co jsme viděli? Několik závodníků (hlavně dětí) doběhlo a i několik minut museli čekat na předávce. Dětská duše je dost křehká. Nedalo by se s tím něco dělat? Sparta přihlásila 7 štafet a 4 družstva. Onemocněli nám Jaromír a Markéta a tak nám na poslední chvíli pomohl Fujda, (který rok a půl neviděl lampion a přesto zaběhl skvěle!) a Naďa. Ve štafetách se do 10. místa umístili: D105 Januš (7), Anča(8), Silva (6) celkově 8. místo D165- Helča (13), Jarka (14), Dana (4) celkově 7. místo H195 Miloš (10), Olda (9), Jirka (3) celkově 8. místo V družstvech se do 10. místa umístilo pouze DH325 -Zdeněk (8), Jarka (6), Miloš (8), Hela (5), Jirka (3) celkově 4. místo Pěkné individuální výkony se povedly: Anče (6. v DH175), Bášovi (3. v DH225), Silvě (6. v DH 225), Januš (9. v DH225) a Fujdovi (3. v DH275) stránce závodu

Dana

V sobotu, ještě za pěkného počasí, pořádal oddíl z Dobříše oblastní závod na krátké trati. Pěkné shromaždiště bylo na okraji Nového Knína v místě zvaném Oplocenka, kde byla dost prostorná louka s několika atrakcemi pro děti, lavičkami, parkovacími plochami i hospůdkou. Pořadatelé kromě toho prodávali vlastní občerstvení, hlavně koláče a různé buchty. Běželo se na nové mapě Bor. Většinou dobře průběžný les byl v mírně zvlněném terénu s kupkami a kameny, v závěru se přebíhaly louky a remízky - což neocenili starší veteráni. Postupy byly většinou na azimut. Ze sparťanů byli nejlepší Zdeněk (2. v H65) a Jarmila (3. v D65), na velké bedně ještě Ondrej Basus na linii, Silva (6. v D21L), Honza T. (5. v H21K), Milos N. (4. v H65) a Milos Semorad (5. v H75), který měl v závodění roční pauzu. Nedělní závod, který připadl na první podzimní den, se běžel za chladnějšího počasí a většinou za mírného deště. Pořadatelem byla Pragovka, která použila mapu Voskovka, původně zmapovanou v roce 2012 pro štafety, v dalších letech několikrát revidovanou. Běžela se klasická trať. Terén byl kopcovitější se střední sítí cest s kupkami a kameny. Shromaždiště i parkoviště bylo na louce u Krňan. V H55 jsem měl 230 m převýšení a 17 kontrol, ale nějaké volby postupu přece jen byly, v H55 nejdelší na 2. kontrolu (viz OBpostupy). Ze spartanu byli nejlepší Silva (1. v D35L), Ondrej Basus (1. v H10 L), Vrabcak (2. v H21K), Zdenek ( 2.v H65), Jarmila (2. v D65), Pavlik (3. v H35L) a Jaromir (3. v H55). Na velkou bednu se dostali Basa (4. v H21L) a Milos N. (4. v H65).

Jaromír

Závody pořádaly kluby SK Prostějov a KOB Konice. Paralelně s českým probíhalo i Mistrovství Slovenska na jiných tratích. Na Slovensku přešli na anglické označení kategorií, takže Slováci měli M a W, Češi H a D. Nedílnou součástí byla i Veteraniáda. Centrum závodu bylo v pěkném areálu Kladky - u dolní stanice lyžařského vleku. Prostorem závodu byly kopce Zábřežské vrchoviny - a ty byly někde velmi prudké a místy kamenité, s hlubokými údolími a střední sítí cest. Po pátečním dešti se počasí umoudřilo a vysvitlo slunce. Na kvalifikaci byly ideální podmínky. Byly 2 starty, veteráni měli ten bližší. Kvalifikační tratě byly spíše kratší a jen málo postupů bylo "na volbu", zbytek byla jako jednoduchá krátká trať (hodnotím veteránské tratě). Proti zvyklostem se sbíhalo od sběrky z kopce. Protože závodníků bylo skoro 1400, tak aby byly dodrženy předepsané startovní intervaly, také některé veteránské kategorie byly rozděleny na A a B. Většina sparťanů odjela po kvalifikaci na ubytování ve Velkých Opatovicích (nedaleko Jevíčka). Zveřejnění startovek na finále jsme se dočkali až po 22. hodině (tušili jsme, proč to trvalo tak dlouho). V neděli bylo také slunečno a tepleji než v sobotu. Veteráni však startovali ještě za příjemné teploty, na start to však měli 2,5 km. Tratě starších veteránů byly poměrně krátké, ale s převýšením přesahující doporučené maximum 4% - H70A (totožná s D60A!) měla asi 6%. Horší bylo, že se šlo kolikrát kolmo dolů i nahoru dost prudkým svahem, který hlavně běžci s "budíky" těžko zvládali. Někteří závodníci po doběhu porovnávali Mistrovství se závody ŽA, které pořádal BOR před týdnem a ty se líbily více. Láďa v H55 zase padl a zlomil si malíček na ruce. Já jsem začátek zvládl dobře, největší kopec jsem oběhl, ale zmagořil jsem při stoupání na kopec asi ve 3/4 trati, tak jsem skončil až na 5. místě (a to ještě Vlach byl disk). V H70A zvítězil samozřejmě Jaromír Pospíšil, o 6' před Gurkou a 9' před Chmelíkem. Mně se trať celkem líbila - bylo dost voleb a dost použitelných cest. Svůj postup mám zakreslen v aplikaci OBpostupy. Na stránce závodu jsou kromě výsledků a postupů také fotky a video, mj. ze slavnostního zahájení s hymnami a krojovanými ženami při ceremoniálu. Česká televize byla na místě, ale do nedělního sportovního zpravodajství se to nevešlo. Časem by měl vysílat sestřih ze závodů kanál ČT Sport. Ze 12 sparťanů startovalo v áčku 5 a umístili se takto: 11. Helena (D60A), 5. Jarmila (D70), 29. Podivín (H45A), 14. Pavel V. (H55A), 5. Jaromír (H70A).

Jaromír

Na konci prázdnin se už několik let konají souběžně dva třídenní (3-etapové) závody. Letos to byla více obsazená Cena východních Čech a West Cup na západě. West Cupu jsem se zúčastnil s dalšími 4 sparťany. Závody pořádal Sokol Nejdek s pěkným centrem u Zimního stadionu, kde bylo všechno pohromadě: prezentace, cíl, bufet i ubytování v improvizovaném kempu nebo na podlaze v klubovně. V páteční 1. etapě se běžel sprint po sídlišti mezi paneláky a garážemi a v areálu školy. Byl i nějaký kopec (převýšení H55 bylo 30 m). V této kategorii jsme běželi 3 sparťané - já, Láďa a Jirka K. Dostal jsem od nich ca 2'. Láďa byl na bedně za dělené 2.-3. místo. Sobotní 2. etapa byla v lesním prostoru se dvěma kopci a širokým údolím mezi nimi. Delší tratě měly dlouhý postup na druhý kopec a bylo třeba vyřešit jak moc obíhat nebo jít rovně. Od Ládi jsem dostal další "příděl", Jirku jsem porazil o 1'. Nedělní 3. etapa se běžela s volným pořadím kontrol , oproti loňsku, kdy to bylo buď CW nebo CCW, letos s nejednoznačnou volbou, s hromadným startem po kategoriích. Jirka zaběhl optimálně a dal mi 10', Láďa se však vracel pro zapomenutou nejvzdálenější kontrolu na kopci a v celkovém pořadí se propadl za mě, i když já jsem si také jeden kopec dal 2x. Kromě 3 etap denních byla možnost si zaběhnout nočák. Této možnosti využili Láďa a Naďa. Kdybychom si vzali s sebou brusle, mohli jsme si v sobotu večer zabruslit nebo zahrát hokej jako to udělali třeba mladíci z Kamenice. Během 3 dnů sice trochu zapršelo, ale ne při závodech. Závodníci odjížděli spokojeni. stránce závodu.

Jaromír

Závodů s mezinárodní účastí (asi 12 států) se zúčastnili sparťané Miloš N. a já, Podivín. Jedním z důvodů účasti byla možnost zazávodit si v terénech podobným tomu, kde se poběží finálový závod WMOC 2020, tedy MS veteránů. Centrum 4-etapových závodů bylo v penzionu "Jozefína" v obci Krásnohorská Dlhá Lúka nedaleko Rožnavy. Ubytování na postelích bylo ve dvou jednopatrových budovách, ve stanech na zahradě přespávali další účastníci. V penzionu byl výčep a možnost stravování, využili jsme možnost objednat si večeři. V penzionu jsme byli ubytováni Miloš s Jiřinkou a já (na pokoji se Sosnou a Mirkem Chmelařem), Tomáš byl ubytován i s rodinou jinde. Ve volném čase jsme si prohlédli Ochtinskou aragonitovou jeskyni (v pátek) a zámek Betliar (v sobotu před sprintem). Na lesní etapy (1., 2. a 4.) se jezdilo 14 km, z toho asi 5 km po lesní cestě. Na louce v sedle bylo parkoviště, na shromaždiště se pokračovalo pěšky asi 1 km mírně do kopce na louku, kde byla cílová aréna (sprchy, jídelní kiosek, stan se sportovním vybavením, propagační stánek WMOC 2020). Nouzové WC a la Jičín 80. léta bylo v lese, Toi-Toiky na dolní louce u parkoviště. 3. etapa se běžela v sobotu podvečer v lesíku, loukách a parku u zámku Betliar a shromaždiště tam bylo na fotbalovém hřišti. "Lesní" etapy byly situovány převážně na západ od cílové louky, kde byly závrty většinou střední velikosti, nepříliš hluboké, které byly většinou v lese, občas cesta nebo pěšinka. Kolem byly dobře běhatelné louky s rozptýlenými stromy a keříky a jen místy s podrostem. Tři překrývající se mapy byly velmi dobré úrovně. Převýšení na tratích bylo mírné a terén převážně dobře průběžný, a tak se mi dařilo. Miloš je pomalejší a udělal víc chyb. Tomáš (M45A), startující v tomto terénu poprvé, si vedl celkem dobře, ale nastoupil až do 2. etapy, a tak je v celkových výsledcích dole. V pátek a v sobotu bylo teplo až horko, menší bouřka přišla v noci z pátku na sobotu. Další dorazila až v neděli ráno - před poslední etapou - a následující déšť postihl hlavně dříve startující závodníky - včetně mě. Na vyhlášení celkových výsledků, které proběhlo postupně, už nepršelo. Hned po vyhlášení (podařilo se mi vyhrát "sedmdesátky") jsme se odebrali k Milošovu autu a nabrali směr Praha. Jiřina řídila celou cestu. Výsledky jsou na stránce závodu.

Jaromír

kdo se chtěl v letošních vedrech osvěžit, tak vyrazil do hor. Skvělou volbou byly závody na jihu Polska (1. etapa Krkonoše, 2. etapa Jizerky - Jakuzsyce a 3. etapa Piechowice) Měli jsme trochu problém s ubytováním, protože zabukovaný hotel v Szklarske Porebe měl parkoviště pouze pro 5 aut a zaparkovaných jich tam bylo při našem příjezdu už 8...tak jsme našli nádherný zapadlý hotel v tomtéž městě, v lese s krásně zpívající říčkou, neboť pod hotelem byl jez. Ale proč to píši... v hotelu byl totiž ubytován výběr polské lehkoatletické juniorské reprezentace. Nešlo přehlédnout, že metody tréninku byly opravdu tvrdé a silně individuální. Děti mluvily pouze s trenérem a mezi sebou lovily bobříka mlčení a v podstatě celý den tvrdě trénovaly podle jakéhosi pečlivě připraveného plánu. A hodně a dobře jedly. Ale zpět k závodům. První etapa byla nejtěžší, v lese se nedalo moc čeho chytit, leda dalších závodníků a tak jednu kontrolu hledalo i 15 lidí. Taky nám trochu zapršelo. Vše se projevilo ve výsledcích. Druhá etapa byla orientačně lehčí díky běžeckým tratím, ale i zde bylo ve stráních a nejasných porostech těžké najít zašité kontroly. 3. etapa byla již za velmi teplého počasí a byla nejlehčí. S 20 minutovou ztrátou z 1. etapy se dalo nakonec zvítězit, což považuji za zázrak. Stránky závodu.

Dana

20 sparťanů se vydalo do Jizerek a jelikož Láďa vzal stan, měli jsme fajn zázemí. A ve stanu a blízkém okolí nádherné představení Tůmensšou- Červi se rozlezou... . Mám dojem, že si to Jaromír s Pajanem někde nacvičovali, úspěch byl obrovský :-) Závody byly velice pečlivě připraveny a pořadatelé mysleli snad na vše. Na startu na nás čekaly tři lavice se zapuštěnými kelímky s vodou - pitná ambulance, nebo tak nějak. Mnozí to uvítali, některým závodníkům se nelíbilo, že je zde příliš mnoho zbytečných plastů. Také se poohlídneme po papírových kelímcích až budeme pořádat Též jsme na startu obhlíželi tablet se startovním časem, neboť od našeho pořádání se pořád dohadujeme, jaké nové hodiny si pořídíme. Zvážili jsme všechna pro a proti a rozhodli se pro hodiny od Pavla Kettnera (r.v. 2018), které jsme následně objednali. V lese bylo mokro a hezky, v neděli to bylo vysloveně o bažinkaření. Cíl byl na shromaždišti stejně jako koupací rybník s velmi čistou vodou. Občerstvení bylo také na skvělé úrovni. Nejúspěšnější závodnice byla Helča, která vyhrála v sobotu i v neděli. Ceny pro veterány byly skoro jak z mistrovství světa. Kéž by se tyto závody staly letní tradicí.

Dana

Závody pořádal klub AOP - Orientační Běh Opava. Centrum bylo na protáhlé louce v údolí potoka blízko obce Mokré Lazce, asi 10 km od Opavy. Ze zastávky ČD tam bylo 2,5 km. Na louce byl improvizovaný stanový kemp pro závodníky a zázemí závodů, včetně stánků s jídlem a pitím, také pojízdný kávový stánek. Po deštích na S a SV Moravě jsem očekával podmáčenou louku, ale ani nebylo znát, že nedávno pršelo. Ze Sparty jsme byli přihlášeni jen dva - já a Podivín. Ale ani jsme se neviděli: Tomáš startoval jen v 1. etapě (celkem byly 3) a ve vloženém sprintu druhý den. Já jsem si místo sprintu zajel vlakem do Hradce nad Moravicí. Starty na všechny etapy byly dosažitelné pěšky (nebo na kole), nejdále (3400 m) byl start 1. etapy. Terén byl mírně zvlněný, ale bylo hodně hustníků. Hlavně v 1. a 2. etapě byla spousta neohraničených hustníků, malých světlin i částí bílého lesa. Etapy byly postaveny v různých částech mapy Přerovec, kterou připravili Zdeněk Lenhart a Evžen Cigoš. Byly docela hezké tratě, ale mohly být delší - 3. etapa s handykepovým startem, označená jako klasika, pro H70 jen 2,9 km! Kategorie H70 byla slaběji obsazená (jen 9 závodníků), ale čelo bylo dost vyrovnané. V 1. etapě (KT) bylo hned 5 závodníků v jedné minutě, bylo dělené dokonce 2. a 3. místo. Vyhlašovali se jen vítězové etap a první tři v celkovém pořadí. V závodech se mi dařilo.

Jaromír

Já a Eva jsme využili nabídky Haná ORIENTEERING, která zorganizovala autobusový zájezd na tyto závody. Jako Pražáci jsme společně s Kladeňáky, Slaňáky a Roztokami přistoupili v Praze na Opatově. Autobus přijel po D1 ještě dřív než byl plán a bezproblémová jízda pokračovala se zastávkou v Lovosicích až do Rostocku. Podařilo se nám nastoupit na dřívější trajekt v 15 hodin, a tak jsme se do Dánského království dostali o 2 hodiny dřív. V okolí centra závodů ve městě Farum někteří stihli se ještě projít s tréninkovou mapou. Menší část výpravy si připlatila a šla spát do hotelu (se snídaní), ostatní spali zadarmo v hale ve spacácích. Ještě v autobusu jsme dostali bulletiny WMOC. V nich byly kromě informací od pořadatelů, přeložených do češtiny, naše cestovní informace, ubytovací pořádek aj. Hned po snídani jsme odjeli na kvalifikaci sprintu do města Horsholm. Aréna byla v parku, kde jsme postavili červený stan. Kvalifikace trvala od 10 do 15:20 a pak ještě do 16 h doprovodné závody. Když jsme přijeli do místa ubytování, což byly 4 nízké chatky v lese, každá asi pro 20 osob, byl čas na večeři. Kuchyň byla dobře vybavena a bylo možné posedět u televize, kde jsme sledovali hlavně MS v kopané a Tour de France. Ve vedlejší společenské místnosti byl pingpongový stůl, kulečník a stolní fotbal. Ložnice byly malé, ale na přespání stačily. Povlečení jsme přivezli s sebou. Na místě se k nám připojili ještě další účastníci, kteří přijeli autem. Chatky měly podkovovitý půdorys, venku uprostřed byly informační schůzky a čepovalo se české pivo. Nyní něco k terénům, mapám a vlastním závodům: Ještě v nedávné minulosti se běžely 2 finálové závody, a to ve sprintu a na klasice (v longu). Přibyla další lesní disciplína - middle, takže ještě 3. finále - v middlu. Aby se všechny závody vešly do 1 týdne, pozměnil se systém kvalifikace lesních disciplín: Nejprve se běží kvalifikace na middle a další den finále v middlu, (počet rozběhů dané kategorie je stanoven tak, aby v každém startovalo max. 80 závodníků, což platí i pro sprint). Podle umístění v kvalifikaci závodník běží finále A, či B, případně C, D, E. Finále middlu slouží částečně jako kvalifikace na long (podle umístění ve finále v middlu mohou nastat přesuny mezi A - B, B - C, atd. Např. posledních 25% závodníků z áčka se přesune do béčka a je nahrazeno 25 % nejlepších z béčka. Každý z terénů vybraných pro trénink a závody měla (trochu) jiný charakter. Kvalifikace sprintu se proběhla v areálu výzkumného parku, kde bylo v lese větší množství kancelářských a jiných budov s parkovišti. Les byl místy dost zarostlý, ale bylo dost cest a pěšin, kterým bylo radno dát přednost. Finále sprintu bylo přímo v centru Kodaně, s nábřežím, širokými ulicemi a areálem historického přístavu. Poslední kontroly byly v areálu královského paláce, s průchody, zahradami a muzei. Běžel jsem finále B - jako první nepostupující do A. Tréninková mapa na middle (Tisvilde Hegn) byla situována na břehu moře, kde byl pás špatně průchodných hustníků, množství pěšin a průseků, z nichž mnohé nebyly v mapě. Jako novinka pro nás: mapované větší padlé stromy - tmavě zelená čárka ve směru kmene. Kvalifikace na middle se běžela v sousedním prostoru. V terénu s malým převýšením (vrstevnice po 2,5 m a pro starší veterány 1 : 7500), střední síť velkých cest, hodně pěšin a v hustnících hustá síť průseků. Hodně zmapovaných padlých stromů - dalo se docela dobře podle nich orientovat. Trať M70 měřila kolem 5 km s 18 kontrolami. Do finále A jsem postoupil z 9. místa v rozběhu. Finále middlu se běželo v části prostoru , kde bylo hodně terénních tvarů, zvláště poblíž pobřeží. Zde jsem udělal několik menších chyb a skončil v půlce startovního pole áčka - 41. Trénink na finále longu (Gribskov) byl v terénu hodně zarostlém, především hustníky s tyčovinou z mladých buků, podrostem a větvemi. Některé průseky v terénu zvýrazněny fáborkem. Doufali jsme, že finálový les bude méně zabušený. V terénu prohlubně, údolíčka, kupky, bažinky. Finále, prý ve 2. největším lese v Dánsku, bylo poblíž Hillerodu. Finalisté v áčku měli vlastní start a běželi částečně i v jiném terénu, který opět sousedil s mořem. Bylo dost výrazných cest, ale také hodně kudrlinek z terénních tvarů. Bylo i několik bažin - i neprůchodných, les byl celkově vlhčí, s hlubšími melioračkami se zakreslenými přechody přes ně. V terénu hustníky, kapradiny, vysoká tráva, suché větve i padlé stromy. Na trati se střídaly delší postupy s několika kratšími a v závěru byly i asfaltky. M70A měli 6,6 km s 19(!) kontrolami a 105 m převýšení. V tomto závodě jsem udělal několik větších chyb, a tak jsem skončil až 58 a oba čeští soupeři (Jaromír Pospíšil i Chmelík) skončili přede mnou. Podle mezičasů odhaduji, že v této konkurenci by bylo moje maximum kolem 30. místa. Eva běžela ve všech případech finále B. Nejlépe zaběhla middle, kde obsadila 24. místo. Celkem se Mistrovství zúčastnilo téměř 4200 závodníků ze 46 zemí, z toho 145 z Česka. Nejvíc bylo seveřanů, kteří to měli kousek - těch bylo skoro 2400. Přihlásil se i jeden do M100, ale nedostavil se. Jaromír

Jaromír

Předseda se nám vrátil úspěšně z MSV. Mohl by ve své (nejpočetnější) kategorii i vyhrát. Kdyby . nedělal chyby

Kavky

Není tam jediný sparťan, je tam i Eva i když v jiném baráku. Zajímavé na krátké trati bylo to, že nejsou zmapovány vývraty, ale padlé stromy, zelená čárka ve směru kmene. Zajímavé...Drobná údolí a kupky v mapě vůbec nejsou. Držíme palce na klasiku!

Kavky

Zatímco náš předseda vyjel jako jediný sparťan na MSV do Dánska, vydalo se několik našich členů na tradiční etapový závod do pěkných lesů v okolí Orlických hor. V pátek byl svižný sprintík, v sobotu to byla parádní klasika a neděle byla opravdu s pověstnou třešničkou na dortu. Člověk už zažil ledasco...ale, aby se ztracená bláznivá starší paní hledala vrtulníkem a spoustou policistů a dalších dobrovolníků..no, začaly jsme se my holky trochu počítat, která v tom lese zůstala...kufrujeme všechny a bláznivé jsme pro většinu populace taky. A to prý si holky po 40 nemají hrát na schovávanou! Že prý by je nikdo nehledal..kecy v kleci hospodských páprdů. I v novinách to bylo. Abych to zkrátila, na bednu jsme se dostali my dva s Pavlem a vyhráli jsme potštejnské skvělé pivo a Pavel dostal i půllitr! No jasně, chlapi to musejí mít nalité do půllitru, to my, holky, kámošky i soupeřky, si láhev necháváme kolovat. Sklenici nepotřebujeme.

Kavky

Do Áček se probojovali Silva, Anča, Hela, Báša, Pavel a Jaromír. Na bednu dosáhla jediná Silva třetí v D35. Anče chybělo málo (4.) Náš předseda mohl vystoupit na stupínek nejvyšší, ale 10 kontrola mu byla osudná. Kamínek v zarostlé světlince uprostřed hustníku způsobil, že si Jaromír alespoň vykufroval zkratku našeho klubu (za 7 minut) . Kolik sparťanských map skončilo v pytlíku SPC místo v SCP? A co by na tuto zkratku nového pražského klubu řekl prof. Džony Vait?

Kavky

Většina sparťanů zamířila na žebříček B západ. Jediný Tomáš usoudil, že z Brna to má přece jen blíže na žebříček B východ . Velice pěkné zázemí se spoustou jídla a pití. Každý si přišel na své. A sparťanům se dařilo. Přivezli spoustu cenných trofejí. V sobotu se běžela klasika. Tratě byly orientačně celkem jednoduché, ale fyzicky dost náročné. V neděli se běžela už poněkud záludnější krátká. Zajímavé bylo spojení dětských tratí s veteránskými. Takže kluci i holky v H a D12 vyhráli na veterány +70. No a co. Oldřiška by také vyhrála nad samotným dr. Štrosmajerem. A co by na to řekla Miládka Lexová? Stránky závodu

Kavky

pořádala FSP v Ondřejově. Pokyny připomínaly oblíbené matematické slovní úlohy ...řidiči vysadí závodníky v místě A a pokračují v jízdě 7km objížďkou přes obec B (kde pojedou 700m rychlostí 50km/hod.a pozor je tam jedna stopka) až do areálu JZD. Odtud se vydají pěšky na trasu dlouhou 2km. Kdo si to spočítá, přijde včas. Centrum závodů bylo pěkné a počasí taky. Rozběhové kontroly byly docela odvážně posázené do těžko zmapovatelných náletových hustníčků, ale kdo si věřil, ten se nenechal zmást. Ze sparťanů se dařilo především Jarce a Zdeňkovi v D65 a H65 (1. místa), Helče a Pavlikovi 2.místa v D55 a H35 a Láďa získal nádhernou bramboru v H55.

Kavky

Kavky

Dopoledne se všechny naše sparťanské štafety (byly 3) umístily na bedně. Ale abychom nepředbíhali...čekalo nás pěkné centrum a hlavně velice zajímavé, orientačně náročné tratě v pěkném lese. Mapa byla hodně generalizovaná a rozhodně ne pro začátečníky. Štafety u veteránů nejsou tak populární, možná by na to mohl skočit nějaký student sociologie a zjistit, čím to je. Odpoledne nás čekal sprint v Plzni. Pěkná byla už předstartovní mapka, kde bylo více informací, než bývá obvyklé. Sprint měl hodně záludností, takže se hodně chybovalo. Ze sparťanů se na bednu dostala jen Helča (2. místo D55) V neděli pokračovaly závody štafet na stejném místě jako v sobotu. Na bednu se dostala sparťanská štafeta H105.

Kavky

V sobotu na nás čekalo perfektně připravené město, kde probíhalo mistrovství ČR ve sprintu. Ti líní se ještě z postele mohli ráno kochat sprintem těch nejlepších TV přenosem. Hlavní bylo neztratit koncentraci nad mapou. To se celkem sparťanům podařilo a tak jsme přivezli 2 stříbrné medaile (Silva v D35, Dana v D55), a 2 bronzové (Jarmila v D70, Jaromír v H70). Bramboru si odvezl Báša v H40 a to o pouhé 3 vteřiny za bronzem. Určitě se zamýšlí nad koupí čipu Siac V neděli (žebříček A a jihočeský obl.) jsme zaparkovali na velice odvážném místě v ďolíku na louce. Naštěstí pořadatelům počasí přálo, ale kdyby přišel deštík, tak by se parkovalo mnohem déle. Novinkou byla třetí krabička na startu (Siac off), nevím proč. Siac čip se snad aktivuje na bezkontaktní ražení na startu a deaktivuje vyčtením po závodě... Sparťanům se v zarostlém lese moc nedařilo. Výborně zaběhl a na bednu se dostal jen Ondra Bašus - 3. místo na fáborkách. Stránky závodu

Kavky

nás zavedlo opět do brdských kopců. Závod to byl rychlý, ale i tak se daly na trati udělat chyby v dohledávkách i na postupech, které se pak v mezičasech výrazně projevily. Někteří závodníci si stále neuvědomují, že ISOM 2017 neznamená datum tvorby mapy, ale nový mapový klíč. A pak se divili, že chyběly některé oplocenky, některé přibyly a paseka se změnila na hustník. Prostě a jednoduše, mapa byla z roku 2016 a nový klíč znamená, že se na mapě změnily plošinky z hnědého křížku na trojúhelníček a studna z modrého kolečka na čtvereček. Také se nám zvětšila kolečka kontrol na mapě 1: 10 000 a na 1: 15 000 se zase zmenšila. Vyfikundace se nevyhýbá ani orienťáku... Výborně zaběhla Silva (D35L 1. místo) , Helča (D55 1. místo) a Pavlík (2. místo H35L). Stránky závodu

Kavky

které bylo blízko města Svatava. Cestou do NDR jsme se zastavili na závodech v zajímavém terénu (povrchový lom s několika jezírky a lesy kolem). Pravděpodobně vinou zemětřesení, které bylo velmi blízko, se nad závodním prostorem držel malý mrak, z kterého ale lilo jako z konve. Překvapilo nás, že i na takových pohodových malých závodech se vyskytne takový závodník - veterán, který docela nevybíravým způsobem nadával pořadatelům za to, že nikde nenapsali, že nebude k dispozici na startu mapník a že je kvůli nim disk, protože se mu rozmočila mapa. Stránky závodu

Kavky

pohodové etapové závody v krásném terénu i shromaždišti. Sparťani slavili Ivošovu 50, který tradičně běžel kategorii H21 a náležitě si to po oslavách užil. Přivezlo se spousta metálů, ale nejzajímavější byl ten Zdeňkův, protože obdržel cenu za prvního přihlášeného závodníka. Tady jsou stránky závodu a tady fotky od Zdeňka tady fotky od Zdeňka.

Kavky

Pořádání dvou závodů máme zdárně za sebou. Díky všem, kteří přiložili ruku k dílu! Do mezery mezi závody byla vložena nejen atraktivní prohlídka hasičské zbrojnice, ale také procházka do prostoru dopoledního závodu s tak trochu jinou mapou. Také vás zajímá, co tam asi tak původně bylo? A co se s raketami stalo po zrušení kasáren a rozdělení Československa? Prý byly odvezeny někam na Slovensko . Na internetu však vypátráte, že 6 m Něvu kdosi prodává za 29. tis. Kč. A podobné to bylo i s nádržemi, které byly umístěny na betonových pilonech Jsme rádi, že vás i tato netradiční kulturně historická vložka zaujala.

Kavky

Závod uspořádal Petr Baldrian se synem, u prezentace byl Franta Wald. Mapa Ibsenovo drama byla v pětce, prostor Čimiclý háj s bývalou norou. Na kontrolách byly kleště. Zvolil jsem variantu bez cest (trať A), ale ty menší stejně pod sněhem nebyly vidět. Byl docela slušný mráz, ráno bylo minus 7 stupňů. Kleštím a papírové průkazce už jsem dost odvykl. Jedna kontrola (skupina kamenů) byla kreslená nahoře a byla v údolí. Nasazování buzoly přes teplou rukavici, zavazování tkaniček a další zaváhání mě stálo několik minut a všichni tři sparťani, startující v áčku, mě porazili. A tím skonšila Pražská zimní liga 2017-18. stránky závodu.

Jaromír

Předposlední závod letošní PZL organizoval Aleš Hejna s pomocníky. Vybraný prostor byl opět o něco dál od Plzně - tentokrát východně od Rokycan. Centrum v obci Dobřív bylo velmi komfortní v sále sokolovny, spojeném s hospodou. Terén asi nejvíce kopcovitý ze všech dosavadních SKRÝŠÍ, a ještě rozdělen silnicí do Holoubkova na 2 nestejné části. Počasí bylo pošmourné (z výhledů nic nebylo), mrazivé a v terénu bylo kolem 5 cm sněhu. Závodníků bylo méně než v jiných letech, také kvůli časové kolizi se závodem Brutus. Mapa s kontrolami byla zveřejněna den předem, ale bodové hodnoty kontrol pouhých 5 minut před hromadným startem, který byl v 11:00. Mapy byly přibližně v měřítku 1 : 25 000 a měly směrníky umístěny šikmo. Zvyknout si na to mi chvíli trvalo. Platných skrýší kontrol - bylo 32. Na kontrolách nebyly kleště, ale bylo nutno zakreslit obrázek na zalaminovaném logu, které bylo připíchnuté ke stromu, do příslušného políčka papírové průkazky. Díky umístění startu se závodníci rozeběhli na všechny světové strany. Já jsem si tentokrát v domácí přípravě více promyslel možné postupy a předběžně zvolil oblast kontrol na nejvzdálenějším - východním - konci mapy, kde nebyly tak velké a strmé kopce jako na západě a cestou tam sebrat 4, resp. 3 bodové kontroly 8 a 9 na kopci jižně od silnice a 10 (2 b.) těsně u silnice. Zveřejněné bodové hodnoty ukázaly, že strategie by mohla mít úspěch. Ještě jsem si přibral šestibodovou k.7 při cestě na sousedním kopci. Časový plán se mi ale trochu zadrhl při nepochopitelném 10 minutovém kufru už cestou na daší kontrolu S od silnice - a taky jsem jednou vylezl na jinou skálu Když se blížil konec 3. hodiny závodu, začal jsem se vracet z té nejvzdálenější kontroly. Přes kopec jsem musel stejně, tak jsem se stavil ještě pro osmibodovku 33. Nejprv přes rozsáhlé plochy borůvčí, které ve stoupání hodně brzdily a potom průsekem, kde tekla pod sněhem voda. Na kontrole jsem se sešel s Ivošem. Ten pak zvolil nejkratší postup terénem, já už jsem nechtěl riskovat další borůvčí nebo oplocenku v postupu, a tak jsem zvolil obíhačku po cestách. Nejrychlejší cesta do cíle byla po silnici , ale bylo k ní nejprve doběhnout přes Strašín. Před blížícím se žaketem jsem se sice zachránil rychlou konzumací mi nonek z batůžku, ale ztratil jsem další 2 minuty vracením se pro rukavici s buzolou. Po hlavní silnici už běžel Zdeněk, kterého ale chytaly křeče a nestačil mi, ale mladší dvojice se psem se zase vzdalovala mně. Na zbývající 4 km jsem měl 23 minut času, a tak jsem viděl, že to nedám, protože silnice vedla z kopce do kopce. Chytré hodinky ukazovaly rychlost z kopce mezi 5:15 5:30 min./km, ale ve stoupání to bylo i víc než 7:30. V cíli mi Olles odečetl za pozdní příchod těch 8 bodů, které jsem získal na poslední kontrole. Ve výsledcích je ale vidět, že na předních místech se neumístil nikdo, kdo se spokojil s bližšími kontrolami jižně a severně od silnice. Zdeňkovi odečetli 15 minut, ale stačilo mu to na 10. místo v kategorii GPS (jinak by byl 4.). Ivoš byl 13. a já 14. v kategorii kompas. Láďa i Miloš se spokojili s bližšími kontrolami. Oba doběhli bohatě před limitem, ale lepší strategii měl Miloš následován Naďou doběhl o 27 minut dřív než Láďa, ale jejich 10 kontrol mělo vyšší hodnotu než Láďových 14. Kavky se tentokrát proběhly jen po nejbližším jižním kopci, navštívily 4 kontroly a odjely. Vše podstatné o závodě najdete na http://skryse.blogspot.cz/. Kudy kdo běžel si můžete prohlédnout v play mapě. stránky závodu. Kudy kdo běžel si můžete prohlédnout v play mapě.

Jaromír

Za pěkného slunečného počasí (odpolední teplota přelezla 15 stupňů) pořádal kozel, totiž Dan Šafka, další trénink. Shromaždiště bylo ve dvoře a restaurační "stodole" U Dobrotů v Pyšelích (jako v trénku na Kozla v listopadu 2016). Byly postaveno dokonce 5 tratí, nejdelší áčko skoro 16 km se 700 m převýšením běžel ze sparťanů jenom Ivoš. Ostatní sparťané (nebylo jich tolik) většinou běřeli 9 km béčko. Na start (po vlnách) jsme hromadně popošli na kraj lesa. Mapa byla kombinací loňské mapy Gabrhele s vyhodnoceným leteckým snímkem + OSM (Kozel) z letošního roku. Byly papírové průkazky a na kontrolách kleště a dvojice malých lampionků. Lesní půda byla mokrá a kluzká, protože spodní promrzlá vrstva ještě neroztála a hřeby nepomáhaly. Také potoky byly ještě zamrzlé. Postupy jsem měl ze začátku celkem dobré, ale bylo pár dohledávek. Přispěly k tomu i některé kontroly s lampionky na zemi. Techničtější kontroly byly v části Gabrhele, kde malé lomy, jámy, kupky a údolíčka byla i s lupou stěží čitelná - okolí k. 10 a k. 11. Tam mi Pavel trochu utekl, doběhl jsem ho až před k. 16. Také trať B mělo svou kontrolu X, kterou bylo možno orazit kdykoliv během závodu. Byla na ploché kupě v údolí a optimální postup byl asi 16 - X - 17, tedy zprava, prý většinou po cestě. Zapomněl jsem na ni a pěkně jsem si šel krásnou obíhačku zleva 16 - 17 - 18, pak dolů na X a nahoru na 19.k., a to jsem ještě trochu zakufroval před k. 17, protože mě zmátla v mapě nedotažená cesta. Největší martýrium byl výlez prudkým svahem k 19. Pak se ještě pochodovalo brázdou přes hluboce zorané pole k poslední kontrole a seběhlo na silnici vedoucí k cíli, který byl v průjezdu hospody. Při neúčasti Ládi mi Pavel J. nadělil 20 minut. stránky závodu

Jaromír

zde není co dodat. Luxusní proběhnutí po Praze, kde bylo přes 100 nejrůznějších občerstvovaček a dalších lákadel, jen jste si museli vzít sebou tu správnou kartu...a kde že to letos vlastně bylo? Celá 12 km trať A se mohla běžet, jít, uploužit třeba takhle:

Dana

se běžela tentokráte takřka na sněhové nadílce. Účast sparťanů byla tradiční a v lese se děly divy. Zdeněk ztratil busolu a tak se orientoval sem tam podle slunce, sem tam podle lišejníku (prostě, co zrovna bylo vidět) a má náš velký obdiv, že se na tak staré mapě (1980) skoro neztrácel. Pádů bylo nepočítaně. Láďa si taky natloukl. Naštěstí padá pořád stejně, tzn. na ruku, kde má více železa než kostí a tak si nic nezlomil. Raději se ale jel přesvědčit do nemocnice. Tím se připravil o sparťanské zasedání v Malých Přílepech, kde se sparťani postarali o zbytky z Vánoc a na Láďu s Ďoďou přitom alespoň mysleli. Děkujeme Tomášovi za pěkné proběhnutí a že tam vydržel tak dlouho mrznout.

Dana

se jmenoval další trénink v rámci PZL, Náš pes na nás smutně koukal, ale stejně jsme ho nechali doma, vzhledem k tomu, že shromaždiště i start s cílem byli uprostřed Libušína v bývalé hasičárně. Sparťani se hlásili především do kategorie B. Jen Ďoďa zvolil C. Závod byl hezky postavený. Hromadný start všech kategorií není tak častý, ale nevadil. Běželo se do kopečka do polí a lesů. Sotva se dorazilo do přírody, začali se áčkaři stáčet na jinou světovou stranu než béčkaři. To se ale vůbec nelíbilo jedinému pejskovi, který byl tentokrát na trati. Podle někoho krásný oříšek, podle odborníků border kolie se vydal(a) za větším stádem, tzn. za béčkaři, ale panička chtěla běžet áčko. Nakonec se pejska podařilo přemluvit a poslušně běžel áčko. Zajímavá byla volba mezi 6 a 7 kontrolou. Oběh po rovině po silnici nebo přes údolí přímo(mapa je na o- news.cz) Volba přímo byla tentokráte rychlejší už proto, že mapa byla 15. Počasí bylo taky fajn, celá akce se vydařila na výbornou. Ještě jsme v cíli dostali velice chutnou placku! stránky závodu

Dana

Trénink na Kavčích horách připravil Jarda Klíma. Kryté shromaždiště prezentace, šatna i občerstvení v Bistru na Kavčích horách bylo na kryté zateplené terase v objektu Slavoje Podolí, v parku za gigantickým areálem České televize. Malá část závodníků absolvovala trať na kole, možná i obojím způsobem. Startovalo se až odpoledne, asi od 13 hodin. Teplota byla slabě nad nulou a v půběhu spadlo pár sněhových vloček. Start i cíl byly na krabičku . Mapa byla v pětce, kontrol jen 9, volné pořadí. Většina tratí vedla po asfaltu či dlažbě, část ulicemi a část v parku. Byly i dost dlouhé schody, naštěstí pro ty, co trať absolvovali ve vzestupném pořadí 1 až 9, vedly směrem dolů. Dalo se diskutovat, zda neprohodit pořadí kontrol 8 a 9 neprohodit, ušetřilla by se nějaká ta vrstevnice. Chyběla nějaká ta kontrola X , aby to nebylo tak jednoznačné. Někteří sparťané zabloudili v ulicích, a tak jsem porazil i Ivoše. Hodinky mi ukázaly 4,6 km se 130 m převýšením. Oběd v Bistru přišel vhod a byl výborný. Jiní holdovali spíše pivu. stránky závodu

Jaromír

P.S. Příští PZL se nezúčastním, ani nočáku, tak by snad nikoho nezničilo napsat o tom pár řádek. J.

Za poněkud nevlídného počasí s trochou deště pořádal Hynek Urban. Start, cíl i přírodní shromaždiště bylo na asfaltce a přilehlých mezích na horním konci Drahanského údolí. Pro ty, co přijeli autobusem, to bylo poněkud drsnější, ale naštěstí nemrzlo. Na kontrolách byly voskovky, které na vlhké průkazky špatně chytaly. Byly připraveny 3 tratě. Áčko, které bylo velmi dlouhé, šel ze sparťanů jen Ivoš. Ostatních několik sparťanů se přihlásilo do nejpočetnějšího béčka, které startovalo ve 3 vlnách. Lesa na mapě moc nebylo, největší byl jen v katastru Bohnic, ostatní spíše proužky, většinou ve dvou dalších údolích nebo v příkré stráni nad Vltavou, kde bylo i hodně skal, pro jistotu zašrafovaných jako nepřístupný prostor. Kontroly byly rozsázeny na velkém prostoru a při několika postupech šlo o to, kudy se protáhnout kolem rozsáhlých soukromých pozemků, někdy i dlouhou obíhačkou. Já jsem si nevšiml jednoho průchodu mezi zahrádkami a pár set metrů jsem si přidal. Podívali jsme se do Čimic a na severu do obce Brnky. Trať B měřila po spojnici 10,2 km, naběhal i nachodil jsem 15,7 s 480 m převýšením. Ještě ke konci nám dala zabrat rozblácená cesta, kterou jsme absolvovali nahoru i dolů. Poslední stovky metrů byly po asfaltce. stránky závodu

Jaromír

Moc hezky připravený závod, který nás dovedl až na Hostibejk a kterém jsem si zrovna minulý týden četla legendu: je to zakletá zkaměnělá hostinská, která raději než aby obsluhovala hosty si šla klidně kosit trávu....no Nejdříve jsme nahrabali kontroly v klidné, placaté části města a pak jsme se vydali do kralupských skal. Mapa byla sprintová a tak to velice rychle odsejpalo ve srovnání s minulým týdnem na Papoušku. Na stránkách závodu je spousta fotek. http://skobkralupy.unas.cz/pzl-dva-brehy/ Stránky závodu

Dana

byla v režii Tondy Procházky v Masečíně na staré mapě Papoušek. Vzali jsme sebou zapřaženého voříška Holana a Tonda se na startu divil a říkal, že si to s ním moc nedovede představit. V lese to bylo fajn, vůbec to neodpovídalo skutečnosti a dalo se věřit jen vrstevnicím a samozřejmě závodníkům, kteří se vždycky někde vyrojili a radostně ujistili ostatní: Je tam! Největší záludnost byla na konci, z kontroly 11 na 12 (nejpočetnější trať C). Někdo běžel správně po hřbetu vlevo (např. Jaromír a někteří další sparťani), někdo to vzal v domnění po hřbetu vlevo, ale ve skutečnosti to bylo rovně a zastavil se až u jakési staré chaty. V mapě byly jen vrstevnice a tak nezbylo nic jiného než sednout na zadek a svézt se až ke Kocábě po už pěkně vysoustružené klouzačce. A další volba u říčky, když nevíte kde jste..... kdo šel vlevo, měl štěstí, sice se trochu umyl při brození říčky, ale proč ne. Psovi se to moc zalíbilo. Někdo to mastil vpravo, špatná volba...(např. Ivoš v A) Také se našli závodníci, kteří se vzpamatovali až u mostu ve Štěchovicích...všichni si to prostě užili. Teď už jen zbývá výpočet sparťanské soutěže podle Jaromírova vzorce či Jaromírovy věty.

Dana

Druhý závod připravil Mrazák jako další část Tour de Prague. Mapa velkého formátu se jmenovala Megašárka. Shromaždiště bylo na parkovišti u kempu na SV straně koupaliště Džbán. Počasí bylo slunečné, ale ráno bylo mrazivé a hodně foukalo. Největší nárazy větru byly právě na parkovišti, v lese skoro nefoukalo. Starty byly hromadné, ve vlnách po jednotlivých tratí, kterých bylo dokonce 5, nejdelší áčko 15 km. Většina sparťanů startovala v céčku (asi 9 km, převýšení skoro 450 m). Kontroly byly v Šáreckém údolí a v blízkosti přilehlých obcí jako Nebušice nebo Vokovice. Trať A zavedla závodníky až ke zřícenině Baba nad údolím Vltavy, do Lysolají a údolí Housle. Mně vyhovovalo, že se zpočátku běželo z kopce, pak po rovině a do kopce se šlo až po řádném rozběhnutí. Tak se mi dařilo držet se nějakých mladších dam, které mi utekly až ve stoupání k cíli. Výsledky sparťanů na trati C (neoficiální přebor) jsem přepočítal na rychlost /minut/km/a započetl korekci na věk. Ukázalo se, že věk má velkou váhu, a tak Ríša spadl z 1. až na 5. místo před Naďu (a kdybych započítal i "dámský" koeficient, tak si místa prohodí). Pořadí na prvních třech místech by bylo 1. Jaromír, 2. Pavel Jahn, 3. Zdeněk. Přepočítal jsem tak i trať A, kde byli jen 3 sparťani . Pavlík, který přiběhl s krvavými odřeninami na rukou, tak spadl nejen v terénu, ale i na 2. místo za Pavla Veljačika, 3. Ivo. Stránky závodu

Jaromír

První měřený trénink PZL, tentokrát nazvaný Cesta do pekel, připravily Kavky a technicky zajistil Zdeněk. Vytápěné centrum bylo ve "Fořtovně" - klubovně místních hasičů v Malých Přílepech. Hasiči připravili také dobře zásobený bufet. Startovalo se "na krabičku" s papírovou průkazkou, na kontrolách bylo "mlíko" a kleště. Mapy Veselá hájovna a Čertovy rokle různého měřítka podle délky tratí, aby se vešla na A4. A bylo hodně kontrol! Nejdelší trať A (11,9 km/450 m převýšení jich měla 29), trať B (8,2 km/370/20 k. - na ní startovala většina sparťanů), trať C (5,7 km/195/14), nejkratší D byl sprint na 2,8 km. Počasí bylo pěkné - teplota nad nulou, občas i slunce. Delší tratě měly občerstvovačku asi ve třech čtvrtinách trati (po návratu z Pekla) s horkým čajem i s lihovinami, čokoládou aj., tam jsem se zdržel - nechtělo se mi lít "zelenou" do horkého čaje. Po závodě následovalo posezení sparťanů (přijela i neběhající Irena) v malé klubovně, spojené s konzumací. Výsledky sparťanů jsem přepočetl s ohledem na převýšení a věk (rok narození). Stejně jako loni tak zvítězil Pavel Veljačik, 2. Jaromír, 3. Zdeněk, v ženách zvítězila s velkým náskokem Helena před Naďou a Evou. Stránky závodu

Jaromír